SZZ - Ceny

Ceny ve stavebnictví (P)
33. Systém oceňování ve stavebnictví
Systém oceňování v současné době vychází ze zvyklostí minulých období a respektujte přitom platné zákonné předpisy. Systém zahrnuje oceňování:
stavebních děl
stavebních prací
pořizovacích nákladů
dopravních nákladů na pořízení výrobního materiálu
provozních nákladů na stroje a zařízení
projektové a inženýrské činnosti
Systém oceňování z hlediska životního cyklu stavby vychází z procesu výstavby a následně jeho provozování. Ve smyslu projektového řízení můžeme proces výstavby rozdělit do jednotlivých fází životního cyklu:
předinvestiční
investiční
provozní
likvidační
Předinvestiční faze – zpracovává se podnikatelský záměr, pomocí technicko ekonomických ukazatelů je zjišťována ekonomická efektivnost a technická a finanční proveditelnost. Stanovuje se cena pořízení a rozhoduje se o provedení/zamítnutí záměru.
Investiční faze – probíhá projektová a realizační činnost v následujících krocích:
vypracování plánů projektu
vypsání soutěže na projektanta, výběr projektanta, uzavření smluv
zpracování dokumentace k územímu řízení
zpracování projektu ke stavebnímu povolení
stavební řízení
realzace stavby
zkušební provoz
přejímka stavby a kolaudace
Provozní faze – zahrnuje náklady na opravy a údržbu, revise, rekonstrukce a modernizace. Stavební činnosti jsou obdobné jako v investiční fázi
Likvidační faze - jsou činnosti spojené s odstraněním stavby. Systém činností je obdobný jako v investiční fázi.
Cena se stanovuje z:
pozice investora
cena stavebního díla
investiční cena – cena se stanoví souhrnným rozpočtem (11 hlav)
poptávková cena – vychází z předběžného propočtu investora
cena projektové a inženýrské činnosti
poptávková cena – pomocí sazebníku Uniky nebo Výkonového a honorářového řádu
pozice zhotovitele
nabídková cena
zakázková cena – smluvní
realizační cena
výsledná cena
fakturovaná
pozice projektanta
nabídková cena
smluvní cena
34. Náklady pro cenovou tvorbu ve stavebnictví
Náklady všeobecně vznikají s realizací nějaké výroby nebo činnosti vyvolané buď ze strany nabídky nebo ze strany poptávky. Náklady tvoří podstatnou část ceny. Nejsou však peněžními výdaji, peněžní výdaje představují úbytek peněžních aktiv.
Vznik, struktura a objem nákladů lze vyjádřit buď ve fyzických nebo finančních jednotkách. Náklady se nejdříve strukturují podle oblastí a potřeb a následně se optimalizují. Nástrojem pro optimalizaci jsou nákladové funkce.
Z ekonomického hlediska dělíme náklady na:
- celkové – jsou všechny náklady vynaložené na realizaci
- průměrné – náklady vynaložené na realizaci jednotky výroby. Je to podíl celkových nákladů k objemu výroby
- mezní – náklady potřebné na rozšíření objemu výroby o danou jednotku.
Pro potřeby řízení a tvorby hospodářského výsledku:
náklady výkonů
náklady období
Členění nákladů podle druhu:
materiálové
náklady na nakupované výrobky, opravy a údržbu, služby nemateriální povahy
odpisy
mzdové a ostatní náklady
finanční náklady
Pro kalkulace se třídí na:
- přímé náklady – jsou všechny náklady pro danou výrobu, jejichž objem je možné zjistit přímo na jednici výroby
- nepřímé náklady – jejich objem nelze stanovit přímo na jednici, stanovují se pomocí přirážky k předem zvolené základně
Z hlediska podmínek hospodaření dělíme na:
- jednicové – mění se současně se změnou množství jednic sledované produkce
- režijní – souvisí s určitým rozsahem produkce a v rámci tohoto rozsahu se nemění a mohou vznikat již před zahájením vlastního výrobního procesu
Pro potřeby formulování a řízení výrobního procesu na:
variabilní
fixní
Fixní náklady jsou náklady, které se nemění s objemem výroby. Mění se v čase a k jejich změně dochází skokově (např. vybudováním nových výrobních kapacit). Musí existovat i když je nulový objem výroby. Jsou to např. odpisy, mzdy technických nebo správních pracovníků apod.
Pro fixní náklady platí vztah:
Cf = Cfv + Cfe
Cfe – jsou fixní náklady využité a platí pro ně: Cfe = x * Cf / m
Cf – je celková výše skutečně vynaložených fixních nákladů
m – objem výroby
x – údaje o skutečném využití výrobní kapacity
Přičemž Cf/m jsou jednotkové fixní náklady při dané kapacitě potencionálních výrobních činitelů
Cfv – jsou fixní náklady volné a platí pro ně:Cfv = (m-x) * Cf / m
Volné fixní náklady nám představují potenciální rezervu při účinnějším využití fixních nákladů a tím zvýšení hospodárnosti výroby.
Změnou objemu výroby lze ovlivnit výši průměrnýách fixních nákladů, graficky níže:
Graf závislosti fixních nákladů na objemu výroby:
Průměrné fixní náklady klesají s vyšším využitím výrobní kapacity.

35. Kalkulace nákladů pro cenovou tvorbu stavebních objektů a stavebních dodávek
Kalkulace jsou jedním z nástrojů pro rozhodování a jsou podkladem při:
oceňování
financování
bilancích
Podle zaměření a účelu volíme různé kalkulační postupy. Kalkulace nákladů s ohledem na objem výroby jsou:
kalkulace úplných nákladů – kde se propočítávají úplné náklady na kalkulační jednici. Nedostatkem této metody je, že se nepřihlíží k rozlišení změn nákladů podle závislosti na změně objemu výroby.
Kalkulace neúplných nákladů – kde se k výkonům přiřazují jednotlivé složky nákladů přímo závislé na jejich změnách a náklady závisející na čase se přiřazují jako blok nákladů k celkové výrobě. Jsou to tzv. dynamické kalkulace. Metoda zohledňuje změnu objemu výroby
Kalkulace nákladů z hlediska časové závislosti jsou:
předběžné kalkulace – se sestavují před zahájením výrobního procesu. Podle kvality a úrovně vstupních údajů je můžeme rozdělit na:
propočtové
rozpočtové
operativní – vycházejí z operativních norem zohledňujících konkrétní podmínky technické, technologické a organizační. Porovnáním nákladů operativní kalkulace se skutečnými náklady se zjišťuje úroveň hospodaření v příslušném výrobním útvaru.
Výsledné kalkulace – slouží ke zjištění skutečných nákladů realizované výroby a jsou informací pro provádění kontroly
Kalkulace nákladů podle délky časového rozpětí:
dlouhodobé (roční)
krátkodobé (čtvrtlení, měsíční)
Podle cíle zaměření :
na organizační jednotku
na daný výkon
kombinované
Z hlediska struktury
- postupné (polotovarové) – znamená, že náklady nižších výrobních stupňů vstupují do vyšších výrobních stupňů jako agregované položky přímých nákladů
- průběžné (bez polotovarové) – znamená, že náklady na jednotlivé stupně výroby se kalkulují sumárně v dané struktuře společné pro všechny stupně výroby
Kalkulační techniky jsou způsoby propočtu nákladů. Jejich volba závisí na podmínkách ve kterých se má uplatnit. Používají se techniky:
- kalkulace dělením prosté – je metoda přesná, ale nejméně používaná a to z důvodu obtížného splnění předpoklad: jediný výrobek, jediná technologie a výroba beze změny stavu nedokončené výroby
- kalkulace s poměrovými (ekvivalentními) čísly – sepoužívá při výrobě řady výrobků nebo prací lišícími se v jednotlivých ukazatelích (např. velikost, hmotnost, pracnost – příklad: omítky různé tloušťky, stejné kvality a druhu)
- kalkulace přirážkové – se uplatní tam, kde lze náklady rozdělit na přímé a nepřímé. Používá se u nehomogenní výroby. Jsou to náklady, které nelze rovrhnout přímo na jednici (např. mzdové náklady administrativních pracovníků), pro výpočet se určuje rozvrhová základna.
Rozvrhová základna může být:
naturální (vyjadřují se pomocí naturálních jednotek tj. Strojohodin, normohodin)
peněžní
Musí plnit požadavky jako:
musí být příčinná souvislost mezi nepřímými náklady nebo jejich částí a základnou
poměr mezi základnou a jednotlivými nepřímými náklady má být stabilní
její rozsah má být snadno zjistitelný
má být stálá, aby zaručovala srovnatelnost v různých obdobích
má být dostatečně velká vzhledem k objemu sledovaných nákladů, aby kalkulace byly zatíženy co nejmenší chybou
Sazba nepřímých nákladů v % = celkové náklady / rozvrhová základna * 100
Kalkulační metody
Nedělitelnou součástí kalkulací je i výběr vhodného postupu výpočtu. Přesnost je odvislá od kvality vstupních údajů. Příkladem je maticový počet. Metoda pracuje s těmito druhy matic:
- matice přímých nákladů
- matice nepřímých nákladů
- matice režijních přirážek
- matice celkových kalkulovaných přímých a nepřímých nákladů
- matice jednotkových kalkulovaných náklady
36. Ceny stavebních prací, postupy sestavení z vlastních nákladů a zisku a z tržních
podmínek
Kalkulace jednotkové ceny stavební práce provádí zpravidla zhotovitel. Vychází z vlastních údajů nebo průměrných hodnot. Kalkulace na průměrných hodnotách provádí odborné organizace a ceny publikují v cenových databázích nebo katalozích.
Jednotková cena se stanovuje na m.j. položky. Pokud vychází z nákladů a předem plánovaného objemu zisku tak obvyklý kalkulační vzorec zahrnuje přímé náklady, nepřímé náklady a zisk. Cenu lze vykalkulovat:
individuálně ve všech kalkulačních položkách
kalkulačním porovnáním k již vykalkulovaným cena a to buď převzetím z cenových katalogů nebo z vlastních cen
Obvyklá struktura jednotkové ceny je:
Jednotková cena
přímé náklady (PN)
nepřímé náklady (NN)
hmoty (H)
mzdy (M)
stroje (S)
ostatní (O)
režie výrobní (RV)
režie správní (RS)
zisk (Z)
náklady na přímý materiál
náklady na přímé mzdy
náklady na provoz stavebních strojů a zařízení
ostatní přímé náklady
náklady spojené s výrobou rozpočítané procentní sazbou do každé položky
náklady režijní spojené se správou firmy rozpočítané procentní přirážkou do každé položky
zisk
 
 
 
SZP
ostatní náklady neuvedené
 
 
 
 
 
ZPRACOVACÍ NÁKLADY
 
 
PŘÍMÉ ZPRACOVACÍ NÁKLADY
HRUBÉ ROZPĚTÍ
Čili: PN + NN + Z = Cena vypočtená a to je cena nákladová
Specifikace – je položka nekalkulovaná v ceně stavební práce a je to náklad na přímý material, který je součástí dodeacích a kvalitativních podmínek stavební práce. Určuje s