Diagnostika stavebních konstrukcí

VYSOKÉ U
ENÍ TECHNICKÉ V BRN
FAKULTA STAVEBNÍ
DOC. ING. LEONARD HOBST, CSC.
PROF. ING. JIÍ ADÁMEK, CSC.
ING. PETR CIKRLE, PH.D.
ING. PAVEL SCHMID, PH.D.

DIAGNOSTIKA STAVEBNÍCH
KONSTRUKCÍ
PEDNÁŠKY






1

















Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor

© Doc. Ing. Leonard Hobst, CSc. - kap.1, 8, 9, 10 a 11
Prof. Ing. Ji
í Adámek, CSc. - kap.2 , 3 a 4
Ing. Petr Cikrle, Ph.D. - kap. 5 a 6
Ing. Pavel Schmid, Ph.D. - kap. 7

Auto
i jednotlivých kapitol dkují ostatním pracovníkm Ústavu stavebního zkušebnictví
FAST VUT v Brn za úinnou pomoc p
i sestavování a kontrole skript. Jmenovit se jedná o:
Ing. Ond
eje Antona,
Ing. Martina Luáka a
Ing. Tomáše Vymazala, Ph.D.


Listopad 2005
2

1 ÚVOD 6
2 CÍLE STAVEBN TECHNICKÉHO PRZKUMU (STP) 7
3 PEHLED ZÁKLADNÍCH DIAGNOSTICKÝCH METOD ZKOUŠENÍ 8
3.1 NEDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY 8
3.2 SEMIDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY 10
4 VYBRANÉ DIAGNOSTICKÉ METODY 11
4.1 NEDESTRUKTIVNÍ ZKUŠEBNÍ METODY 11
4.1.1 TVRDOMRNÉ METODY 11
4.1.2 ELEKTRODYNAMICKÉ METODY 11
4.1.3 ELEKTROMAGNETICKÉ METODY 14
4.1.4 ELEKTRICKÉ METODY 14
4.1.5 RADIANÍ METODY 14
4.1.6 TENZOMETRICKÉ METODY 14
4.1.7 TRVANLIVOSTNÍ METODY 15
4.2 SEMIDESTRUKTIVNÍ DIAGNOSTICKÉ METODY 16
4.2.1 JÁDROVÉ VÝVRTY 16
4.2.2 ODTRHOVÉ ZKOUŠKY 17
4.2.3 METODA PLOCHÝCH LIS PRO STANOVENÍ NAPJATOSTI VE ZDIVU 18
4.2.4 VRTACÍ ZKOUŠKA STANOVENÍ PEVNOSTI MALTY 19
4.2.5 DALŠÍ POUŽÍVANÉ SEMIDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY 20
4.3 POUŽITÁ LITERATURA 20
5 DIAGNOSTIKA ŽELEZOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 21
5.1 ÚVOD DO DIAGNOSTIKY ŽELEZOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 21
5.1.1 POT EBA DIAGNOSTIKY ŽELEZOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 21
5.1.2 P EHLED HLAVNÍCH PROBLÉM 21
5.2 STAV NORMALIZACE V OBLASTI DIAGNOSTIKY ŽELEZOBETONU 22
5.2.1 P EHLED NOREM PRO DIAGNOSTIKU ŽELEZOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 22
5.2.2 PVODNÍ NORMY 23
5.2.3 NOVÉ NORMY 23
5.3 POŽADAVKY NA BETON A OCELOVOU VÝZTUŽ V KONSTRUKCI 24
5.3.1 VLASTNOSTI BETONU 24
5.3.2 VLASTNOSTI BETONÁ SKÉ VÝZTUŽE 25
5.3.3 VLASTNOSTI P EDPÍNACÍ VÝZTUŽE 26
5.4 OBECNÉ ZÁSADY NEDESTRUKTIVNÍHO ZKOUŠENÍ BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 27
5.4.1 ZKOUŠENÉ VLASTNOSTI 27
5.4.2 ZKUŠEBNÍ METODY 27
5.4.3 POSTUP ZKOUŠENÍ A VYHODNOCENÍ VÝSLEDK NA KONSTRUKCI 27
5.4.4 POET ZKUŠEBNÍCH MÍST 28
5.4.5 MÍSTA ODBRU VZORK PRO DOPL
KOVÉ ZKOUŠKY 29
5.5 ZKOUŠENÍ VLASTNOSTÍ BETONU KONSTRUKCÍ 29
5.5.1 STEJNORODOST BETONU 29
5.5.2 PEVNOST V TLAKU Z TVRDOMRNÝCH ZKOUŠEK 30
3
5.5.3 PEVNOST V TLAKU Z RYCHLOSTI ŠÍ ENÍ ULTRAZVUKOVÉHO IMPULSU 31
5.5.4 PEVNOST V TLAKU NA VZORCÍCH Z JÁDROVÝCH VÝVRT 31
5.5.5 STANOVENÍ MODULU PRUŽNOSTI BETONU 32
5.5.6 STANOVENÍ HLOUBKY KARBONATACE BETONU 32
5.5.7 ZJIŠTNÍ OBSAHU CHLORIDOVÝCH IONT 33
5.5.8 ZJIŠOVÁNÍ VÝZTUŽE MAGNETICKOU INDUKNÍ METODOU 33
5.6 VYHODNOCENÍ PEVNOSTI BETONU V KONSTRUKCI 34
5.6.1 VYHODNOCENÍ PEVNOSTI BETONU Z UP ESNNÝCH NEDESTRUKTIVNÍCH ZKOUŠEK 34
5.6.2 CHARAKTERISTICKÁ PEVNOST BETONU V KONSTRUKCI NA ZÁKLAD ZKOUŠEK NA VÝVRTECH
35
5.7 VYBRANÉ PÍKLADY DIAGNOSTIKY ŽELEZOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 36
5.7.1 STEJNORODOST BETONU ŽELEZOBETONOVÉ DESKY 37
5.7.2 ROZDÍLNOST VLASTNOSTÍ BETONU NA POVRCHU A V HLOUBCE 38
5.7.3 DIAGNOSTIKA PORUCH VE STRUKTU E BETONU POMOCÍ ULTRAZVUKU 38
5.8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 39
6 DIAGNOSTIKA SVISLÝCH ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 40
6.1 ÚVOD DO DIAGNOSTIKY ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 40
6.1.1 HISTORIE POUŽÍVÁNÍ ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 40
6.1.2 PROBLÉMY P I POSUZOVÁNÍ STARŠÍCH ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 41
6.1.3 ZÁKLADNÍ POJMY 41
6.2 KONSTRUK
NÍ USPOÁDÁNÍ ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 42
6.2.1 DRUHY ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 42
6.2.2 VAZBA ZDIVA 43
6.3 STANOVENÍ PEVNOSTI V TLAKU ZDICÍCH PRVK 44
6.3.1 PEVNOST V TLAKU NA VZORCÍCH ODEBRANÝCH Z KONSTRUKCE 44
6.3.2 PEVNOST V TLAKU NA TLESECH VYROBENÝCH Z JÁDROVÝCH VÝVRT 44
6.3.3 PEVNOST V TLAKU ZJIŠTNÁ NEDESTRUKTIVN 45
6.4 STANOVENÍ PEVNOSTI V TLAKU MALTY 46
6.4.1 METODY PRO ZJIŠOVÁNÍ PEVNOSTI V TLAKU MALTY VE SPÁRÁCH 46
6.4.2 DRUHY UPRAVENÝCH VRTAEK PRO ZJIŠTNÍ PEVNOSTI MALTY VE SPÁRÁCH 47
6.4.3 ZKUŠEBNÍ POSTUP PRO UPRAVENÉ VRTAKY 48
6.4.4 VYHODNOCENÍ ZKOUŠKY 49
6.5 HODNOCENÍ EXISTUJÍCÍCH ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 51
6.5.1 CHARAKTERISTICKÁ PEVNOST ZDIVA V TLAKU 51
6.5.2 NÁVRHOVÁ PEVNOST ZDIVA V TLAKU 52
6.6 TRHLINY VE ZDNÝCH KONSTRUKCÍCH 53
6.6.1 INNOSTI P I PRZKUMU ZDNÝCH KONSTRUKCÍ 53
6.6.2 P ÍINY VZNIKU TRHLIN 53
6.6.3 P ÍSTROJE PRO M ENÍ P ETVO ENÍ A TRHLIN 54
6.6.4 ÚEL M ENÍ POSUN V TRHLINÁCH 54
6.6.5 PROJEKT M ENÍ POSUN V TRHLINÁCH 55
6.6.6 ASOVÝ PRBH M ENÍ POSUN V TRHLINÁCH 55
6.6.7 VYHODNOCENÍ M ENÍ POSUN V TRHLINÁCH 56
6.7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 56
7 DIAGNOSTIKA VODOROVNÝCH KONSTRUKCÍ 57
7.1 ROZDLENÍ STROPNÍCH KONSTRUKCÍ 57
7.2 OBECNÁ METODIKA DIAGNOSTIKY STROPNÍCH KONSTRUKCÍ 67
7.2.1 STANOVENÍ ÚELU DIAGNOSTIKY 68
7.2.2 P EDBŽNÝ STAVEBN TECHNICKÝ PRZKUM 68
4
7.2.3 PODROBNÝ STAVEBN TECHNICKÝ PRZKUM 69
7.3 DIAGNOSTICKÉ METODY STAVEBN TECHNICKÝCH PRZKUM STROPNÍCH KONSTRUKCÍ 70
7.3.1 AKUSTICKÁ TRASOVACÍ METODA 70
7.3.2 VIZUÁLNÍ ENDOSKOPICKÁ DEFEKTOSKOPIE 72
7.3.3 METODY PRO STANOVENÍ KVALITY MATERIÁL 78
7.4 POUŽITÁ LITERATURA A ODKAZY 78
8 VYUŽITÍ RADIOMETRIE PI DIAGNOSTICE STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ 79
8.1 ROZDLENÍ RADIOMETRICKÝCH METOD 79
8.1.1 RADIOMETRICKÉ ZJIŠOVÁNÍ OBJEMOVÉ HMOTNOSTI (r) 79
8.1.2 RADIOMETRICKÉ ZJIŠOVÁNÍ OBJEMOVÉ VLHKOSTI (W) 83
8.1.3 KOMBINOVANÉ RADIOMETRICKÉ SOUPRAVY 85
8.1.4 KALIBRACE RADIOMETRICKÝCH SOUPRAV 87
8.2 RADIOMETRICKÉ MENÍ V PRAXI 88
8.2.1 RADIOMETRICKÁ KONTROLA OBJEMOVÉ HMOTNOSTI ERSTVÉ BETONOVÉ SMSI P I STAVB
RADIOTERAPEUTICKÉHO OBJEKTU V NEMOCNICI V NOVÉM JIÍN 88
8.2.2 DIAGNOSTIKA PRNIKU VODY DO SKLEPNÍCH PROSTOR RODINNÉHO DOMU 92
8.3 ZHODNOCENÍ RADIOMETRICKÝCH METOD 94
8.4 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 94
9 VYUŽITÍ RADIOGRAFIE PI DIAGNOSTICE STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ 95
9.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O RADIOGRAFII 95
9.1.1 RADIOGRAFIE STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ 95
9.1.2 VOLBA MÍST RADIOGRAFICKÉ KONTROLY NA KONSTRUKCI 95
9.1.3 VOLBA GEOMETRIE PROZA OVÁNÍ 96
9.1.4 STANOVENÍ DOBY EXPOZICE PRO RADIOGRAFII 99
9.1.5 VYHODNOCENÍ RADIOGRAFICKÝCH ZKOUŠEK 101
9.2 PRAKTICKÁ RADIOGRAFIE 102
9.2.1 RADIOGRAFICKÁ KONTROLA HLAVNÍ VÝZTUŽE V MOSTNÍCH TRÁMECH (Z VÝVRTU) 102
9.2.2 RADIOGRAFICKÁ KONTROLA SMYKOVÉ VÝZTUŽE VE ST EŠNÍCH VAZNÍCÍCH PRMYSLOVÉ
HALY (BONÍM PROZÁ ENÍM) 105
9.2.3 RADIOGRAFICKÁ KONTROLA ZAINJEKTOVÁNÍ P EDPÍNACÍ VÝZTUŽE 107
9.3 ZHODNOCENÍ RADIOGRAFICKÝCH METOD 109
9.4 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 109
10 DIAGNOSTIKA RADONU V OBYTNÝCH BUDOVÁCH 110
10.1.1 PÍRODNÍ RADIOAKTIVITA 110
10.1.2 PÍTOMNOST RADONU V ŽIVOTNÍM PROSTEDÍ 111
10.2.1 MENÍ PÍRODNÍ RADIOAKTIVITY 113
10.2.2 MENÍ RADONU A JEHO DCEINÝCH PRODUKT 113
10.2.2.1 INTEGRÁLNÍ M ENÍ 114
10.2.2.2 KONTINUÁLNÍ M ENÍ RADONU 115
10.2.2.3 KONCENTRACE RADONU VE VOD 116
10.2.2.4 KONCENTRACE RADONU V PDNÍM VZDUCHU 116
10.3 ZÁKONY A VYHLÁŠKY 117
10.4 MENÍ RADONU V PRAXI 118
10.4.1 STANOVENÍ OBJEMOVÉ AKTIVITY RADONU V OBJEKTU 118
10.4.2 STANOVENÍ RADONOVÉHO INDEXU POZEMKU 121
10.5 ZHODNOCENÍ Ú
INKU RADONU NA ŽIVOTNÍ PROSTEDÍ 123
5
10.6 LITERATURA KE KAPITOLE 123
11 ZÁVR 124

6
1 Úvod
Vývoj techniky ve všech odvtvích lidské innosti logicky sm
uje k úinnjšímu využití
materiálu všeho druhu, vede k tomu, že d
ívjší masivní stavby z kamene a cihel jsou
nahrazovány subtilními stavbami z oceli a betonu. Tento vývoj je podmínn zvyšováním
kvality použitého materiálu ale zárove také jistotou, že použitý materiál p
edpokládané
vlastnosti, na kterých je založena spolehlivost funkce a p
edevším bezpenost budovaných
moderních objekt, skuten má a že byl použit v takovém rozvržení, jak p
edpisuje projekt.
A práv diagnostika stavebních konstrukcí je vhodnou metodou pro úinnou a spolehlivou
kontrolu tvaru, kvality a rozmístni materiálu v konstrukci. Úinným nástrojem p
itom je
nedestruktivní defektoskopie, jejíž hlavni p
edností je rychlost m
eni a také
opakovatelnost m
ení na stejných vzorcích.
Na rozdíl od destruktivní defektoskopie, kdy na vybraných materiálech nebo konstrukcích
p
ímo m
íme skutené požadované fyzikální veliiny (nap
. krychelnou pevnost betonu
v tlaku), u nedestruktivní defektoskopie m
íme zpravidla zcela jiné fyzikální veliiny a
zam
ujeme se na hledání co možná nejvýstižnjších korelaních vztah mezi m
enou
veliinou a zjišovanou veliinou (nap
. ze zjištné tvrdosti materiálu usuzujeme na jeho
pevnost). U nkterých nedestruktivních metod proto hraje velkou roli použití metod
matematické statistiky, která umožuje interpretovat up
esnné výsledky z celé
ady
nedestruktivních m
ení (radiometrické m
ení objemové hmotnosti a vlhkosti).
Ve skriptech jsou též popsány seminedestruktivní metody, které p
i psobení na konstrukci
vyvolávají její mírné, lokální poškození, které je snadno opravitelné, nesnižuje funknost, ani
estetický pohled na konstrukci, ale tyto metody umožují dosáhnout objektivnjší výsledky
nežli metody ryze „nedestruktivní“.
Metody nedestruktivní defektoskopie využívají celou
adu fyzikálních jev, pro jejichž
vyvolání a vyhodnocení jsou zapot
ebí speciální p
ístroje. Cílem první ásti p
edkládaných
skript (kap. 2 až 4) je proto seznámit posluchae s jednotlivými zkušebními metodami, s tím
aby byl pochopen jejich princip a tím i jejich možnosti, nebo ne všechny metody
nedestruktivní defektoskopie dávají výsledky se stejnou p
esností.
Druhá ást skript (kap. 5 až 10) je pak zam
ena na stavebn technický przkum stavebních
konstrukcí a to jak z hlediska konstrukního typu (konstrukce vodorovné a svislé),
konstrukního materiálu (konstrukce železobetonové a cihelné), tak i metod zkoušení
(radianí metody), které s ohledem na specifické podmínky p
i zkoušení jsou
azeny jako
samostatné kapitoly.

7
2 Cíle stavebn technického przkumu (STP)
Cílem stavebn technického przkumu (dále jen STP) je odzkoušet a zhodnotit stav
stavebních konstrukcí p
edevším z hlediska statického. Stavebn technický przkum mže
být zam
en na zjištní vlastností jak celých konstrukcí, tak jejich ástí resp. staviv, ze
kterých je konstrukce zhotovena.Stavebn technický przkum mže být však rozší
en dle
požadavk objednatele ješt na jiné vlastnosti stávajících staveb, jako je hledisko tepeln-
technického stavu, hledisko stavu energetických sítí, resp. hledisko stínících vlastností
konstrukcí proti úinkm ionizujícího zá
ení u jaderných elektráren a budov urychlova.
Je z
ejmé, že každý STP bude jiný, protože se diagnostické práce musí p
izpsobit stavu a
povaze objektu, druhu plánovaných stavebních úprav apod.
Je nezbytné, aby STP vedli lidé – diagnostici s odbornou zpsobilostí, kte
í vlastní ú
ední
oprávnní pro tuto innost. Bu
jsou to autorizovaní inžený
i (obor zkoušení a diagnostika
staveb resp. obor statik stavebních konstrukcí), nebo znalci v oboru stavebnictví – zkoušení a
diagnostika staveb resp. v oboru statik stavebních konstrukcí.
Výsledkem STP je závrená zpráva, která mže být vypracována ve t
ech stupních:
• p
edbžný STP pro pot
eby zadávací studie rekonstrukce, modernizace apod.,
• podrobný STP pro zpracování statických výpot a projektové dokumentace,
• doplující a speciální STP pro pot
eby doplnní podrobného STP a
ešení zmn
z úprav p
i realizaci stavebních prací.
Závrená zpráva by mla vyerpávajícím zpsobem popsat a vyhodnotit stav konstrukce a
obecn by mla obsahovat následující body:
• úvod se základními údaji o objektu, rozsah a zam
ení przkumu vetn
pot
ebných právních podklad (ísla objednávek, údaje o zpracovatelích STP
apod.)
• zhodnocení vodorovných nosných konstrukcí (d
evných, železobetonových,
ocelových, klenbových a kombinovaných),
• zhodnocení svislých nosných konstrukcí (vetn druhu a kvality kusového staviva,
druhu a pevnosti malty, jakosti betonu a oceli v ŽB konstrukcích, ov
ení situování
komín apod.),
• podrobné posouzení krovu a st
ešního plášt,
• zjištní a popsání vlhkostního režimu objektu,
• podrobný popis stavu základových konstrukcí,
• inženýrsko-geologické zhodnocení podzákladí objektu,
• závrené zhodnocení stavu objektu s doporuením k provádní stavebních úprav
na základ STP objektu. Doporuení na p
ípadné provedení doplujícího
przkumu objektu nebo vybraných ástí konstrukcí.
Pozn.: Tato obecná osnova m
že být rozšíena podle specifických požadavk
zadavatele
P
esné postupy p
i provádní STP jsou uvedeny v
SN ISO 13822 ze srpna 2005, s názvem
Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí (nahrazuje SN 73
0038) . Pro vypracování jednotlivých bod osnovy závrené zprávy STP je nutno asto
využít rzné diagnostické metody, jejichž rozdlení je uvedeno v kap. 3.
8

3 Pehled základních diagnostických metod zkoušení
V následujícím p
ehledu diagnostických metod jsou uvedeny metody zkoušení vlastností
materiál a konstrukcí, které se bžn používají v naší praxi i metody, jimiž se zkouší
v zahranií. Harmonizace našich SN a evropských norem EN se v budoucnu kladn projeví
tím, že ješt podrobnji a jist i vhodnji se budou provádt diagnostické práce.
V další ásti skript budou podrobn probrány a vysvtleny diagnostické metody používané u
nás v R.
Diagnostické metody lze rozdlit podle nkolika hledisek. P
edevším se dlí podle stupn
poškození diagnostikované konstrukce na:
• nedestruktivní
• semidestruktivní
• destruktivní
V rámci skript budou probírány pouze metody nedestruktivní a seminedestruktivní.
3.1 Nedestruktivní zkoušky
Nedestruktivní zkušební metody vtšinou povrch zkoušené konstrukce nepoškodí, pouze u
nkterých tvrdomrných metod se zkoušené místo upraví sbroušením, p
íp. vrypem nebo
vtiskem.
Nedestruktivní metody mžeme dlit podle fyzikálního principu, na kterém jsou jednotlivé
metody založeny (m
í se jimi rzné veliiny), anebo podle m
ené veliiny, která mže být
zjišována rznými fyzikálními principy.

K prvé skupin, založené na fyzikálním principu zkoušení pat
í:

a) Tvrdomrné metody jsou založeny na m
ení tvrdosti povrchu materiálu a stanovení
korelaního vztahu mezi tvrdostí materiálu a jeho pevností. Tyto metody se dále lení
na:
• vrypové
• vtiskové,
• odrazové,

b) Elektrodynamické metody jsou založeny snímání a vyhodnocování úink
mechanického vlnní, vyvolaného ve zkoušeném materiálu mechanickým podntem
K tomuto typu metod
adíme:
• ultrazvukovou metodu – stanovení kvality betonu a vnit
ních nehomogenit,
• rezonanní metodu – stanovení dynamických modul pružnosti,
• metodu fázových rychlostí – dynamické charakteristiky vozovek a podloží,
• metodu tlumeného rázu – tuhost a únosnost vrstev vozovek a podloží,
9
• metodu mechanické impedance – urení modul pružnosti u vazkopružných
materiál (asfaltobetonové vozovky),
• metodu akustická emise – urení rozvoje vnit
ních trhlin v materiálu,
• impakt – echo metodu – stanovení vnit
ních nehomogenit v materiálu
c) Elektromagnetické metody využívají elektromagnetických vlastností zkoušených
materiál. P
i
azujeme k nim:
• elektromagnetické sondy – stanovení profilu a hloubky výztuže v železobetonu,
• mikrovlnné – m
ení vlhkosti,
• induknostní – m
ení vlhkosti a tloušky (p
etvo
ení),

d) Elektrické metody využívají elektrického odporu , stanovení kapacity nebo jiné
elektrické vlastnosti u m
eného materiálu. Pat
í k nim:
• odporové metody – m
ení vlhkosti, deformací a teplot,
• kapacitní metody - m
ení vlhkosti,
• polovodiové metody - m
ení teplot

e) Radianí metody – jsou založeny na principu zeslabení ionizujícího zá
ení
v materiálu anebo moderaci rychlých neutron na jádrech vodíku. K tmto metodám
pat
í i m
ení p
írodní radioaktivity a radonu v objektech.
• radiografické metody – stanovení polohy výztuže v železobetonu,
• radiometrické metody – stanovení objemové hmotnosti a vlhkosti materiálu,
• m
ení radonu – urení koncentrace radonu v pd a obytných domech.

Ke druhé skupin, ve které je možno zjišovat urité m
ené veliiny rznými fyzikálními
principy pat
í:
a) Metody tenzometrické slouží k m
ení velmi malých zmn délek. Tato m
ení jsou
založena na rzných fyzikálních principech. Pat
í sem principy:
• mechanické,
• optické,
• odporové,
• induknostní,
• kapacitní,
• strunové,
• bezdotykové
b) K významným zkouškám pat
í trvanlivostní zkoušky. Tyto zkoušky popisují a
zkouší všechny vlivy okolního prost
edí psobící na konstrukci. Pat
í sem:
• propustnosti struktury staviva psobením kapaliny nebo plyn,
• mrazuvzdornost beton pro urený poet zmrazovacích cykl,
• odolnost betonu proti psobení vody a rozmrazovacích látek,
• nasákavost staviva jako ukazatel otev
ené pórovitosti,
• vzlínavost pro popsání schopnosti staviva dopravovat vodu pórovou strukturou,
• sorbní vlastnosti – navlhavost a vysychavost
10
• propustnost vi tlakové vod popisuje schopnost struktury psobení tlakové vody,

3.2 Semidestruktivní zkoušky
P
i používání semidestruktivních (ásten destruktivních) metod zkoušenou konstrukci
ásten poškodíme, nap
íklad vrtáním, odtrhy apod. P
i STP velmi peliv volíme ta
kontrolní místa na konstrukci, kde budeme provádt semidestruktivní zkoušky. V žádném
p
ípad nap
. odbrem jádrových vývrt nesmíme nep
ízniv ovlivnit únosnost nebo stabilitu
konstrukce.
Mezi semidestruktivní metody pat
í:
• jádrové vývrty
- urené ke stanovení pevnosti betonu nebo zdiva v tlaku,
- urené k vylamovací zkoušce,
- urené ke zkouškám propustností staviv pro kapaliny a plyny,
- urené ke stanovení postupu karbonatace do nitra konstrukce,
• odtrhové zkoušky
- odtrhy povrchových vrstev (bez na
ezání),
- odtrhy pro získávání válce pro zkoušení pevnosti podpovrchových a
vnit
ních vrstev, nap
. betonu v konstrukci,
• na
íznutí zdné stny pro vložení plochých lis p
i zkoušení
- napjatosti ve svislé stn,
- modulu pružnosti mezi dvma plochými lisy,
• vrtací zkouška kombinovaná s údery vrtáku p
i stanovení pevnosti malty ve
spárách zdiva,
• brusné nebo vrtné metody stanovení pevnosti betonu,
• vst
elovací metody pro urování pevnosti betonu z hloubky vst
eleného h
ebu,
• tvrdomrné metody vnikací
- špiákové metody stanovení pevnosti staviva vtloukáním špiáku do
povrchu betonu,
- mechanické špiáky,


11
4 Vybrané diagnostické metody
Zkušební postupy
ady diagnostických metod byly probrány a procvieny ve 2. roníku
v p
edmtu Základy zkušebnictví [4.1] [4.2]. V následující kapitole jsou podrobn uvedeny
diagnostické metody, které jsou nejastji používány jak v laborato
ích tak v terénu.

4.1 Nedestruktivní zkušební metody
4.1.1 Tvrdomrné metody
Tvrdomrné metody zkoušení tvrdosti staviv a následného p
evedení na pevnost v tlaku za
použití kalibraních vztah byly probrány ve 2. roníku [4.1] [4.2].
Pro tvrdomrnou metodu odrazovou Schmidtovými tvrdomry platí nová evropská norma pro
zkoušení betonu [4.6], která odlišn hodnotí nam
ené hodnoty odskok a hodnocení beton
v konstrukci.
4.1.2 Elektrodynamické metody
Z elektrodynamických metod byly ve 2. roníku obecn probrány metody ultrazvukové a
rezonanní [4.1] [4.2]. Protože ultrazvuková impulsní metoda pat
í k nejdležitjším
metodám pro zkoušení betonu v konstrukcích, bude zde rozvedena samostatn.
4.1.2.1 Ultrazvuková impulsní metoda
Ultrazvuková impulsová metoda je jednou z metod pro zkoušení vlastností stavebních
materiál a rovnž vlastností a poruch dílc nebo celých konstrukcí. Jedná se o mechanické
vlnní s frekvencí vyšší než 20 kHz, jehož rychlost p
i prchodu stavebním materiálem je
závislá jednak na fyzikáln mechanických vlastnostech materiálu a jednak na p
ítomnosti
poruch v konstrukcích. Její nejvtší výhodou je skutenost, že se jedná o ist nedestruktivní
metodu se snadným provádním, k nevýhodám pat
í obtížná interpretace v