Právo

12. Státní správa – tvoří jádro veřejné správy, jejím posláním je realizace výkonné moci ve státě, je organizující a mocensko-ochranná činnost státu výkonného, podzákonného a nařizujícího, má garantovat stabilizaci a vyžadovat autoritu. Ústřední orgány: vláda (předseda, místopředsedové a ministři – vrcholný orgán, řídící funkci uplatňuje vůči vykonavatelům státní správy, činnost nepodřízených subjektů ovlivňuje především vydáváním nařízení a vládní politikou), ministerstva (cca 15 ministr pravomoci přikázané zákonem a odpovídá za jeho činnost), zvláštní ústřední orgány: ČŠI, energetická inspekce, hygienická stanice ČR, úřad pro legislativu, další orgány: policie, FÚ, katastrální, školní a celní úřady. Okresní úřady – pověřené obce. Přenesená působnost – evidence obyvatel, požární ochrana, výstavba, zásobování a obchod – obecně závazné vyhlášky. 13. Samospráva – každý správní orgán je svým způsobem samostatnou organizační jednotkou tvořící subsystém veřejné správy. Je to projev decentralizace státní správy, má fci řídící směrem dolů a je realizována prostřednictvím obcí (zákon o obcích 128/2000 Sb.) Působnost je dána intravilánem a extravilánem. 3 cíle: hospodářský a kulturní rozvoj obce, tvorba ochrana život. prostředí a maximální uspokojování potřeb občanů obce. Samostatná působnost – autonomie obce: hospodaření s majetkem, zakládání i rušení fyz. a práv. osob (školy a školky), zřizování fondů, plánování rozvoje, udělování čest. občanství, vyhlášky Přenesená – delegovaná pravomoc státní správou: evidence obyvatel, matrika, požární ochrana, projednávání předpisů, ochrana půdního a zemědělského fondu. Orgány obce: zastupitelstvo (5-13), rada, starosta, komise, odbory, obecní úřad (tajemník). Dále sem patří všechny komory: advokátní, komerčních právníků, lékařská, stomatologická, hospodářská atd.14. správní řízení – jedná se o procesními normami správního práva upravený postup správních orgánů, jehož cílem je ve vždy konkrétní věci vydání správního rozhodnutí jakožto individ. správního aktu ISA. Řídí se především správním řádem 71/1967 Sb. Předmětem správního řízení je rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech práv. a fyz. osob v oblasti výkonu státní správy. Další zákonné úpravy zasahující do správního práva: 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, z. č. 200/1990 Sb. o přestupcích nebo 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu. Dnes rozhodují ministerstva, ústřední orgány státní správy, další orgány st. správy s celostátní působností, pověřené obce, další územní orgány státní správy, v přenesené působnosti i obce. Zásady: zákonnosti, objektivní (materiální) pravdy, součinnosti státního orgánu s účastníky řízení, aktivní účastníka na řízení, rychlosti a hospodárnosti, rovnosti účastníků, volného hodnocení důkazů, dvoustupňového řízení, oficiality, písemnosti, neveřejnosti, jednotnosti řízení. 15. Správní delikty – Povinnost strpět sankce stanovené správními normami je součástí odpovědnostního správněprávního vztahu, který je jedním z druhů právní odpovědnosti. Za tuto se považuje takové protiprávní jednání fyz. či práv. osoby, za které lze uložit konkrétní zákonem předpokládaná uložení správněprávní sankce správním orgánem – právní delikt. Rovněž můžeme označit správní disciplinární delikt, jehož procesní stránku upravuje buď trestní řád, jako např. kárná provinění soudců a státních zástupců, popř. jiné typy správních deliktů se zvláštní procesní úpravou. Plně se řídí správním řádem. 16. Správní trestní řízení – jedná se správní řízení o přestupcích a správních deliktech. Vše 71/67 správní řád. Jednotlivé procesní úkony jsou obdobné jako činí orgány činné v trestním řízení. Protokol o výslechu svědka, dva přítomní při výslechu bez vztahu ke skutečnosti + ot.14. Postup v souladu se zákony + zásady. Účastník řízení, zastupování, zahájení řízení (na návrh nebo z podnětu správ. orgánu), podání fyz. i práv. osob (osobně nebo písemně), nahlížení do spisů (s výjimkou protokolu o hlasování), přerušení řízení (doplnění), zastavení řízení (vzal zpět či odpadl důvod), Rozhodnutí (musí být v souladu se zákony, vydáno příslušným orgánem, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu a předepsané náležitosti (výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). jako v TČ.

Občan – nejstarší,významnější a nejrozsáhlejší odvětvím soukromého práva. Převažují normy dispozitivní a všechny strany jsou si rovny (FO, PO a stát) Vše co není zakázáno je povoleno a naopak. Zahrnuje právní normy o majetkových záležitostech FO a PO a ochrana osobnosti. Hl. pramenem je OZ 40/1964 Sb. – bezmezná ochrana soukromého vlastnictví. Naplňování subjektivního práva. Struktura: Hmotné a procesní, OZ: 1. Obecná ustanovení (9hlav), 2. věcná práva (3), 6. odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení (3), 7. dědění (5), 8. závazkové právo (20), 9. část Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení (7). Zásady: vše dovoleno co není zakázáno, autonomie vůle, bdělým náleží práva, jistota občansko právního obratu (ne zpětně, jen adresáti smluv, dobrá víra bona fides), dobré mravy (bonus mores). 2. Vztah občana a státu – každý je povinen při výkonu svých majetkových práv a povinností dbát, aby nezasahoval do práv a oprávněných zájmů jiných osob. Při porušení práva poskytuje ochranu soud, ale předběžně může zakročit také příslušný orgán st. správy. Občan může své právo ochránit i přiměřenou svépomocí. Rovnost stran, vše dovoleno i zakázáno, stát jedná prostřednictvím svých pověřených orgánů. Povinnosti: aktivní (předání věci, konání činnosti) a pasivní (strpění jiného, zdržení se chování). Subjektivní právo (zák. garantovaná míra možného chování oprávněné osoby), subjektivní povinnost (zák. stanovená míra nutného chování oprávněné osoby). 3. Subjekty – FO – právní subjektivita (od nar. do smrti), způsobilost k právním úkonům (ož od 18ti nebo soud po 16) lze omezit i odebrat OZ a OSŘ (návrh FO i státní orgán nebo zdravotník). FO kterákoliv osoba které může být přiznána právní subjektivita, PO uměle vytvořený subjekt, který v právních vztazích vystupuje jako člověk: sdružení FO nebo PO, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a další. Ochrana osobnosti: zejména života a zdraví, cti, jména a projevů osobní povahy. Bez souhlasu nesmějí být použity a zveřejňovány jejich dokumenty osobní povahy, např. písemnosti, podobizny, obrazové a zvukové záznamy. Jen pokud to není v rozporu s oprávněnými zájmy osoby, mohou být i bez jejich vědomí použity tyto dokumenty přiměřeným způsobem pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Postižená osoba, jejíž právo na ochranu osobnosti bylo porušeno, má právo na přiměřené zadostiučinění. 4. Odpovědnost – každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je znehodnocení, které lze vyjádřit v penězích (škody na majetku, na zdraví a na občanské cti) Předpoklady vzniku: a) protiprávní úkon (konání – opomenutí) b) škoda c) příčinná souvislost mezi a) a b), d) zpravidla zavinění. Případy odpovědnosti za škodu: zaviněná protiprávním jednáním, provozní činností, v rámci existujícího závazku, způs. těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání, provozem dopravních prostředků, na věcech vnesených a odložených. Okolnosti vylučující protiprávnost: výkon práva nebo plnění povinnosti, svépomoc, krajní nouze nebo nutná obrana, svolení poškozeného. Bezdůvodné obohacení: došlo k získání určitého majetkového prospěchu z užívání cizí věci. Skutk. podstata: plněním bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu, z právního úkonu, který opadl, z nepoctivých zdrojů. 5. Závazkové - neboli obligační upravuje vztahy, v nichž určitá osoba je oprávněna žádat splnění nějaké povinnosti od jiné osoby, která má tuto povinnost splnit a které může v případě nesplnění hrozí právní následky. Oprávnění = pohledávka a oprávněná osoba je věřitel, povinnost je dluh (případně závazek) a povinná osoba je dlužník.Dluhem může být jakákoliv povinnost, např. předat věc, vykonat práci, zaplatit peněžitou částku. Pohledávky a dluhy vyplývají nejčastěji ze smluv, např. ze smlouvy kupní, nájemní nebo pojistné. Rozdíl mezi závazkovým a věcným právem je především v tom, že u věcného není předem známý dlužník, protože nárok tu směřuje proti každému, kdo by oprávněnou osobu v jejím vztahu k věci rušil. Druhy závazků: Koupě a prodej, darování, provedení díla, půjčka, výpůjčka, nájem, úschova, ubytování, přeprava, vklady, pojištění, důchod, veřejná soutěž.
4. TČ - § 3 TZ znaky jsou uvedeny, úmyslné zavinění a musí být naplněna materiální (nebezpečnost) i formální (je v TZ) stránka. Úmysl přímý (věděl a chtěl) a nepřímý (věděl a byl srozuměn). Nedbalost vědomá (věděl, ale spoléhal) nevědomá (nevěděl ač vědět měl). Příprava k TČ §7, pokus §8, dokonaný TČ §3. Trestně odpovědný pachatel (15 let), příčetnost, zavinění a trestnost. mladiství (15 – 18 let) zvláštní ustanovení. Viktimologie: kriminologická disciplína zabývající se vztahy mezi pachatelem TČ a jeho obětí. 5. Subjekt v TP – Pachatel § 9 TZ pachatelem je ten kdo TČ spáchal sám, u nás pouze osoba fyzická, příčetná starší 15 let, spolupachatel a §10 účastníkem je ten kdo úmyslně TČ zosnoval nebo řídil (organizátor), navedl (návodce), poskytl pomoc utvrzování v předsevzetí, slib přispět (pomocník). Trestní odpovědnost: u mladistvích musí být nebezpečnost pro společnost větší než malá, sazby se snižují na polovinu před 15 lze uložit pouze ochrannou výchovu. Podezřelý, obviněný, obžalovaný a odsouzený. 6. Instituty – účelem TZ je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a oprávněné zájmy fyz. i práv. osob. Prostředkem k dosažení účelu TZ jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření. Ústavní výchova patří do rodiny, ochranná do trestu. Okolnosti vylučující trestnost: nutná obrana, krajní nouze, oprávněné použití zbraně, svolení poškozeného, plnění zák. povinnosti a rozkazu, výkon práva, dovolené riziko, zánik nebezpečnosti TČ pro společnost. Zánik trestnosti a trestu: nepříčetnost v době spácháni TČ, účinná lítost u vybraných TZ zaniká pokud pachatel (škodlivý následek TČ zamezil nebo napravil, učinil oznámení v době kdy tomu šlo zabránit), promlčení trestního stíhání, promlčení výkonu trestu, zahlazení odsouzení. Trestnost – naplnění materiální i formální stránky (skutkové podstaty TČ), Nedostatek trestnosti – není naplněna materiální stránka (nepatrná a do 18 malá). Omylem v trestním právu rozumíme neshodu pachatelových představ se skutečností (rozpor mezi objektivní skutečností a subjektivním obrazem). Formy omylu:omyl negativní (subjekt neví, že něco objektivně existuje), omyl pozitivní (subjekt mylně předpokládá to co objektivně existuje), omyl skutkový a právní: skutkový (omyl faktický) , právní (o skutečnostech právní povahy), omyl v podmínkách vyloučení trestní odpovědnosti - skutkový omyl /nutná obrana,krajní nouze/, omyl příčinné souvislosti – jedná se o zcela zvláštní případ skutkového omylu a projevuje se: aberace - odchýlení rány (pouze u střelné zbraně), dolus generális - omyl v průběhu kauzy, co do způsobu vyvolání následku /spletl si dveře a zabil úplně někoho jiného/. 7. Sankce v TP – trest je jedním z právních následků, které nastupují vždy a jen po spáchání TČ. Účelem trestu je ochrana společnosti před pachateli TČ, zabránit odsouzenému v páchání další trestné činnosti a vychovat ho k řádnému životu. Tím současně výchovně působit i na ostatní členy společnosti. Nesmí být snížena lidská důstojnost. Pouze soud rozhoduje o vině a trestu. Tresty: § 27: odnětí svobody (max. 15), obecně prospěšné práce (50-400h), ztrátu čestných titulů a vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, zákaz činnosti (1-10let), propadnutí majetku, peněžitý trest (2 tis až 5 mil.), propadnutí věci, vyhoštění (až10let) a zákaz pobytu (až 5let). Ochranná opatření § 71 jsou ochranné léčení, ochranná výchova a zabrání věci (může uložit i civilní soud). Přihlíží na polehčující i přitěžující okolnosti, může od potrestání upustit nebo podmíněný odklad výkonu trestu. 8. Reflexe změn – TČ proti hospodářské soustavě §§118-124f, TČ proti hospodářské kázni §§125-128c, TČ proti měně a TČ daňové 140-148b), TČ proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu. §118 neoprávněné podnikání: objektivní stránka: pachatel neoprávněn ve větším rozsahu výdělečně podniká (soustavně nebo jednorázově ve větším rozsahu). Vyžaduje se úmysl. §121 poškozování spotřebitele: a) objektem TČ je majetek a důvěra v poctivost obchodu a služeb (ošizení), b) důvěra v kvalitu výrobků, prací a služeb, které se nachází na trhu (zatajení podst. vad).
§122 ohrožení hosp. tajemství: pachatel vyzvídá s úmyslem vyzradit, vyzradí nebo způsobí, že se stalo známým v cizině (nedbalost), první dvě úmysl. §124 porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (nekontrolovatelný pohyb přes SH) úmysl. § 128 pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě – zjednání přednosti na úkor jiných, lest nebo násilí aby se nezúčastnil, aktivní a pasivní úplatky, - úmysl §140 padělání, §141 udávání padělaných, §142 výroba a držení padělatel. náčiní.. 9. Subjekty TŘ – TŘ je zákonem stanovený postup orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ-vyšetřovatel, policista, státní zástupce soudce). Subjekty: OČTŘ a obviněný, obhájce, zúčastněná osoba, zástupce zájmového sdružení, péče o mládež, svědci, znalci, tlumočníci. Podezřelý (než sděleno obvinění), obviněný, obžalovaný (po nařízení hlavního líčení), odsouzený (nabytí právní moci) Zjišťování objektivní pravdy: obecné zásady (stíhání jen ze zák. důvodů, právo na obhajobu), zásada zahájení řízení (oficialita, legalita a obžalovací zásada), zásada dokazovací (vyhledávání, bezprostřednost a ústnost, presumpce neviny a volné hodnocení důkazů), zásada veřejnosti, zásada objektivní pravdy (je předmětem celého TŘ, zejména přípravného, jehož cílem je zjistit, zda podezření je natolik odůvodněné, že je možno podat žalo