Právo

m, rozhodnutím st. orgánů, jiné skutečnosti. Spoluvlastnictví: podílové a společné jmění. Držba: faktické ovládání věci (v dobré víře, že věc mu patří –oprávněná) oprávněný držitel nabývá vlastnictví vydržením (nepřetržitou oprávněnou držbou) 3 a 10 let. Věcná břemena omezují vlastníka nemovitosti tak, že musí něco strpět, něčeho se zdržet nebo něco konat (vklad do katastru). Zástava je věc, určená k zajištění pohledávky. Zástavní právo umožňuje věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky ze zástavy, jestliže dlužník včas nesplní svůj dluh. Zástavní právo vzniká písemnou smlouvou mezi věřitelem a dlužníkem nebo schválenou dědickou dohodou nebo ze zákona. Zadržovací právo je jednostranný právní akt. 9. Vztah OZ k práci – OZ upravuje majetková práva, osobní práva (zdraví, čest, lidská důstojnost), osobnostní práva (projevy osobní povahy, včetně tvůrčí činnosti, tzn. právo duševního vlastnictví (zahrnují autorská a průmyslová práva – k vynálezu a užitnému vzoru označení – obchodní jméno, ochranná známka a obchodní tajemství a dobré jméno). PP reguluje vztahy při námezdní práci. Smlouvy a odpovědnost za škodu. 10. Svobody – cílem právního státu je zákonná ochrana svobod a práv člověka a sociální stát má zajistit důstojnou existenci. LZPS, a 121/2000 Sb. o právu autorském. Dílo umělecké a vědecké podléhá ochraně po dobu života a 70 let potom. Osobnostních práv se není možné vzdát a jsou nepřevoditelná, zanikají smrtí autora.
Trestní právo – jeho hlavní funkcí není úprava vymezené oblasti společenských vztahů, nýbrž ochrana již existujících /právními normami jiných odvětví upravených/ společenských vztahů. Základní funkcí TP je ochrana společnosti před kriminalitou, tj. postih trestných činů (společenská nebezpečnost větší než nepatrná, uvedených v TZ ) Definuje co je TČ, stanovuje sankce za jeho spáchání, zaručuje trestně právní ochranu zájmů společnosti, ústavního zřízení, ale i základní práva a svobody. Spolupracuje: občanské, rodinné, obchodní, finanční právo a další. Veřejné právo upravuje takové vztahy, v nichž stát a jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, jimž jsou uloženy povinnosti (trestní, správní, finanční) Charakteristika: hmota TZ 140/1961 a proces TŘ 141/1961 Sb. 2. Hmota proces - hmotné (materiální) obsahuje normy o podmínkách a způsobech trestání. Nejdůležitější z jeho obsahu je vymezení, co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají. Hlavním pramenem je TZ 140/1961 Sb. Fce: ochranná, regulační, preventivní, represivní. Proces (formální) obsahuje normy o zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, tj. zákonem stanovený postup, o soudním trestním řízení a o výkonu uložených trestů, popř. ochranných opatření. Základním trestněprávním vztahem je vztah mezi osobou, proti níž se vede trestní řízení, a státními orgány činnými v trestním řízení (policie, státní zástupci a soudy). Hlavním pramenem je zákon o trestním řízení soudním (TŘ) 141/1961 Sb. Prameny: Ústava, LZPS, mezinár. smlouvy a dohody o lidských právech, zákon o policii, vězeňské službě, prezidentská prerogativa: amnestie a milost.Vztah: hmota bez procesu a naopak nemůže existovat. Právem procesním upravené procesní formy umožňují realizovat právo trestní. TZ: Obecná část (účel, základy trestní odpovědnosti, tresty, zánik trestnosti, mladiství) Zvláštní část (12 hlav trestných činů) Přechodná a závěrečná ustanovení. TŘ: Společná ustanovení (obecná ustanovení, soud a osoby na řízení zúčastněné, zajištění osob a věcí, dokazování, rozhodnutí, stížnost, náklady TŘ), Vyšetřování TČ (postup před, zahájení trestního řízení a postup) Řízení před trestním soudem (zákl. ustanovení, předběžné projednání obžaloby, hlavní líčení, veřejné a neveřejné zasedání, odvolání, stížnost..) Některé úkony související s trestním řízením (milost a amnestie, styk s cizinou), Přechodná a závěrečná ustanovení. 3. Zásady TP - Obecné zásady - zásada demokratismu (vyjádření ochrany demokratického ústavního pořádku, jakož i ochrany většiny řádných občanů proti menšině delikventů) a humanismu (požaduje humanismus jednak vůči řádným občanům při jejich ochraně trestním právem, jednak i vůči pachateli trestného činu). Zvláštní (specifické) zásady – zásada ekonomie trestního práva (snaha dosáhnout maxima trestněprávní efektivnosti při kontrole kriminality, za současného minima trestněprávní regulace vůči zločinnosti), žádný trestný čin bez zákonného trestu, žádný trest bez trestného činu, zákaz analogie – pouze to co je v TZ v době, kdy byl čin spáchán, zákaz zpětné působnosti (retroaktivity)pouze je-li to pro pachatele příznivější, zásada odpovědnosti pouze fyzických osob – ne kolektiv, zásada odpovědnosti za vinu - buď úmysl nebo nedbalost, zásada zákonnosti trestu - trest musí být stanoven zákonem, zásada přiměřenosti trestu, zásady zahájení řízení - oficiality a legality, zásada dokazování – presumpce neviny,zásada veřejnosti, zajištění práva na obhajobu. Zásady TŘ: stíhání jen ze zákonných důvodů, spolupráce se zájmovým sdružením, zajištění práva na obhajobu, mateřský jazyk, zásada zahájení TŘ (legalita – vše o čem vím, oficiality – úřední povinnost šetřit vše, obžalovací – řízení pouze po obžalobě), zásady dokazovací (vyhledávací – vše co je pro i proti, bezprostřednosti – důkazy před soudem, ústnosti – ústní přednes, presumpce neviny), volné hodnocení důkazů (vnitřní přesvědčení a spojitost), zásada veřejnosti a zásada objektivní pravdy. 3 procesní pravidla: In dubio pro reo – v pochybnostech ve prospěch obviněného, k odsouzení je třeba dokázat vinu, na vinu nelze usuzovat na základě způsobu vedení obhajoby.
1. Obchod – je souhrn právních norem upravujících vztahy do nichž podnikatelé vstupují při jejich podnikatelské činnosti a právní postavení podnikatele. Jedná se o právní odvětví vzniklé odčleněním z občanského práva a zabývá se vztahy spojenými s podnikatelskou činností, především majetkovými vztahy. Předmětem jsou tedy majetkové vztahy spojené s podnikáním. Jedná se otázky postavení podnikatelů, soukromoprávní vztahy, dále řeší obchodní závazkové vztahy související s podnikáním, tzn. majetkové vztahy, které vznikají při podnikatelské činnosti (smlouvy nájemní, o prodeji podniku, leasing). Prameny: právo psané (Obchodní zákoník 513/1991 pokud není tak OZ 40/1964, živnostenský zákon 455/1991) a obchodní zvyklosti (uzance – pravidla nepsaná, ale vzájemně ctěná – pokud nejsou ve smlouvě, tak se nemusí dodržovat). Vedle OZ je Obchod druhým nejdůležitějším zákonem v soukromém právu. 2. Podnikatel – podnikáním se rozumí soustavná činnost, provozovaná samostatně podnikatelem, vlastním jménem (firmou), na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku: 1. zcela smyšlený, 2. složený z počátečních písmen předmětu činnosti (KOVO), 3. z počátečních písmen jmen společníků (JAWA) a 4. jméno a příjmení jednoho ze společníků, doplněného a spol. Podnikatelem je osoba zapsaná v obchodním rejstříku, podniká na živnostenský list, podniká na základě jiného oprávnění, FO provozuje zemědělskou výrobu. 2. Hosp. soutěž – je základním prvkem trhu. Zákon 143/2001 Sb. upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží") proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo, za podmínek stanovených tímto zákonem, jejímu ohrožení (dále jen "narušení") a) dohodami soutěžitelů (§ 3 odst. 1), b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů. Jsou zakázány zejména dohody, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o a) přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách,b) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic,c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, d) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí, e) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni, f) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (skupinový bojkot). Kontroluje Úřad pro hosp. soutěž a ukládá pokuty. 4. obchod. spol – jedná se o právnickou osobu založenou za účelem podnikání: podle majetku: kapitálové (sro, as), osobní (vos) a komanditní spojuje kapitál i osobu. Veřejná obchodní společnost – min. dvě osoby pod spol. obchodním jménem a ručí společně veškerým svým majetkem. Není povinný majetkový vklad. Komanditní – komandisté (kapitáloví společníci) ručí do výše nesplaceného vkladu a komplementáři (osobní společníci) ručí celým svým majetkem – jsou statutárním orgánem. Spol. s ruč. omezeným – min. vklad 200 tis. a max. 50 členů a min. vklad člena je 20 tis. Ručí za své závazky celým svým majetkem a společník až do výše nesplaceného vkladu. Pro zapsání je nutné 30% splacení vkladu a podíl je podle vkladu společníků. Nejvyšším orgánem je valná hromada společníků, statutárním orgánem je jeden nebo více jednatelů. Problémem je vystoupení společníka. Akciovka – je společnost jejíž základní jmění (min. 2 nebo 20 mil.) je rozvrženo na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Odpovídá za své závazky celým svým majetkem a akcionář za ně neručí. Akcie je cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti a jejím zisku. Mohou být listinné a zaknihované, na jméno a na majitele. Povinné orgány: valná hromada (všichni), představenstvo (voleno hromadou) a dozorčí rada (2/3 hromada a 1/3 zaměstnanci – min 3 členná).
5. konkurz – 328/1991 Cílem konkursu nebo vyrovnání je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku. Dlužník, u kterého jsou dány podmínky pro prohlášení konkurzu, může podat u soudu příslušného ke konkurzu návrh na vyrovnání. V návrhu uvede: jaké vyrovnání nabízí, osoby, které jsou za něj ochotné ručit, návrh na oživení, seznam všech věřitelů, dlužníků, seznam celého majetku a výši převýšení. Povolení vyrovnání má tyto účinky: dlužník nesmí samostatně provádět právní úkony, kterými by byly zkracovány zájmy věřitelů; vyrovnací správce je oprávněn určit právní úkony dlužníka, k nimž je potřebný jeho souhlas, a může si vyhradit, že bude vyplácet a přijímat platby nebo plnit jiné závazky místo dlužníka; Přednostní pohledávky - právo na přednostní uspokojení ve vyrovnání mají: pohledávky týkající se nákladů řízení, pohledávky z právních úkonů dlužníka nebo správce jednajícího za dlužníka a nárok správce na odměnu a výdaje, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pokud vznikly nejdéle tři roky před povolením vyrovnání, všechny závazky dlužníka vyplývající z pracovněprávního vztahu, pokud nepřesahují nároky za poslední tři roky před povolením vyrovnání. Přednostní pohledávky se uspokojují 100% a nepřednostní se uhrazují minimálně 45 %. Zbytek se odepíše do nákladů. Vyrovnací jednání – o učiněném návrhu na vyrovnání věřitelé hlasují. Je přijato, hlasuje-li pro ně nadpoloviční většina přítomných, která musí vlastnit 3/4 hodnoty všech pohledávek. Konkurz - Uspokojení věřitelů : u konkurzu – dlužník nemá dostatek peněz na uspokojení věřitelů likvidace – je dostatek prostředků na uspokojení všech závazků. Prohlášení konkursu Bude-li osvědčeno, že dlužník je v úpadku, a budou-li splněny ostatní zákonem stanovené podmínky, soud bez zbytečného odkladu usnesením prohlásí konkurs. Návrh na prohlášení konkursu soud zamítne, je-li zřejmé, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. V usnesení o prohlášení konkursu musí být ustaven správce a věřitelé musí být vyzváni, aby přihlásili ve lhůtě 30 dnů ode dne prohlášení konkursu všechny své nároky s uvedením jejich výše, právního důvodu vzniku a jejich zajištění. Usnesení se vyvěsí toho dne, kdy bylo vydáno, na úřední desce soudu a dále na úřední desce okresního soudu, v jehož obvodu je dlužníkův podnik nebo jeho bydliště, jsou-li mimo sídlo soudu Tímto dnem se dlužník stává úpadcem. Konkursní podstata – majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu. 6. Daně – je ze zákona povinná platba FO a PO odváděná do státního rozpočtu nebo do rozpočtů místních neekvivalentního charakteru s přesně určenou výší sazby a v přesně stanovené lhůtě. Výše je závislá na skutečnosti (objekt daně), ze které se daň vypočítává a odvádí. Funkce daně: akumulační (fiskální) podstatná část veřejných příjmů, regulační (regulace podle zdroje), sociální (slevy), kontrolní (především u DPH). Daně rozeznáváme: podle dopadu: přímé (dopadá přímo na poplatníka – daň z příjmu, z nemovitostí, dědická či darovací, z převodu nemovitostí, silniční a k ochraně životního prostředí) a nepřímé – platí ji ten subjekt, který kupuje zboží zatížené touto daní (DPH 22 a 5 % je neutrální a transparentní, spotřební – paliva, líh a destiláty, z piva, z vína, tabáku a tabákové výrobky), podle objektu: důchodové (jsou odváděny z příjmu FO a PO), majetkové (z nemovitostí či silniční), obratové (na každém stupni, kterým výrobek prochází, ale nakonec spotřebitel), kombinované (propojení např.: darovací u nemovitosti). Subjekt je FO nebo PO, Objekt daně je skutečnost pro zdanění, Sazba a základ daně. 1 Ústava – 8 a 9 teorie. 2 Stát – formy státu: unitární, složený (spolkové, federální), svazy států (personální unie, konfederace), formy vlády: parlamentní monarchie, dualistická (stavovská) monarchie, parlamentní demokracie, Prezidentská rep., Neoprezident., Kancléřská, Socialistická, Smíšené formy aToatalita. Prezident: jmenuje předsedu a členy vlády, svolává zasedání PS, rozpouští PS, jmenuje soudce ÚS, předsedu a místop. NS, uděluje milost, prezident NKÚ a bankovní rada ČNB.