Právo

bu u soudu. Je základním předpokladem pro spravedlivé rozhodnutí věci). Fáze TŘ: přípravné řízení, Předběžné projednání obžaloby, Hlavní líčení, Odvolací řízení (do 8 dnů), Vykonávací řízení.Vazba: útěková, koluzní (ovlivňování) a předstižná (chce pokračovat) 10. Úloha TP - TP je souhrn právních norem o trestání fyzických osob za závažná provinění (TČ) proti chráněným společenských a individuálním zájmům. Patří do oblasti veřejného práva a dělí se na trestní právo hmotné a procesní. LZPS: žádný TČ bez potrestání, žádný trest bez zákona,zákaz retroaktivity, nepřípustnost trestu smrti. Problémy efektivnosti visí na: kvalitě PN (jednoznačnost), stabilitě práv. řádu (časté novelizace), frekvenci porušování práva (rychlost nad přísností!) kvalitě OČTŘ, vztahu práva a morálky, úrovni právního vědomí atd. 11-14. Probace a mediace – z. 257/2000 probace: organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonů trestů na svobodě, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době, individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život. Mediací se rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost vedená k urovnání (vše se souhlasem obou stran). Organizace: V čele je ředitel (jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti). Plnění úkolů ve vztahu k soudům, státním zástupcům a policii zajišťují střediska při okresních soudech. Lze je slučovat, případně členit podle potřeby na oddělení (mladiství, obvinění, ve věku blízkém mlad., nebo na uživatele omamných látek. Činnost: poskytuje informační servis pro oběti, zprostředkovává jednání s pachatelem TČ o náhradě způsobené škody, vypracovává zprávy soudní pomoci (názor oběti na řešení sporu,výši trestu), probační dohled v přípravném řízení, pomáhá při výkonu alternativních trestů a nabízí účast v doprovodných programech. Součinnost: s orgány sociálního zabezpečení, školami, školskými zařízeními, s orgány sociálně-právní ochrany dětí, zdravotnickými zařízeními, s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, zájmovým sdružením občanů, nadacemi a dalšími Jsou povinni spolupracovat, jinak se to oznámí předsedovi senátu. Postavení: úkoly plní zdarma úředníci (VŠ, bezúhonný a způsobilý + zkouška) a asistenti (SŠ, bezúhonný, způsobilý) jako státní zaměstnanci v pracovním poměru. Úřední je při výkonu své funkce povinen se řídit zákony, jinými právními předpisy a pokyny předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce, které však nesmí směřovat ke způsobu a výsledku prováděné mediace. Musí postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidská práva a svobody, důstojnost člověka a vyvarovat se jednání, které by vedlo ke zmaření TŘ. Napomenout při dohlížení obviněného jinak ohlásit předsedovi senátu, nahlížet do spisu..mlčenlivost
1. Právo – normativní soubor pravidel chování mající obecnou závaznost, jsou vydávána ve státem stanovené nebo uznané formě a jejich dodržování je vynutitelné státní mocí. Vyvinulo se v antickém Římě Ulpianus: „Právo je souhrn dobrého a spravedlivého.“ Fce: regulační informační motivační preventivní Náboženství, morálka, politika, prav. slušného chování.. Právo objektivníXsubjektivní, mezinár.Xvnitrostátní, soukroméXveřejné, hmotnéXprocesní. 2. Právní systémy: evropský, anglo-americký, islám (náboženský), kmenové a zvykové. Zákl. pramenem je NPA a ústava má postavení základního zákona i nejvyšší právní sílu. Základem je Římské občanské právo upravené francouzskou revolucí. Anglie: prameny – právo soudcovské, zákonné, obyčejové, právní literatura. Prameny v ČR: NPA, mez. smlouvy o lidských právech, rozhodnutí ÚS, kolektivní smlouva mezi odbory a zaměstnavateli (normativní smlouva). Struktura: Soukromoprávní odvětví: občan, rodina, obchod, práce, pozemkové, družstevní a mez. právo soukromé. Veřejnoprávní odvětví: ústavní, trestní, správní (hmotné a procesní), finanční, životní prostředí, mezinár. veřejné. 3. Aplikace: užití právní normy na určitou, konkrétní skutečnost, výsledkem je vydání IPA. Náležitosti: záhlaví, výrok, odůvodnění, poučení o odvolání a datum rozhodnutí. Právní moc (nelze napadnout) a vykonatelnost (plnění po nabytí PM). Postup aplikace: Zjištění skutkového stavu dané věci, nalezení příslušné PN a operace s ní, vydání IPA – rozhodnutí. Analogie legis (uvnitř PN) a analogie iuris (jiná PN). Metody interpretace: podle metody výkladu: jazykový, logický, systematický, historický. Podle rozsahu: doslovný, zužující a rozšiřující. Podle toho kdo: autentický, legální (u nás není) oficiální, aplikátor práva, judikatura a vědecký. 4. Soudy – 4 druhy: civilně právní, trestně právní, správně právní a ústavně právní. Nejvyšší soud – nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy, okresní soudy. Ústavní soud rozhoduje o: zrušení zákonů, právních předpisů jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, o stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu, o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci volby poslance nebo senátora, o žalobě Senátu proti prezidentu republiky, o návrhu prezidenta rep. na zrušení usnesení PS a Senátu, o rozhodnutí o rozpuštění politické strany, spory o kompetenci státních orgánů a orgánů územní samosprávy. 5. státní zastupitelství – podává jménem státu obžalobu v trestním řízení, vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, ochranná nebo ústavní výchova. Soustavu tvoří: nejvyšší, vrchní, krajská a okresní státní zastupitelství ( za války vyšší a nižší polní st. zastupitelství). Státní zástupci musí při výkonu své funkce postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidskou důstojnost a lidská práva a svobody. Vykonává svou činnost tak, aby jeho zásah byl v souladu se zákonem. rychlý a účinný. 6. advokacie – zastupování před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních rad, sepisování listin, zpracování právních rozborů a další pomoc. Advokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. (způsobilý, VŠ Mgr. v oblasti práva v ČR, tři roky praxe, bezúhonný, není vyškrtnut, nebo kárné opatření, není v pracovním poměru, složil advokátní zkoušku a slib. Při poskytování právních služeb je nezávislý, je vázán právními předpisy a v jejích mezích i příkazy klienta. Notář je fyzická osoba splňující předpoklady, kterou stát pověřil notářským úřadem. Sepisování veřejných listin o právních úkonech, osvědčování právně významných skutečnostech a prohlášení, přijímání listin do úschovy, přijímání listin a peněz do úschovy pro jiné osoby. Může poskytovat právní porady, zastupovat v jednání a sepisovat listiny. Správce konkurzní podstaty, zvláštního správce. Notářem může být: plně způsobil občan ČR, úplné VŠ vzdělání na právech v ČR, je bezúhonný, pět let praxe a složil notářskou praxi,. Jmenuje jej ministr na návrh Komory do notářského úřadu.
7. Tvorba práva – prameny objektivního práva: NPA (je výsledkem činnosti legislativního orgánu), Právní obyčej (konkrétní a určitý, dlouhodobě fakticky a masově uskutečňován na určitém území, musí bát aplikován jako pramen práva), Precedens (soudní rozhodnutí ve věci nové zatím neřešené) Normativní smlouva (individuálně závazná, především mezinár. právo) Dále: obecné zásady právní, přirozená spravedlnost, právní literatura. Prameny u subjektivního práva jsou právní skutečnosti (takové skutečnosti s níž zákon spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu)Struktura právní normy: hypotéza (podmínka realizace PN), dispozice (vlastní pravidlo chování) a sankce. Druhy PN: podle právní síly ⌂, podle vydávajícího orgánu: prvotní a druhotné, podle hypotézy obecné a speciální, kogentní a dispozitivní, přikazující, zakazující a dovolující.... Legislativní proces: zákonodárná iniciativa (vláda, poslanec nebo skupina, Senát a zastupitelstvo vyššího), projednání návrhu (trojí čtení), schválení zákona (hlasování) a vyhlášení zákona (podpis PS, prezident a předseda vlády) ve Sb.platnost a účinnost. Působnost (věcná, časová, místní a osobní). 8. Konstitucionalismus – základem a stěžejním principem je myšlenka, že nositelem moci je lid a státní moc je vykonávána způsobem v zákoně stanoveném. Obecně je ústava právní dokument či obyčej, který zakotvuje základní mocensko-politické uspořádání dané společnosti. Zpravidla zahrnuje: organizaci a fungování nejvyšší moci ve státě, vztahy mezi jednotlivými nejvyššími stát. orgány, vztah jednotlivce ke státu a naopak, hodnoty a cíle, které stát zavazují a o které usiluje. Druhy: faktická (má každý) a právní (zákony), materiální (všechny PN) a formální (nejvyšší zákon), rigidní a flexibilní, psané a nepsané, reálné a fiktivní, původní a přenesené, dohodnuté, oktrojované a revoluční. Z hlediska formy státu: federální, unitární. Funkce ústavy: právní, politická a kulturní. Anglie – zdroje ústavy: statutární právo, zvykové právo, ústavní konvence, práce odborníků, jedná se o flexibilní ústavu. 9. ústava ČR: Preambule, Zákl. ustanovení, Zákonodárná, Výkonná, Soudní, NKÚ, ČNB, Územní samospráva, Přechodná a závěrečná ustanovení. LZPS: Preambule, Obecná ustanovení (zásady práva a svobody), Lidská práva a svobody (lidská a politická), Práva národních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu, Ustanovení společná. 10. Volební právo – na základě všeobecného /(každý starší 18), rovného (1 hlas) a přímého (nejsou delegáti) volebního práva tajným hlasováním. /aktivní i pasivní 18 let/. Parlament (PS 200 a Senát 81). Volič hlasuje osobně, zastoupení není možné. Do PS je 35 volebních krajů pro Senát 81 volebních obvodů. Obecní zastupitelstva. Poměrný a většinový systém. Navrhování kandidátů: pol. strany, hnutí a koalice nejpozději 60 dnů předem. 11. veřejná správa – hlava sedmá – jedná se o správu věcí veřejných, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě. Vykonává ji stát především prostřednictvím vlastních orgánů a dále ji vykonávají tzv. veřejnoprávní subjekty jako představitelé a nositelé státní moci. Členění: státní správa a samospráva. Státní správa je jedna z forem činnost státu, jejímž posláním je realizace výkonné moci státu. Jejím prostřednictvím stát realizuje státní politiku – provádění zákonů. Vláda, ministerstva a další ústřední orgány státní správy (Statistický úřad, Báňský úřad). Nižší správa – územní správa (dříve okresní úřady) dnes pověřené obce. (referáty a okr. shromáždění), dále správy policie, vojska, celníků, úřady práce, státní inspekce, hygienická stanice.. Samospráva – obce zákl. územní jednotky – samosprávné společenství občanů s postavením právnické osoby s vlastním majetkem a finančními zdroji. Samostatná působnost – hospodářský, kulturní a sociální rozvoj, ochrana a tvorby život. prostředí – obecně závazné vyhlášky. Přenesená – jde o výkon státní správy (evidence obyvatel, požární ochrana, výstavba, zásobování a obchod). Nejvyšším samosprávným je obecní zastupitelstvo, obecní rada (zřizuje komise – finanční a kontrolní) a starosta (reprezentuje navenek, je odpovědný zastupitelstvu, podepisuje vyhl. a zápisy. Obecní úřad – tajemník.
6. dědictví – 7. část OZ, souhrn právních norem, které upravují přechod majetku zemřelé osoby (zůstavitele) na její právní nástupce (dědice). Dědit mohou FO i PO. Nabytí vlastnictví zděděného majetku potvrzuje soud a vlastnické právo přechází na dědice již dnem smrti zůstavitele. Nedědí-li žádný dědic, připadá věc státu. Majetek se dědí buď ze závěti nebo ze zákona nebo z obou těchto důvodů. Platná závěť se zřizuje dle § 476a až § 476f , např. formou notářského zápisu, vlastnoručním napsáním a podepsáním atd. Pokud není závěť, dědí ze zákona příbuzní a blízké osoby podle stanoveného pořadí dědických skupin. První: stejný díl manžel a děti, druhá: ˝ manžel, rodiče a osoby spolužijící, třetí: sourozenci a spolužijící, čtvrtá: prarodiče. Dědická nezpůsobilost: úmyslný TČ proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy – může odpustit. Potomci jsou tzv. neopomenutelní dědicové. Dědí-li se ze závěti, nezletilí potomci musí dostat alespoň tolik, kolik by dědili ze zákona, a zletilí alespoň polovinu dědického podílu ze zákona. Vydědění potomků může být pouze dle § 469a OZ (neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc, neprojevoval opravdový zájem, jakoby potomek projevovat měl, byl odsouzen za úmysl na 1 rok, trvale vede nezřízený život. Dluhy pouze do výše a zříct pouze všeho. 7. právní úkon – projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím. Znaky: a) projev vůle (výslovný (řeč) – konkludentní (roztrhání) b) zaměření projevu vůle (vznik, změna, zánik práv. vztahu) c) uznání projevu vůle právním řádem d) nastoupení následků Rozlišení PÚ: typický X atypické (nejsou v zákoně) Perfekce – PÚ byl dovršen: jednostranně (ne)adresované, dvoustranné a složené. Náležitosti: subjekt (právní způsobilost), vůle (skutečnost, svoboda rozhodování, vážnost a vůle prostá omylu), projevu (srozumitelnost), náležitosti poměru vůle a projevu (shoda) a náležitost předmětu. Obsah PÚ znaky: podstatné (předmět, cena) pravidelné (místo a čas) a nahodilé. Následkem je vznik, změna nebo zánik pr. vztahu. Následky PÚ: nicotnost (chybí podstatný znak – absolutní neplatnost), neplatnost – absolutní či relativní. Prekluze neuplatnění práva (záruka – uplynutí doby a neuplatnění práva), promlčení (nezaniká ale oslabuje – soud nezjišťuje). 8. Vlastnictví – od 1.1.92 bezmezná ochrana soukromého vlastnictví. Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Je zákl. věcným právem a je absolutní – působí vůči věcem a odpovídá mu povinnost všech subjektů nerušit vlastníka ve výkonu práva k věci. Nabývání: smlouvou, dědění