urogenitální systém

53. LEDVINY
vylučovací ústrojí se vyvíjí ve 3 stádiích:
předledvina – pronefros
prvoledvina – mesonefros
definitivní ledvina – metanefros
mesonefros:
vyvíjí se z pod sebou uložených esovitě stočených kanálků, které se otevírají do Wolffova vývodu
přistupuje k ní aa. mesonephridicae, která se větví a vytváří interní glomeruly ( cévní klubíčka )
následně z ní vzniká: plica diaphragmatica, plica inguinalis, plica urogenitalis
největším vývojem prochází v 1. – 4. měsíci prenatálního vývoje
je základem pro vývoj pohlavních žláz
metanefros:
zakládá se v pánevní krajině
vyvíjí se ze dvou částí:
metanefrogenní blastém – tvoří základ pro sekreční část ledvin
ureterový pupen – základ pro močovod, ledvinné pánvičky, kalichy, sběrací kanálky
LEDVINA ( REN )
párová orgán uložený po stranách bederní páteře
jde o tubulósní žlázu
jsou uloženy v tukovém obalu – capsula adiposa
mají bobovitý tvar
rozlišujeme:
facies anterior
facies posterior
margo lateralis
margo medialis
extremita superior – naléhají na něj nadledviny
extremita inf.
Segmenty:
seg. superius
seg. anterius sup.
seg. anterius inf.
seg. inferius
seg. posterius
Hilus ledvinný – je ohraničen labiami
vstup cév a nervů
výstup močovodu
sinus renalis – je vyplněn tukem, obsahuje krevní a mízní cévy, nervy, ledvinné kalichy a část ledvinné pánvičky
Váha: u muže 150 – 170 g
U ženy je váha nižší
Barva:
na povrchu červenohnědá a probíhají zde pavučinovité žilky – venulea stellatae
Povrch:
u dospělých je hladký x u dětí je rozdělen pomocí rýh na políčka ( renculi )
je pokryt vazivovou blánou capsula fibrosa, která je snadno odloupnutelná, udržuje velikost a tvar ledviny, pevně přirostlá je v sinus renalils
KŮRA ( cortex )
světlejší, jemně zrnitá , hranice s dření je nerovná
obsahuje glomeruli
korové lalůčky ( lobuli corticales ) jsou zásobovány z a. interlobularis
mají pars convoluta, která se skládá z : glomerulu, proximálního a distálního kanálku
DŘEŇ ( medulla renalis )
skládá se z pyramides renalis, jsou od sebe odděleny a svou basí se přivracejí ke kůře
papillae renales – na povrchu jsou foramina papillaria ( area cribrosa ), která tvoří vstup do ductuli papillares , sběracích kanálků,
každá pyramida se přilehlou částí kůry tvoří lobus renalis
NEFRON
skládá se z Malpigického tělíska a ledvinných kanálků
Malpigické tělísko:
glomerulus- cévní klubíčko vmáčklé do tenkostěnného váčku, vstupuje do něj vas afferens, která se větví v sinusy a vystupuje vas efferens, zde dochází k filtraci krve
Bowmanův váček ( capsula glomeruli ) – skládá se ze dvou listů, mezi kterými je vytvořen intercapsulární prostor, kam je produkována primární moč
tubuli renales – vystupují z Bowmanova váčku
tubulus proximalis ( pars convoluta ), který přechází v trubičku
Henleova klička – trubička tvaru U zasahující do dřeně, její sestupná část je užší než vzestupná
tubulus distalis – je v blízkosti Malpigického tělíska – distální tubuly se pak sbíhají do sběrých kanálků, které jsou ve dřeni – ductuli colligens do ductus papillaris
vlastní filtrační plocha:
- z glomerulů je voda s rozpuštěnými látkami propouštěna do Bowmanových váčků, odtud je odváděna do stočených kanálků, kde probíhá zpětná resorpce vody, která je řízena hormonálně
- v glomerulech vzniká 170 – 200 l primární moči denně
sekundární moči ( po vstřebání vody ) je produkováno cca 1,5 – 2 l/ den
cévy:
do hilu vstupuje a. renalis z břišní aorty a ještě před vstupem se dělí na 2 – 3 větve
rr. praepelvici
r. retropelvicus – probíhající za ledvinnou pánvičkou k zadní třetině ledvin
- aa. renales accesoriae – vycházejí z aorty a do ledvin mohou vstupovat i mimo hilus
- větvení v ledvinách – a. interlobares → aa. arcuatae → aa. interlobulares → vasa afferentia → aa. rectae ve dřeni
veny:
z kůry vybíhají venulae stellatae → vv. interlobulares → vv. arcualaae → vv. interlobares →v. renalis
nervy:
plexus renalis
parasympatický – n. vagus, nervy od Th10 – Th12
sympatické z břicha
Obaly ledvin:
fascia renalis – 1) lamina praerenalis – je tenčí
2) lamina retrorenalis
mezi oběma vrstvami je uložena ledvina s nadledvinou obaleny tukovým polštářem capsula adiposa
pravá ledvina je uložena o něco níže, levá pak v oblasti Th12 – L3, poloha hilu se mění minimálně – L1
Fixace:
hlavně pomocí renální facie a tukového polštáře, pokud dojde k rychlému zhubnutí může se ledvina uvolnit a z fascie vyklouznout v její kraniální části
Vztahy:
ledviny leží retroperitoneálně
opírají se o bránici
naléhají na m. psoas major pod 12. žebrem, na m. qadratus lumborum, m. transversus abdominis
pravá: na horním pólu leží nadledvina
dále sousedí s: duodenem, játry, flexurou coli dx., colon transversum, jejunem
levá: nadledvina, flexura coli sin., jejunum,slezina, pankreas, žaludek ( jsou odděleny pomocí bursa omentalis
54. ANOMÁLIE VE VÝVOJI A ULOŽENÍ LEDVIN
anomálie se dají většinou zjistit rentgenologicky
jednou z ne příliš častých anomálií je renkulace – jde o zachování rýhování ledvin v dětství
Při vývoji:
ren arcuatus ( podkovovitá ledvina )
vzniká spojením dolních pólů obou ledvin
leží před aortou a v. cava inf.
oba močovody jsou zachovány a probíhají před isthmem
ren sigmoideus
vzniká spojením dolního konce jedné a horního konce druhé ledviny
její výskyt je vzácná
ren fungiformis ( koláčovitá ledvina )
vzniká splynutím horních a dolních pólů obou ledvin
ren duplex ( zdvojená )
má v ledvinném hilu dvě pánvičky
Polohové anomálie:
ren migrant ( bloudivá )
dochází k vyklouznutí z renální fascie a capsula adiposum renis např. při náhlém zhubnutí
postupně klesá
může dojít k jejímu otočení a tím k zaškrcení odvodných cest
cévní zásobení je normální ( z břišní aorty )
ureter má normální délku
ren dystopia
dochází k zadržení ledviny při normálním vzestupu
má krátký ureter, a cévní zásobení z pánevních tepen.
55. NADLEDVINY
vývoj:
původně mají dvojí základ – kůru a dřeň, které pak postupně splývají
během svého vývoje je jednu dobu nadledvina větší než ledvina
část korová ( cortex )
vzniká pučením coelomového epitelu, který dává základ kůře
dřeňová část ( medulla )
je nervového původu z buněk sympatiku
jde o plochý párový orgán, který nemá stejný tvar na obou stranách:
levá – tvar poloměsíčitý
pravá – tvar trojboký
rozlišujeme :
facies renalis
facies anterior
facies posterior
na přední ploše je hilus , kterým vystupují v. suprarenalis + mízní cévy
STAVBA
je kryta vazivovým pouzdrem , které vybíhá v septa a obsahuje hladká svalová vlákna
Kůra:
má okrově žlutou barvu a tvoří 9/10 žlázy
nezbytná pro život díky produkci hormonů - steroidů
v těhotenství se zvětšuje
je tvořena epitelovými buňkami obsahujícími lipochrom ( tuk ), které tvoří trámčitý epitel se 3 částmi:
zona glomerulosa
zona fasciculata
zona reticularis – obsahuje pigmentová zrna
Dřeň:
je křehká, našedlá
tvoří trámce chromafinních buněk kterými jsou krevní sinusoidy a nervová vlákna
produkuje dva hormony, které mají podobnou funkci jako nervy sympatiku, proto není životně důležitá – adrenalin, noradrenalin
Cévy:
a .suprarenalis sup. ( z a. parenica inf. )
a. suprarenalis media ( aorta abdominis )
a. suprarenalis inf. ( a . renalis )
žíly:
vv. comitantes + brániční žíly
v. renalis
v. suprarenalis
Nervy:
plexus suprarenalis
sympatikus + parasympatikus
POLOHA
nasedají na horní pól ledvin v oblasti Th11
jsou obaleny tukovým pouzdrem capsula adiposum suprarenalis a uloženy v renální fascii spolu s ledvinami
VZTAHY:
dorsálně: pars lumbális bránice
mediálně: v. cava inf. ( pravá nadledvina ), plexus coeliacus
vpředu: pravá – játra
Levá – pankreas, vasa lienalia, stěna žaludku
Fixace:
pomocí vazivových pruhů do fascia renalis , a k bránici
56. ODVODNÉ CESTY MOČOVÉ
LEDVINNÉ KALICHY + LEDVINNÁ PÁNVIČKA
Kalichy ledvinné – calices renalis
obemykají papillae renalis a zachycují moč z ductus papillaries
ustí přímo do ledvinné pánvičky nebo jsou spojeny s dalšími 2 – 3 kalichy
epitel kalichů a pánvičky volně přechází
kolem ústí papil je zhuštěná cirkulární svalovina
Ledvinná pánvička
vzniká spojením kalichů
její kapacita je 2 – 5 ml, což je množství do vyvoválí bolesti
má nálevkovitý tvar
její base je obrácena k sinus renalis
2 tvarové typy:
ampulární: kalichy jsou krátké a široké
dendritický: kalichy jsou úzké a dlouhé
STAVBA:
tenkostěnné
sliznice tvořena přechodným epitelem – urotel
vrstva svaloviny
na povrchu je advantitia
POLOHA:
uloženy v sinus renalis
URETER
spojuje ledvinnou pánvičku a močovým měchýřem
probíhá retroperitoneálně
20 – 30 cm dlouhý
ve svém průběhu se dělí na 3 části:
pars abdominalis
pars pelvina
pars intramuralis – ve stěne močovho měchýře
během průběhu má 3 zůžení a ohyby.
přechod ledvinné pánvičky v ureter
v křížení s a. + v. iliaca
při vstupu do močového měchýře
v těchto zúženích může docházet k zaklínění močových kamenů
STAVBA:
poměrně silná stěna
sliznice tvořená urotelem
svalovina: umožňuje peristaltické pohyby napomáhající vylučování moči, je závislá na naplnění ledvinné pánvičky
vnitřní vrstva svaloviny je longitudinální a přechází do svaloviny močového měchýře, kde se podílí na tvorbě plica interureterici spojující vyústění obou močovodů
Cévy:
- rr. ureterici
- a. renalis
- a testiculari ( a. ovarica )
- a. uterina ( a. ductus deferentis )
žíly svým průběhem doprovázejí artérie
nervy:
plexus testicularis
POLOHA:
pars abdominalis:
probíhá skrz caúpsula adiposa renis
přes m. psoas major
kříží vasa testicularia ( ovaria ) , vasa colica
pars pelvina:
vyzdvihuje plica ureterica
u mužů – probíhá ureter pod ductus deferens a pak mezi vesicule seminales a močovým měchýřem
u žen – podbíhá a. uterina, leží mezi močovým měchýřem a pochvou
pars intramuralis:
močovod prochází šikmo stěnou močového měchýře
ke stěně břišní je nejblíže v křížení s vasa iliaca na zevní třetině bispinální linie ( Lanzův bod )
ANOMÁLIE
ureter fissus ( rozdvojený )
z ledvinné pánvičky vystupují dva uretery, které se pak spojují
ureter duplex ( zdvojený )
každá část ústí v močovém měchýři samostatně.
VESICA URINARIA
dutý svalnatý orgán uložený za sponou stydkou
shromažďuje se zde moč před vyprázdněním
- fundus: u muže obrácen k rektu , u ženy k hrdlu děložnímu
vyúsťují zde oba močovody a vychází močová trubice- mezi těmito třemi útvary je trigonum vesicae
corpus: nejroztažitelnější část močového měchýřa
apex: v tomto místě je močový měchýř zúžen a vybíhá v lig. umbilicale medianum, což je pozůstatek chorda urachi, a spojuje tak močový měchýř s pupkem
chorda urachi: v prenatálním vývoji byla vývodnou cestou z močového měchýře skrz pupečník
okolí ostium urethrae je označováno jako cervix vesicae
TVAR:
závisí na naplnění měchýře, na věku , pohlaví, stavu svalové vrstvy, na náplni a tlaku okolních orgánu
vyprázdněný měchýř má tvar čtyřhranný, při ochabnutém svalstvu pak trojhranný, jeho stěny na sebe vzájemně neléhají
při naplnění se měchýř roztahuje do dutiny břišní, zadní stěna se vyklenuje více než přední
močový měchýř ženy je větší vzhledem k poměrům v malé pánvi
STAVBA:
při naplnění se ztenčuje stěna
sliznice:
vybíhá v četné řasy, které se při naplnění měchýře vyrovnávají
řasy chybí v trigonum vesicase, které je ohraničeno ústím močovodů ( ostium uretericum )- mezi nimi probíhají řasou plica interureterica, vyústěním uretery ( ostium urethrae internum )
sliznici tvoří přechodný epitel – urotel
ostium urethrae – je kruhové až štěrbinovité, a mezi vývodem urethry a ureterů jsou valy podložené Bellovými svaly
podslizniční vazivo: umožňuje tvorbu řas
svalovina: skládá se ze 3 vrstev hladké svaloviny
zevní vrstva – longitudinální, především na přední a zadní stěně, vychází z ní snopce m. pubovesicale – k symphyse, m. rectovesicale – k rectu, + u mužů snopce k prostatě
střední vstva – cirkulární, nejvíce je vyvinuta kolem krčku na fundu a tvoří m. sphincter vesicae kolem vývodu močové trubice
vnitřní vrstva – longitudinální, přechází do svaloviny močové trubice
vypuzovací funkci svaloviny močového měchýř a zajišťuje m. detrusor vesicae
při zvýšení tlaku stěny močového měchýře dochází k uzavření ostium uretericum, čímž se zabraňuje zpětnému proudění moči do ureterů = vesicoureterální reflex
adventitia
Cévy:
z a. iliaca interna
aa. vesicales superior inf.
a. rectalis inf.
a. pudenda inf.
Žíly:
plexus pudendus
odvody do v.iliaca interna
Nervy:
sympatická vlákny – plexus rectalis sup. – zvyšují tonus a měchýř zadržuje moč
parasympatická vlákna – nn. Pelvici – podmiňují kontrakci m. detrusor
Kapacita:
200 – 300 ml – při tomto naplnění dochází k nucení na močení
maximální kapacita je 750 – 1000 ml
POLOHA:
uložen v malé pánvi za sponou stydkou
při naplnění měchýře je možné se k němu dostat stěnou břišní nad symphysou bez porušení peritonea
po stranách ho obemykají : m. levator ani, m. obturatorius internus
vpředu je u mužů ductus deferens
do stěny močového měchýře vybíhají plicae umbilicales mediales
na horní části naléhají kličky tenkého střeva, děloha
u mužů – se v excavatio rectovesicale dotýká colon sigmoidei
u žen – je pochva od močového měchýře oddělena vazivovým septem – septum vesicovaginale
vrchol měchýře je krat peritoneem, které na prázdném měchýři tvoří řasu plica vesicalis transversa, která se naplněním vyrovnává
po stranách močového měchýře jsou vytvořeny: recessus paravesicales
u muže vytváří peritoneum excavatio rectovesicale, a měchýř je tak hmatný per rektum
u žen pak peritoneum tvoří excavatio vesicouterina a močový měchýř je hmatný per vagínám
FIXACE:
nejlépe je fixován fundus, přes prostatu ( muž ) a ženskou ureteru do diaphragma urogenitale
ligg. pubovesicale
ligg. rectovesicale ( muž )
ligg. vesicouterina ( žena )
m. pubovesicale
m. puborpostaticus
m. rectovesicalis
URETHRA FEMININA
3 – 4 cm dlouhá
začíná v močovém měchýři jako ostium urethrae internum ( v trigonum vesicae ) a končí mezi malými stydkými pysky v rima pudendi jako ostium urethrae externum
dělí se na 3 části
pars intramuralis – ve stěně močového měchýře
pars pelvina – mezi měchýřem a diaphragma urogenitale
pars perinealis – v diaphragma urogenitalis
STAVBA:
sliznice:
vystlána urotelem
obsahuje elastická vlákna umožňující roztažitelnost při močení, za normálního stavu se stěny uretery dotýkají
svalovina:
vnitřní vrstva longitudinální
vnější vrstva cirkulární
od diaphragma urogenitale odstupují snopce příčně pruhované svaloviny tvořící svěrač – m. sphincter urethrae z m. transversus perinei profundus
Cévy:
aa. vesicales inf.
aa. vaginales
a. pudenda inf.
POLOHA:
probíhá téměř souběžně s pochvou
prochází skrz hiatus urogenitalis m. levator ani a diaphragma urogenitale
pevné spojení s pochvou – vazivovým septem urethrovaginale
hmatná je per vaginam
57. MUŽSKÉ A ŽENSKÉ POHLAVNÍ ÚSTROJÍ – SROVNÁNÍ
mužské pohlavní ústrojí
ženské pohlavní ústrojí
varlata ( testes )
vaječníky ( ovaria )
nadvarlata ( epididymis )
 
chámovody ( ductus deferens )
vejcovody ( tuba uterina )
prostata
děloha ( uterus )
semenné váčky ( vesiculae seminales )
 
šourek ( scrotum )
pochva ( vagina )
provazec semenný ( foniculus spermaticus )
 
raphe scroti et perinei
rima pudendi
kůže scrota
labia majora
pars spongiosa urethrae
labia minora
prostatická část urethry + pars membranacea urethrae
vestibulum veginae
utriculus prostaticus na colliculus seminalis
ostium vaginae
 
hymen
penis ( pyj )
clitoris
proximální část urethry po ductus ejakulatorius
urethra feminina
corpus spongiosum penis
bulbus vestibuli
gl. bulbourethralis ( Cowperi )
gl. vestibuli major ( Bartholini )
gl. urethralis pars spongiosa
gl. vestlibulares minor
ductuli prostatici
ductus paraurethralis
zárodečná pohlavní žláze ( gonáda ) se začíná vyvíjet ve 2. měsíci prenatálního vývoje po stranách radix mesenteri jako zahuštění epitelu
dříve je rozlišitelné mužské pohlaví
pohlavní cesty vznikají :
z Wolfova vývodu – mužs