urogenitální systém

Ovariální cyklus
folikulární fáze – růst a zrání folikulu, ovulace
luteální fáze – tvorba žlutého tělíska
zona medullaris
obsahuje fibrilární vazivo, hladká svalová vlákna a cévy
v těhotenství hladké svaloviny přibývá
Cévy:
a. ovarica ( z břisní aorty )
r. ovaricus ( z a. uterina )
žíly:
- v. ovarica – do v.cava inf., v. renalis sinister
nervy:
- parasympatická část: n. vagus
- z plexus coeliacus, plexus mesentericus inf.
POLOHA:
svislá
u nerodících - v malé pánvi, ve fossa ovarica, pod dělením a. iliaca communis
ohraničení: vpředu – lig. latum uteri ( mesosalpinx )
vzadu – vasa iliaca interna, uterus
shora – vasa iliaca externa
- rodičky – vaječníky klesají do Claudiovy jamky
FIXACE:
mesovaricum – peritoneální duplikatura ( hladká svalovina )
lig. latum uteri
lig. suspensorium ovarii
lig. ovarii proprium – nemá fixační podstatu
TUBA UTERINA
párová trubice spojující vaječník s dělohou
dochází zde k oplození vajíčka
10 – 15 cm
začíná otvorem – ostium abdominale tubae uterinae
končí otvorem – ostium uterinum tubae uterinae
infundibulum – nálevkovitě rozšířeno a opatřeno řasami - fimbriae
hlavní řasou je fimbria ovarica připojena k vaječníku
ampulla – zabírá více než polovinu délky vejcovodu, je rozšířena
isthmus – úzký, kruhovitý
pars uterina – ve stěně dělohy ( cornu uterina )
STAVBA:
- sliznice:
tvoří podélné řasy – plicae tubariae
epitel je jednovrstevný kubický nebo cylindrický
buňky jsou žlázové nebo s řasinkami
prochází malými cyklickými změnami pod vlivem hormonů – ubývá řasinek a přibývá sekrece, při ovulaci fimbrie zduřují a tím se přibližují k vaječníku – usnadnění zachycení vajíčka
- svalovina:
nejsilnější je v isthmu
v pars uterina je oddělena od svalstva dělohy
vnitřní vrstva je cirkulární , vnější longitudinální
posouvá uvolněné vajíčko do dělohy
nejznatelnější pohyby svaloviny jsou při ovulaci
- subserosa
- serosa – přechází v lig. latum uteri
Cévy:
- rr. tubarii ( z anastomosy r. tubarius a. ovaricae + r. tubarius a. uterinae
Nervy:
- plexus ovaricus, plexus uterinus
POLOHA:
- k lig, latum uteri je připojen duplikaturou - mesosaplinx
- od rohu děložního vede rovně, dolní pól vejcovodu se ohýbá v pravém úhlu nahoru k infundibulu
- změny polohy vejcovodu jsou závislé na změně polohy dělohy
- vpředu se dotýká močového měchýře
shora je kryt kličkami tenkého střeva
levá strana - colon sigmoideum
vpravo – appendix
63. DĚLOHA: TVAR, STAVBA, POLOHA
- dutý, silnostěnný svalnatý orgán
- je to místo vývoje oplozeného vajíčka a následně plodu
corpus uteri: obrácen dopředu
cervix uteri : obrácen dolů a dozadu
cylindrický tvar
dělí se na dvě části:
portio supravaginalis
portio vaginalis ( čípek ) – vystupuje do pochvy,
uprostřed má otvor ( ostium uteri ), který je u nerodících kruhový X u rodících štěrbinovitý – můžeme rozeznávat labium posterior, anterior
kolem vstupu do pochvy vzniká klenba poševní – fornix vaginae
fundus uteri : nad vstupem vejcovodů
- mezi corpus a cervix uteri se nachází isthmus uteri, který se v těhotenství začleňuje do těla děložního
facies visceralis
facies intestinalis – zadní strana
margines uteri : vznikají na styku obou stěn, podél nich probíhá lig. latum uteri, ve kterém jsou uloženy cévy a nervy
přecházejí v rohy děložní - cornu uteri – do nichž vstupují vejcovody
TVAR:
nerodící: 7 – 9 cm dlouhá
4 – 4,5 cm široká
2,5 – 3 cm tlustá
čípek – 10 – 12 mm dlouhý
hmotnost – 40 – 50 g
kolísá podle věku a funkčního stavu ( těhotenství )
dítě : dlouhý krček X krátké tělo
puberta: poměr krčku k tělu je 1:1
rodící: tělo se zvětšuje, krček rozšiřuje a zkracuje
klimakterium: dochází ke zmenšování jak krčku, tak těla děložního
v těhotenství roste váha dělohy až na 1000 g a může dosahovat až processus xiphoideus sterni
cavum uteri – skrz canalis isthmi ústí do canalis cervicis uteri
canalis cervicis uteri – uprostřed je rozšířen a sliznice zde vybíhá v řasy – plicae palmatae
STAVBA:
10 – 15 mm silné stěny, jejichž tloušťka se u rodících zvětšuje
stěna dělohy se skládá ze 4 vrstev:
sliznice – ENDOMETRIUM
svalová vrstva – MYOMETRIUM
subserósní – TELA SUBSEROSA
serosní vrstva - PERIMETRIUM
ENDOMETRIUM:
šedě růžová barva
pevně přirostlá k myometriu
kryta jednovrstevným cylindrickým epitelem místy s řasinkami, které kmitají směrem k ostium uteri
pod epitelem jsou glandulae uterinae – tubulósní
v cervixu – glandulae cervicales – hlenové žlázy, produkovaný hlen uzavírá canalis cervicis
v pubertě jsou tyto žlázky jen v canalis cervicis
v dospělosti jsou až k portio vaginalis
v klimakteriu opět pouze v canalis cervicis
na ostium uteri dochází k přesnému přechodu epitelů – jednovrstevný cylindrický přechází v mnohovrstevnatý dlaždicový
prochází změnami vyvolanými hormony žláz s vnitřní sekrecí ( vaječníku ), při těchto změnách dochází ke krvácení ze sliznice a k odlupování povrchových vrstev sliznice = proces MENSTRUACE
endometrium je děleno na 2 vrstvy:
zona functionalis – povrchová, podléhá změnám v menstruačním cyklu
zona basalis – spodní vrstva, přiléhá k myometriu, změnám podléhá minimálně
MENSTRUAČNÍ CYKLUS:
nástup první menstruace se označuje jako menarche a dochází k němu u dívek kolem 14. roku
ukončení menstruačních cyklů se děje kolem 45. – 50. roku života – menopausa
menstruace je pravidelně se opakující cyklus s periodou 28 dní
v době těhotenství jsou menstruační cykly zastaveny
proliferační fáze
vyvolána hormonem ovaria
sliznice se zvyšuje , prodlužují se cévy – 5. – 14. den cyklu
součástí proliferační fáze je fáze regenerační, která probíhá 5. den menstruačního cyklu a dochází v ní k regeneraci sliznice po menstruaci
sekreční fáze:
vyvolána progesteronem žlutého tělíska
15. – 28. den
sliznice dělohy se připravuje k nidaci ( uchycení ) vajíčka
dochází k rozšiřování žláz, jejich naplnění sekretem
povrchové žlázy – pars compacta X uchycení žláz – pars spongiosa
ischemická fáze:
trvá jen několik hodin
nastává pokud nedojde k oplození vajíčka
dochází ke stažení cév – v důsledku nedokrvení ( nedostatku kyslíku ) sliznice dochází k její degeneraci
vlivem enzymů produkovaných přítomnými leukocyty a tkání dochází k rozpadu povrchových buněk
menstruační fáze:
1. 4. den
dochází ke znovu otevření cév a překrvení sliznice
stěny cév praskají a tlakem krve je zona functionalis odlupována a vyplavena s menstruační krví do vaginy
MYOMETRIUM:
zaujímá největší část stěny děložní
obsahuje snopce hladké svaloviny s vazivem
vazivo – v těhotenství je zduřelé a způsobuje křehkost dělohy
stratum vasculare: bohatě prokrvená střední část
stratum supra / infra vasculare
povrchový vrstva – tenká , podélné snopce, které odstupují od okrajů a tvoří závěsný aparát
nejvíce svalstva je na corpus uteri
nejméně na cervixu
základem svaloviny jsou spirálovité snopce navazující na svalovinu vejcovodů, tyto spirály se vzájemně kříží
v těhotenství dochází k rozvíjení spirál a tím ke ztenčení stěny dělohy, pevným bodem zůstává cervix
při porodu dochází ke zpětnému stažení spirál a tím k vypuzení děložního obsahu, spolu se svalovými spirálami se stlačují i cévy
vnitřní vrstva – podélná i cirkulární svalovina, cirkulární je zřetelná na portio vaginalis
činností myometria vznikají stahy dělohy při menstruaci, ovulaci , ale hlavně při porodu, tyto stahy začínají od rohů děložních
Těhotenství:
svalová vlákna se prodlužují až 10x a zesilují až 3x
mění se vnitřní struktura buněk
první změny nastávají v místě nidace vajíčka
Po porodu:
regresivní změny – zmenšování dělohy, degradace tuku svalových buněk
TELA SUBSEROSA
pouze v okolí hran děložních
PERIMETRIUM:
serosní povlak srostlý s myometriem
peritoneum kryjící dělohu
vytváří se excavatio vesicouterina – mezi močovým měchýřem a dělohou
excavatio rectouterina – mezi dělohou a rectem, nejnižší bod peritonea u ženy – Dougles
po stranách přechází v lig. latum uteri
lig. latum uteri:
peritoneální duplikatura sahající od rohů a hran děložních ke stěně malé pánve
dva listy – přední a zadní
na předním listu je řasa vyztužená lig. teres uteri
na zadním listu je připevněn vaječník pomocí mesovaria
lig. ovarii proprium:
rozděluje lig. latum uteri na dvě části – horní mesosalpinx a dolní mesometrium
mesosalpinx:
ve volném horním okraji jsou umístěny vejcovody
fimbria ovarica
duplikatura peritonea, která obsahuje rudimentální orgány – pozůstatky mesonephros
epoophron – tvořen ducnuli transversi spojenými pomocí ductus longitudinalis ( Gartnerův kanálek ) – ductus Wolffi
mesometrium:
navazuje na mesosalpinx
obsahuje ve vazivu mezi listy děložní cévy a nervy, mezi kterými probíhá močovod křížící se s a. uterina
parametrium:
závěsný aparát dělohy
vazivo mezi listy lig. latum uteri
jsou zde uloženy cévy a nervy + parametrální vazy
lig. cardinale uteri – z lat. strany děložního hrdla ke stěně malé pánve
ligg. sacrouterina – od děložního hrdla obloukem po stranách recta ke kosti křížové, plicae sacrouterinae ohraničují excavatio rectouterina a jsou podložené m. rectouterinus s velkým množstvím nervových vláken
ligg. vesicouterina – k okrajům močového měchýře – přechází v lig. pubovesicalia
lig. teres uteri – začíná u rohů děložních a vstupuje do tříselního kanálu, končí ve velkých stydkých pyscích,
- při průchodu ingiunálním kanálem přibírá příčně pruhované svalové snopce, táhne fundus děložní dopředu
- u těhotných vaz zbytňuje a při zvětšování dělohy ji přitahuje dopředu a udržuje v předklonu
- při porodu zvyšuje sílu a rozsah kontrakcí
POLOHA + ZAVĚŠENÍ:
anteverze: děloha je nakloněna dopředu 70o – 100o
anteflexe: v isthmu je corpus ohnut dopředu proti cervixu
lateropositio: posunutí dělohy do strany
dextrotorsio: otočení doprava
poloha se mění podle polohy těla a naplnění sousedních orgánů
děloha obrácená vzad má za následek menstruační potíže, snižuje možnost oplození
podpůrný aparát: tvoří ho dno pánevní
hlavně m. levator ani, diaphragma urogenitale
účinek není přímý, dochází podpoře upevnění přes pochvu
závěsný aparát:
parametrální vazy – aktivně vyrovnávají změny polohy dělohy podle naplnění močového měchýře a recta
lig. cardinale uteri, ligg. sacrouterina, ligg. vesicouterina, lig. teres uteri
ODCHYLNÉ TVARY DĚLOHY:
děloha vzniká spojením Müllerových vývodů
odchylné tvary dělohy mají větší náchylnost k onemocněním
uterus arcuatus – fundus děložní není vyklenut
uterus bicornis – děloha vybíhá ve dva samostatné rohy
uterus septus – uvnitř je dělohy rozdělena septem, zevně je jednotná
uterus bipartitus – dvojitá dělohy, spojena až v cervixu
uterus duplex – zdvojená
uterus duplex cum vagínám duplici – zdvojení dělohy i pochvy
uterus infantilit – krček je větší než tělo děložní
Cévy:
a. uterina ( z a. iliaca interna ) – výživa
anastomosa – a. uterina + a. ovarica ( u hilu nebo zevního okraje ovaria )
z a. uterina a. vaginalis rr tubarius , r. ovaricus
Veny:
plexus venosus uterinus souvisí s močovým měchýřem a rectem
vv. ovarii vv. uterinae vv. iliacae internae
žilní pletení se může šířit infekce z dělohy
Mízní cévy:
sbíhají se pod perimetrem u hran a rohů děložních
v místě křížení a. uterina s uterem je uzlina–nodus lymph. parauterinus ( Bayerova uzlina)
Nervy:
plexus uterovaginalis
sympatická vlákna z plex. hypogastricus inf. – působí na myometrium corpusu – povzbuzují ho
parasympatická vlákna: z oblasti S3 a S4 – tlumí myometrium cervixu
v průběhu jsou četné gangliové buňky
64. ZEVNÍ RODIDLA , POCHVA
VAGINA ( POCHVA )
ženský kopulační orgán
odvodná cesta pohlavní
ostium vaginae ( vchod poševní )
pod zevním ústím močové trubice
u panen je uzavřeno panenskou blanou - Hymen
horní část vaginy je cylindrická a obepíná portio vaginalis uteri - vznik fornix vaginae, který je vzadu hlubší
v zadní části fornix vaginae se shromažďuje sperma
STAVBA:
stěna je nejtenčí při zadní klenbě, nejtlustší v místě spojení s urethrou
sliznice:
zvedá se ve val - columna rugarum ant., post.
vzniká zde trojúhelníková plocha - area trigonalis vaginae ( trigonum Palwlici ), který je téměř bez řas
v dolní části je val carina urethralis vaginae
barva: narůžovělá, při menstruaci červená, v těhotenství nafialovělá
dlaždicový nerohovějící epitel
pokryta bělavým sekretem kyselé reakce vzniklým z odlupujících se buněk obsahujících glykogen a sekretu žlázek cervixu dělohy
kyselá reakce sekretu zabraňuje vniku bakterií…
během menstruačního cyklu prodělává sliznice změny vyvolané hormony ovarií
svalovina:
ve stěně je hladká svalovina s elastickým vazivem uspořádaná si spirál
spirály umožňují její rozšíření při porodu
obsahuje hustou žilní pleteň
kolem dolní části je m. bulbospongiosus
na povrchu je adventitia
Hymen:
vzniká z dolního konce Müllerova vývodu
uprostřed je otvor pro výtok menstruační krve, tento otvor má různý tvar
hymen semilunaris
hymen anularis
po porodu zůstávají pouze zbytky blány – carunculae hymenales
má význam v soudním lékařství
Cévy:
a. vaginalis
a. rectalis media
a. pudenda interna
plexus venosus vaginalis
Mízní:
nodi lymph. iliaci ext. + int.
Nervy:
plexus uterovaginalis
n. pudendus
POLOHA:
směřuje od hrdla děložního dopředu a dolů
s dělohou svírá pravý a větší úhelotevřený sopředu
před: močový měchýř, močová trubice, spojení s močovou trubicí je pevné
vzadu: excavatio rectouterina
střed: ampulla recti
po stranách: je vazivo parakolpium s cévami , nervy a močovodem
sousedí s bulbus vestibuli, m. bulbospongiosus, glandulae vestibulares majora
ZEVNÍ RODIDLA
středem zevních rodidel je rima pudendi , která je ohraničena velkými stydkými pysky
LABIA MAJORA PUDENDI
sagitální valy
zevní strana:
oddělena brázdou od stehen
ochlupena – pubes
silně pigmentovaná
obsahuje potní a mazové žlázy
vnitřní strana:
oddělena brázdou od malých stydkých pysků
vpředu přechází v mons pubis ( veneris )
jsou spojena pomocí commisura labiorum anterior et posterioe
od řitního otvoru jsou oddělny hrází – perigeum
podkladem je tuková tkáň s vazivem, tenká vrstva svaloviny a zasahující snopce lig. teres uteri
mons pubis - vyvýšenina před symphysou, tuhý tukový polštář
LABIA MINORA PUDENDI
mediálně od velkých stydkých pysků
mají vzhled sliznice
spodinou naléhají na diaphragma urogenitale
tvoří prepucium clitoridis – frenulum clitoridis
známkou donošenosti plodu je překrytí malých pysků velkými
ve vazivu jsou uloženy mazové žlázky produkující maž – smegma prepucii
povrch tvoří mnohovrstevný dlaždicový epitel
VESTIBULUM VAGINAE
prostor mezi labia minora ke clitoris
narůžovělé a vlhké
dosahuje k ostium urethrae ext. a ústí ductus paraurethrales
mnohovrstevný dlaždicový epitel
GLANDULAE VESTIBULI MINORES
mikroskopické žlázky
ve sliznici vestibulum vaginae
udržují vlhkost povrchu
GLANDULAE VESTIBULI MAJORA ( BARTHOLINI )
párové žlázky
v diaphragma urogenitale dorsálně od bulbus vestibuli
obklopeny snopci m. transvesus perinei profundus
vývod ústí mezi hymen a labia minora
produkují sekret zvlhčující vchod poševní
CLITORIS
začíná pomocí crus clitoridis na ramus inf. ossis pubis
kryt m. ischiocavernosus
corpus clitoridis – vzniká spojením crura clitoridis
končí glans clitoridis
lig. suspensorium clitoridis – na přední stranu
6 – 8 cm dlouhý
glans clitoridis vyčnívá z prepucium clitoridis a je kryt jemnou kůží, velmi citlivý a dráždivý
corpus cavernosus clitoridis – topořivá tkáň, jemnější něž u penisu
je dělen neúplným septem
fixován pomocí lig. fundiforme clitoridis
BULBUS VESTIBULI
párový orgán kapkovitého tvaru
leží na diaphragma urogenitale rozdělen na 2 části
kryt svalem m. bublospongiosus
při pohlavním vzrušení se pleteně plní krví , orgán zduřuje, nabývá houbovité konsistence, je hmatný
Cévy:
rr. labialis ant. ( z a. pudenda ext. )
rr. labialis post. ( a. pudenda int. )
žíly doprovázejí artérie
mízní cévy vedou do tříselního kanálu
Nervy:
vpředu
n. ilioinguinalis
n. genitofemoralis
vzadu
n. cutaneus femoris post.
nn. perineales