dýchací systém

uňky ( resorpce látek ), basální buňky ( pomáhají obnově
migrující buňky – makrofágy -lymfocyty, lobulární buňky
s větším stupněm větvení klesá počet chrupavek a pro udržení průsvitu je více vaziva a hladkých svalových vláken
Vazivo
tvorba septa – interalveolární septa, intersegmentální, interlobulární
v prostorech mezi částmi bronchiálního stromu – preibronchiální
obalující cévy – periadventitium
ALVEOLY
tenkostěnné výdutě
s věkem se zvětšují
na povrchu leží hustá kapilární síť
jsou umístěny na povrchu plic a jejich počet je proměnný u mužů a u žen
slouží ke zvětšení dýchací plochy – cca 50 m2
acinus pulmonis: alveoly patřící k jednomu respiračnímu bronchiolu
soubor acinu – lobulus pulmonis
Stěna alveolů
pneumocyty:
membranosní : tvoří výstelku
granulované : surfaktant – tekutina vyplavená na vnitřní stěnu alveolů z fosfolipidů – zabraňuje kolabování alveolů, snižuje napětí, má bakteriocidní účinek, napomáhá transportu plynů
alveolární mikrofágy: zajišťují fagocytózu a podmiňují mramorování plic
za den se obmění asi 1% alveolů
alveolární pór – 10-15 μm, slouží k vyrovnání tlaku mezi alveoly
50. PULMONES ( plíce )
párový, hlavní dýchací orgán
jsou uloženy v pleurální dutině a obalena plesurou visceralis
prostor mezi plícemi se nazývá mediastinum
plicní tkáň: měkká, porózní, houbovitá, vzdušná, pružná ( nejméně v oblasti hilu )
STAVBA
pulmo dex.:pulmo sin.:
- ze tří laloků : lobus superior, media, interiér- dva laloky: lobus superior ( vybíhá v 
- fissura horizontalis – mezi lobus sup. a med.lingulu )
- fissura obliqua – mezi lobus med. a inf.- fissura obliqua – mezi lobus sup. a inf.
jednotlivé laloky jsou děleny na segmenty shodné s větvením bronchů – segment – morfologická jednotka
základní funkční a stavební jednotkou je lobulus pulmonis secundarius
Base plicní ( basis pulmonis )
nasedá na klenbu brániční
margo interiér
Facies costalis
naléhá na sternum a žebra
margo anteriro
Facies medialis ( mediastinalis )
jsou zde otisky orgánů mediastina:
impressio cardiacae – na obou plicích,
na levé plíci je větší, icisura cardiaca sin. na dolní části lobus superior, sulcus aorta, impres. a. subclaviae, impres. a. karotis communis sin.
na pravé plíci, impres. v. cava sup., impres. oesophagei, …..
HILUS PULMONIS – vstup bronchu, nervů, plicní tepny a žíly, mízních cév
Hilus dexterHilus sinister
BAVABV
bronchus principalita. pulmonalis
a. pulmonalisbronchus principalit
v. pulmonalisvv. Pulmonales
radix pulmonis – svazek útvarů vstupujících do plic
okolí: v. cava inf, pravá předsíň srdeční, v azygos, arcus aorta, aorta descendes, n vagus
Apex pulmonis:
vystupuje až nad 1 žebro skrz apertura thoracis sup.
otisky: a. subclaviae, v. brachiocephalicae, v. subclaviae, costa prima
Facies interlobares – plochy vzájemně naléhajících laloků
Barva: červená→ růžová→ šedá→ šedočerně mramorovaná ( usazování prachu – pohlcován fagocytozou a odváděn do vaziva a mízních uzlin )
Segmenty plic
pulmo dexter:
horní lalok I. segment. apicalis
II. segment. posterius
III. segment. anterius
střední lalokIV. segment. lateralis
V. segment. mediais
dolní lalokVI. segment. ( apicalis ) superius
VII. segment. basale medialis
VIII. segment. basale anterius
IX. segment. basale lateralis
X. segment. basale posterius


pulmo sinister:
horní lalok I. + II. segment. apicoposterius
III. segment. anterius
IV. segment. lingulare superius
V.segment. lingulare inferius
dolní lalokVI. segment. ( apicalis ) superius
VII.segment. basale medialis
VIII.segment. basale anterius
IX.segment. basale lateralis
X.segment. basale posterius


Většina struktur v plicích je chráněna vazivovou membránou ( cévy, bronchi – peribronchium, interlobární septe….)
Inervace plic pomocí nn. vagi
51. KREVNÍ OBĚH PLIC
- krevní oběh plic dělíme podle využití na: 1) nutritivní
2) funkční
1) nutritivní:
- rami bronchiales – větve z aorta thoracica,
- vedou po zadní stěně principálních bronchů a sledují bronchiální strom
výživa bronchiálního stromu, viscerální plesury, vaziva plic, mízních uzlin
- krev odchází do vv. bronchiales→ v. azygos + hemiazygos→ v. cava sup.
2) funkční :
- truncus alveolaris - aa. pulmonales ( vedou žilní krev ) kapilární sítí k alveolům
- dochází k výměně plynů mezi krví a atmosf. vzduchem,
- pomocí venulae → venae pulmonales z plic do levé předsíně srdce
kolem plic je také bohatá mízní pleteň
míza je vedena do : nodi lymphatici pulmonis ( kolem větvení segment. bronchů )
nodi lymphatici bronchopulmonalis
v cévním systému plic se často objevují anastomózy – spojky mezi různými řečišti, které zajišťují vyrovnávání objemových změn.
arterioarteriální
arteriovenósní – v rámci jednoho řečiště
bronchopulmonální
52. DÝCHACÍ SVALY A MECHANIKA PLIC
MECHANIKA
dýchání je výměna plynů mezi krví a atmosférickým vzduchem
při klidném dýchání je frekvence 16 – 20 vdechů / min
Inspirace ( nádech )
dochází k nasávání vzduchu do plic
pokles bránice, rotace žeber pomocí dýchacích svalů- zvětšení hrudní dutiny
závisí na poklesu pH vlivem zvýšené koncentrace CO2 + H2O 2H2CO3 působí na dýchací centrum v prodloužené míše
Exspirace ( výdech )
vypuzení zbytku vzduchu z plic
zvedání bránice, zpětná rotace žeber
Pohyby plic: nejmenší pohyb je na apexu, největší naopak na basi, spolu s pohybem plic se hýbou i trachea, žaludek, srdce
SVALY
hlavní dýchací svaly:
1) diaphragma
2) mm. intercostales externi
inspirační svaly
- mm. scalenim. serratus post. sup.m. subclavius
- m. sternocleidomastoideusm. levator scapulaemm. pectorale
- m. serratus ant.
exspirační svaly
- mm. intercostales inter.m. serratus ant.m. quadratus lumborum
dýchání:
kostální – více u žen
abdominální – více u mužů
smíšené
v pleurální dutině je neustálý podtlak, při porušení pleurální dutiny dochází ke kolapsu plic – pneumotorax ( vnik vzduchu do neurální dutiny ).