uvod do semiotiky a lingvistiky

ÚVOD DO LINGVISTIKY A SÉMIOTIKY
Otakar Šoltys
(písemný test rozdělený na 2 části: 7-15 otázek týkajících se normativní gramatiky a pravopisu!!!
zbytek jsou otázky ze sémiotiky - 2 pokusy, 3. termín je ústní zkouška)
Sémiotika
= nauka o znacích a znakových systémech
- sémiotika v anglofonní oblasti
- sémiologie ve frankofonní oblasti
– pochází z řeckého sémeion
Sémiotická funkce
= schopnost živého organismu zastupovat nepřítomný / neexistující fenomén vnímatelným a opakovatelným fenoménem
– tvůrcem termínu je Jean Piaget (kognitivní psychologie):
objevuje se kolem 1 roku života, neví se, kde se bere, tedy proč
je empirickým fenoménem, jejíž vývoj se zakončuje přibližně v pubertě
mechanismus, který je nám všem společný
je to jakási intelektuální nabídka, která nás intelektuálně vyděluje z ostatní přírody, pokud jí není využito, není rozvíjena, může dojít k fenoménu „vlčího dítěte“
je to interakce mezi jedincem a prostředím
Jean Piaget ve své Psychologii inteligence (1971) rozlišuje několik fází stadiálního vývoje:
1) senzomotorické stadium 0-2 roky
2) symbolické a předpojmové myšlení 2-4 roky
3) názorné myšlení 4-8 let
4) operační grupování s názornými předměty 8-12 let
5) formální myšlení s vyspělou reflexní inteligencí 12+ let
Každé z těchto období představuje určitý způsob zacházení se znaky.
přechod z jedné kvality do druhé je možný po zvládnutí operací nižšího stadia
pokud jsme se dostali např. ke stadiu č. 5, ovládáme zároveň všechna ostatní
s těmito stadii pracuje i mediální diskurz, který si jich je dobře vědom
Piaeget tvrdil, že do světa se rodíme pouze se sacím reflexem, všechno ostatní si
budujeme. Tj. rodíme se do blízkého času a blízkého prostoru – jsme v jeho
centru, celý náš další vývoj je rozšiřováním tohoto času a prostoru a
decentralizací z něj.
Znak
Znak je projevem semiotické funkce.
Sémeion
Semiotika (anglofonní) Semiologie (evropské)
„Aliquid stat pro aliquo“. = Cosi stojí za cosi. ( Něco zastupuje něco. )
- v našem intelektuálním životě vytváříme znaky, které něco zastupují – přičemž v rámci určitých ,,končin,, to máme společné ( pes – dog – chien... = aliquid )
Unilaterální ( jednostranné, triadické ) pojetí znaku:
představitelem je CH. W. Morris – praotec sémiotiky
interakce mezi znakovým vehikulem ( znakem, designátem a denotátem )
designát = soubor společensky sdílených vlastností
znak = aliquid ( zastupující )
denotát = svět, realita ( k té se znaky vztahují přes designát )

Znakem může být jen to, co má předpoklady v určité společnosti být podnětem pro typové chování ( budu na něj reagovat obvykle, očekávaně )
Aby se z něčeho stal znak, musíme sdílet nějaký designát ( společensky sdílený,
ne náhodný )

Bilaterální ( dvojstranné ) pojetí znaku:
představitelem je Ferdinand de Saussure
jednota označujícího ( = signifiant ) a označovaného ( = signifie )
obrázek stromu je signifie, slovo ,,strom,, je signifiant – znak je jejich kombinací, tvoří jednotu (když uvidím strom, vybaví se mi slovo ,,strom,, a naopak )
znak je jako list papíru, který má 2 stránky
realita ( svět ) je zde amorfní = beztvará – členíme ji a vnášíme do ní řád propojením označujícího a označovaného ( př. Eskymáci mají 42 různých pojmenování pro druhy sněhu, Češi pouze cca 6... - sníh je pořád stejný, ale různí lidé mu dávají jiný smysl )
vztah mezi označujícím a označovaným je arbitrální ( = náhodný ), ale sociálně závazný
Znakový systém (kód):
Znaky se sdružují na základě vztahů:
ekvipolentních = znaky mají k sobě blízko ( všichni psi mají společné znaky, kterými vytváří určité pole )
graduálních = důležitější a méně důležité (chci vysvětlit cestu – podrobím ji graduální analýze a vytknu z ní důležité znaky – Národní divadlo )
distinktivních = odlišujících ( mezi A a Á je rozdíl v čárce )
Takto sdružené znaky vytvářejí znakový systém ( kód ) vnitřně uspořádaný na
základě vztahů, přičemž v podmnožině znaků jsou 2 typy vztahů:
spojování ( sdružování ) znaků na základě syntagmatických vztahů
rozlišování znaků na základě paradigmatických vztahů
Jazyk je sémiotickým kódem stejně jako např. semafor ( 3 znaky – červená,
oranžová, zelená – jsou definovány nejen barvou, ale i umístěním po sobě –
kdyby barvy byly jiné, znamenaly by to s