uvod do semiotiky a lingvistiky

amé )
Rovinný model jazykového systému:
rovina nižší je rovinou prostředků ( foném funguje pro morfém, morfém pro slovo apod. )
rovina vyšší je rovinou funkcí
rovina vyšší prosazuje své zákonitosti na úkor roviny nižší
struktura jednoho sémiotického kódu:
TEXT ( může ho být nekonečně mnoho )
SOUVĚTÍ
VĚTA
SOUSLOVÍ => z 35 možností se díky kombinaci dostáváme na nekonečno
SLOVO = syntaktická jednotka, nese význam a je přemístitelná
MORFÉM ( = slabika )
FONÉM ( = hláska, v češtině jich máme 35 )
Simplexní a komplexní komunikát ( = text ):
jeden kód – simplexní komunikát ( fotografie, hudba... )
dva a více kódů – komplexní komunikát ( fotografie + jazykový popisek – tím se zcela mění ilokuce )
média používají v textu buď simplexní nebo komplexní komunikát – ale z 90% používají komplexní komunikát – otázkou je, jak se k sobě vztahují z hlediska principů
ilokuce = sdělovací záměr:
a, princip harmonie kódů ( v reportáži o MS v lyžování nemůžou být obrázky z podzimní přírody – pokud média nemají autentické záběry, dávají tzv. ilustrační záběry )
b, princip dominance kódů ( vždy jeden z kódů je dominantní – přirozený jazyk ve zpravodajství, fotografie na výstavě fotografií... )
c, princip substituce kódů ( čím dál tím více se kódy navzájem doplňují – substituují )
použité kódy jsou charakteristickým rysem pro to, abychom se v komunikátu vyznali
Funkční stylistika
Langue x parole - Langue – jazykový systém, abstrakce, předpokladem našeho dorozumění - Parole – řeč nebo mluva konkrétní chvíle, neopakovatelná x Langage – lidská schopnost naučit se jazyk, jazyková kompetence (tzn. české dítě se může naučit stejně dobře např. čínský jazyk jako by zvládlo čestinu a také že jsme schopni zvládnout jiný než mateřský jazyk)
Langue = Preskriptivní představa - předepisující, víme napřed, jak to má vypadat (Všechny sémiotické kódy mají tuto vlastnost.) = Funkční stylistika Pražský lingvistický kroužek – důraz na gramatiku, funkční stylistiku
Do 70. let 20. století jazykověda studovala Langue - zabývala se jazykovou správností, důraz kladen na soulad parole s jazykovým systémem, gramatickou správnost.
Funkce – její pojetí je teleologické – nejen přiřazuje, ale také směřuje k nějakému cíli, umožnuje roztřídit texty tak, abychom věděli, jaké prostředky v nich používat. Funkce praktická a estetická:
Praktické funkce
-konverzační (funkční styl konverzační) -prakticky odborná (funkční styl odborný) -teoreticky odborná (vědecký) -dále se včlenil persvazivní (publicistický styl)
Estetické funkce (umělecký funkční styl)
Ke každému stylu můžeme přidružit určité výrazové prostředky, nějakou stylistiku- tím se odlišují navzájem - jsou tím distinktivní. V 70. letech nastal tzv. pragmatický obrat
Parole
John L. Austin – filosof etiky, oblíben mezi studenty, diverzifikátor, zemřel v roce 1961. Studenti vydali knihu z jeho přednášek v roce 1963 „Jak udělat něco slovy“ – přednášky na téma Felicity conditions – podmínky komunikační úspěšnosti, zajímá nás tedy komunikační úspěšnost, ne správnost.
Zavedl tři akty: (probíhají souběžně)
Lokuční - (retický akt), důraz na správnost
Ilokuční – umožňuje zaostřit pozornost na úspěšnost, sleduje nějaký komunikační cíl. Neexistuje jazykový projev, kterému by nepředcházel nějaký ilokulační akt.
Perlokuční – komunikační úspěšnost potvrzená perlokučním aktem. Komunikační úspěš