skripta

Mediální komunikace
Otázka č. 1
Teoretické pojmy a východiska masové komunikace
Gerber: „sociální interakce prostřednictvím sdělení“.
„Masová komunikace zahrnuje instituce a postupy, jimiž specializované skupiny využívají technické prostředky (tisk, rozhlas, filmy apod.) pro šíření symbolického obsahu směrem k rozsáhlému, nesourodému a široce rozptýlenému publiku.“ (Janowitz, 1986) (Cituje ho Dennis McQuail, Úvod do teorie masové komunikace, str. 31)
Hlavní znaky masové komunikace
Mezi podavatelem – příjemcem není osobní vztah (podavatel nevidí reakci)
Jednosměrná komunikace (asymetrie vztahu)
Opožděná zpětná vazba
Speciální technologie
Cílem médií je potlačit jednosměrnost – vytvořit dojem komunikace (posílání SMSek, dopisy)
Kdo píše do médií:
děti
blázni
důchodci
Záběr a dostupnost (lze opakovat)
Zisk – má vliv na to, jaké mediální sdělení bude sděleno, protože sledovanost = zisk
Počátky masové komunikace – tištěné noviny a časopisy – média
Typologie mezilidské komunikace
Intrapersonální – komunikace se sebou samým
Interpersonální – mezi 2 – 3 lidmi (diadická, triadická)
Skupinová
Meziskupinová – mezi skupinami uvnitř nějaké komunity (Sparta x Slavia)
Institucionální (organizační) – např. Intranet
Celospolečenská – mediální
Co jsou média?
Nositel, prostředek, prostředník.
Kód – nositel informace. Mluvíme v kódech, píšeme v kódech. Máme schopnost dekódovat.
[Kniha, Tisk – noviny seriózní i bulvární, Film, Vysílání (broadcasting), Hudební nahrávky, Nová elektronická média]
Základní teoretický přístup k médiím:
strukturální – především sociologie (kvantitativní a kvalitativní) – hlavním zájmem jsou mediální systémy a organizace a jejich vztahy ke společnosti.
behaviorální – kořeny v psychologii a sociální psychologii, akce a reakce, jak působí sdělení (použití a účinek) – obsahová analýza.
Kulturální – vychází z humanitních oborů (antropologie a sociolingvistiky) – studium významů a jazyka, výklad zvláštních sociálních kontextů a kulturních zkušeností.
Základní rozdíly v přístupu
Charakteristické pro oblast teorií médií je velká pestrost přístupů. Vedle základního rozdělení politického spektra na levici a pravici, které hraje při strukturování teorií hlavní roli, existují ještě dvě zásadně rozdílná pojetí vztahu mezi médii a společností.
První pojetí dělí na přístupy – mediocentrické (soustředění se okolo pojmu média) a sociocentrické (soustředění se okolo pojmu společnost).
Mediocentrický přístup – přisuzuje mnohem více autonomie a vlivu samotné komunikaci a soustřeďuje se na vlastní sféru mediálních aktivit. V tomto případě média jsou chápána jako primárního činitele společenských změn a činitele, který je často sám ve vleku nevyhnutelného vývoje komunikačních technologií.
Sociocentrické přístup – chápe média jako odraz politických a ekonomických sil, takže teorie médií z tohoto pohledu není nic jiného než zvláštní aplikace obecnější sociální teorie.
Druhé pojetí dělí teoretiky na ty, kdo se zajímají o oblast kultury a myšlení, a na ty, kteří spíše zdůrazňují materiální podmínky a okolnosti. Tento rozdíl zhruba odpovídá i dalším parametrům: napětí mezi humanistickým a vědeckým přístupem, kvalitativním a kvantitativním výkladem a subjektivním a objektivním pojetím. Oba základní přístupy jsou na sobě nezávislé, a ve skutečnosti tedy lze vysledovat několik různých náhledů na média a společnost (viz. obrázek).
Otázka č. 2
Dějiny masové komunikace – svět / klíčové zlomy
Periodizace masové komunikace
Epocha znamení a signálů: první období, vrozené a instinktivní reakce, naučené komunikační jednání pouze omezeně., po několika milionech let – naučená a sdílená gesta, zvuky a další typy signálů. Používané v určité tlupě, rodině, schopnost učení, omezený počet zvuků, skřeky, pohyby částí těla. Sdělení byla značně omezená, postavení hrtanu a hlas.ústrojí nedovolil produkovat bohatou škálu zvuků pro lidskou řeč. Omezení v přijímání a vysílání zpráv a významů.
Epocha mluvení a jazyka: záhy po příchodu kromaňonského člověka, začali mluvit před 90 až 40 tisíci lety, nástěnné jeskynní malby, možná 1. pokus o uložení informací, předtupeň psaní, dokázal už mluvit, dohady, plány, zkušenosti v pojmy,uměl se bránit a využít loviště. Později zemědělci, staré jazyky se v průběhu dějin měnily. Mohli si: zapamatovat, přejímat, přechod k řečové a jazykové komunikaci, rozvoj velkých klas.civilizací.
Epocha psaní: před 5000 lety, Číňané a Mayové, ale především Sumerové a Egypťané (úrodný půlměsíc), přechod od obrázkového předvádění k fonetickým soustavám, jednoduchá písmena odpovídající představě určitých zvuků. Nejdříve propracované obrazy zvířat – první médium. Piktogramy – žádný druhotný význam, první zátznamy 4000 př.Kr. v Mezopotámii a Egyptě. Pravidla: určité výjevy mají určité významy, obrázkové písmo. Sumerové: fonetický záznam, malé obrázky pro záznam myšlenek, jílové destičky, klínové písmo. 1700 let před Kr. jednotlivé symboly zastupují zvuky,slabiky z nichž se skládala slova. Vývoj fonetického záznamu. Řekové písmo ustálili a zjednodušili, 500 před Kr. kvalitní abeceda – ta k Římanům, zdokonalení. 2500 před Kr. trvanlivý papyrus, lehké přenosné médium x kameným destičkám, rychlý záznam a čtení.
Epocha tisk: 1455 v Mohuči, Gutenberg – knihtisk (vypiloval jednotlivé litery z tvdého kovu, ty pak do mosazy). Před tím ruční přepisování, manuskripty, opisy existujících knih, jen v několika exemplářích, jen pro bohaté. V 8. století v islámské oblasti papír nahrazuje pergamen.
Na poč. 16. století, tisíce knih tištěných na papíře. Rozvoj čtení, i v jiných jazycích než latině, mateřský jazyk – pochyby v postojích Říma, nesouhlas se stávajícím náboženství a soc.strukturou - Protestantismus.
Noviny, v Anglii a Americe. Tzv.noviny za šesták, „penny press“ N.Y. 1834 – propojení rychlého tisku a myšlenky novin – první opravdový masový prostředek.
Epocha masové komunikace: na poč. 19.st., vynález elektronických médií – telegraf a telefon, poč. 20.st. – všeobecné rozšíření filmu, rozhlas, televize…nastartovala změny, až po internet…Epocha počítačů, informační společnost
Teorie proměn a přebírání, naši předkové se kdysi dávno naučili používat znaky a signály, ale my je ve velkém rozsahu používáme dodnes.
Dále bychom mohli podobně jako někteří autoři mluvit o epoše broadcastingu (rozhlasové vysílání), televizního vysílání a nástupu elektronických médií (s rozvojem a rozšířením internetu).
Orientační časové zařazení událostí:
4.000 př. n. L. - první písmo. Sumerské písmo (Mezopotámie) – cca 100 znaků. Znaky pro zvuky. Egypt 2.500 př. n.L. Písmo vyjadřuje myšlenky – obrázky, zjednodušené obrázky. Prosadily se sumerské písmo – řecko – řím – latinka – čeština.
Egypt se s obrázkovým písmem neprosadil – civilizace se neprosadila i kvůli méně srozumitelnému a složitějšímu písmu.
1.000 let př. n. L. - Čína, vynález papíru – vyráběl se ze živočišných zdrojů.
1448 Guttenberg – vynález knihtisku
1469 První cenzurní úřad - Mohuč
1609 první noviny
1920 Pitsburg – rozhlasové vysílání, 1923 ČR rozhlasové vysílání (1919
1935 První pravidelné televizní vysílání Berlín, 1953 ČR televizní vysílání
1990 akademický internet v ČR
1996-2000 rozvoj elektronických médií a internetového zpravodajství
Důležité předpoklady pro rozvoj masové komunikace:
Tržiště – obchodní potřeba
Gramotnost
Technické vynálezy: knihtisk, barvy, papír
Pravidelné spoje koňských dostavníků: rozvoz novin.
Historie
První žurnalistika (před 400 lety) byla informační. Jediné poslání – informovat o tom co kdy a kde bude.
Noviny vznikly na tržištích
1605 - první tištěné periodikum – Antverpy- časopis Nové věci.
1609 - první prokazatelně doložitelné tištěné periodikum - v Německu, Strassburg, časopis Avízo
1594 – nařízení císaře Rudolfa II, aby se čtyři pražští tiskaři sjednotili a střídali se ve vydávání informací
Následovala žurnalistika ideová, ideologická
1631 vyšel ve Francii časopis, který skrytě vydával kardinál Richelieu
Totalitní žurnalistika – nacismus, fašismus, komunismus – tvrdá cenzura
Liberální žurnalistika – svoboda slova a tisku. U nás za první republiky.
Žurnalistika sociální odpovědnosti – vnímá odpovědnost za sociální skupiny obyvatelstva, které jsou znevýhodněny.
Masová, bulvární, žurnalistika on-line, naturalistická technožurnalistika (válka v přímém přenosu)
Investagativní žurnalistika funguje od 1972 od aféry Watergate (odposlechy), pád presidenta Nixona. U nás až po roce 1989. První případ investigativní žurnalistiky peníze od mrtvých duší pro ODS v roce 1997. Z poslední doby aféry Gross, Čunek.
Virtuální žurnalistika – Internet – míchání zpravodajství a publicistiky, pravdy a nepravdy, reálného světa a virtuálního.
Hloubková žurnalistika – rozsáhle eseje na specifické téma. Prostor pro manipulaci, protože vše je rozebráno tak do hloubky, že tomu recipient věří.
Zábavná (bulvární) žurnalistika. Hyllos
první předchůdce bulváru v Čechách.
1833 – New York Sun
Vznik novinářské kachny – první odstavec pravda (hvězdář pozoruje oblohu), druhý nepravda (viděl jak marťané pasou tamní bizony). Pod článkem byla zkratka NT (non tastatur = neověřeno) – ente = německy kachna
Přelom 19. a 20. století v Americe vznik „nového žurnalismu“ – Pulitzer (bulvární tisk, výrazná grafika, velké titulky), William Randolph Hearst – přetahovali se o autora komixu žlutého chlapce. „Žlutý tisk“ – vše se podřazuje zisku, autor je důležitější než téma, autor musel být známý. Platí dodnes – Nova vytváří mediální hvězdy.
Přenos nového žurnalismu do Anglie – lord Nordclife založil list Daily Mail
V Čechách období červeného tisku – červené titulky, růžové listy, parfémované
Počátek 20. st. monopolizace
Ted Turner – mediální magnát – kanál CNN. „CNN efekt“ – možnost ovlivnění průběhu události. Reportér CNN je na místě události co nejdříve a reportáže jsou z průběhu události, zatímco ta ještě neskončila. Pokud reportér podá informaci zabarveně, může ovlivnit průběh dění.
Svoboda slova
byla na začátku v informační žurnalistice, následně církev zavedla cenzuru.
Anglická revoluce měla omezit moc krále, zvýšit moc parlamentu „Hvězdná koruna“. Generál Cromwell - zvítězil, diktátor, zrušil noviny až na jedny, zavedl cenzuru.
Francouzská revoluce – stejný průběh. Volnost, rovnost, bratrství. Až 1500 časopisů. Napoleon zavedl jeden ústřední tisk – monitoring tisku.
Rakousko 1848 – stejný průběh. 66 novinových titulů v Praze. Rozpuštění parlamentu v Kroměříži. Bachův absolutismus. Pražské noviny a Moravské noviny jediné noviny a podléhaly Vídni. Požadavek na obnovení českého politického tisku.
V letech 1848 a 1968 byla u nás svoboda slova, potom až po roce 1989.
Cenzura
1469 - První cenzurní úřad - v Mohuči arcibiskup zavedl první cenzurní úřad.
1557 - seznam zakázaných knih „Libri prohibity“ platil až do roku 1968
1924 – 1933 – zákony na ochranu republiky. Omezovaly komunistický a nacistický tisk.
1945 (duben) – košický vládní program – rozhodnutí, že tisknout noviny může pouze ten, kdo je členem…
Ideová autocenzura za socialismu – fungovala sama, na vedoucích místech byli komunisti a redaktor, nebo dopisovat si nedovolil napsat nic dvojsmyslného, protože by potom nemohl moc publikovat.
Padesátá léta - Hlavní správa tiskového dohledu – Komunistická cenzura
V letech 1848 a 1968 byla u nás svoboda slova, potom až po roce 1989.
V období normalizace (po roce 1968) – Federální úřad pro tiskové informace (FUTI), Český (ČUTI), Slovenský (SUTI)
Typy cenzury
Obsahu
Předběžná – do tisku nesmí jít nic, co předtím někdo nepřečte a nepodepíše
Následná – následný soud, pokuta, sebrání kauce
Proti výrobě
Teritoriální princip – dílny jenom tak, kde se to povolí, kde to má kdo kontrolovat (většinou tam, kde měla církev nějaké sídlo)
Novinový kolek - zdražení
Inzertní daň – poplatek za každou inzerci
Kauce subsidium – nutno složit částku, a když někdo otiskne, co neměl, tak se mu strhne. Národní listy musely při svém založení složit 10 000 zlatých.
Noviny
Vycházení minimálně 5x týdně
Je rozhodující obsah
Jsou převážně zpravodajské
Mají aktuální obsah
Mají větší formát (nový trend – zmenšování formátu)
V Anglii tisk od roku 1621, předchůdci novin CORANTOS, info ze zahraničí, nevycházely pravidelně, řízeno vládou. Regulovaný tisk se rozvíjí pomalu, ale tam kde je centrální moc slabá jede rychleji. Středověk ustoupil renesanci, nové sociální struktury, silná střední třída, rozvoj obchodu a průmyslová revoluce, rozšíření volebního práva. Střední třída: zájem o obchodní transakce, politické postoje, eseje, zábavné čtivo, v pol. 18. století bezpočet malých novin, malý náklad. V USA – koloniální tisk, žurnalisté jako Benjamin Frenklin, malá gramotnost a rozšíření novin. Benjamin H. Day, New York Sun, 3. září 1833…svítí pro všechny, nová epocha žurnalistiky, místí zpravodajství, lidské příběhy, senzce – čtenáři – dělnická třída, jedna penny. Rozšíření – masový tisk, po vyřešení technických a distribučních problémů. Noví čtenáři, vyhovovaly vkusu, zájmům a méně vzdělaných, záživné počtení, hrubé, vulgární. V roce 1837 v nákladu 30 tis.denně, inzerenti, finanční úspěch, spojení noviny – reklama. James Gordon Bennett, list Herald, pobuřující zprávy o vraždách, ale také politice, obchodu a lepší společnosti.
Rychlé rozšíření - Vlaková doprava – parník, telegraf – přenos zpráv přímo do redakce – rychlé napsání a rozšíření zprávy všude. Specializace, zpravodajské agentury, telegrafní spojení, ne už jen pro vyjadřování politických názorů, popularita roste až do 1.světové války – ustálení.
Proměny novin – odvržení pevně ustálených mravů, nový společenský pořádek, „žlutá žurnalistika“ konkurenční prostředí, drsný boj o čtenáře (j. Pulitzer x Hearst), tisk se začal méně hodit za senzacemi a chová se odpovědněji. Kodexy žurnalistiky, po roce 1910 zpomalení nárůstu nákladů, postavení do 20. let, potom
Dějiny masové komunikace – Čechy v období národního obrození
České národní obrození je proces, který probíhal v rakouské monarchii zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho tvůrců bylo oživit český jazyk a motivovat český národ k větší uvědomělosti.
Vůdčí silou národního hnutí byla česká inteligence (vědci, umělci, kněží, učitelé a pod.) Dostalo se jim obrazného pojmenování národní buditelé. Motivaci pro svoji práci hledali v historii (František Palacký) ale i v jiných slovanských národech, hlavně v Rusku (František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár).
Vedle toho obrozenci kladli důraz na zlepšení všeobecného vzdělání lidových vrstev. Prostředkem vedle škol jim bylo divadlo a vydávání knih. Proto je Václav Matěj Kramérius začal vydávat v pražské České expedici a položil tím základ novodobých českých vydavatelství. V úsilí o české divadlo se zasloužil Josef Kajetán Tyl, nejen coby organizátor, ale také jako dramatik a dramaturg Stavovského divadla, prvního kamenného divadla v Čechách. Kromě něj vzniklo také další divadlo – Bouda, kde se uplatnili čeští umělci. Divadlo vzniklo v roce 1786 a o tři roky později zkrachovalo. Vývoj se pak dovršuje vznikem Sboru pro zřízení českého národního divadla v roce 1850.
V závěrečném období, zhruba od konce první třetiny 19. století, se na vytváření národního programu podílí i česká literatura. Originálními díly pokládají základy moderní české literatury František Ladislav Čelakovský, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský a Karel Jaromír Erben.
Vývoj českého periodického tisku:
- první česká tištěná média – 14.2.1719 vydává Rosenmüller Pražské poštovské noviny, vychází 1-2 týdně, nízký náklad (několik desítek výtis