závěrečná práce

Obsah
 TOC \o "1-3" \h \z \u  HYPERLINK \l "_Toc353998571" 1. Charakteristika a stav oblasti PAGEREF _Toc353998571 \h 3
 HYPERLINK \l "_Toc353998572" 1.1 Košínský potok PAGEREF _Toc353998572 \h 3
 HYPERLINK \l "_Toc353998573" 1.2 Charakteristika povodí PAGEREF _Toc353998573 \h 4
 HYPERLINK \l "_Toc353998574" 1.3 Nádrže HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
HYPER15
Úvod
Vodní nádrž Jordán na Košínském potoce byla vybudovaná v roce 1492 a je pravděpodobně nejstarší přehradní nádrží vůbec ve střední Evropě. Svou rozlohou 51,77 ha se bezesporu řadí k největším a nejvýznamnějším vodním dílům na Táborsku.
Jejím úplně původním účelem mělo být zásobování obyvatel ve městě pitnou vodou. Tento účel do nějaké míry plní dodnes. Později začala být nádrž využívána i k chovu ryb, který se však ukázal být nepříliš výhodný. V dnešní době slouží Jordán i k rekreačním účelům a k sportovnímu rybaření. V roce 2002 během povodní významně napomohl snižování účinků povodňových vln.
Nádrž Jordán byla naposledy vypuštěna v roce 1830. Od doby svého vzniku nebyla prakticky nikdy odbahněna a vyčištěna. Při neexistenci spodní výpusti nebylo vypuštění a následné vyčištění ani prakticky možné. Vzhledem k nadměrnému zanášení nádrže erozemi ze zemědělských oblastí, kterými protéká Košínský potok, dosahovala vrstva sedimentů na dně Jordánu ke dni 9. 12. 2011 mocnosti 2 m a odhadovaného objemu cca 259 tis. m3.
Po povodních 2002 se začalo uvažovat o revitalizaci Jordánu a v rámci jeho vypuštění a odbahnění i o vybudování spodní výpusti, která doposud nádrži chyběla. Konečný projekt „Obnova rybníka Jordán v Táboře“ dospěl ke své realizaci v prosinci 2011 a jeho ukončení bylo naplánováno na červen 2014. Předpokládaná doba ukončení se v průběhu realizace mírně prodlužuje díky technickým potížím a nepříznivým klimatickým podmínkám během vypouštění.
Realizace stavby probíhá ve třech etapách. V rámci první etapy byla vybudovaná spodní výpusť a dělící hráz, která přehradila Jordán na dvě části. Ve spodní části byl proveden odlov ryb a transfer chráněných druhů vodních živočichů do horní části. Následně byla spodní část vypuštěna. Její odbahnění je prováděno v rámci druhé etapy. Předpokládá se vytěžení sedimentu o objemu cca 138 tis. m3. Během třetí etapy pak bude voda z horní části nádrže přepuštěna zpět do spodní části. Opět bude proveden odlov ryb a transfer chráněných druhů vodních živočichů do již vyčištěné spodní části. Horní část bude zcela vypuštěna, odbahněna (zde se předpokládá vytěžení 121 tis. m3 objemu sedimentu) a opět napuštěna. V rámci třetí etapy bude rovněž vytvořen litorální ostrov s vegetací a trvalá hrázka na nátoku Košínského potoka do nádrže. Ta by měla zamezit budoucímu zanášení ve větší míře.
Vzhledem k tomu, že nádrž byla vypouštěna naposledy v roce 1890 a nebyla čištěna od počátku svého vzniku, dají se na jejím dně předpokládat zajímavé archeologické nálezy. Z tohoto důvodu bude celému vypouštění a čištění asistovat tým archeologů, kteří provedou podrobný průzkum nádrže.
Zároveň jsou důvodné předpoklady, že by mohlo během vypouštění a čištění dojít k nálezům munice z druhé světové války. Celý projekt tedy budou zaštiťovat pyrotechnici, kteří budou již během vypouštění na odhalených místech provádět podrobný pyrotechnický průzkum a likvidovat případné nálezy. Veškeré stavební a archeologické práce budou smět probíhat až po dokončení tohoto průzkumu a pouze na již vyčištěných oblastech. Jelikož je pravděpodobnost, že by mohlo dojít i k nálezu např. těžkých letadlových bomb nebo munice s nestabilním iniciačním systémem, bylo v rámci projektu vyhlášeno krizové řízení a sestaven krizový plán včetně možné evakuace obyvatel z ohrožených oblastí pro případ takovéhoto nálezu.
obr.1 Pohled na Jordán
1. Charakteristika a stav oblasti
1.1 Košínský potok
Hlavním zdrojem vody rybníku Jordán je Košínský potok. Jeho přibližná délka (hlavní tok bez rybníků) je 18 km, čímž se řadí do kategorie významný.
Horní tok Košínského potoka bývá označován také jako Bonkovický potok. Jeho pramen se nalézá 2 km západně od obce Střezimíře v okrese Benešov, Středočeský kraj (625 m n. m.). Protéká Bonkovicemi a přes rybníky Struhový, Hořejší a Chobot směřuje k jihovýchodu do Nové Střezimíře. Za ní překračuje hranici mezi Středočeským a Jihočeským krajem a podél Šestkova vrchu (563 m n. m.) se stáčí směrem na jih. U Šeborova mlýna má malý přítok zprava. Tato část toku končí za Borotínem ve Starozámeckém rybníku. Borotín je obec severozápadně od Tábora v nadmořské výšce 520 m. Starozámecký rybník se nachází pod zříceninou vodního hradu Starý Zámek. Zde soutokem Borotínského a Bonkovického potoka ve Starozámeckém rybníku začíná střední tok Košínského potoka.
Tato část toku tvoří hydrografickou osu povodí, protéká jím severojižním směrem a před ústím do nádrže Jordán má čtrnáct přítoků, šest pravostranných a osm levostranných, z nichž budu jmenovat ty významnější. Za Starozámeckým rybníkem ihned následuje rybník Babinec, do kterého se zprava vlévá Chomoutovský potok. Zleva od Sudoměřic je to Černý potok, který je přibírán pod obcí Moraveč. Opět zleva se u Rzavé vlévá potok, který přichází z jezera Chotoviny. Košínský potok dále protéká údolím mezi radimovickými a košínskými lesy k obci Košín. Na začátku vodní nádrže Košín I. se k němu kaskádou rybníků připojuje Radkovský potok zprava. Z nádrže teče potok jihovýchodním směrem. V této části vytváří četné meandry. Od Stoklasné Lhoty se do něj vlévají dva potoky zleva. O kus dál u železničního viaduktu tratě z Tábora na Písek naopak přibírá vodu ze dvou potoků zprava (Svrabovský a Radimovický potok).
V Táboře se Košínský potok vlévá nejprve do Malého Jordánu, nádrže v místní části Náchod. Přes stavidla nad bývalým náchodským mlýnem pokračuje do údolní nádrže Velký Jordán, běžně nazývané jako rybník Jordán.
Dolní tok, od nádrže Jordán po řeku Lužnice, je obvykle označován jako Tismenický potok. Do Lužnice se vlévá zprava 1,5 km za Táborem ve výšce 384 m n. m.
1.2 Charakteristika povodí
Povodí Košínského potoka tedy patří hydrologicky do povodí Lužnice a nachází se severně od Tábora na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje. Délka vodních toků v povodí tvoří celkově 68 km a jeho rozloha je zhruba 80 km2. Bylo zde vybudováno na 80 rybníků, jejichž celková plocha byla vypočtena na 187,76 ha. Údolní nádrž Jordán se svými 51,77 ha je největší vodní plochou povodí.
Z geologického hlediska náleží soustava převážně k českému moldanubiku (v rámci Českého masivu) a je tvořena biotickými pararulami. Částečně sem pak zasahuje středočeský pluton (jihozápad). Na hranici mezi ním a moldanubikem jsou migmatity ortorulového původu. Podél vodních toků (řeka Lužnice a povodí Boreckého potoka) se nacházejí písčité fluviální sedimenty würmského a risského stáří.
Z geomorfologického hlediska je povodí převážně pahorkatinné, tvořené Jankovskou, Malšickou a Sezimoústeckou pahorkatinou. Nejnižším bodem zájmového území je hladina vodní nádrže Velký Jordán – 426 m n. m., nejvyšším bodem je Dehetník – 679,7 m n. m. (Demek, 1987). Reliéf je erozně denudační, na většině území se nacházejí kambizemě a luvizemě, v nivách potoků a kolem rybníků se vyskytují gleje.
Území spadá do dvou klimatických oblastí, na východě MT7 a na západě a podél toku Lužnice v úseku od města Tábora MT9. (Quitt, 1970). V povodí Košínského potoka je klima vlhké a subhumidní. Převládající vítr je ze západu a severozápadu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 6,5 °C – v průměru se lednové teploty pohybují mezi -2 a -4 °C a červencové mezi 16 a 18 °C. Roční srážkový úhrn je 612 mm, ve vegetačním období 400 – 450 mm.
Biogeograficky patří území do provincie středoeveropských lesů, podprovincie hercynské. V oblasti se nalézají tři vegetační stupně, a to dubobukový, bukový a jedlovobukový. Celé povodí je intenzívně zemědělsky využíváno, podle Ehrlicha je 78% celkové plochy obhospodařováno a 22% je zalesněno. (Ehrlich a kol., 1992).
Podle charakteru využití jednotlivých ploch je možné povodí Košínského potoka rozdělit na dvě homogenní části, severní a jižní. (Bicanová, 2007).
Severní část oblasti je z větší části zalesněna a bez výraznějších antropogenních zásahů. Toto území je tedy v poměrně dobrém ekomorfologickém stavu, úseky byly přiřazeny k I. - II. ES. Koryta toků mají přirozený charakter, stejně tak doprovodné vegetační pásy, které jsou dostatečně široké a s odpovídající vegetační skladbou.
Výjimku tvoří oblasti, kde byla koryta toků upravena a doprovodné vegetační pásy zúženy v důsledku odvodňování pozemků. K těmto zásahům došlo významněji na Bonkovickém potoce nad Starozámeckým rybníkem, na středním toku Borotínského potoka, na Chomutovském potoce a v některých oblastech Černého potoka. Tyto úseky toků byly přiřazeny k IV. - V. ES. Koryta toků pozbyla přirozeného charakteru, doprovodné vegetační pásy nedosahují potřebné šíře 10 m a mají nepřirozenou druhovou skladbu.
Naopak v jižní části sledovaného území má svůj charakter zachovaný pouze přípotoční niva hlavního toku Košínského potoka. Mezi Košínským rybníkem a Malým Jordánem má koryto stále přirozený charakter a doprovodné vegetační pásy jsou dostatečně široké s přirozenou druhovou skladbou. Tato zóna byla ohodnocena I. - II. ES.
Většina jižní části povodí byla přiřazena v rámci ekomorfologického monitoringu do III. – IV. ES. Tato část oblasti je mohutně zemědělsky využívána, což znamená její výrazné antropogenní přetváření. Celkem 23% plochy celého povodí bylo odvodněno pro efektivnější využití půdy. Koryta toků byla upravena, napřímena, zahloubena a opevněna, některé úseky byly zatrubněny. Byl zvýšen podélný spád toků a tím byl urychlen odtok vody ze sledované oblasti. Přirozené vegetační pásy byly zúženy nebo zcela zrušeny a v současné době jsou nahrazeny náletovou vegetací. Většinu plochy tohoto území tvoří orná půda bez stabilního vegetačního krytu, což umožňuje velké eroze.
1.3 Nádrže
Nejvýznamnějšími nádržemi na Košínském potoce jsou Košín I., Malý Jordán a Jordán, zejména kvůli své schopnosti tlumit průchod povodňových vln.
Nádrž Košín I byla vybudovaná v letech 1975 – 1978, do plného provozu však byla uvedena až v roce 1980. Jejím hlavním účelem je chov ryb, další funkcí pak je regulace průtoku v kaskádě nad Jordánem. Má pozitivní vliv na omezení zanášení nádrže Jordán bahnem a splaveninami a měla by nalézt uplatnění při retardaci následků povodňových vln. Má poměrně velkou rozlohu – 18 ha – a délku vzdutí 2 km. Košín I je vybaven spodní výpustí.
Malý Jordán má celkovou rozlohu zhruba 4 ha, přítok i odtok vody zajišťuje Košínský potok. Tato přehradní nádrž byla vybudována na podnět Václava Janovského v místě bývalého kamenolomu Tábor-Náchod. Stavba nádrže probíhala v letech 1952 – 1954 a primárním cílem této stavby bylo omezit zanášení Jordánu splaveninami. Dalšími funkcemi stejně jako u nádrže Košín I. jsou chov ryb a regulace průtoku v kaskádě. Oproti nádrži Košín I. může být Malý Jordán využit k retardaci povodňových vln pouze omezeně. Nádrž je vybavena bezpečnostním přelivem umístěným uprostřed hráze. Dalším funkčním objektem je náhon pro mlýn. Ten však není v současné době využíván.
Jordán se svou rozlohou 51,77 ha je největší a nejvýznamnější přehradní nádrží v podstatě celé táborské rybniční soustavy. Zároveň je také nejstarší přehradní nádrží v České republice. Vznikl v roce 1492 přehrazením Košínského potoka a jeho primárním účelem bylo zásobování města pitnou vodou. Později zde byly pokusy o využití Jordánu jako rybochovného rybníku. Od většího chovu ryb se však upustilo kvůli technickým problémům (obtížnost vypouštění a náročnost výlovu). V současné době je město zásobeno vodou hlavně z Jihočeské vodárenské soustavy a Jordán postupně začal sloužit např. k sportovnímu rybaření, rekreaci a jako zdroj vody pro technologické účely. V roce 2002 se ukázal být významným při snižování následků průchodu povodňových vln.
Jordán má sypanou hráz o výšce 20 m a délce 284 m. Objem vody v nádrži činí 3 milióny m3 a plocha její hladiny je 9.399 m2. Maximální hloubka je 12,5 m. Přítok vody zajišťuje Košínský potok, odtok pak Tismenický potok, na kterém se nachází 18 m vysoký Jordánský vodopád vybudovaný asi roku 1693.
Na hrázi nádrže jsou dva funkční objekty: boční hrazený bezpečnostní přeliv a odběrné potrubí pro sádky. Co se týče výpustí, moderní výpusť nádrži chybí. Původní dřevěné výpusti byly použity naposledy v roce 1830 a poté jejich funkce zanikla a nebyla obnovena. Tím jsou možnosti vypouštění nádrže omezené a Jordán není vypustitelný beze zbytku. Naopak v roce 2003 prošly rozsáhlou rekonstrukcí stavidlová konstrukce a česlová stěna.
K nádrži Jordán není dochovaná původní dokumentace, datum vzniku a dokončení nádrže tedy není možné určit jednoznačně. Tradičně je výstavba umisťována do roku 1492 a Jordán je tedy považován za nejstarší nádrž nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. V roce 1996 byl zapsán do Ústředního rejstříku seznamu kulturních památek ČR.
Jordán byl až do poloviny 19. století nazýván rybníkem. Jelikož však důvodem jeho výstavby bylo zásobování města pitnou vodou, nikoliv chov ryb, bylo označení změněno na nádrž (dle Ústavu pro jazyk český ČSAV). Přesto se dodnes setkáváme běžně s obojím pojmenováním.
Co se týče zásobení města pitnou vodou, první vodárna zde byla postavena v roce 1508. Vybudovali ji pod hrází Mistr Jan „vody vuodce“ a mlynář Matouš Zycha a sloužila celých 365 let. Od roku 1567 byla voda čerpána do městských kašen na rynku. V roce 1936 byla vybudovaná čistící a filtrační stanice „U rytíře“.
Během let doznaly změn tvar i velikost nádrže, a to v souvislosti se stavbou železnice. V roce 1873 měl Jordán plochu 91 jiter 1400 sáhů, což činí 52,87 ha (podle certifikátu c. k. odhadní komise a katastrálního měření). Při stavbě c. k. dráhy Františka Josefa z Prahy do Českých Budějovic přišla nádrž o velký výběžek ve své jižní části směrem ke čtvrti Čekanice. Výběžek byl zasypán a tím se plocha nádrže zmenšila na 88 jiter 1500 sáhů – ti was not sureiedy 51,77 ha.
Původním účelem nádrže bylo zásobování města pitnou vodou, přesto se však Jordán začal využívat i k chovu ryb. Ten se však od počátku potýkal s celou řadou nevýhod. První z nich byla malá výnosnost. Ryby lépe prosperují v mělkých rybnících, než v hluboké nádrži. Druhou nevýhodou byl složitý výlov. Vypouštění vody z nádrže trvalo 4 dny, její napouštění až půl roku a v souvislosti s tím město trpělo nedostatkem pitné vody. Nejprve se prodloužil interval výlovů ze tří na dvanáct let a od roku 1830 se začalo lovit dlouhými sítěmi za plné vody bez vypouštění. Od roku 1889 je Jordán využíván pouze ke sportovnímu rybaření.
Dodnes největší rybou nádrže Jordán byl kapr z roku 1890 o váze 28 kg, který byl nalezený již uhynulý u hráze. Největší kapr ulovený rybářem vážil 24 kg a byl chycený v roce 1875. V roce 1951 zde J. Pilař chytil kapra vážícího 17 kg a daroval jej do sbírek Národního muzea v Praze. Během výlovu v souvislosti s vypouštěním nádrže v roce 2012 byl chycený sumec cca 1,5 m dlouhý o váze 25 kg. Může se jednat o potomka legendárního sumce Viléma (viz níže). V dnešní době má v nádrži Jordán největší zastoupení mezi rybami tolstolobec pestrý. Tato ryba není u nás původní, byla dovezena v minulém století ze SSSR. Z dalších ryb jmenujme výskyt chráněného mníka jednovousého. Na Jordánu byly vybudovány rybí sádky a funguje zde velká štičí líheň.
O Jordánu koluje mnoho legend, některé si táborští předávají mezi sebou již po generace. O nacistickém pokladu, o příšeře, o rytíři a jeho koni a mnoho dalších povídaček.
Nejhlubším místem nádrže Jordán je zátoka Rytíř. Podle legend je její hloubka taková, že by se do ní ponořila celá věž katolického kostela na Žižkově náměstí. Ve skutečnosti je to však již zmiňovaných 12,5 m. Nad zátokou se tyčí stejnojmenná skála. Dle jedné legendy dostala skála jméno Rytíř, protože z ní spadl i s koněm švédský voják v dobách, kdy v Táboře dlela švédská armáda. Jiná legenda říká, že se jednalo o husitského rytíře, který zde spadl rovněž i s koněm při pronásledování jelena a zahynul. Za bouřek nad Jordánem či v noci prý není dobré se na tomto místě zdržovat, neboť duch rytíře i jeho koně se zde zjevují či alespoň bývají slyšet.
Samozřejmě co by to bylo za obří nádrž, kdyby kolem ní nekolovaly zvěsti o příšerách žijících u dna. Legenda o nestvůře z Jordánu je celkem novodobá. Mnoho lidí potvrzuje, že se jich při koupání pod vodou cosi dotklo nebo že je něco pokropilo vodou při procházce podél břehu. Jelikož v Jordáně žijí ryby, je obojí celkem pravděpodobné. Jedna z pověstí říká, že zde po dlouhá léta žil abnormálně velký sumec, který dostal jméno Vilém.
Další z legend je o pokladu nacistické armády. Říká se, že koncem druhé světové války spadl z kolejiště do Jordánu nacistický vlak převážející jakýsi blíže neurčený poklad. Příběh se vypráví dodnes, přestože neexistuje nic, co by jej potvrzovalo.
Kaskáda na Košínském potoce se v současné době potýká se dvěma spolu souvisejícími problémy. Nejvíce je jimi samozřejmě ovlivněná nejníže položená nádrž, Jordán. Oba problémy jsou způsobené samotným charakterem celého povodí. Povodí je zalesněno pouze z 22%, většinu jeho plochy však tvoří polní krajina nechráněná proti erozím a smyvům. Nejhorší je situace v oblastech s opravdu intenzívním využíváním zemědělské půdy, např. na Radimovickém potoce. Při průtoku jednotlivých toků povodí zemědělskými a upravenými oblastmi dochází ke splachům jednak půdy a jednak živin z polí do vody.
Velké množství živin je prvním problémem na kaskádě. Živiny ve vodě umožňují nadměrný růst řas a sinic, v důsledku čehož dochází k eutrofizaci vody. Nejvíce zasaženou nádrží na kaskádě Košínského potoka je Jordán. V této nádrži dochází k akumulaci většiny organických usazenin a naplavenin z povodí a tím dochází k omezení zejména její rekreační funkce.
Druhým problémem je zanášení nádrží bahnem. Zanášení sedimenty významně omezuje akumulační a ochranné prostory nádrží a obecně je největším problémem jejich technického stavu. Opět nejvíce zasaženou nádrží je Jordán, který nejenže nebyl vypuštěn od roku 1830, ale od doby svého založení nebyl dokonce ani jednou odbahněn.
Vzhledem k celé situaci vypracovalo město Tábor projekt „Obnova rybníka Jordán“. V jeho první fázi byla plánovaná výstavba dvou spodních výpustí. V druhé a třetí fázi by měl být vytěžen a odvezen veškerý sediment. Mocnost sedimentů je odhadovaná až na 2 m a celkový objem sedimentu k vytěžení činí zhruba 259 tis. m3. K řešení byla i toxicita sedimentu, poslední naměřené hodnoty však odpovídají normám a vytěžené bahno se tedy bude moci ukládat dle původního plánu do pískovny Hůrka u Plané nad Lužnicí.
Vypouštění Jordánu započalo 9. 12. 2011 a probíhalo do 15. 6. 2012 pod dohledem archeologů a pyrotechniků. Odbahňování započalo 15. 9. 2012 a celkově potrvá do 15. 8. 2013. Opětovné napouštění nádrže bylo naplánované na květen až červen 2014. Podrobněji o celém projektu viz třetí kapitola.
obr.2 Tismenický potok - vodopád
2.Krizové řízení
2.1 Obecné vysvětlení pojmu
Krizové řízení je souhrn řídících činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s 1. přípravou na krizové sit