vznik_mineralu

Mineralogie I
7. Vznik minerálů
Uvedený přehled je formální a velmi zjednodušený. Podrobné informace je možno získat v učebnicích ložiskové geologie.
Minerály magmatických hornin
Prvotním pochodem při vzniku minerálů je jejich krystalizace z taveniny (magmatu). V závislosti na podmínkách tuhnutí (tlak, teplota) rozlišujeme horniny hlubinné, které utuhly z taveniny pod povrchem, a horniny výlevné, které vznikají za povrchových podmínek. Magma je poměrně složitá tavenina, obsahující zpravidla alespoň osm komponent, takže vznik jednotlivých minerálů lze vyjádřit poměrně složitými fázovými diagramy. Výsledné složení horniny pak závisí na složení a teplotě magmatu a na tlaku při krystalizaci.
Podstatným procesem při tuhnutí je diferenciace magmatu. Ta se uplatní zvláště při velmi pomalé krystalizaci, kdy vykrystalované nerosty se mohou alespoň částečně separovat od zbylé taveniny. To je případ oxidů Fe, Ti, Cr (magnetit, chromit), které po krystalizaci vlivem vysoké hustoty klesají v tavenině ke dnu krystalizačního prostoru a vytvářejí segregační ložiskové akumulace.
Pokud dochází k diferenciaci magmat v tekutém stavu, oddělí se zpravidla těžší "sulfidická" tavenina a na dně krystalizačního bazénu krystalizují sulfidy jako pyrhotin, pentladit a další. Tyto minerály ještě v tekutém stavu často pronikají puklinami do dříve utuhlé silikátové taveniny a tvoří tzv. likvační ložiska.
Některé minerály vznikají při krystalizaci magmatu pouze v malém množství a jsou rovnoměrně rozptýleny (netvoří ložiskovou akumulaci). Tyto minerály označujeme jako akcesorické a mezi nejběžnější patří apatit, zirkon, titanit a některé další.
Minerály, které při krystalizaci magmatu převažují, se označují jako hlavní horninotvorné minerály a zaslouží si velkou pozornost. V magmatických horninách krystalizují hlavní minerály zpravidla podle Bowenova krystalizačního schématu. V pořadí krystalizace hraje velkou roli struktura vznikajících minerálů. V levém sloupci Bowenova schématu vzniká nejdříve silikát s nezávislými tetraedry SiO4 (olivín), následuje silikát s jedním řetězcem SiO4 tetraedrů (pyroxen) a dvěma řetězci SiO4 tetraedrů (amfibol), dále pak vrstevnatý silikát (biotit) a na závěr krystalují tektosilikáty (ortoklas, křemen). Pravá krystalizační strana schématu je celá složena z tektosilikátů. Minerály v levé části se často označují jako tmavé (melanokratní), protože při krystalizaci spotřebují většinu Fe a Mg, minerály na pravé straně jsou označovány jako světlé (leukokratní). Mezi hlavní horninotvorné minerály magmatických hornin můžeme počítat: křemen, všechny živce, biotit, muskovit, pyroxeny, amfiboly, olivín; u magmat chudých Si také leucit a nefelín; u některých hornin i granát, kyanit, andalusit a další.
Minerály pegmatitů
V konečných fázích krystalizace magmatu zbývá tavenina, která je při dobré diferenciaci obohacena o vzácné prvky a těkavé komponenty (voda, Cl, F, B). Při utuhnutí takového zbytku magmatu vznikají žilné horniny označovan