vznik_mineralu

rály alpské parageneze patří křemen, albit, titanit, epidot, rutil, chlority, zeolity a další minerály.
Minerály v sedimentárním procesu
Sedimentární horniny vznikají různými způsoby, ale jejich základem je materiál magmatických, metamorfovaných nebo starších sedimentárních hornin. Jejich minerální složení zpravidla nebývá pestré, a často jsou monominerální (vápence, dolomity, některé slepence a pískovce). Často však mohou tvořit prostor pro realizaci jiných ložiskových pochodů - např. krystalizace hydrotermálních žil. Vlastní ložiska vzniklá sedimentačním pochodem bývají často velmi rozsáhlá (sedimentace na mořském dně) a mají velký ekonomický význam (hl. ložiska Fe a Mn rud).
Minerály v metamorfním procesu
Dostane-li se libovolná hornina do jiných tlakově - teplotních podmínek, dochází k metamorfóze. Metamorfóza je změna minerální asociace v pevném stavu. V závislosti na tlaku a teplotě se vyčleňují tzv. minerální facie, tj. asociace minerálů stabilní za daných podmínek.
Kontaktní metamorfóza
Kontaktně metamorfované horniny vznikají v bezprostřední blízkosti magmatického tělesa. Horniny vzniklé tímto procesem (teplotní přepracování vápenců) jsou skarny nebo erlány. Jejich minerální složení je zpravidla: křemen, pyroxen, epidot, granát, vesuvián, wollastonit.
Regionální metamorfóza
Jedná se o přeměnu ve velkém měřítku za vzniku nejrůznějších hornin s nejrůznějšími minerálními asociacemi. Vše je řízeno teplotou, tlakem, a složením původního materiálu. Mezi běžné minerály metamorfovaných hornin patří křemen, živce, slídy, amfiboly, granáty, staurolit, sillimanit, omfacit a další.
Ložiska spojená s metamorfózou
Ložiskové akumulace minerálů mohou vznikat metamorfózou již existujících ložisek (ložiska metamorfovaná) nebo se vytvářejí pomocí metamorfních procesů (ložiska metamorfogenní). Příkladem druhého typu ložisek mohou být skarny s magnetitem.
Hypergenní pochody
Většina minerálů je v povrchových podmínkách nestabilní a proto zvětrávají. Proces přeměny minerálů je ale zpravidla velmi pomalý a některé zůstávají v metastabilním stavu. I při procesech zvětrávání mohou vznikat významné akumulace minerálů.
Při úplném zvětrávání horniny jsou málo odolné složky odstraněny a zůstávají pouze velmi odolné minerály, které tvoří tzv. rozsypová ložiska. Mezi takto akumulované minerály patří granát, zirkon nebo kasiterit.
Převážně chemickým zvětráváním v příznivém klimatu mohou vznikat ložiska jílových minerálů nebo bauxitu (např. zvětráváním žul na karlovarsku vznikají ložiska kaolinitu).
Zvětrávání se dotýká i ložisek. V povrchové části ložisek (pásmo hypergeneze) dochází k oxidaci a vzniku sekundárních minerálů (v závislosti na typu ložiska) jako sádrovec, malachit, azurit nebo limonit. Taková ložiska obsahují tzv. cementační pásmo, které začíná pod hladinou podzemní vody a srážejí se zde rozpustné sírany přicházející z pásma hypergeneze. Cementační pásmo je z ekonomického hlediska velmi zajímavé, protože zde dochází k nabohacení rud.