Vypracované okruhy č.30-40

30. Postavení parlamentu v Ústavě ČR – základní charakteristika,složení,pravomoc,působnost,organizační pravidla činnosti a právní status poslance a senátora
- Parlament - má zákonodárnou moc – zákon - podkladem pro uplatňování státní moci, pro
normotvornou činnost, měřítko právnosti výkonu nařizovací moci, prostředek
ke zřizování orgánů výkonné moci, je na něj vázán výkon soudnictví
výhrady zákona – požadavek určité úpravy zákonem
formální (nejsou další požadavky)
materiální (jsou předepsané podmínky vydání zákona)
parlamentní výhrada – určitá otázka je řešena pouze Parlamentem
Právní status Parlamentu
Právní status parlamentu jako státního orgánu má následující znaky:
1. název - nejčastěji Národní shromáždění
2. sídlo - hlavní město státu
3. místo v soustavě SO - je dáno tím, zda se v určitém státě uplatňuje parlamentní, prezidentská nebo smíšená forma vlády
4. zřízení parlamentu - jsou zřizovány prostřednictvím aktu nejvyšší právní síly - Ústavy
5. ustavení parlamentu - jsou volby
6. nároky na výkon poslanecké funkce - požadavek věku, státního občanství, způsobilosti k právním úkonům
7. složení parlamentu - kolegiální orgány, které rozhodují ve sboru
8. struktura - jednokomorové nebo dvoukomorové
9. pravomoc - činnost zákonodárnou, ústavodárnou, řízení a kontroly vykonává prostřednictvím aktu pravomoci, vydává obecně závazné normativní akty - ústavní a obyčejné zákony a IPA
10. působnost - uplatněna jen v rámci určitých společenských vztahů, rozsah je daný subjekty, prostorem, časem a objekty těchto vztahů, rozlišujeme působnost osobní, časovou, prostorovou a věcnou, která se člení:
ústavodárnou - přijímání a změny ústavy
zákonodárnou - zákonodárná činnost
organizační a kreační - ustavování státních funkcionářů
iniciativně politickou
kontrolní
vnitřní - jednací řád
Struktura Parlamentu – dvoukomorový
» Poslanecká sněmovna (dolní komora)
» Senát (horní komora)
Sněmovna
200 poslanců
Předseda a místopředsedové (většinou řídí zasedání)-obligatorní orgány
volení na 4 roky
zvolen může být každý, kdo má právo volit a je mu min. 21 let
poměrný volební systém
fakultativní orgány ○ parlamentní výbory – specifické – mandátový,imunitní
- funkčního charakteru – ústavně právní,rozpočtový
- odvětvového charakteru - hospodářský
○ parlamentní komise – vznikají za urč
○ parlamentní klub- projev sdružování poslanců podle stran
○ volí prezidenta
○ vydávání zákonů
Senát
81 poslanců
volení na 6 let, každé 2 roky výměna 1/3
zvolen může být každý, kdo má právo volit a je mu min. 40 let
většinový volební systém
Vnitřní organizace:
Řídící a pomocné vnitřní orgány
Řídící orgány: organizační výbor, předseda a místopředsedové. Předsedu zastupují místopředsedové na jeho pokyn nebo v určeném pořadí. K odvolání předsedy i místopředsedů sněmovny je třeba písemného návrhu kvalifikované menšiny nejméně 2/5 poslanců nebo 1/3 všech senátorů. Organizační výbor je tvořen předsedou a místopředsedy sněmovny a zástupci poslaneckých (senátorských) klubů. Organizační výbor vystupuje zejména jako poradní a konzultační orgán předsedy.
Pomocné orgány: nejvýznamnější výbory, jsou zřizovány na ustavující schůzi své sněmovny, která stanoví i počet jejich členů. Výbory můžeme rozdělit na výbory specifického zaměření (mandátový a imunitní výbor, zčásti i výbor petiční a volební), výbory funkčního charakteru (výbor ústavně právní, rozpočtový, pro evropskou integraci nebo zahraniční) a výbor odvětvového charakteru (hospodářský nebo zemědělský výbor).
Dále stále a dočasné komise (jejich členy nemohou být členové vlády), zvláštní typ komise pouze Poslanecké sněmovny – vyšetřovací komise, jejíž členy mohou být pouze poslanci, komise se zvláštním posláním, které jsou složeny pouze z poslanců – Komise pro kontrolu činnosti BIS, stálá Komise pro kontrolu Vojenského obranného zpravodajství, stálá Komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR.
Poslanecké a senátorské kluby
Obě komory nemají stejné postavení
Senát – stabilizující a kontrolní činitel
Poslanecká sněmovna – centrum politického rozhodování v oblasti zákonodárné moci a
politických linií
Ústava ČR z hlediska rozhodování dvoukomorového Parlamentu rozlišuje následující možné situace:
rovnoprávné rozhodování komor - řešení závažných státně politických problémů (např. přijímání ústavních zákonů a mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, dávání souhlasu k ratifikaci mezinárodních smluv, volba prezidenta v prvém a druhém kole, rozhodnutí o vyhlášení válečného stavu, souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR……)
rozhodování bez ohledu na členství v komoře - zcela výjimečné v případě volby prezidenta
rozhodování pouze Poslaneckou sněmovnou - rozhoduje o osudu nové vlády, které vyslovuje důvěru, o důvěře a nedůvěře během volebního období, o osudu prezidentem vetovaného zákona, vytváření vyšetřovacích komisí, navrhuje prezidentovi kandidáty na funkce prezidenta a viceprezidenta NKÚ….. (pokud je v době mimořádného stavu Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přejdou její výlučné kompetence na Senát)
rozhodování pouze Senátem – oprávnění přijímat shora uvedená zákonná opatření v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna
eventuální rozhodování Senátu – usnesení, že návrh schválený sněmovnou projednávat nebude nebo mlčky tím, že se ve stanovené lhůtě 30 dnů k návrhu nevyjádří
Řešení sporu komor Parlamentu – Poslanecká sněmovna musí o Senátem vráceném návrhu zákona hlasovat znovu způsobem, který stanoví čl. 47 Ústavy ČR; v ostatních případech Ústava nedává Poslanecké sněmovně možnost zvrátit zamítavé rozhodnutí Senátu.
zákonodárná procedura
- stadium zákonodárné iniciativy – jen výslovně uvedené subjekty
- stadium projednávání návrhu zákona a hlasování o něm – tři čtení a projednávání návrhu
zákona Senátem
- stadium podpisu schváleného zákona – prezident má právo vrátit
- stadium opětovného projednání návrhu zákona
- stadium vyhlášení schváleného zákona
Právní status člena Parlamentu
indemnita – nelze postihnout člena Parlamentu za hlasování
imunita – nelze stíhat bez souhlasu jeho komory

Mandát poslance a senátora vzniká zvolením, zaniká
odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou
uplynutím volebního období
vzdáním se mandátu
ztrátou volitelnosti
u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny
vznikem neslučitelnosti funkcí
31. Postavení prezidenta v Ústavě ČR – základní charakteristika
Podle čl. 54 odst. 1 Ústavy ČR je jedná o hlavu státu. Z toho plyne reprezentační funkce. Má možnost (ne povinnost) rozpustit Poslaneckou sněmovnu, svolávat první zasedání Poslanecké sněmovny po jejím zvolení, vetování schválených zákonů. Je volen Parlamentem, může jím být zbaven dočasně možnosti výkonu funkce a Senát může podat ústavní žalobu při podezření z vlastizrady.
Jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh její členy, pověřuje je řízením ministerstev, odvolává je, přijímá jejich demise, může se s nimi radit. Jmenuje na návrh Poslanecké sněmovny prezidenta a viceprezidenta NKÚ a členy Bankovní rady ČNB.
Má právo amnestie, jmenování soudců, jmenování předsedy a místopředsedů Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Může být stíhán Ústavním soudem za vlastizradu a tento soud rozhoduje také ve sporu o tom, zda je schopen vykonávat svůj úřad.
Ustavení do funkce je možné jediným způsobem, a to volbou Parlamentem na 5 let. Podmínkou volitelnosti je volitelnost do Senátu (40 let), občanství ČR, způsobilost k právním úkonům, nesmí být odsouzen za velezradu, musí složit slib. Nesmí být současně členem vlády, členem jiných státních orgánů nebo institucí jako jsou NKÚ a ČNB. V případě zániku funkce v důsledku skončení volebního období, vzdání se nebo smrti výkon funkce prezidenta přechází dočasně na předsedu vlády, předsedu Poslanecké sněmovny nebo předsedu Senátu.
Má právo účast na schůzích obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí a v právu poradního hlasu, kdykoli o to požádá, právo účasti na schůzích vlády.
Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkon u funkce je navždy vyloučeno. Stíhat lze prezidenta republiky jen pro velezradu.
32. Postavení vlády v Ústavě ČR
Kolegiální, vrcholný orgán výkonné moci s obecnou působností v oblasti exekutivy.
Má odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně, která je oprávněna vykonávat politickou kontrolu vlády – vyjadřování důvěry vládě při jejím nástupu do funkce nebo na její žádost během volebního období. PS může rovněž vládě vyjádřit nedůvěru.
Vláda přebírá odpovědnost za část rozhodnutí prezidenta republiky ve formě jejich spolupodpisu.
Vláda je ústavní orgán, je zřízena přímo Ústavou.
Třífázový způsob ustavení vlády – jmenování předsedy vlády prezidentem, jmenování ostatních členů vlády na návrh předsedy vlády, vláda žádá o důvěru PS. Pokud vláda důvěru nezíská, celý postup se opakuje. Kdy se to nepodaří ani napodruhé, ztrácí prezident republiky možnost jmenovat předsedu vlády sám. Návrh na předsedu vlády mu podá předseda PS. Pokud vláda ani v tomto případě nezíská důvěru PS, může prezident republiky sněmovnu rozpustit a vypsat nové volby.
Počet členů vlády není právně určen. Neplyne ani z výčtu 14 ministerstev, neboť prezident republiky může určit, že jeden člen vlády může řídit i více ministerstev a úřadů, nebo člen může být bez portefeuille. Nejsou vymezeny podmínky pro výkon funkce člena vlády. Člen vlády může být současně poslancem nebo senátorem. Nikde nejsou stanoveny např. věkové podmínky nebo nutnost trvalého pobytu na území ČR. Způsobilost k právním úkonům a podmínka státního občanství ČR však ano.
Vláda jedná ve sboru, zvláštní postavení má v rámci vnitřní organizace vlády její předseda.
Kompetence vlády není vym