Věcná a vlastnická práva

Vlastnictví a věcná právaVěci:MovitéNemovitéDruhy vlastnictví:Svobodné (zpupné, dědičné)Lenní (manské)NesvobodnéDělené vlastnictvíMěstská půdaCírkevní půdaVěcná práva k cizím věcemPrávo kobylího poleVěcná břemena resp. služebnostiHolé platySoukromé právoStředověké právní řády členění na soukromé a veřejné právo neznalyNejednotné vymezení:Ulpianus – „to, co se vztahuje k osobám =právní vztahy, v nichž jsou subjekty v rovném postaveníPráva osob, věcné právo, závazkové právo, dědické právoNeexistence jednotného právaObjekty práv:movitosti a nemovitosti (rozdělení bylo přibližně stejné jako dnes, ale nemovitostmi byly většinou věci ekonomicky významné, např. i stádo koní; movitý pak byl i např. pozemek v zástavě)věci dělitelné a nedělitelné (nedělitelné nemohou být rozděleny bez toho, že by poklesla jejich hodnota a přestaly plnit svůj účel – záleží však na konkrétním právním vztahu; dále existuje právní dělitelnost – právně dělitelné jsou věci, které jdou rozdělit právně, ale ne fyzicky.. právně nedělitelné naopak)spotřebitelné, nespotřebitelné a opotřebitelné (záleží, jestli jde věc spotřebovat jednorázovým použitím – spotřebitelné; u rozdělení na opotřebitelné a nespotřebitelné záleží na časovém horizontu opotřebování (boty vs. Prstýnek))zastupitelné a nezastupitelné (nezastupitelné jsou originály – obrazy atd.)ocenitelné a neocenitelné (neocenitelné zpravidla nemohly být objektem právních úkonůobchodovatelné a neobchodovatelné (neobchodovatelné byly věci posvátné, veřejné..)hlavní věc a příslušenství (příslušenství nemůže plnit svůj účel bez své hlavní věci)skupina věcí bez pána (neboli věc ničí; ve středověku většinou připadly člověku, který je našel, dnes státu)plody (věci, které fyzicky existují dřív než právně a samostatnou věcí se stávají až po oddělení od hlavní věci – mláďata, úroky, ale i běžné ovoce atd.)hromadné věci (např. celá knihovna plná knih)později také:věci jednoduché a složenévěci přítomné a budoucíStředověcí právníci si uvědomili především, že představy o soukromém vlastnictví, se rozcházejí se skutečností, která je obklopovala. Ve středověkém feudálním prostředí bylo běžným, že k jedné věci mohlo mít vztah, který svým obsahem připomínal vlastnictví, více osob (např. rozvinuté lenní vztahy). Tato podoba naprosto odporovala vlastnictví, jak ho chápali Římané. Glosátoři, aby tento rozpor odstranili vytvořili nauku o děleném vlastnictví, která vycházela z představy, že k jedné věci nemusí nutně existovat jen jediný a výlučný vlastnický vztah. Vznikalo tak přesvědčení, že vlastnictví může být děleno a že tímto dělením vzniká vrchní vlastnictví (dominium directum) a vlastnictví užitkové (dominium utile).Daleko větší zásluha středověkých římskoprávních škol je však v tom, že obecně vystihla vlastnické právo.U druhé římskoprávní školy jsou již vlastnické vztahy individualizovány a spjaty s jediným vlastnickým subjektem, byly to vztahy v pravém smyslu soukromovlastnické.do věcných práv patřilo především vlastnictví, držba, právo sousedské a stavebníve starém českém právu se věci dělily na věci movité a nemovitév městském právu to pak bylo dělení na věci obecné (ulice, cesty, náměstí apod.), věci nezastupitelné a zastupitelnéu movitých věcí nastávala držba jejich uchopením nebo přijetím a zanikala ztrátou, zničením nebo odevzdánímvlastnictví nemovitostí: - veškerá půda patřila panovníkovi v rámci pozemkového regálu, panovník poskytoval z tohoto svého majetku některé části svým věrným, a to formou výsluh, později lén- existovala však i svobodná držba nemovitostí (dědictvie, zpupná držba)-tu měla šlechta. Měla zde právo panovat nad lidmi na této půdě žijícími. I zde se však uplatňovala panovníkova odúmrťDefinice vlastnictví, kterou podal Bartolus, se stala průsečíkem všech nových rysů. Bartolus vlastnické právo pojal jako právo disponovat věcí v mezích, které jsou dány objektivně platným právním řádem.Nejčastěji pro označení vlastnického vztahu tu přichází výraz „dominium“; méně často „proprietas“. Dominium tedy „panství“, klade nepochybně důraz na mocenskou a ovladatelskou složku vlastnického vztahu.Proprietas vyjadřuje úzký vztah oprávněného k věci v jiném směru, vyjadřuje to, že věc je mu vlastní.Bartolus jak jeho definice naznačuje pracuje s dominiem oproti Baldusovi, který prosazuje proprietas a klade v ní důraz na uživatelskou stránku vlastnických vztahů.Bartolova definice zvítězila, neboť byla jednoznačně jasná a neproblematická.Bartolus uvažoval o „dominiu“ i v širším smyslu – rozuměl tím v podstatě každé právo, které se nějakým způsobem týkalo věcí (věcná práva k věci cizí či obligační oprávnění.Vlastnictví-právní panství nad věcí, obsahuje ovládání věci-držbu, požívání věci, disponování s věcí, i když něco chybělo stále je to vlastnictví-omezené např feudál má vlastnictví k půdě, omezené vlastnictví k poddaným.vlastnictví-svobodné, lenní, zástavní.patrimoniální stát-vlastnictví veškeré půdy náleží panovníkovi, nedíl-majetkové společenství všech příslušníků rodu, otcovský, bratrský, strýcovský Dělené vlastnictví-feudál dával své pozemky k užívání lenníkovi za rentu, dominium directa x dominium utile. Společné vlastnictví-náleželo všem ve spolek, nikdo nemohl disponovat celkem ani částí nemovitosti bez souhlasu ostatních, po smrti jednoho akrescence, děti zemřelého nastupovali do otcovi části, všechny statky nabyté jednotlivcem náležely všem. Zádruha-společné vlastnictví, ale člen mohl mít i osobní. Spoluvlastnictví-spoluvlastník mohl se svou částí disponovat bez souhlasu druhých, dispozice s celkem-nutný souhlas všech. Nabývání vlastnictví-původně-okupací, vydžením x odvozené- např.státním přikazováním půdy, ceremonie, symboliky, zápis do zemských knih. Zánik vlastnictví-z vůle stran-propadnutí, promlčení, x vyvlastnění teorie děleného vlastnictví: - vlastnictví vrchní (dominium directum) a vlastnictví užitkové (dominium utile). Vrchní vlastník vlastníku užitkovému poskytoval za stanovených podmínek požívání věcidržba (possessio, sedění) je faktickou mocí nad věcí plné vlastnictví nemovitostí nastávalo vydrženímPodle středověkých právníků není držba jen pouhou skutečností, nýbrž zahrnuje vedle faktického prvku i prvek právní. Už glosátoři odlišovali držbu civilní a držbu naturální.Ochrana držbyŠlo zejména o exceptio spolii, námitku, kterou mohl uplatnit vypuzený držitel proti žalobě toho, kdo jej zbavil držby. Ještě silněji působila actio spolii, žaloba o navrácení odňaté držby.Pojmovou novinkou o kterou se zasloužili ultramontánní, tedy zaalpští doktoři, byla „ius ad rem“ (právo k věci). Vycházelo původně z lenních vztahů a snažilo se vystihnou postavení osoby, které byl sice léno uděleno, avšak jen symbolicky. Autorem je Jacques de Révigny.Držba(possessio)-faktická moc nad věcí, seděti, vládnouti..podle Kolína-vládnutí hmotné=corporalis possessio x vládnutí vůle=voluntaria possessio, kdy věc spravuje někdo jiný vznik-např.dědictvím, převodem, s.rozhodnutím..držba zakládá účinky ekonomické=výkon práva pro dosažení přínosu x právní =ochrana držitele x translativní=držitel mohl převést na dalšího.právní účinky defenzivní=ochrana držby před násilným útokem, výhodné postavení ve sporu x ofenzivní účinky=držitel se mohl svého práva domoci proti protiprávnému nabytí jiného..znaky-faktické ovládání, vůle, stačí vůle držet věc s určitého důvodu(pacht, nemusí být vůle držet jako vlastník), vydržení uplynutím lhůty roku a dne, držba věcí i práv, pro právní vztahy k pozemkům princip publicity držba desková- dispozice zapisovány do zvláštních knih, u nás zemských(co tam bylo=princip věrohodnosti, určitosti, zákonnosti recepce-dva druhy žalob-proti rušení držby x proti odnětí držbyUsus modernus (Německo; vsuvka)přispěla k tomu, že vlastnictví, stejně jako jednotlivá věcná práva, bylo chápáno jako samostatný svéby