Věcná a vlastnická práva

tný institutchápání držby – v něm se obecnoprávní věda usus modernu otevřeně rozcházela s římskou tradicí. Na držbu se ususmodernisté dívali jako na jedno z věcných práv k věci cizítaké některé ohlasy původních kolektivních forem vlastnictví německého práva se v usus modernu objevují. Jejich výrazem je solidární vlastnictví více vlastníků, jehož pojetí se liší od pojetí římského spoluvlastnictví s ideálními podíly jednotlivých spoluvlastníků. Usus modernus tento pojem uplatňoval v lenních vztazích (propůjčení léna několika osobám) a v majetkovém právu manželském pro majetkové společenství manželůnejinak tomu bylo v okruhu věcných práv k věci cizí. Odchylky vedly v obecnoprávní vědě k tomu, že se teoreticky vytvářel nový jednotný pojem služebnosti jako „služebnosti germánského práva“ve středověkém Německu byla značně rozvinuta úprava věcných záruk obligačních vztahů, jinak řečeno zástavního práva. Platilo to jmenovitě o zástavním právu, jehož předmětem byly nemovitosti. Usus modernus na domácí vývoj zástavního práva nenavázal. Naopak uplatnil římskoprávní zásady, které se v řadě ohladů s tímto stavem otevřeně rozcházely. Proto je obecnoprávní věda usus modernu, v tomto směru německými autory podrobována jednoznačné kriticeusus modernus přispěl k vymezení rozdílu mezi věcnými a obligačními právy. Značnou úlohu tu sehrála, i když spíše v záporném než kladném smyslu, nauka o tak řečeném titulu a modu při nabývání vlastnického právav okruhu obligačního práva, zvláště u smluvních obligací, přispěla obecnoprávní věda k úplnému dokončení vývoje, který znamenal uznání všeobecné závaznosti smluv. Důraz se kladl na to, aby konsens byl skutečně zavazující, vzájemný, pravý a perfektní. Přednost měla proto vůle projevená výslovně. Mlčky učiněný projev byl odsuzován až na druhé místo a připouštěl se spíše výjimečnědědicovo oprávnění chápala obecnoprávní věda jako subjektivní věcné právo na držbu pozůstalosti. Povinnost dědice pořídit podle dobrodiní inventáře soupis pozůstalosti. Dědic měl ručit jen do výše věcí, které z pozůstalosti skutečně obdržel, ne všeobecnou hodnotou pozůstalosti. Obecnoprávní věda rozlišovala vedle vojenského testamentu řádný testament soukromý, který mohl být ústní či písemný. Vůli zůstavitel měl projevit sám jako svoji vlastní, cizí součinnost při tom, byla popírána. Novinkou obecnoprávní nauky bylo uznání a další teoretické propracování dědických smluvv poslední třetině 17.st. vznikají počátky nového vyučovacího a naukového předmětu, označovaného jako „německé soukromé právo“. Nauka o německém soukromém právu postrádá jednoznačně praktickou orientaci, která byla pro usus modernus charakteristickoulenní držba:na jedné straně lenní pán, který byl vrchním vlastníkem léna, a leník, který se stával přijetím jeho držitelemléno se obvykle udělovalo dědičněvedle věcné složky měl lenní vztah také složku osobní, ta spočívala ve vzájemných závazcích obou stran – vzájemná věrnost (fidelitas)manové = drobnější leníci vázaní obvykle k nějakému hradunápravníci = nešlechtičtí manové na statcích církevních vrchnostínesvobodná držba nemovitostí (selský pacht) = postoupení požívacího práva vrchností poddanému, který nemovitost hospodářsky využíval a za to odváděl vrchnosti různá naturální a peněžní plnění. Poddaný složil slib věrnosti a poslušnosti = člověčenství.u nás ze začátku držba nezakoupená, byla to držba do odvolánípozději držba zakoupená (dědičný pacht, právo německé, emfyteutické) = poddaný získával půdu dědičně, své dědické právo si zakupoval za zákupní poplatek = zákupní právo. Příchod kolonistů organizoval lokátor, který rovněž vyměřoval vsi a pozemky. Osídlenci si sjednávali odklad od placení dávek na lhůtu (odtud Lhota).obdobný princip při budování městv dalším vývoji městského práva se držba nesvobodné půdy proměnila v plné svobodné vlastnictví – v královských městechslužebnosti = práva k cizím věcem:reálné (vázané k nemovitostem – cesty, vodovody, lov ryb, těžba dřeba, zánik např. neužíváním) a osobní (sloužící k prospěchu nějaké osobě, zaniká smrtí osoby)např.:*právo kobylího pole = opravňovalo majitele chovných klisen vypouštět je v zimě na sousední pozemky Pojem Kobylí pole má význam jednak jako toponymum, tedy místní název pozemku (či pozemků), jednak jako středověká právní instituce (ius et libertas campi iumentorum). Na základě tohoto "práva a svobody kobylího pole" mohli totiž majitelé chovných klisen (včetně jejich hříbat) volně pást tato zvířata v období od sv. Havla (16. října) do sv. Jiří (24. dubna) na zasetých polích svých sousedů (i vzdálenějších) za podmínky, že klisny nebudou okované a budou označeny značkou majitele. Šlo o dosti velký zásah do vlastnických práv, protože od jara do podzimu (tj. ve zbývající části roku) bylo možno pást koně jen na určených pastvinách a pod dozorem pastýře. Vlastníci "Kobylích polí" byli povinni tento volný pohyb klisen s hříbaty mezi sv. Havlem a sv. Jiřím strpět. (Nešlo přitom zřejmě o vztah mezi vrchností a poddanými.) Právo v českých zemích (doloženo je i v Polsku) zaniklo někdy v průběhu 15. století (tak se alespoň domnívá český historik Václav Vaněček /1905-1985/).O existenci "Kobylích polí" svědčí dodnes dochované místní názvy Kobylí, Kobylnice či přímo Kobylí pole, ale i Sveřepec apod. (chovným klisnám se ve staré češtině říkalo "sveřepé" či "sveřepice").Rožmberská kniha je nejstarší právní kniha psaná česky. Není jisté, zda platila na rožmberském panství nebo celostátně. Podnět k jejímu sepsání dal u zemského soudu Petr I. z Rožmberka, zemský sudí. Nevznikla ovšem najednou, ale postupně – vrstvením, nejstarší částí je řízení na zemském soudu, které pochází z konce 13. století. Pozdější dopsání zachycuje stav z 14. století.Kniha ukazuje schopnost češtiny být právním jazykem, je i dokladem tvůrčího právního myšlení. Je členěna do kapitol, které mj. popisují mezní fáze řízení u zemského soudu: pohánění, dokazování a rozhodování. Tedy typicky právo procesní, ale obsahuje i hmotné, a to jak šlechtické, tak městské.*holé platy = reálná služebnost, majitel nemovitosti obdržel od jiného sumu peněz, za což mu platil pravidelně určenou částku. holý plat protože s ním není spojeno žádné jiné právo*uplatnění horní svobody = umožnění těžbySlužebnosti a reálná břemena-starší právo nezná služebnosti ve smyslu řp, spíše právo k cizí nemovitosti, zapovídací práva-vrchnost zakazovali poddaným, aby např.mleli mouky jinde než na panském mlýně. Výměnek-starý hospodář si pro sebe, manželku vyhrazoval užívání bytu na svém rodném gruntě, služebnosti pozemkové-panující a služebný pozemek, jako v řp..služebnost=strpět x reálná břemena=konat např povinnost k opětovnému plnění váznoucího na určitém pozemku-např robota, desátky, pozemkové činže.renty-věčné, komorní platy-vznik ve 12 st., později v e14st převážily hospodářské důvody-zájemce si koupil rentu, kterou poskytl majiteli nemovitosti, ten mu ji potom splacel..úroky 5%stavební a sousedské právo – zejména v městském právuobecná zásada volnosti jednání na vlastním pozemku, omezena speciálními předpisy ve prospěch sousedů (omezení výšky stavby, vzdálenosti staveb od sebe apod.)Právo retraktní-náleželo příbuzným, účelem zabránit, aby pozemek, kt. Byl dříve součástí nedílu byl zcizován osobami nepříbuznými, při prodeji povinnost prodávajícího nejdříve nabídnout pozemek příbuzným, neučinil-li tak, měl příbuzný právo vstoupit do převodu, otázka byla-okruh příbuzných-v Č.pr-strýc, bratr, nedílný syn, strýčenci..později se retrakt rozšířil i na osoby jiné než příbuzné-náležel-majitelům sousedních pozemků, starousedlíkům ve vesnici, spoluvlastníkům, vrchnostem, ..vedle retraktu se zajišťovalo předkupní právo smluvouPrávo regální-výsostná práva přinášející užitek panovníkovo, později státu, předmětem-mince, cla, trhy, ochrana židů, odúm