evropská integrace

Meziválečná integrace Evropy. Osobnost Richarda Coudenhove-Kalergiho.
1914- v 1.sv. válce byla založena Liga pro Evropskou jednotu v Londýně, mluví se o tom, že se musí začít s ekonom. sjednocováním Evropy. Příprava:
- prvním projektem bylo spol. národů se sídlem v Ženevě, končí vypuknutím 2.sv. války. 1.cíl na bázi regionální integrace. Podporuje integraci střední E, která je mostem mezi V a Z.
V Masarykově práci Nová Evropa vznikají první regionální organizace- Malá dohoda (ČSR, Rumunsko, Jugoslávie, proti Maďarům). Roku 1933 ji chtěl Beneš přeorientovat proti Německu. Nenašel ale podporu u Jugoslávie a Rumunska, kteří už byli ekonomicky spojení s Německem = Malá dohoda byla nefunkční. Malá dohoda vytváří vlastní banku, spol. celní politiky = prototyp ekonomické spolupráce. Polsko mělo zájem se začlenit, ale ČSR a Polsko spolu měli složité vztahy kvůli Těšínsku, Oravě a Spiši. Roku 1922-23 se vytvořila obchodní dohoda s Ruskem. Od té doby se začala politika na s Ruskem a na se ZE. Polsko bylo proti Rusům = Polsko iniciuje vznik Baltické dohody s Finskem a Pobaltskými státy proti Rusku. Polsko pak také chtělo přeorientovat dohodu proti Něm., ale také neuspěli.
1934 – vzniká Balkánská dohoda proti Bulharsku. Patří sem státy Rumunsko, Jugoslávie, Řecko a Turecko.
1934. uzavírá dohodu ještě Rakousko, Maďarsko a později Itálie také dohodu, ale ta má krátké trvání kvůli Musolinimu.
Osobnost Richarda Coudenhove-Kalergiho.
napsal Pan-Evropa - nejvýraznější a také nejvýznamnější kontinuální snahou o integraci Evropy v meziválečném období
Dominantní postava
Na panství tak žijí Češí, Rakušané, Japonky, křesťané a Židé = Kalergi vyrůstal v multikulturním prostředí.
1923 Pan-Evropa - Podle samotné strategie panevropského hnutí se mělo panevropské hnutí v první fázi zaměřit na propagační a výchovnou činnost, ve druhé fázi by se v dohledné době měla hledat cesta k uzavření smlouvy mezi demokratickými státy kontinentu – tedy jakási podoba konfederace. Ve třetí fázi se měla hledat funkční celokontinentální celní unie, poslední fází mělo být samotné vytvoření Spojených států evropských. Říká že podepsaný versailleský systém je k ničemu. Jediná cesta jak sjednotit E – nové seskupení, zrušení hranic. Vytvoření E parlamentu, jednotný dorozumívací jazyk, nejlépe angličtina, protože je lehká.
Jak vymezoval Evropu? Bez Velké Británii, kvůli jejím koloniím a na východě po hranici z Ruskem, protože nevěděl, jestli Rusko bude Komunistické nebo demokratické.
Říkal, že existuje E národ. Připomínal to ke stromu (kmen = E)
Zakládá Pan-Evropské hnutí. Nejpočetnější organizace. Vrchol v letech 1926- 1929. vydávali časopisy, monografie, dělali přednášky… získává peníze kde může.např. od Rakušanů, dlouho přednášel ve Vídni. Praze ho slyšel Masaryk, ale řekl mu, že jeho vize je daleko a peníze mu nedal. V Berlíně peníze získával do nástupu Hitlera, pak se znovu obrátil na ČSR, kde už byl Beneš a ten mu peníze dal.
V době 2.sv. válce utíká do Ameriky, kde přednáší, po roce 45 se vrací do E.
Protinávrhy:
1928-projekt Integrace Evropy, který by reflektoval Kalergiho.
Aristy Briand - postavil IE na národním státu. Federace národních států. Předkládá společnosti nár. Briandovo memorandum. Brzy umírá. Spol. národů ustaví komisi = přestane se o tom mluvit. Briand počítá i s Něm. a VB, ale né s Ruskem.

Jean Monet Robert Schuman. Schumanův plán z 9.5.1950
Jean Monet- účastník francouzského odboje. Měl na starost zásobování vojenské jednotky = zkušenosti. Říkal, že spory mezi F a Něm. se dají překlenout díky ekonomické rovnoprávnosti E národů bez ohledu na jejich velikost. Upřednostňování práv před silou. Občané a vlády se musí smířit s tím, že suverenita se přesune na společné instituce – kontrolovatelné. Federace E, dojde ke sjednocování lidí. Ekonomická spolupráce po jednotlivých sektorech:
- 1.sektor na těžbu uhlí a výrobu oceli- mezinárodní kontrola ve F a Něm.
Robert Schuman- ministr zahraničních věcí ve F, Monet za ním přišel s plánem (z plánovacího úřadu) r. 1950. Schuman plán mírně upravil a 9.5.1950 to vydává jako Schumanův plán = plán na kontrolu těžby uhlí a výrobu oceli = Den Evropy.
Vzniká 1. organizace Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), dohoda podepsána 1951, přidávají se další státy Itálie a Benelux.
1. masové propuštění v dolech. Plánuje se dlouhodobě rekvalifikace, hledají jim práci a peníze na ně.
1. pohyb pracovních sil = zjistili, že naplánovat společnost po jednotlivých sektorech je blbost. Všechny sektory se navzájem prolínají =
Proto roku 1957- 6 států vytváří novou organizaci- E hospodářské společenství (EHS)
3) ESUO = Evropské sdružení uhlí a oceli
ESUO = Evropské sdružení uhlí a oceli – někdy také označované jako Montánní unie, bylo založeno v roce 1951 na základě Pařížské smlouvy (vstoupila v platnost 23. července 1952). Zakládající země byly Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. Hlavním cílem byla společná kontrola ocelářského průmyslu a uhelných ložisek, čímž se mělo zabránit rozpoutání možného válečného konfliktu v západní Evropě. Centrálou ESUO se stal Lucemburk. Duchovním otcem této smlouvy byl francouzský ekonom a politik Jean Monnet, na jejím schválení a jisté „popularizaci“ měl také velký podíl francouzský ministr zahraničí Robert Schuman.
EHS = Evropské hospodářské společenství –založené šesti zakládajícími státy podepsáním první ze dvou smluv v Římě roku 1957
Euratom = Evropské společenství pro atomovou energii – bylo založeno 25. března 1957 v na základě (vstoupily v platnost 1. ledna 1958). Zakládajícími zeměmi byly , , , , a . Přestože je Euratom samostatným celkem, je plně integrován do . Hlavní úkolem Euratomu je: „přispět ke zvýšení životní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu“.
4.) Maastrichtská smlouva
Maastrichtská smlouva – Smlouva o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Maastrichtská smlouva změnila název Evropského společenství na „Evropskou unii“. Zavedla rovněž nové formy spolupráce vlád členských zemí - například v oblasti obrany a v oblasti „spravedlnosti a vnitřních věcí“. Přidáním této mezivládní spolupráce ke stávajícímu „systému Společenství“ vytvořila Maastrichtská smlouva novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. „tří pilířů“ – Evropskou unii (EU).
5.) Amsterodamská smlouva
Amsterdamská smlouva – Amsterodamská smlouva, která byla podepsána 2. října a v platnost vstoupila 1. května , změnila a přečíslovala a Smlouvu o ES. Úplná znění těchto smluv jsou k ní připojena. U článků Smlouvy o Evropské unii původně označených písmeny A až S změnila Amsterodamská smlouva jejich označení na číselné.
Amsterodamská smlouva přinesla následující změny:
bude změněn systém obsazování Komise v neprospěch velkých států
pro hlasování v Radě EU bude upravena velikost kvót pro případy tzv. váženého hlasování
počet poslanců v Evropském parlamentu nepřesáhne číslo 700
Evropská rada bude moci označit členský stát, jenž se neřídí základními zásadami EU (svoboda, demokracie, lidská práva a základní svobody, právní stát) a hrubě je porušuje. Takovému státu mohou být, za stálé platnosti povinností, pozastavena některá práva, zejména právo hlasování v Radě EU
v rámci rozvoje Unie jako oblasti svobody, bezpečnosti a práva bude mít Rada právo na návrh Komise a po konzultaci s parlamentem rozhodovat o vybraných otázkách vízové povinnosti
v některých otázkách třetího pilíře (vnitro a justice) získá Rada oprávnění rozhodovat upravenou kvalifikovanou většinou na rozdíl od jednomyslnosti budou podstatnou měrou posíleny pravomoci institucí EU v boji proti finanční kriminalitě
Dohoda z Nice. Charta práv občana EU – prosinec 2000
7.12.2000- setkání (summit) v Nice
- využití internetu- občané mohli zasáhnout do jednání.
- podepsána Dohoda z Nice o institucionální reformě:
- základní pravidla:
Ustanovil se počet poslanců z jednotlivých zemí.
Otázky práva veta
Princip jednomyslnosti
-jednání o rozšíření o 10 zemí. Tyto země se mohou účastnit jednání, ale bez možnosti hlasovat.
-završení právního systému EU.
Charta práv občana EU
v Nice je první konvent, který zpracovává tento dokument
v Nice neprošla
má pouze morální doporučení.
EU se chystala vypracovat jednoduchou ústavu a v ní měla být Charta práv občana umístěna = získala by právní závaznost. V současné době je to samostatná část reformní smlouvy
Chartu odmítá VB a Polsko
Velice složité dát chartu do reformní smlouvy.
Chartě předcházelo:
OSN- všeobecná deklarace lidských práv (1948) = regionální ochrana (u nás E), každý stát ji má zahrnutou v ústavě
Rada Evropy má na starost lidská práva v E- v r. 1950- Úmluva pro ochranu lidských práv a svobod = základní dokument
1961- sociální charta
Vydává řadu dodatků- ty už se nám nemusí líbit = chaos. Né každá země může plnit všechny body. Zvyklost.
EU by měla akceptovat celý svět . proto je v Chartě:
LIDSKÁ DŮSTOJNOST- právo na život, právo na integritu, zákaz klonování, zákaz mučení, otroctví a nucených prací
SVOBODY- právo na svobodu, osobní bezpečnost, ochranu osobních údajů, respektování osobního a rodinného života, právo uzavřít manželství a založit rodinu, svoboda, myšlení, svědomí, náboženství, projevu a šíření informací.
PRÁVO NA VZDĚLÁNÍ- povinná školní docházka zadarmo, právo zvolit si školu jakou chcete pro své dítě.
PRÁVO NA MAJETEK
ROVNOST PŘED ZÁKONEM
SOLIDARITA
OBČANSKÁ PRÁVA
VŠEOBESNÁ USTANOVENÍ
PRÁVA SENIORŮ
7.) Schengenská dohoda
V roce 1985 byla představiteli pěti zemí podepsána , jejímž cílem bylo odstranění kontrol na vnitřních hranicích a spolupráce při ochraně hranic vnějších. Tato dohoda nebyla součástí právního řádu , stala se jí až od . Signatářskými zeměmi byly v roce 1985 , , , a .
Schengenský prostor
Schengenský prostor (slangově kráceno i na Schengen) je území některých na kterém mohou osoby překračovat smluvních států (kdekoliv tedy i mimo hraniční přechody a cesty), aniž by musely projít hraniční kontrolou. Prostor se označuje podle v , u níž byla podepsána . Smluvními státy jsou převážně země , ale i některé nečlenské země EU. Do Schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí
Schengenský prostor zahrnuje v dnešní době území následujících států EU:
, , ,, , , , , , , , a mimo EU:,
Zakládajícími členy Schengenského prostoru je pět členských států (, , , a ), které se dohodly na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. V současné době zahrnuje v zásadě všechny členské státy EU kromě a , které sice v roce Schengenskou dohodu také podepsaly, ale „účastní“ se jen její části (např. policejní spolupráce). Členy Schengenského prostoru jsou navíc také a .
Deset nových zemí, které přistoupily k EU v roce , se však této politiky ještě plně neúčastní (obdobně i a , které přistoupily v roce ). Rozhodnutím z byla ratifikována Schengenská smlouva také ve
Zámořská území
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Tak např. do Schengenského prostoru jsou zahrnuty i , nebo španělské a v .Naopak sem nepatří všechna zámořská území , norské nebo např. i německý ostrov .
Rozšíření
a další nové země EU (kromě , a ) vstoupí do Schengenského prostoru , a to v rámci rozšířeného SIS I (). Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu a týká se pozemních a námořních hranic. Na letištích zmizí kontroly až .
Termín rozšíření se zdál být několikrát ohrožen. V prosinci slovenští politici otáleli s přípravou ochrany slovensko-ukrajinské hranice . V červenci se zase ukázalo že některé původní země Schengenského prostoru neaktualizují dostatečně rychle svoji databázi .Definitivně by se o rozšíření Schengenského prostoru mělo rozhodnout v listopadu 2007.
8.) Evropské instituce
Sídlo Rady EU
Základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce. Základem evropských institucí je tzv. „institucionální trojúhelník“ – , a .
Rada Evropské unie
(dříve Rada ministrů, dnes zkráceně pouze „Rada“) je rozhodující institucí EU a zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni. Přestože mnohé pravomoci minulosti delegovala na , zůstává stále nejvlivnějším orgánem EU. Významné pravomoci má v oblastech 2. a 3. pilíře (např. společná zahraniční politika nebo policejní spolupráce), v oblasti 1. pilíře může rozhodovat pouze na základě návrhu Komise.
Rada se skládá z ministrů vlád jednotlivých států, kteří se schází podle potřeby. Nejčastější zasedání mají ministři zemědělství (přibližně čtrnáctkrát do roka), ministři financí (oficiální název Ecofin) a ministři zahraničních věcí (Všeobecná rada), kteří se scházejí přibližně jednou za měsíc. Jednání probíhají v a .
Důležitým poradním orgánem pro Radu ministrů je (čili Výbor stálých zástupců).
Rada rozhoduje buď jednomyslně, kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů. Jednomyslnost je požadována v oblasti 2. a 3. pilíře. Prostou většinou se hlasuje pouze o procedurálních otázkách a některých aspektech společné obchodní politiky jako např. . Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny, kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel.
Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU. Hlavní úkoly předsedající země je organizovat setkání Rady a reprezentovat EU navenek.
Evropská komise
sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlížet k zájmům jednotlivých zemí. Největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv. Vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění. Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody. Má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU.
Na základě má každá země jednoho komisaře, v současnosti je jich tedy 27. Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů. Sídlo má v .
Evropský parlament
funguje jako kontrolní a poradní orgán Evropské unie. Schvaluje složení a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států. Má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU.
Na základě má dnes Evropský parlament 785 poslanců )českých je 24), kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli EU na období pěti let. Poslanci mají možnost sdružovat se do poslaneckých klubů na základě politické příslušnosti