vypracované otázky

Přepracované vydání původní verze
rok 2007/2008
hlavní zdroj: Dějiny českého a československého práva do roku 1945
čísla u některých otázek odkazují na stránky v učebnici
Přeji hodně sil!!!
1. Periodizace dějin českého a československého státu a práva s15
- předstátní slovanská společnost – do 7.-8.stol., poté se začíná rozkládat a vytvářejí se předpoklady pro vznik prvých státních útvarů.
- dvě etapy: feudální (9.stol. – do r. 1848) a kapitalistická resp. moderního státu a práva (od r.1848)
- Feudální stát a právo:
1) raně feudální stát a právo (9.- 11.stol.; Říše Velkomoravská (833-907), Přemyslovský stát)
2) stát a právo v období rozvinutého feudalismu (11. – 14.stol.)
- období feudální rozdrobenosti (do r.1222)
- období jejího překonávání
3) husitské hnutí (poč. 15.stol. – r.1434 / basilejská kompaktáta)
4) stavovský stát a právo (r.1434 – r.1620)
- znovuupevnění feudalismu (do r.1500)
- doba předbělohorská a počátek vzniku habsburského soustátí
- léta stavovského povstání (r.1618 - 1620)
5) absolutistický stát a právo (r.1620 – r.1848)
- období třicetileté války (trvala do r.1648) a druhého nevolnictví (r.1620 – 1680)
- období let 1680 až 1749 (rozvoj manufaktury, dovršení česko-rakouské centralizace)
- období let 1749 až 1789 (nástup osvícenského absolutismu, josefínské reformy apod.)
- období let 1790 až 1848 (obrana absolutismu, politický režim, přísná cenzura)
(Od r.1804 je pro celou monarchii používán název rakouské císařství – mizí stát České koruny)
- Moderní stát a právo:
1) etapa rakousko-uherské monarchie (r.1848 – 1918)
- období revoluce (1848-1849)
- bachovský absolutismus (1849-1860)
- období let 1860 až 1871 (dovršení revoluce)
- období let 1871 až 1914 (v čes. zemích se rodí opozice k rakouské státnosti)
- období let 1914 až 1918 (odboj za 1.svět. války, vznik ČSR)
2) první etapa samostatného státu - léta 1918 až 1920 (budování státu, vydání ústavy v únoru r.1920)
3) druhá etapa – léta stabilizace
4) třetí etapa – léta vnějšího i vnitřního ohrožení státu a jeho samostatnosti ve třicátých letech
5) čtvrtá etapa – období nesvobody (mnichovská dohoda, druhá republika, okupace, Protektorát Č a M)
6) pátá etapa – léta druhé světové války (1939-1945)
2. Čes. stát a jeho mezinár. postavení za ranného a rozvin. feudalismu; Corona regni Bohemiae s27, s35
SILNÝ ROD PŘEMYSLOVCŮ, PŘIPOJOVALI ÚZEMÍ (SLAVNÍKOVCI, VRŠOVCI)
- definitivní připojení Moravy k Čechám - za knížete Oldřicha (1019)
- od 11. stol. spory o nástupnictví = ohrožení stability státu, průvodní znak feudální rozdrobenosti
- sociální struktura – základem jsou velmoži (feudalita) a masa závislého obyvatelstva (svobodní sedláci, nevolníci, otroci) - později typická feudální struktura: závislé selské obyvatelstvo ovládané držiteli velkostatků; dále měšťané, klérus (=duchovenstvo) a cizinci
- mezinárodní postavení
- vztah čes. státu k SŘ – platba poplatků (výkup z hrozby války)
- úsilí francké a něm. říše o podmanění českého státu
- počínaje Otou I. (962) podléhají všichni křesťanští panovníci císaři CÍSAŘSKÝ UNIVERZALISMUS
- český stát nikdy nebyl lénem německého císaře, vztah k SŘ vždy zvláštní, byl považován za rodový statek přemyslovský – patrimonium; tzv. udělování léna českým knížatům = jen mezinár. uznání statu quo
- změna vztahu k SŘ: získání král. titulu (Vratislav II./POMOC JINDŘICHU IV V BOJI O INVESTITURU a Vladislav II./FRIDRICH BARABAROSSA V MILÁNĚ pro sebe, Přemysl O. I. trvale); císař Fridrich II. vydal Zlatou bulu sicilskou (1212) = přiznány českému státu všechny polit. zisky a výsady, právo domácí volby panovníka, dědičný titul, právo investitury biskupů, jednota a nedělitelnost státu = uznání suverenity krále a státu; Zlatou bulou Karla IV. (1356) potvrzena vnitřní mezinár. suverenita a nezávislost českého státu, český král se stává kurfiřtem (může volit císaře SŘ)
- Corona Regni Bohemiae = Koruna Království českého (užívá se od 14. stol.)
- je to označení pro území státu a jeho politickou reprezentaci (král, šlechta); za vlastníka státu považována stavovská obec
- země: Čechy, Morava, Slezsko, Kladsko, Chebsko (za Lucemburků), Horní Lužice, Dolní Lužice, kurfiřství braniborské (za Karla IV.) a další...
- Karel IV. vydal r.1348 a 1355 dva majestáty – o přivtělení Moravy a Lužic k českému státu
- jádro koruny je království české a markrabství moravské, ostatní země jsou přivtěleny- inkorporovány
- strážcem celistvosti se postupně stává český zemský sněm
3. Český stát a jeho správa za ranného a rozvinutého feudalismu s30, s33
ranný feudalismus
PŘEMYSLOVCI, V ČELE KNÍŽE, SVOLÁVÁ DVORSKÉ SJEZDY, KNÍŽECÍ DRUŽINA – ZÁKLAD STÁTNÍHO PARÁTU – ČLENOVÉ V ČELE HRADŮ, CÍRKEVNÍ SPRÁVA
- na troskách velkomoravské říše vznikají počátky přemyslovského státu
- krvavý nástup k moci – museli vyhladit ostatní rody usilující o moc (995 vyhlazení Slavníkovců)
- jádrem Čechy s hlavním hradem Prahou
- zpočátku jednoduchý státní aparát, který se opírá o ozbrojené družiny a je v rukou vládnoucího rodu a bohatých velmožů
- v čele státu stojí kníže (kněz, vejvoda, král), který si činí nárok na vládu v celé zemi - PATRIMONIUM, je uznán velmoži a svobod. obyvatelstvem v nastolovacích obřadech
- na rodové obyčeje navazují shromáždění velmožů a církevních hodnostářů - tzv. dvorské sjezdy, které svolává panovník, předkládá na nich otázky zahraniční politiky, války a míru, nástupnictví a vykonává soudnictví
- další úřednické fce (úředníci byli voleni z panovníkovy družiny a pověřováni správou na hradech):
- správce knížecí pokladny – tzv. komorník, správce lesů, soudce, maršálek (= podkoní), správce paláce; župané či kmeti (= předáci šlechty; velmoži a později i funkcionáři knížecí hradské správy)
- hradská správa – soustava hradů je oporou ozbrojené moci; správou pověřoval panovník své zástupce a úředníky (kasteláni, prefekti, hradští župané) = výkonné orgány; hrady - moc vojenská, soudní, berní
Správa církevní
původně církev podřízena arcibiskupství salcburskému a biskupství řezenskému;
973 – založení pražského biskupství podřízeného arcibiskupství mohučskému;
992 – Boleslav II. uděluje Vojtěchovi právo zakládat kostely, vybírat desátek, rušit manželství mezi příbuznými;
1039 – Dekreta Břetislavova – uznány církevní předpisy o manželství, svěcení svátků a nedělí, zákaz pohřbívání mimo hřbitovy
rozvinutý feudalismus
ROZDROBENOST, PANOVNÍK(NÁSTUPNICTVÍ,MOC,REGÁLY),ZEMŠTÍ ÚŘEDNÍCI, SPRÁV, SOUD
- rozdrobenost -> organizace ústřední moci se rozpadá a slábne, nastupuje moc jednotlivých velmožů
- slabé spojení s ústřední mocí panovníka; ekonomický základ – naturální feudální hospodářství – výroba jen pro vlastní potřebu, neschopnost výrobit více (nemožnost vzniku trhu)
- funguje systém údělů (po smrti Břetislava 1055) - rozdělení vlády mezi mužské příslušníky přemysl. rodu; v údělech vládli takřka nezávisle na ústřední státní moci (vlastní dvory, úřady, ozbrojená družina, ražba mincí i samostatná zahr. politika)
- v Čechách: Žatecko, Hradecko, Kouřimsko; na Moravě: Brněnsko, Břeclavsko, Olomoucko, Znojemsko…
- oporou centralizace se stala města -> zejména ekonom. nástroj – umožňují rozvoj vnitrostátního trhu
- užívání pluhu, trojpolní systém -> vzestup zemědělské produkce; změna naturální renty v peněžní, rozvoj obchodu, městského řemesla, výroba zboží
- v čele státu stojí panovník (Vratislav II. 1085 a Vladislav II. 1158 – získali král. titul pro sebe, Přemysl Otakar I. 1198 získává král. titul dědičně – r.1212 Zlatou bulou sic. potvrzeno)
- orgány státu - dvorské sjezdy, ze kterých se později tvoří zemský sněm, zemský soud a královská rada
- od 13.stol. – alespoň jednou ročně svoláván sněm
- později stoupá vliv šlechty – upadá úloha úředníků králova dvora, faktickou pravomoc si udrželi jen maršálek, dvorský sudí a kancelář
- nový úředníci - zemští (skuteční ministři feudál. státu, zastupují hlavně polit. zájmy vysoké šlechty) – v Čechách: komorník (finance), sudí (zemský soud), písař (zemské desky) a od 14. stol. nejvyšší purkrabí (hlava výkonného aparátu) – společně vystupovali při řízení na zemském soudu; na Moravě: zemský moravský hejtman, český zem. maršálek, nejvyšší zem. komorník, nejvyšší hofrychtéř, zem. sudí, podkomoří a písař; také úředníci menší – pomocné orgány zem. úředníků, postupně samostatný sbor úředníků (činnosti při menším soudu zem., agenda zem. desek pod vedením zem. písaře); podvojnost úřadů (zemští a dvorští, větší a menší úředníci)
- vzniká krajská správa – rozpad hradské správy - hradské orgány přestávaly plnit svou funkci - místo nich se vytvářely větší územní správní celky – kraje, jen v Čechách!, vzniklo 12 krajů vnitřních + 4 vnější (měly zvláštní postavení), v čele poprávci (= krajští soudcové) – jmenováni panovníkem, plnili úkoly soudců a výkonných policejních úředníků, tzn. vykonávali spravedlnost
- městská správa (s41)
- městské PRIVILEGIUM (odlišovalo město od ostatních komunit) -> městská autonomie, spravování svých záležitostí vlastními orgány
- MĚSTA – královská a poddanská; jen obyvatelé královských měst označováni za osobně svobodné (z nich pak vznikl městský stav); svobodná města: královská, horní, věnná
- obyvatelé měst navenek vystupovali jako právnická osoba; SPRÁVA záležitostí města - správa byla záležitostí samotných měšťanů, pán jen dohlížel prostřednictvím rychtáře (též fojt či šoltys), postupem doby ztrácí vliv, přeměněn na náčelníka městské policie a podřízen městské radě.
- podkomoří – jmenoval městskou radu (zákl. orgán městské správy)
- městská rada tvořena konšely, předseda rady – purkmistr (první v roce nazýván primátor či primas)
- městská rada byla i orgánem soudním
- CECHY – součást správy, sdružení jednotlivých řemeslníků; řemeslná výroba možná jen v rámci cechů, ty stanovily cenu, kvalitu výrobků, počet tovaryšů a učňů, nad svými vykonávali soudnictví
- správa vrchnostenská a vesnická (s44)
- nejnižší složka správy, kterou vykonávali feudálové nad poddanými uvnitř svých panství; vlastník půdy je zároveň pánem nad poddanými – pravomoc soudní, správní a finanční a vymáhá na nich plnění feudální renty (= roboty, naturální a peněžní renty); základem této správy je obyčej, vydržená práva; stojí mezi státem a poddanými; vlastní výkon správy svěřují velmoži úřednickému aparátu (vladař, purkrabí, hejtman...)
- od 12. stol. se setkáváme s nižšími správ. složkami v poddanských vsích; orgány této správy byly jmenovány vrchností - v Čechách rychtáři (jinde fojtové, šoltysové), při výkonu funkce jim pomáhají konšelé nebo šéfové, kteří vytvářejí i vesnický soud, který soudí méně závažné spory
- soudní organizace (s46)
- základ – soudnictví vykonávané na dvoře panovníka – celý dvorský sjezd (všichni předáci šlechty; zvláště politicky závažné spory) nebo soud dvorský (obecný soud pro všechny obyvatele státu)
- od 13.stol – soudnictví odděleno od sněmu, zřízen zvláštní soud – zemský (nejdůležitější zem. úředníci a předáci panstva); soud dvorský – ponechává si výkon ve věcech lenních a odúmrtních
- postupně se vyvíjejí i místní hradské soudy, se vznikem krajů potom soudy krajské; také se rozvíjí vrchnostenské soudnictví nad poddanými; udržuje se arbitrážní (rozhodčí) řízení před slubními soudy – spory o vlastnictví předmětů menší hodnoty (Statuta Konrádova) – zkrácené a levnější soudy; rozvoj administrativních funkcí – úřad zemského a dvorského sudího, písaře, komorníka a soudních poslů (půhončí či komorníci)
4. Poměr českého státu a církve římsko-katolické 10.–17. stol., prelátský stav, církevní právo a soudy, církevní majetek s32, s112
- církev byla budována jako organizace nadstátní a univerzální
- 973 – Přemyslovci založili pražského biskupství, bylo podřízeno mohučskému arcibiskupovi
- v Českém státě se církevní morálka a požadavky prosazovaly jen pozvolna, neboť zde byly ještě přežitky předcházejících obyčejů - zvláště v oblasti rodinného a trestního práva
- 1. zákonodárná činnost Přemyslovců se týká práv - Boleslav II. udělil biskupu Vojtěchovi právo zakládat kostely, vybírat desátek, rušit manželství uzavřená mezi příbuznými
- Dekreta Břetislavova (1039) – autorita církevní jurisdikce ve věcech manželských, zavedení církevní formy manželství, uznány církevní předpisy o svěcení církevních svátků a nedělí; zákaz pohřbívání mimo křesťanské hřbitovy; úloha církev. hodnostářů při výkonu soudnictví (veřejní žalobci a při ordálech), proklamována podpora křesťanské církve státem
- důležitou etapou byl pražský konkordát s církví (r.1222) – řada exempcí daňových, soudních a správních, např. soudní pravomoc nad kněžími, vybírání desátku atd.; konkordát vedl i k rozvoji církev. soudnictví – biskupské soudy rozhodovaly zejména ve věcech trestních nad kleriky, ohledně církevního majetku, sirotků a nemajetných vůbec a především spory manželské; (od 14.stol. zde působily i inkviziční soudy)
- vliv církevního práva začal stoupat, záhy se uplatnila první soustavná sbírka – Decretum Gratiani (1140; jakási kodifikace části kanonického práva); podstatný význam - církevní synody (např. r.1343 synoda pražská – zakázána kněžím účast na božích soudech, čímž byly tyto soudy fakticky znemožněny)
- období husitské - katolická církev prochází hlubokým úpadkem, také upadá vliv církevního práva; vedle církve kanonické existovala i církev kališnická; mezi oběma církvemi, podřízenými autoritě arcibiskupa, uzavřen mír kutnohorský (r.1485), jehož platnost byla obnovena r.1512 „na věčné časy“
- duchovní soudy si zachovaly pravomoc ve věcech duchovních a manželských; arcibiskupovi pak náležela pravomoc disciplinární nad kněžími katolickými a kališnickými
- jen vyznání katolické a podobojí bylo uznáno, ostatní (čeští bratři, lutheráni, kalvíni) stíháni jako kacíři; zmírnění přinesla česká konfese (1575) – uznána v podstatě kombinace augšpurského a kališnického vyznání – ústně uznal požadavky protestantů; definitivní uznání náboženské svobody přinesl až Rudolfův Majestát o náboženské svobodě (1609)
- od 16.stol. církvi náleží cenzura knih; od r.1564 patřil dohled nad tiskem knih arcibiskupovi (tištění knih bylo rovněž podmíněno udělením královského privilegia)
- prelátský stav – zpočátku nebyl moc početný; nebyl pravém slova smyslu, preláti fungovali spíše jako rádci, náleželo jim vzdělání; v důsledku husit. hnutí zmizel jako samostatný stav z polit. života čes. státu (do r.1627)
- církevní majetek – původně církevní organizace a jejich funkcionáři politicky a hlavně ekonomicky závislí na panovníkovi a jednotl. šlechticích; zakladatelská práva – oprávnění, která si vyhradil pro sebe feudál, který založil nějakou církevní instituci; obsahem byly nejen povinnosti plnit hodpodářské závazky vůči zakladateli, ale i řada služeb církev. charakteru, např. právo jmenovat vedoucí funkcionáře církevních institucí (právo investitury);
přelom – dohoda mezi státem a církví (r.1222) poskytla církvi řadu imunit, zakladatelská práva se mění v patronátní (podací), šlechticům vzato právo rozhodovat o kněžích, je jim uchováno právo navrhovat kandidáty, vlastní jmenování je vyhrazeno biskupovi; imunity přinášejí i samostatnost hodpodářskou, církev. instituce se stávají samy pozemkovými vrchnostmi; majetek církve rostl i četnými dary „za duši“; vzhledem k nezcizitelnosti církevního majetku začal obrovský pozemkový majetek přetvářet církev v ekonomicky nejsilnějšího vlastníka v českých zemích; teprve husitské hnutí přineslo změnu do vlastnictví katolické církve, byla zbavena svých statků a důchodů
5. Lenní zřízení s43
VZTAH, DRUHY LÉN (UŠLECHTILÁ/SLUŽEBNÁ,DANÉ/NABÍDNUTÉ), NEDÍL
- mělo značný význam pro organizaci feudálního státu
- podstatou byla představa o děleném vlastnictví: dominium directum = vrchní vlastnictví a dominium utile = užitkové vlastnictví.
- Vlastník = senior propůjčoval k užívání objekt lenního vztahu tj. půdu, úřad, hodnost, právo atd. vlastníku užitkovému = vazalovi
- SYNYLAGMATICKÝ VZTAH: ten měl právo se souhlasem seniora léno užívat, ale byl seniorovi zavázán řadou povinností – např. vojenskou službou, finanční podporou (nebyla pravidelná, ale na požádání) apod. -> fidelitas = věrnost; její porušení (infidelitas) - důvod k odejmutí léna
- senior měl za povinnost zajistit vazalovi nerušený výkon práv
- léno se vracelo seniorovi po vymření rodu, který ho držel
- počátek lenních vztahů nacházíme v knížecích družinách - zde existovala tzv. výsluha, tj. držba - měla udržet družiníky ve službě a hmotně je zajistit; vracela se panovníkovi zásadně po smrti držitele
- postupem doby se stává dědičnou -> mění se v léna (dokladem Statuta Konrádova)
6. Vrchnostensko-poddanské svazky a vývoj poddanské držby
ZA FEUDALISMU, STAVOVSKÉ OBDOBÍ
- vrchnostenská správa – viz ot.č.3
Vrchnostenská správa v raném feudalismu
-jen počátky, základ: existence šlechtického velkostatku, držba, výsluha pro členy knížecí družiny
-přinucení závislého obyvatelstva plnit povinnosti vůči feudálům
-právo držitele požadovat práci poddaných a rentu
Ve vrcholném
-navenek vypadá jako na státu nezávislá, realizace podílu feudálu na výkonu st. moci, fce represivní, organizátorské, hospodářské, vlastník velkostatku měl pravomoc správní (policejní), soudní, finanční, základem je obyčej či vydržená práva
- nejnižší složka správy, kterou vykonávali feudálové nad poddanými uvnitř svých panství; vlastník půdy je zároveň pánem nad poddanými – pravomoc soudní, správní a finanční a vymáhá na nich plnění feudální renty (= roboty, naturální a peněžní renty); základem této správy je obyčej, vydržená práva; stojí mezi státem a poddanými; vlastní výkon správy svěřují velmoži úřednickému aparátu (vladař, purkrabí, hejtman...)
Půda se na šlechtickém velkostatku dělila na dominikál (půda panská, obhospodařován pánem v jeho vlastní režii prací sedláků – měli vlast.právo k části výtěžku, ano – užívat, ne disp.právo) a rustikál (půda selská).
držba podle německého práva – purkrecht/DĚDIČNÝ PACHT, emfyteusis, dědičný pacht/POZEMKOVÁ RENTA – spláceno ve lhůtách -> Lhoty, využívali toho i čeští sedláci, za zákupní právo se platilo 2x do roka
svobodná a nesvobodná držba (nemovitosti)
•SVOBODNÁ DRŽBA: =zpupná držba, =alodium
-majetek patřící pouze šlechtě (nebyl jí propůjčen panovníkem)
-šlechta s ním mohla svobodně disponovat
-k této půdě náležela některé práva – např.: panování nad lidmi na této půdě žijícími, právo lovu, rybolovu, na těžbu dřeva atd.
-svobodné statky mohly být pouze v držení svobodných osob (šlechtici, církevní instituce, měšťané
privilegovaných královských měst jako korporací)
•NESVOBODNÁ DRŽBA:
=selský pacht
-postoupení požívacího práva poddanému, ten ji hospodářsky využíval a za to odevzdával vrchnosti různé naturální nebo finanční dávky, popřípadě vykonával práci (robota)
-poddaný skládal slib (tzv. člověčenství) – sliboval věrnost a poslušnost
- vrchnostensko - poddanské vztahy byly vztahy mezi příslušníky dvou tříd, mezi feudály a poddanými; sedláci byli zatíženi nejrůznějšími povinnostmi a břemeny, které měli různé formy; ekonomickým základem byla feudální renta (renta v úkonech, renta naturální a renta peněžní); renta v úkonech měla formu roboty, renta naturální formu desátku a renta peněžní formu pachtovného apod.; jak robota , tak i desátky se vyvinuli už v nejstarší době; další břemena např. tzv. banality (či vrchnostenská výhradní práva) - spočívaly ve výlučném právu vrchnosti mít určitá hospodářská zařízení (např. mlýny, lisy atd.) a v povinnosti poddaných tato zařízení používat; vedle povinností a břemen ekonomické povahy museli poddaní plnit vůči vrchnosti ještě pevné tzv. če