vypracované otázky

o návrzích jednotlivých sněmovníků (=zvláštní
artikuly); dále se k platnosti vyžadovala sankce panovníka (=výslovný souhlas), která se běžně uplatňovala vysláním královských relátorů k zápisu usnesení do ZD;
- základ pravomoci spočíval v právu povolovat zemské berně (stanovit výši daní), ke kterým se zavazovali šlechtici či král. města; právo dávat souhlas ke svolávání zemské hotovosti; vojenské tažení mimo hranice
- sněmy měly i moc zákonodárnou a jejich usnesení se v 16. stol staly nejdůležitějším pramenem práva; dále měly moc správní (úprava náboženských otázek, přijímání cizinců či úprava mincovních a horních poměrů)
OZZ:DANĚ, PRODEJ ÚZEMÍ, 4 STAVY
13. Mírový návrh Jiřího z Poděbrad - obsah a význam s56
PŘÍČINY,ÚKOL, ORGÁNY,SELHÁNÍ
- vnitřní rozpory v Evropě, úpadek papežské moci a něm. císaře, také nový agresor na jihovýchodě Evropy – osmanská říše; papež Pius II. přesto podněcoval k válce proti českému státu –odvolal kompaktáta
- prostředek obrany proti těmto tendencím - myšlenka vytvořit svaz evropských národů; mezinár. organizaci, která by dbala o zachování míru a odstranění válek mezi národy; tento svaz měl mít světský charakter, nic společného s něm. říší a papežskou mocí, měl být vytvořen ze suverénních států, na základě jejich rovnosti a spolupráce a otevřen dalším státům; vznikl v souvislosti s nutností organizovat obranu proti Turkům
- hlavní myšlenka - „kult míru“ (cultus pacis); vše řešit mírotými prostředky, v případě napadení člena - kolektivní vojenská pomoc
ÚKOL: VYTVOŘIT ORGANIZACI PROTI MUSLIMŮM, ZAJISTIT MÍR V EVROPĚ (nejen mezi členy ale i navenek)
- základem organizace bylo vytvoření řady mezinárodních orgánů – valné shromáždění delegátů, rada panovníků, mezinár. rozhodčí soud a sekretariát
•valné shromáždění: nejvyšší orgán, mělo se skládat z delegátů členských zemí rozdělených do tří, čtyř skupin, z nichž každá měla jeden hlas, uvnitř skupin se mělo hlasovat na tu dobu neobyčejným systémem – každá země měla mít jeden hlas → absolutní rovnoprávnost všech zemí s nenadřízeností císaře a papeže (s jehož účastí se ve společnosti ani nepočítalo)
•rozhodčí soud: řešil spory mezi členy i nečleny – rozhodoval, kdo je agresorem, zasedali v něm volení soudci a jednání mělo být jasné, rychlé a bez zbytečných formalit
dále se počítalo se zřízením •rady panovníků, postem •prezidenta (tím se měl pravděpodobně stát fran. král)
-členi měli platit pravidelné poplatky
-počítalo se s ražbou společné mince
-úvahy o tvorbě nového společného práva, které mělo vycházet z přírody
- v Evropě se začala poprvé v historii lidstva rýsovat myšlenka vytvoření mezinárodní mírové organizace
- pro byl polský král Kazimír i uherský král Matyáš; 16.5.1464 vyjelo z Prahy české poselstvo získat pro návrh fr. krále Ludvíka, ale zasáhla papežská kurie a znemožnila přijetí návrhů a tedy i uskutečnění projektu; poselstvo dovezlo pouze spojeneckou smlouvu o přátelství s Francíí.
- myšlenky českého projektu mírové organizace se tedy nepodařilo realizovat; nalezly své uplatnění až po staletích v Organizaci spojených národů
14. Reformy osvícenského absolutismu týkající se poddaných, církve, berní, organizace soudů s178, s190
- osvícenský absolutismus – vláda Marie Terezie a Josefa II.; výchozí myšlenkou je představa, že osvícenský panovník je povolán řešit všechny otázky společ. a hosp. pokroku; společnosti je pak tento pokrok/svá řešení udělován shora v míře, jakou panovník uzná za vhodnou ve formě závazných norem; snaha o udržení feudálního řádu a to cestou odstranění hlavních příčin rozporů, jejichž narůstání vedlo v některých zemích k revoluci; některé reformy položily základ k výstavbě moderního zákonodárství, na němž spočíval náš pr. řád v převážné míře až do r. 1948-1950
- církevní reformy: snahy o omezení moci církve, Marie Terezie - amortizační zákony - omezení nabývání cír. majetku, omezena daň. privilegia církve, zrušeno právo azylu, vydány předpisy o výuce teologie, o vedení matrik a zavedena cenzura nad církevními spisy, omezen počet svátků, zakázáno zřizování nových klášterů, omezeno přijímání noviců; r.1777 vydán pokyn – nekatolíci se nemusí účastnit církevních obřadů; Josef II. - podstatně radikálnější změny - usiloval o zlomení nadvlády církve a papeže, r.1781 vydal toleranční patent – byla připuštěna i jiná vyznání (augšpurské, helvetské a pravoslavné); došlo i na rušení klášterů; r.1783 vydal manželský patent – ponechal cír. formu sňatku, ale vyjmul manželské spory z kompetence cír. soudů; bylo zrušeno privilegium fori (výsada duchovních, aby byli souzeni jen cír. soudy)
- poddanské reformy: Josef II. r.1781 vydal patent o zrušení nevolnictví – poddaní mohou odchzet do měst, dávat děti do škol, ženit se i mimo hranice panství bez souhlasu vrchnosti -> rychlý růst průmyslu, oživení života ve městech, růst nové čes. inteligence; nadále však zůstala zachována robota
- berní katastr – omezení důchodu feudálů, stejnoměrné daňové zatížení poddaných i vrchností, zárodek nové obecní samosprávy – vznikly katastrální obce (soupisy domů a pozemků, které byly podřízeny krajským hejtmanům, určitá míra samostatnosti; po smrti Josefa II. zrušeny, objevily se až po r.1848)
- berní a urbariální patent (1789) – poddaní mají 70% z výnosu, robota nahrazena penězi, snížila se jim berně
- za Leopolda II. byla řada reforem odstraněna (tzv. leopoldská restaurace 1790-1792)
- soudní organizace – po OZZ ztrácí zemský soud svou svrchovanost, jeho rozhodnutí mohou být podrobena revizi panovníka, od Josefa II. se stávají příslušné pro žaloby na šlechtické osoby, i na nešlechtické držitele velkostatků, pro žaloby proti státnímu fisku, pro spory pozemkově-vrchnostenské a později i pro spory vyplývající z manželských vztahů, dále žaloby na král. města, kláštery a kapituly, spory lenní; městské soudy si ponechávají svou pravomoc, Smlouva svatováclavská zůstává až do Josefovy procesní reformy v platnosti; od 18.stol. omezována soudní pravomoc menších měst, za vlády Marie Terezie omezena hrdelní pravomoc městských soudů; stejná omezení i soudy vrchnostenské; zásadní změna – zavedení tří soudních instancí: soudy prvé (viz. předchozí řádky), soudy druhé – pražský apelační soud, r.1753 zřízen druhý apelační soud pro M a S; soudy třetí – nejvyšší soudní úřad česká dvorská kancelář (r.1749 zrušen), poté zřízen Nejvyšší soudní úřad ve Vídni – nejvyšší soud; r.1783 zavedena nová soudní organizace – soudnictví odděleno od správy, před soudy druhé a třetí instance jsou si strany rovny; pro výkon advokacie nařízen doktorát práv (tereziánské reformy); josefínský soudní řád (r.1781);
15. Ústřední orgány habsburského soustátí a správa zemská, krajská, městská a poddaných v období feudálního absolutismu s163-177
- r.1526 vzniklo habsburské soustátí, které se postupem doby stalo nejmocnější říší střední E; zaniklo až r.1918
- na trůn zvolen Ferdinand I. Habsburský – spojil pod svou vládou vedle dědičných zemí rakouských, Českou i Uherskou korunu; položil základy pro vytvoření společných ústředních správních orgánů celého soustátí – zřídil tajnou radu, dvorskou komoru a dvorskou radu vojenskou (základ ústřední správy - vývoj až do r.1848)
CENTRALISTICKÉ ORGÁNY
- tajná rada – osobní poradní orgán panovníka (otázky zahraniční a vnitřní politiky)
- dvorská komora – orgán pro správu financí, poradní a dohledací úřad panovníka (v čele stál superintendant)
- dvorská rada vojenská – poradní orgán; verbování vojska, péče o výzbroj, zásobování a výstroj armády, péče o zbrojnice a pevnosti
- po nástupu absolutismu: základní osobou úsrředního státního aparátu byl představitel státu – absolutistický panovník – nedotknutelný, neodpovědný, nesesaditelný; základem jeho moci byl rozvětvený byrokratický aparát a armáda; s centralizací postupovalo i odbourávání všech stavovských výsad a byrokratizace státního aparátu; význam základních orgánů vzrostl
- tajná rada – nebyla už jen orgánem poradním, ale rozhodovala autoritativně sama; byly do ní povoláváni vedle dvorských funkcionářů i nejvyšší úředníci jednotlivých států habs. monarchie; s růstem počtu členů klesal její význam; časem bylo členství spíše čestnou funkcí než skutečným úřadem; proto začaly rozhodovat jednotlivé komise (výbory); jedním z nich byla stálá tajná konference – převzala funkce a oprávnění tajné rady; orgán byl čtyřčlenný, později rozdělena na užší (zahraniční agenda) a širší (správa vnitřních záležitostí); za Marie Terezie zaniká, pro zahraniční záležitosti vzniká domácí a dvorská státní kancelář v čele s kancléřem
- kon. r.1760 byla jako ústřední orgán pro země české a rak. vytvořena státní rada; vnitřní záležitosti obou celků řízeny společně; omezovala se především na činnost dřívější tajné rady a prováděla kontrolu činnosti dalších správních orgánů; zanikla až r.1848 (v letech 1801-1808 místo ní konferenční ministerstvo)
- správa státu České koruny – z řady ústředních orgánů zbyla jen česká dvorská kancelář, přesídlila natrvalo do Vídně, brzy pokládána za nejdůležitější úřad čes. státu, OZZ jí přiznalo i kompetenci soudní; r.1719 rozdělena na dva senáty – jeden záležitosti soudní, druhý politické (správní); r.1749 MT zrušila nejen českou ale i rakouskou dvorskou kancelář, vzniklo Directorium in internis (Ředitelství věcí vnitřních) a Nejvyšší soudní úřad jako nejvyšší soudní instance; Directorium reformováno bylo r.1762 – název Spojená česko-rakouská dvorská kancelář - otázky politické správy, správa finanční svěřena dvorské komoře účetní
SPRÁVA
- správa zemí – ihned po potlačení povstání byli jmenováni místodržící oddaní králi; později vláda opět svěřena sborům úředníků; v Č – sbor místodržících (nejvyšší purkrabí, nejvyšší zemští úředníci); na M zřízen nový nejvyšší úřad správní a soudní, tzv. tribunál (v čele - moravský zemský hejtman, placení úředníci); r.1748 zřízen nový úřad pro správu zemí (Č i M) – královská deputace - nejvyšší pravomoc ve věcech vojenských, daňových a finančních -> časem zrušeno české zemské místodržitelství, zbytek jeho pravomocí přenesen na královskou deputaci -> královská reprezentace s komorou - v čele prezident jmenovaný panovníkem, v Č a na M časem dostala název královské zemské gubernium – v čele nejvyšší purkrabí (Č) a zemský hejtman (M); nakonec došlo ke spojení gubernia s Consessem (soudnictví) -> spojena správa i soudnictví v Č (na M soudnictví nadále vyřizováno zemským tribunálem); r.1771 gubernium rozděleno na dva senáty – správní a soudní (ten zanikl josef. soudním řádem); namísto správy soudní začalo gubernium spravovat otázky finanční; pro správu M a S zřízeno gubernium moravsko-slezské (Brno; v čele zem. hejtman)
- zemský výbor zůstal jediným orgánem, odkud měly stavy alespoň omezený vliv na řízení zemí; zřízen osmičlenný zemský výbor (v čele nejvyšší purkrabí, řídil hospodářskou správu země) – r.1784 zrušen a obnoven až po smrti Josefa II., podřízen guberniu
- správa krajská – po OZZ přestaly být svolávány krajské sněmy; jediným stavov. orgánem v krajích byl úřad krajských hejtmanů (v Č dva - pán a rytíř; na M jeden - neměl stavovský charakter); r.1751 refoma MT – zrušeno pravidlo dvou hejtmanů, kraje nově rozděleny (16), nově dosazeni hejtmané (jejich úřad každoročně obnovován; jen příslušníci šlechty, kteří měli inkolát; od Josefa II. i nešlechtici); za Josefa II. krajští hejtmané postaveni na úroveň guberniálních radů, kraje rozděleny na okresy v čele se státem placenými komisaři; Pastýřský list Josefa II. (1783) ukládal úředníkům byrokratickou horlivost a oddanost státu
- správa městská – po Bílé hoře a 30-ti leté válce byla města těžce postižena, došlo k jejich zpustošení; byla obrovsky berně zatížena; snahy o omezení městské správní autonomie, omezována soudní pravomoc a správa městských důchodů a majetku; zřízen úřad hospodářského inspektora (dosazován vláddou); reforma Josefa II. – regulace magistrátů – městské rady změněny v magistráty, které se staly úřady státními; Praha byla tehdy sloučena v jedno město s jedním magistrátem, vytvořen úřad policejního ředitele
- správa poddaných – poddaní byli připoutáni k půdě, převažovala robota nad peněžní rentou, nepřiměřené požadavky vrchností – útisk poddaných vedl k častým vzpourám; od pol.17.stol. pokusy o berní (daňový) systém; vznikla berní rula v Čechách (1656), lánové rejstříky na Moravě (1667), které zahrnuly úplný soupis poddanské půdy a majetku podle berních jednotek (v Č osedlý, na M lán) a určily výši daní; zaveden berní katastr tereziánský;katastr obcí, josefínský – soupis poddanské půdy, ze které byla odváděna berně, proveden i zvláštní soupis veškeré půdy a panských důchodů, zdaněn i dominikál; robotní patent – robota 3 dny v týdnu; robotní patenty (1717, 1783) upravují délku pracovní doby, ustanovení o různých druzích robot; tereziánský patent (1775) rozděluje poddané do 11 tříd podle jejich majetku, rozdělení bylo základem pro berní zatížení a míru robotních povinností; 1781 zrušeno nevolnictví
16. Stavovské povstání v letech 1618-1620 a jeho důsledky pro Českou korunu, mezinárodní postavení a územní ztráty České koruny v období absolutismu s84, s152
- stavovské povstání – poslední období stavovské monarchie a zároveň první etapa třicetileté války
- v Čechách došlo k prvnímu vážnému střetnutí dvou zákl. evropských táborů - katolické Ligy (představované habsburskou dynastií) a protestantské Unie (reprezentované německými protestantskými knížaty)
- v 17.stol se přiostřily rozpory mezi katolickým táborem a táborem protestantským; úspěchy protestantů (zvláště majestát Rudolfa II. o náboženské svobodě) vyvolávaly obavy katolické strany ze ztráty posledních mocenských pozic; povstání protestantů začalo defenestrací místodržících Slavaty a Martinice a písaře Fabricia z oken dvorské kanceláře – dán najevo úmysl přestat vyjednávat a započít otevřené nepřátelství
- záhy po defenestraci zahájena reorganizace správy a vytvořeny vedoucí orgány; do čela země postaveno 30-ti členné direktorium (zástupci panstva, rytířstva i král. měst), nahradilo sbor místodržitelů i zemské úřady
- na generálním sněmu konaném 31.7.1619 byly usneseny nové ústavní normy a nová organizace státu České koruny; v přijaté ústavě (označované Česká konfederace) byly ve 100 článcích nově upraveny vztahy mezi zeměmi České koruny -> rovnoprávnost, stát se změnil ve volnou konfederaci, otevřenou i stavům ostatních zemí (Uhry, země rakouské); konfederace byla spojena společnými institucemi = panovník, generální sněm, protestantské náboženství a společné vojenské velení; zakotveno také právo stavů svrhnout panovníka v případě, že bude porušovat stavovská práva (právo branného odporu) -> panovník se změnil ve volenou hlavu státu; nejvyšší úřad mohl král obsazovat jen se souhlasem šlechty, pod zvláštní ochranou byla evangelická církev; ze sboru defensorů (obránců víry) se stal ústavní soud, který měl právo přezkoumávat panovníkova rozhodnutí; 19.8.1619 generální sněm zbavil Ferdinanda II. trůnu a 26.8. zvolil králem falckého kurfiřta Friedricha; byl korunován v říjnu 1619 a také byla obnovena stará správní soustava, včetně zemských úředníků; všechny tyto změny zanikly porážkou českého povstání na Bílé hoře; Ferdinand II. využil vítězství nejen k upevnění své moci, ale i k DŮSLEDKY:rozbití stavovského charakteru českého státu, KONEC NÁBOŽENSKÉ TOLERACE,30LETÁ VÁLKA
MEZIN.POSTAVENÍ:
i po roce 1620 byly české země hlavní oporou habsburské říše (hlavně hospodářskou)
průběh 30-leté války a její výsledky potvrdily panství Habsburků
stát České koruny ztratil obě Lužice → dány do zástavy saskému kurfiřtovi, později odstoupeny jako dědičné léno
od r. 1526 seděli na českém trůně Habsburkové, kteří buď přímo sami nebo jejich příbuzní drželi titul císaře římského
smrt Karla VI. a vymření Habsburků po meči vyvolaly reakci evropských mocností → snaha o rozdělení „habsburského dědictví“ → podle ustanovení pragmatické sankce nastoupila na trůn Marie Terezie
pragmatická sankce – zákon o nástupnictví v rodě habsburském a pravidlech, kterými se řídí – pragmatická sankce byla potvrzena všemi státy → ty ale neváhali porušit závazky a vyhlásili MT válku → cílem bylo rozdělení monarchie → obratnou politikou a vojenskými úspěchy se podařilo nebezpečí odvrátit a udržet jednotnost zemí České koruny
ovšem větší část Slezska byla odstoupena Prusku – Vladislavským mírem z června 1742
dále následoval centralismus a utužování moci Habsburků v českých zemích
1804 – vyhlášení rakouského císařství – založené na prohlášení Františka I., který si osvojil titul rakouského císaře → nový titul a název neměl být na újmu právům zemí a státům habsburského soustátí → ale přece jenom začal nový stát – Rakouské císařství – nahrazovat a pohlcovat státnost jednotlivých zemí
17. Organizace soudnictví v 10. – 16. stol.
období feudální
- nejprve: moc soudní vykonávána na hradech - hradská správa
- později: základ – soudnictví vykonávané na dvoře panovníka – buďto celý dvorský sjezd (všichni předáci šlechty; zvlášť polit. závažné spory) nebo soud dvorský (obecný soud pro všechny obyvatele státu)
- od 13.stol – soudnictví odděleno od sněmu, zřízen zvláštní soud – zemský (nejdůležitější zem. úředníci – purkrabí, písař, komorník, sudí - a předáci panstva); soud dvorský – ponechává si výkon ve věcech lenních a odúmrtních
- vyvíjely se i místní hradské soudy; se vznikem krajů soudy krajské (s rozvojem krajských poprávců; v době husitské zánik); také se rozvíjí vrchnostenské soudnictví nad poddanými (často hrdelní; o omezení se marně snažil např. Karel IV); udržuje se arbitrážní (rozhodčí) řízení před slubními soudy – spory o vlastnictví předmětů menší hodnoty (Statuta Konrádova); rozvoj administrativních funkcí – úřad zemského a dvorského sudího, písaře, komorníka a soudních poslů (půhončí či komorníci)
stavovské období
- složitá struktura – princip personality práva podle příslušnosti ke stavovským skupinám a sociálním vrstvám; tyto skupiny se řídily podle vlastního práva a příslušely i k vlastním soudům; docházelo ke kolizi práv – nutno řešit otázky, který soud a podle jakého práva bude řešit daný spor; základním práv. předpisem pro řešení těchto otázek - smlouva Svatováclavská z r.1517 (městské x zemské soudy)
- větší soud zemský - nejvýznamější soud pro šlechtu v Čechách; sídlil na Pražském hradě, předsedal mu panovník, řídil ho zemský sudí, zasedali v něm nejvyšší zemští úředníci + 20 přísedících (14 pánů a 6 rytířů); soudil spory týkající se majetku šlechty, byl výlučným soudem pro spory o svobodné statky a soudil i trestní záležitosti; osobně mu příslušeli šlechtici, někdy měšťané; do r.1627 nebylo možné odvolání; svými obecnými nálezy mohl vytvářet i nové právní normy; soudu zemskému konkuroval soud komorní
- menší soud zemský - zasedali menší úředníci zemští (purkrabí hradu pražského, místokomorník, místosudí, menší písař...); jednání probíhalo u úřadu zemských desek a příslušely mu menší majetkové spory
- mezi soudy šlechtické patřily dále: soud dvorský (celostátní působnost) - spory lenní a odúmrtní; soud purkrabský - spory z dlužních úpisů a smluv
- spory majetkové povahy příslušely i soudu meznímu - předsedal mu purkrabí hradu pražského a zasedal vždy na místě sporu; do 17.stol. ordálová přísaha, od r.1600 vytvořena přesná procesní pravidla
- soud českého zemského maršálka – otázky šlechtické cti, spory o posloupnosti rodů, o jejich starobylosti...
- základním soudem pro měšťany byly soudy městské - byly v každém městě; drobnější spory soudili rychtáři, závažnější spory pak soud mě