Zygmunt Bauman, Tim May - Myslet sociologicky

Zygmunt Bauman a Tim May
MYSLET SOCIOLOGICKY
netradiční uvedení do sociologie
přepracované vydání
přeložila Jana Ogrocká
STUDIJNÍ TEXTY
PRAHA 2004
Vydalo SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ (SLON), Praha 2004.
V tomto překladu přepracovaného originálu vydání první.
Z anglického originálu Thinking Sociologically, druhého (přepracovaného) vydání, vydaného v nakladatelství Blackwell Publishers, Oxford (UK) a Malden, Mass. (USA) v roce 2001, přeložila Jana Ogrocká.
Ediční řada Studijní texty, 30. svazek.
Redigují Alena Miltová a Jiří Ryba.
Odpovědná redaktorka Alena Miltová.
Návrh obálky, grafická úprava a sazba Studio Designiq.
Vytiskla tiskárna UJÍ, a.s., Elišky Přemyslovny 379, Praha 5-Zbraslav.
Adresy vydavatelů:
Alena Miltová, Rabyňská 740/12, Praha 4-Kamýk.
Jiří Ryba, U Národní galerie 469, Praha 5-Zbraslav.
Adresa nakladatelství:
SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ
Jilská l,11000Prahal

www.slon-knihy.cz
Copyright © Zygmunt Bauman And Tim May 1990,2001
All rights reserved. Except for the quotation of short passages for the purposes of criticism and review, no part of this publication may be reproduced, stored in a retrieval systém, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying or otherwise, without the prior permission of the publisher.
Translation © Jana Ogrocká 2004
ISBN 80-86429-28-8
Kniha je netradiční učebnicí, v níž se autoři věnují různým stránkám všedního života, dilematům a volbám, s nimiž se vyrovnáváme, přičemž nemáme ani čas, ani příležitost je do hloubky promyslet. Pro nové vydání (2001), na němž se autorsky podílel Tim May, byla kniha zcela přepracována. Nově jsou v ní zařazena mnohá obecnější témata, která úroveň každodennosti překračují, jako je moc, morální povinnost, stát a území, kultura, globalizace, riziko aj.
*
Zygmunt Bauman, polský sociolog žijící od roku 1968 v emigraci, emeritní profesor univerzity v Leedsu a profesor Varšavské univerzity. Je autorem řady zásadních knih o modernitě a postmoderním životním způsobu: Legislators and Interpreters (1987), Modernity and tne Holocaust (1989), Modernity and Ambivalence (1991), Intimations of Postmodernity (1992), Mortality, Immortality and other Life Strategies (1992), Postmodern Ethics (1993), Life in Fragments (1995), Postmodernity and its Discontents (1997), Globalization: tne human consequences (1998), In Search of Politics (1999), Liquid Modernity (2000), The Individualized Society (2001), Liquid Love (2003) aj.
U nás je znám z překladů svých knih již od 60. let, od poloviny 90. let u nás vyšla v Sociologickém nakladatelství knížka esejů Úvahy o postmoderní době (1995 a 2002), učebnice Myslet sociologicky (1996 a 2000) a studie Modernita a holocaust (2003), poté v Mladé frontě knihy Globalizace (1999) a Tekutá modernita (2002) a v nakladatelství Argo Svoboda (2003). V říjnu roku 2002 udělila Zygmuntu Baumanovi Univerzita Karlova čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa v oboru sociologie.
Tim May, profesor sociologie na univerzitě v Salfordu, je autorem knih Sociál Research: Issues, Methods, and Process (3. vyd. 2001), Situating Sociál Theory (1996) a Qualitative Research in Action: An International Guide to Issues in Practice (2002) a spoluautorem knihy Introduction to tne Philosophy of Sociál Research (s Malcolmem Williamsem, 1996).
Obsah
Předmluva k druhému vydání
Poděkování
Úvod: Vědecký obor sociologie
Část první
Jednání, identita a porozumění v každodenním životě
1. Sám sebou prostřednictvím jiných
2. Jak vnímáme a zvládáme svůj život
3. Vazby, které sjednocují: Když říkáme „my"
Část druhá
Jak žijeme svůj život: Výzvy, volby a omezení
4. Rozhodování a jednání: Moc, volba a morální povinnost
5. Jak něčeho dosáhnout: Darování, směna a důvěrnost ve vztazích
6. Péče o sebe: Tělo, zdraví a sexualita
7. Čas, prostor a (ne)řád
8. Vytyčování hranic: Kultura, příroda, stát a teritorium
9. Starosti všedního dne: Spotřeba, technologie a životní styl
Část třetí
Pohled zpět a pohled dopředu
10. Myslet sociologicky
Otázky k zamyšlení a další literatura
Rejstřík
PŘEDMLUVA K DRUHÉMU VYDANÍ
Přepsat knihu Zygmunta Baumana pro druhé vydání byl úkol, k němuž jsem přistupoval s jistým rozechvěním. Originál byl konec konců napsán výrazným stylem, který zaujal početné čtenáře v překladech do několika jazyků. Zygmunt však měl pocit, že by novému, aktualizovanému vydání mohl můj vklad prospět. A tak jsem byl nucen pečlivě zvažovat, jak přidat svůj vlastní materiál, a zároveň zachovat jedinečnost originálu.
Konečným výsledkem je naprosto revidovaná a rozšířená verze. Původní kapitoly se změnily a přidali jsme i kapitoly nové a nové věci se objevují v celém textu: například o zdraví a tělesné zdatnosti, důvěrnosti, času, prostoru a rozpadu řádu, riziku, globalizaci, organizacích a nových technologiích. Oba věříme, že jsme napsali knihu, která zachovává nejlepší části z prvního vydání, přičemž je obohacuje způsobem, který značně vylepšuje její celkovou podobu.
Oběma nám záleží na tom, aby byla kniha Myslet sociologicky přitažlivá pro široké publikum. Pokud jde o ty, kteří sociologii studují, snažili jsme se předjímat různá témata studijních plánů, a přitom je zachytit tak, aby to bylo přínosné i pro sociální vědce v praxi obecně. Velmi bychom si přáli, aby se kniha líbila také širšímu okruhu čtenářů, kteří se snad budou chtít dozvědět něco víc o oboru, jenž si svými vhledy do společnosti a sociálních vztahů získává stále větší pozornost. Podle nás to má jasný důvod: sociologie nabízí hodnotný a často zanedbávaný pohled na problémy, s nimiž se všichni budeme muset ve 21. století vyrovnávat.
Coby sociologové, které oddělují dvě generace, se oba věnujeme svému předmětu, neboť ten nám dává možnost porozumět své zkušenosti v sociálním prostředí, v němž žijeme. Když myslíme sociologicky, nejenom nám to pomáhá pochopit jeden druhého i sebe sama, ale přináší to i důležitá vysvětlení dynamiky společností i sociálních vztahů obecně. Doufáme, že až knihu přečtete, shodnete se s námi na tom, že sociologie je poučný, vzrušující, praktický a podnětný obor.
PODĚKOVÁNI
Především bych rád poděkoval Zygmuntovi za to, že mě požádal, abych se stal spoluautorem této knihy. Rád bych také poděkoval za podporu a povzbuzení, které mi projevili Richard Brown, Lyn Bryantová, Alan Bryman, Graeme Gilloch, Alan Harding, Frank Lee, Linda McKieová, Simon Marvin, Ken Parsons, Bev Skeggs, Paula Surridgeová, Carole Suttonová, Paul Sweetman, Paul Taylor a Malcolm Williams. S láskou děkuji také Dee, která za posledních pět let musela vydržet nejdříve stěhování z Durhamu do Plymouthu a teď zase do Manchesteru. Způsobily to okolnosti, na něž jsme měli malý vliv, a děkujeme tedy všem, kdo nám umožnili cítit se v našem novém působišti „jako doma". Vřelý dík si zaslouží také mé děti Calum a Cian, které mne drží při zemi svými projevy zdravého pohrdání k mým publikačním aktivitám.
Nakonec bychom Zygmunt i já rádi poděkovali redakčním a produkčním týmům nakladatelství Blackwell jak v USA, tak ve Spojeném království, zejména Valery Roseové, Christine Firthové, Susan Rabinowitzové a Kenu Provencherovi. Díky nim nás příprava této knihy těšila a můžeme doufat, že její čtenáři v sociologii objeví vzrušující a inspirující obor.
ÚVOD: VĚDECKÝ OBOR SOCIOLOGIE
V této kapitole se chceme zabývat způsobem sociologického myšlení a jeho významem pro to, jak chápeme sama sebe, jeden druhého a sociální prostředí, v němž žijeme. O sociologii proto budeme uvažovat jako o praxi určité vědecké disciplíny s vlastním souborem otázek v přístupu ke studiu společnosti a sociálních vztahů.
Hledání rozdílu
Sociologie nejenom zahrnuje komplex vědeckých praktik, ale představuje také pozoruhodný objem poznání, které se nahromadilo v průběhu jejího trvání. Letmý pohled na oddělení knihoven označená názvem „Sociologie“ nám odhalí soubor knih, který podává sociologii jako závaznou tradici. Tyto knihy poskytují nováčkům na tomto poli obrovské množství informací, ať už se chtějí stát sociology ve vědeckovýzkumné praxi, nebo chtějí jen více porozumět světu, v němž žijí. Čtenáři tu mohou využít vše, co sociologie nabízí; nasát, vstřebat, přisvojit si a nakonec i rozšířit tento objem poznatků. Sociologie se tak stává místem neustálé změny, kdy nováčci přidávají do stejných polic nové myšlenky a studie o sociálním životě. V tomto smyslu je sociologie dějištěm nepřetržité aktivity, jež prověřuje z minulosti převzatou moudrost novými zkušenostmi, a tak průběžně rozšiřuje poznání a mění formu a obsah tohoto vědního oboru.
Zdá se, že shora uvedené dává jistý smysl. Vždyť když se zeptáme „Co je sociologie?“, můžeme docela dobře ukázat na soubor knih v knihovně jako na příznačný výsledek této disciplíny. Takový způsob uvažování o sociologii je nasnadě. Také když se nás někdo zeptá „Co je lev?“, můžeme konec konců vzít knihu o zvířatech a ukázat na konkrétní obrázek. Tímto způsobem ukazujeme na spojení mezi určitými slovy a předměty. Slova k předmětům odkazují. Takové předměty se stávají referenty slov, a my tak můžeme za určitých podmínek přiřadit nějakému slovu nějaký předmět. Bez tohoto procesu obecného porozumění by byla nemyslitelná každodenní komunikace, kterou pokládáme za samozřejmost. K plnějšímu, sociologičtějšímu pochopení tohoto spojení to však nestačí.
Tento postup nám nepřinese znalost předmětu jako takového. Musíme klást další otázky: například čím je tento předmět zvláštní? Jak se liší od jiných předmětů, aby bylo oprávněné odkazovat na něj zvláštním jménem? Jestliže „lev“ je správné jméno tohoto zvířete, avšak „tygr“ je označení nesprávné, musí existovat něco, co mají lvi, ale nikoli tygři. Musí být mezi nimi nějaké rozlišující rozdíly. Pouze nalezením těchto rozdílů můžeme zjistit, čím je charakteristický lev — vedle znalosti toho, který předmět slovo „lev“ zastupuje. Stejné je to se snahou charakterizovat způsob myšlení, který nazýváme sociologický.
Došli jsme k závěru, že slovo „sociologie" znamená určitý soubor poznání a určité praktiky, které toto nahromaděné poznání využívají. Co však činí toto poznání a praktiky typicky „sociologickými“? Co je odlišuje od jiných souborů poznání a jiných oborů, jež mají své vlastní praktiky? Abychom tuto otázku zodpověděli, budeme se snažit, podobně jako u našeho příkladu se lvem, odlišit sociologii od jiných disciplín. Ve většině knihoven zjistíme, že nejblíže sociologii jsou police nesoucí nápisy „Historie“, „Antropologie“, „Politologie“, „Právo“, „Sociální politika“, „Účetnictví“, „Psychologie“, „Věda o řízení“, „Ekonomie“, „Kriminologie“, „Filosofie“, „Lingvistika“, „Literatura“ a „Sociální geografie“. Knihovníci, kteří police takto uspořádali, měli za to, že čtenáři prohlížející si sociologické oddělení příležitostně sáhnou i po knize patřící do těchto oborů. Jinými slovy lze předpokládat, že předmět sociologie bude těmto souborům poznání blíže než jiným. Rozdíly mezi sociologickými knihami a knihami umístěnými v jejich bezprostředním sousedství by tedy měly být méně výrazné než rozdíly mezi, řekněme, sociologií a organickou chemií.
Tento způsob katalogizace v knihovnách je rozumný. Sousedící soubory poznání mají mnoho společného. Všechny se zabývají světem, který vytváří člověk - světem, který by nebýt jednání lidí neexistoval. Tyto obory se, každý svým vlastním způsobem, věnují lidskému jednání a jeho důsledkům. Jestliže však zkoumají totéž teritorium, co je pak odděluje? Co je dělá tak odlišnými, aby to ospravedlňovalo jejich různá jména?
Svádí nás to k jednoduché odpovědi: rozdělení mezi soubory poznání musejí odrážet rozdělení ve světě, který zkoumají. Lidská jednání (nebo aspekty lidských jednání) se navzájem odlišují a rozčlenění na soubory poznání prostě tuto skutečnost bere na vědomí. Tak se historie zabývá jednáním, které proběhlo v minulosti, zatímco sociologie se soustřeďuje na jednání současné. Podobně antropologie nás zpravuje o lidských společnostech, o nichž se předpokládá, že se nacházejí na jiném stupni vývoje než společnost naše (ať už to znamená cokoli). Pokud jde o některé jiné blízké příbuzné sociologie, politologie se snaží analyzovat jednání vztahující se k moci a vládě; ekonomie se zabývá jednáním týkajícím se využití zdrojů s ohledem na maximalizaci užitku pro jednotlivce, které považuje za „racionální“ ve zvláštním smyslu tohoto slova, a výrobou a rozdělováním zboží; právo a kriminologie se zajímají o výklad a aplikaci zákonů a norem, které regulují lidské chování, a o to, jak jsou tyto normy vyjadřovány, prosazovány a vynucovány a s jakými důsledky. Jakmile však začneme tímto způsobem ospravedlňovat hranice mezi obory, celá věc se stane problematickou. Předpokládáme totiž, že i lidský svět je takto přehledně rozdělen a jeho částmi že se pak zabývají specializovaná odvětví zkoumání. Nyní jsme se dostali k důležité věci: jako většina jiných přesvědčení, která nám připadají evidentní a samozřejmě pravdivá, i toto zůstává samozřejmé pouze do té doby, dokud nezačneme zkoumat předpoklady, jež je podpírají.
Předně - odkud jsme vzali představu, že lidská jednání lze rozdělit do určitých kategorií? Z faktu, že byla takovým způsobem klasifikována a každému souboru v této klasifikaci bylo přiděleno samostatné jméno? Z faktu, že existují skupiny spolehlivých odborníků, považovaných za poučené a důvěryhodné lidi, kteří si nárokují výhradní práva zkoumat určité aspekty společnosti a pak nám k nim poskytovat zasvěcené názory? Je vůbec z hlediska našich zkušeností rozumné rozdělovat společnost na ekonomiku, politiku či sociální práci? Nežijeme přece chvíli v jedné oblasti, kterou vymezila politologie, a pak v ekonomice; ani se nepřesunujeme ze sociologie do antropologie, cestujeme-li například z Anglie do nějaké části Jižní Ameriky, nebo z historie do sociologie, když o rok zestárneme!
Jestliže umíme takové oblasti jednání ve své zkušenosti oddělovat, a jednání tedy v jeden okamžik zařazovat do kategorie politiky a v jiný do ekonomiky, je tomu tak proto, že jsme již dříve byli naučeni takto rozlišovat. To, co známe, není tedy svět jako takový, ale to, co ve světě děláme s ohledem na to, jak je naše jednání formováno nějakou představou tohoto světa. Skládáme si model světa ze stavebních kamenů odvozených ze vztahů mezi jazykem a zkušeností. Různé vědecké disciplíny tedy neodrážejí nějaké přirozené rozdělení lidského světa. Jsou naopak odrazem dělby práce mezi vědci, kteří zkoumají lidské jednání, dělby, kterou podporuje vzájemná izolace příslušných odborníků spolu s výhradními právy - která uplatňuje každá skupina - rozhodovat, co patří a co nepatří do oblasti jejich odbornosti.
Při hledání „rozdílu, který skutečně rozděluje", se tedy podívejme, jak se navzájem liší metody těchto odvětví zkoumání. Ať už si badatelé vybrali za předmět zkoumání cokoli, jejich přístupy jsou podobné. Všichni tvrdí, že když se zabývají svými příslušnými předměty, dodržují stejná pravidla. Všichni se snaží sesbírat relevantní fakty, zajistit, aby byly přesvědčivé, a pak je ověřit a překontrolovat, aby informace o nich byly spolehlivé. Navíc se všichni pokoušejí dát tvrzením o těchto faktech formu, v níž jim lze jasně a jednoznačně rozumět a ověřovat je dalšími důkazy. Pokoušejí se při tom eliminovat kontradikce mezi tvrzeními nebo jim předejít, aby se nevyskytla dvě opačná tvrzení, která by byla zároveň pravdivá. Všichni zkrátka usilují o to, aby dostáli představě systematické vědy a svá zjištění prezentovali zodpovědným způsobem.
Nyní můžeme říci, že v tom, jak jsou úkol odborníků a jejich obchodní značka - vědecká zodpovědnost - chápány a praktikovány, žádný rozdíl nenacházíme. Lidé, kteří se považují za vědecké odborníky, rozvíjejí, zdá se, podobné strategie shromažďování a zpracovávání příslušných faktů: pozorují různé stránky lidského jednání či využívají historické doklady a snaží se je interpretovat v rámci takových způsobů analýzy, které tato jednání vysvětlují. Vypadá to tedy, že naší poslední nadějí na nalezení kýženého rozdílu je povaha otázek, které motivují to které odvětví zkoumání - tj. otázek, které určují, úhly pohledu (kognitivní hlediska), z nichž vědci patřící k různým vědním oborům nazírají, zkoumají, popisují a vysvětlují lidské jednání.
Zamysleme se nad typy otázek, které vzbuzují zájem ekonomů. Jejich pozornost se bude obracet ke vztahu mezi náklady a výnosy lidské činnosti. Nejspíše se budou na lidské jednání dívat z hlediska nakládání se vzácnými zdroji a toho, jak mohou být co nejlépe využity. Vztahy mezi jednajícími tak budou zkoumat jako aspekty produkce a směny zboží a služeb, o nichž budou předpokládat, že jsou vesměs regulovány tržními vztahy nabídky a poptávky a touhou jednajících sledovat své cíle podle vzoru racionálního jednání. Svá zjištění pak uspořádají do modelu procesu, v němž se zdroje vytvářejí, získávají a alokují mezi různé poptávky. Politická věda se oproti tomu bude spíše zajímat o ty aspekty lidského jednání, které z hlediska moci a vlivu mění aktuální či anticipované jednání jiných jednajících osob nebo jsou jimi samy měněny. V tomto smyslu bude lidskou činnost zvažovat z hlediska asymetrie takové moci a vlivu, v důsledku níž někteří jednající vycházejí z interakce s chováním změněným zásadněji než jejich partneři v této interakci. Svá zjištění politická věda pravděpodobně uspořádá kolem pojmů jako moc, dominance, stát, autorita atd.
Tyto zájmy ekonomie a politické vědy nejsou sociologii nikterak cizí. To je hned jasné ze sociologických prací napsaných badateli, kteří se sami pokládají za historiky, politology, antropology či sociální geografy. Přesto má sociologie, tak jako jiná odvětví vědy o společnosti, svá vlastní kognitivní hlediska, která přinášejí soubory otázek ke zkoumání lidského jednání, stejně jako své vlastní principy interpretace. V tomto smyslu můžeme říci, že sociologie se vyděluje svým pohledem na lidské činnosti jako na prvky širších konfigurací, tj. prvky v rámci nikoli náhodné sestavy aktérů přimknutých k sobě v předivu vzájemné závislosti (kde závislost je stav, v němž se pravděpodobnost, že se uskuteční nějaké jednání, a naděje na jeho úspěch mění v souvislosti s tím, jací jsou jiní jednající, co dělají nebo mohou dělat). Sociologové se ptají, jaké důsledky to má pro jednající, pro vztahy, do nichž vstupujeme, a pro společnosti, jichž jsme součástí. To potom utváří předmět sociologického zkoumání, takže mezi nejpřednější zájmy sociologie patří konfigurace, sítě vzájemné závislosti, vzájemné podmiňování jednání a rozšiřování či omezování svobody jednajících.
Jednotliví aktéři se dostávají do zorného pole sociologického studia v postavení členů či partnerů v síti vzájemné závislosti. Bez ohledu na to, co děláme, jsme závislí na jiných, proto bychom mohli říci, že ústřední otázka sociologie zní: Jak souvisí typy sociálních vztahů a společností, v nichž žijeme, s tím, jak chápeme jeden druhého, sebe sama a naše poznání, jednání a jeho důsledky? Právě tento druh otázek - část praktické reality každodenního života - konstituuje specifickou oblast sociologické diskuse a vymezuje sociologii jako relativně autonomní odvětví věd o člověku a společnosti. Sociologické myšlení, můžeme uzavřít, je tedy způsobem porozumění lidskému světu, který je otevřen možnosti, aby se o něm uvažovalo také jinými způsoby.
Sociologie a zdravý rozum
Sociologické myšlení se odlišuje také svým vztahem k takzvanému „zdravému rozumu" (common sense). Sociologie je ve svém vztahu k zdravému rozumu ovlivněna problémy, které jsou důležité pro její postavem a praxi, pravděpodobně více, než je tomu u jiných vědeckých oborů. Fyzika a biologie nejeví zájem, aby nějak