Základní témata mezinárodní bezpečnosti

ovké dilema“ → „kdo ale bude garantovat bezpečnost státu, která byl vytvořen?“; situace v mezinárodní systému je analogická předstátnímu stavu mezi lidmi, není zde nadřazená instituce; podle realistů → hobbesovská představa lidí jako prvotně špatných
Od meziválečného období → vývoj realistického přístupu → různé realistické přístupy (strukturální, historický, neorealismus) → mají však společné znaky → 1)ústřední role státu 2)princip přežití 3)princip svépomoci
Stát = suverénní teritoriální jednotka, která soutěží s ostatními státy, v mezinárodní systému není žádná autorita → stát si musí vlastními schopnosti a svépomocí zajistit bezpečnost → zvyšování výzbroje, modernizace armády, uzavírání vojenských dohod; posiluje-li stát svou pozici → oslabuje druhý stát → označuje se jako „bezpečnostní dilema“
Dominující paradigma realistů je národní bezpečnost a hlavní ohroženou entitou je stát
Rozšiřování konceptu bezpečnost
události v 70.letech (ropné šoky, finanční krize atd.) vedly redefinici konceptu bezpečnosti
v MV → hovoří se o širším pojetí bezpečnosti (jak vertikálním, tak horizontálním)
vertikální = rozšíření referenčních objektů (entita= existenčně ohrožená); „bezpečnost koho?“ → národ, kmen, rodina, jednotlivec atd.
horizontální = rozšíření zdrojů ohrožení; „bezpečnost před čím?“; ekologické, ekonomické, politické, sociální, kulturní atd.
Redefinice a rozšiřování konceptu bezpečnosti
Teorie komplexní vzájemné závislosti
opět události během 70.let
Keohane, Nye
Teorie interdependence
Jednotlivý aktéři MV a jednotlivá témata jsou díky moderním technologiím, obchodu a informačním tokům navzájem propojené a vzájemně závislé tak, že neexistuje hierarchie mezi jednotlivými tématy – vojenský sektor již nedominuje, ekonomické či sociální vztahy jsou stejně důležité jako sektor vojenský
Stát může vzdorovat vojenským hrozbám, ale nemusí si zajistit např. zahraniční trhy či zdroje strategických surovin
Přestává se používat vojenská síla k řešení sporů
Od 90.let se MV globalizují → interdependece jen na určitý region, globalizace po celé zeměkouli; konec bipolárního konfliktu →deglobalizace
Nové formy vedení boje = terorismus, kyberválka, zbraně hromadného ničení…)
Rozšíření konceptu po horizontální ose → vojenské hrozby ztrácejí svůj význam
Společná bezpečnost
80.léta
Podle zprávy z pověření OSN (komise Palmeho)→ bezpečnost je v podmínkách anarchie a vysoké stupně nukleárního zbrojení závislá na správném chápání podmínek mezinárodního systému a na vzájemné spolupráci a sebeomezení jednotlivých států
Podle Palmeho → spolupráce mezi státy s cílem společného přežití; bezpečnost může být zajištěna jen společnou akcí všech aktérů
Dále zůstává hlavním objektem bezpečnosti stát a hlavní hrozba anarchický mezinárodní systém států
Kodaňská škola
Buzan, Waever, Kelstrup, Lemaitre, de Wilde
Vojenská bezpečnost se stává méně důležitou → nová agenda se bude zabývat sociálními, ekonomickými a enviro tématy
Počátek a polovina 90.let
Vertikální osa → nové referenční prvky mimo státu (hrozba=ztráta suverenity)→ člověk a společnost (ztráta identity)
Horizontální osa → hrozby; nové vedle vojenských (ekonomické, ekologické, kulturní, sociální) → dělení hrozeb na sektory → rozlišování druhů interakcí
Nelze studovat bezpečnost izolovaného referenčního objektu, protože závisí na dalších objektech
Bezpečnostní analýza mezinárodního systému je dle Buzana a Waevera a de Wildeho příliš všeobecná a neumožňuje studovat řadu hrozeb a referenčních objektů
Studování podle „regionálního bezpečnostního komplexu“ → tvořeno 2 či více státy, které tvoří skupinu, které problémy bezpečnosti musí analyzovat a řešit společně → subsystémy s vlastními pravidly analogické s pravidly anarchického mezinárodního systému
Sekuritizující (říkají, co je hrozba)a funkční aktér (př. Temelín → sekuritizující jsou ochránci životního prostředí a funkční je Temelín a jeho představitelé)
Vedle vojenského sektoru → další 4 → politicky, ekonomický, sociálně kulturní, ekologický
Konstruktivistická bezpečnostní studia
snaha překlenout propast mezi racionalismem a reflektivismem
jevy v MV jsou sociálně konstruované (tj. závislé na interpretaci aktérů)
bezpečnost, nejistota a hrozby jsou výtvorem sociální konstrukce a subjektivního vnímání jednotlivých aktérů
akceptují předpoklad realistů o anarchii mezinárodního systému, ale můžou být překonány změnou chování aktétů
bezpečnost = 1. objektivní stav věci; 2.subjektivní percepce
Deutsch = 3 stupně společenství podle stupně integrace : 1.společenství bez válek, 2.pluralistická společenství (NATO), 3.amalgamovaná společenství (USA, Švýcarsko)
Adler + Barnet → bezpečnostní společenství= neválčící společenství
Koncept bezpečnostního společenství vylučuje vojenské hrozby, ale ekonomické a ekologické dále přetrvávají i v rámci společenství
Stát = hlavní aktér bezpečnostní analýzy
Kritická bezpečnostní studia
jedny z nejmladších, 90.léta
kritika dosavadních konceptů bezpečnosti a poukazují na některá fakta, která byla doposud opomíjena
kritika: etnocentrismu bezpečnostní analýzy
2 významné aspekty výzkumu: 1)zkoumání rozdílů mezi euro-antlantickým přístupem a přístupem Třetího světa v pojetí bezpečnosti a hrozeb a 2)pojetí individua jako samostatného referenčního objektu
Mohammed Ayoob → 3 základní rozdíly:
1. euro-atlantický přístup se zaměřuje na vnější hrozby (vně státu); Třetí svět uvnitř státu (nestabilní vláda, etnické čistky, občanské války) → stát ohrožuje vlastní občany
2. rozdílné postavení států na periferii v systému světové bezpečnosti ve srovnání se státy euro-atlantického prostoru
3. Státy Třetího světa zůstaly vyloučeny ze světové bezpečnosti i po skončení studené války → nejsou většinou členy aliančních systémů
Referenční objekt = jednotlivec x polemika s realisty (stát) → kritici berou v potaz jednotlivce bez státu a jejich bezpečnost (Kurdové, Palestinci) → nejradikálnější rozšíření konceptu bezpečnosti
Paradigmata bezpečnosti
5 paradigmat: národní bezpečnosti, mezinárodní bezpečnosti, regionální bezpečnosti, globální, lidské
Paradigma národní bezpečnosti = po první světové ; stát je ohrožen jinými státy (snaží se zachovat vlastní nezávislost a suverenitu); stát vyžaduje nejvyšší ochranu; i když různé reformy, tenhle koncept se nikdy neztratil
Paradigma mezinárodní bezpečnosti = 60.léta v souvislosti s Karibskou krizí (USA a SSSR na pokraji jaderné války); mezinárodní bezpečnost je hrou s nulovým součtem →jaderné odstrašení = zajištění vlastní existence; nárůst vlivu a počtu mezinárodních organizací; nadále referenčním objektem stát, ale hrozby už nejen vojenské a politické, ale také ekonomické; bezpečnost jednoho státu je spjata i s ostatními státy (hlavně sousedy)
Paradigma regionální bezpečnosti = teritoriální dimenze se vztahuje k určitému území, kdy státy v regionu mají chránit státy před státy z ostatních regionů; funkcionální dimenze se vztahuje k určitému sektoru hrozeb, kdy se skupina států cítí stejně ohrožena; polovina 50.let; státy se snaží prohlubovat vztahy mezi sebou
Paradigma globální bezpečnosti = vytvoření a akceptování společného systému principů, norem a pravidel pro zajištění bezpečnosti; zajištění bezpečnosti států a nestátních aktérů
Paradigma lidské bezpečnosti = ochrana individua, jeho života a práv; má své příznivce, ale i odpůrce (státy světové periferie, které to nedokážou zajistit; není definitivně utvořený ani objektivně přijatý koncept
Válka a mír v MV
válka během celých dějin; různé otázky ohledně války
20.století → 2 světové války → pacifistické myšlenky a přetvoření mezinárodního systému, aby k nim už nedocházelo → po první světové vzniká Společnost národů, po druhé světové OSN
Práce OSN ovlivněna vypuknutím studené války → ve Třetím světě řada konfliktů (např. Kuba), v některých až po jejím skončení (např. Balkán a Kavkaz)
Jaderné zbraně
Nová fáze formování mezinárodního systému po studené válce → místo toho vede k regionalizaci → hledání cesty vzájemné komunikace
Postbipolární války mají jiný charakter jako války předtím → spíše vnitrostátní konflikty
Válka – úskalí definice
představa západního systému států → zkresluje pak definice válek
Sorensen hovoří o 3 vývojových stupních státu (moderní, postkoloniální, postmoderní) → 3 odlišné typy bezpečnostního dilemat; moderní stát vychází z Hobbesovy představy vytvoření státu lidmi a bezpečí mezi jedinci, ale stále je tu nebezpečí ze strany jiných států; postkoloniální většinou vznikly vůlepolitických elit a mezinárodních → velmi slabé jak uvnitř, tak vně→ hrozba obyvatelstva; postmoderní jsou vyspělé, ale hrozí hrozba útoku moderní nebo postkoloniálních států
Vybrané historické pokusy o výzkum a definici války
3 hlavní tradice názorů na válku : 1.pacifismus/idealistický přístup 2.myšlenka spravedlivé války 3.realismus
Spravedlivá válka: omezení válčení výčtem spravedlivých důvodů a spravedlivých metod k vedení války
Realisté: způsob komunikace mezi státy; pramení z lidské přirozenosti (