Schopnosti

8. Charakteristiky determinující a regulující úroveň činností
schopnosti
- oblast speciálních výkonových předpokladů pro různé úrovně (neschopnost, nadání, talent, genialita), zdroj individuálních rozdílů v úrovni dovedností, složité struktury dispozic, limitované vlohami danými anatomicko-fyziologicky a utvořené do své realizační podoby prostředím, dosahují-li schopnosti úrovně talentu či geniality hraje zde roli kromě motivace také tvořivost
- vlohy (dispozice, predispozice) – vrozené, umožňují dosáhnout různých znalostí a dovedností
- neschopnost – otázka zda je to nepřítomnost předpokladů k výkonu nebo struktura záporných předpokladů, kt. překážejí úspěšnému výkonu
- psychomotorické schopnosti – rychlost, přesnost reagování osobnosti na podnět, udržování tělesné rovnováhy, zvládání tremoru, přesnost odhadu a odměřování parametrů pohybu, schopnost reprodukce rytmu
- komunikační schopnosti – základní složka interpersonálního styku, informační, afektivní, regulační cíle, ty plní řeč a výrazové projevy (většinou si komunikaci představujeme jako mluvení, ale více času strávíme nasloucháním, schopnost naslouchat bychom měli se stejnou pílí s jakou se učíme vyjadřovat)
naslouchat
mluvit
číst
psát
učíme se jako
první
druhé
třetí
čtvrté
frekvence použití
45%
30%
16%
9%
rozsah výuky
nejmenší
druhý nejmenší
druhý největší
největší
Inteligence
- obecné nadání, celková rozumová vyspělost, mentální úroveň, rozumová kapacita, intelekt, chytrost, bystrost, jedna z podmínek efektivní adaptace v náročných situacích a v kombinaci s tvořivostí podmínka úspěšného zvládání nových situací
- W. Stern – inteligence jako přizpůsobení – podmínka optimálního přizpůsobení jedince celému prostředí nebo jednotlivým složkám, obecná schopnost přizpůsobit myšlení novým podmínkám a životním úkolům, kt. nelze zvládnout naučenými dovednostmi a návyky (způsobilost reorganizovat dosavadní repertoár chování tak, aby jedinec mohl jednat přiměřeněji a efektivněji v nové situaci, inteligentní čl. dokáže snadněji a ve větším rozsahu měnit své chování v souladu s měnícími se podmínkami prostředí, má více odpovědních schémat a dovede je pohotověji využívat, širší rejstřík dovedností, je tedy schopen zvládat více různorodých situací než neinteligentní osoba)
- W.Moede – inteligence jako schopnost abstraktně myslet – tři hlavní složky: kombinace, pojmotvorba, soudnost → jak jedinec dokáže nacházet a kombinovat z daných prvků nové celky, jak rychle dovede vniknou do podstaty nových faktů, jak dovede shrnout a uspořádat nějaký materiál podle určitého pravidla, hlediska, najít efektivní cestu k cíli (čl. nejvíce inf. získává zrakem, nejvíce se inteligence uplatňuje v situacích, kt. vyžadují náročnou vizuální orientaci)
- G.Lindworski – inteligence jako vhled a pochopení – schopnost chápat vztahy, nacházet smysl a význam, je podmínkou schopnosti myslet, poznávat, vyvozovat nové informace, řešit problémy, tři dimenze: hloubka (jak dokážeme najít podstatné a obsah v tom, co vnímáme), výška (určuje horní meze abstrakce až po vystižení struktury předmětu v základních filozofických kategoriích a zákonech), rozsah (závisí na něm schopnost postihnout sounáležitost a vztahy všech prvků nějaké třídy předmětů, uvést je do systému, najít vhodný organizační princip)
- inteligence jako schopnost učit se, tempo učení – podmínka vzdělavatelnosti a vychovatelnosti, čím je jedinec inteligentnější, tím pohotověji, rychleji a ve větším rozsahu je schopen učit se, má bohatší okruh znalostí a může získat větší okruh zkušeností → Feuerstein, překážky, kt. u osob s retardovaným intelektem způsobují, že chování je méně inteligentní: impulzivita (k úkolům přistupují nesystematicky, metodou pokus/omyl), neschopnost rozeznat problém, útržkovité chápání skutečnosti (nevidí kontexty a vztahy), nedostatek při srovnávání (nevidí podobnosti), nepřiměřená prostorová orientace (neorientují se pomocí pojmů nahoře/dole, vpravo/vlevo), pasivní přístup k prostředí (ukládají informace, ale nedokáží je využít)
Teorie inteligence
C. Spearman - teorie dvou faktorů
- G-faktor vyjadřuje úroveň obecné inteligence, v různé míře je vlastní všem jedincům, závisí na něm každá intelektová operace, je společný všem mentálním činnostem, je to obecná vrozená mentální energie (inteligence)
- S-faktor má omezený rozsah, týká se speciálního nadání, každá konkrétní intelektová schopnost má svůj specifický S-faktor
E.L.Thornike – teorie vzorků (mnohofaktorová teorie)
- inteligence je složena z mnoha jednotlivých faktorů, složek, elementů, jakýkoliv mentální akt zahrnuje kombinaci více elementů
- když provedení dvou různých mentálních aktů spolu pozitivně koreluje, stupeň korelace je výrazem počtu společných elementů obsažených v těchto aktech (když mentální činnosti AaB spolu korelují více než BaC=první pár má více společných elementů než druhý)