Schopnosti

L.L.Thurstone – teorie skupinových faktorů
- intelektová kapacita čl. je vyjádřena jako výsledek úrovně několika nezávislých faktorů namísto všeobecného inteligenčního kvocientu či jiné celkové míry úrovně inteligence
- 7 základních schopností – verbální faktor (pochopení, způsobilost pracovat s pojmy), početní faktor (způsobilost řešit jednoduché početní úkoly), pamětní faktor (způsobilost reprodukovat události ze zkušenosti), prostorový faktor1 (způsobilost znázorňovat a představovat si plochy a prostorové předměty), prostorový faktor2 (mechanický, způsobilost řadit věci podle určité předlohy, vzoru), faktor mentální produktivity (rychlosti a času, způsobilost tvořit slova na určité téma), induktivní faktor (způsobilost najít pravidlo, princip v materiálu s nímž se pracuje)
W.P.Alexandr – hierarchická teorie inteligence
- obecný faktor vystupuje na všech úrovních schopností ve větší či menší míře, za ním nastupují faktory verbální a praktický, kt. se projevují ve více schopnostech, skupinové faktory se projevují v menším počtu schopností, nejužší jsou faktory speciální, kt. se vyskytují v jednotlivých výkonech
J.P.Guilford – teorie struktury intelektu
- trojrozměrný model třídí intelektové schopnosti na základě kombinace tří kritérií: intelektových operací, výsledků intelektových činností, obsahů, jichž se intelektová činnost týká
- základní intelektové procesy/operace: poznávání, paměť, konvergentní myšlení (vyvozování nových informací z daných, správný výsledek je výběrem z více alternativ), divergentní myšlení (vyvozování nových informací z podnětové situace, výsledkem je vytvoření několika odpovědí), hodnocení
- základní obsahy, s nimiž se operuje: konkrétní materiál (figurální, bezprostřední kvality, vlastnosti vnímaných objektů jako např. barva, velikost), symbolický materiál (symboly různého druhu organizované do systémů např. hlásky, čísla), sémantický materiál (slova s myšlenkovým obsahem), materiál týkající se chování (sociální inteligence, chápání a hodnocení chování druhých a sebe sama)
- každá informace se může uskutečňovat na kterémkoliv materiálu, to vede k výsledku (produktu): jedinečné, třídy (ty co mají něco společného), systémy (ty kt. mezi sebou mají nějaké zákonitosti), transformace (provádět s materiálem změny), implikace (předvídavost, prozíravost, intuice), vztahové myšlení (odhalování souvislostí, analogií)
H.Gardner – teorie rozmanitých inteligencí
- koncepce sedmi specifických schopností – inteligence jazyková, hudební, logicko-matematická, prostorová, tělesně-pohybová, intrapersonální, interpersonální + nově nezávislé inteligence ekologická a spirituální
R.Sternberg – triarchická teorie inteligence
- inteligence jako kompozice tří složek: komponentová inteligence (testy, kt. ji měří, jsou vytvářeny z prvků různých druhů učiva, neosvědčuje se ale pro predikci životní úspěšnosti), zkušenostní inteligence (základem tvořivosti, reálné výkony), kontextová inteligence (co zajišťuje úspěšnost čl. v běžném životě)
Druhy inteligence
- E.L.Thorndike – abstraktní (teoretická, schopnost rozumět a umět zacházet se slovními či jinými symboly), praktická (konkrétní, schopnost rozumět a zacházet s věcmi), sociální (schopnost rozumět lidem a umět s nimi jednat)
- R.B.Cattell – fluidní (nezbytná pro zvládání úkolů, kt. vyžadují přizpůsobení novým podmínkám a situacím, determinována geneticky), krystalizovaná (uplatňuje se v řešení úkolů vyžadujících určité dovednosti a využívající minulou zkušenost, formování závisí na podnětnosti prostředí)
- D.Goleman – emocionální inteligence – zahrnuje sebeuvědomění, motivaci vlastního jednání, vytrvalost, kontrolu impulzů, regulaci nálad, empatii, optimismus, emoční schopnosti (poznání, kontrola vlastních emocí, poznání emocí druhých, sebemotivace, zvládání sociálních vztahů)
- H.Gardner – sociální inteligence – determinuje interpersonální kompetenci, umění jednat s lidmi, řídit a vést je, zvládat složité sociální situace, v negativním smyslu umění manipulace
- A.Hass – morální inteligence – schopnost morálně se chovat a morálně uvažovat, jádrem je moudrost, spravedlnost, smysl pro povinnost a odpovědnost, respektování důstojnosti své i druhých, soucit, láska k bližnímu, připravenost pomáhat
- I.Ruisel – moudrost – přiměřené rozhodování a volba zralého způsobu života, výběr životních cílů a hodnot podle nadosobního hlediska, schopnost rozlišovat mezi důležitým a méně důležitým zřetelem k vyšším hodnotám
Tvořivost
- psychická činnost v níž se vyskytuje netradiční přístup k předmětu, originalita, vynalézavost, bisociace (používání vzdálených a neobvyklých asociací), iniciativa
- výsledek tvořivé činnosti je typický novostí, originalitou, užitečností, hodnotou, využitelností
- tvořivost vyžaduje minimálně průměrnou inteligenci, je však mnoho vysoce inteligentních lidí, kt. dovedou řešit problé