Kennedy Johnson

Americká zahraniční politika v éře Kennedyho a Johnsona 1961-1968

Mezi administrativami prezidentů Johnsona a Kennedyho existuje v zahraniční politice zásadní kontinuita
Do značné míry je tato kontinuita dána tím, že se personální složení administrativy liší jen velmi málo od administrativy Kennedyho
Kennedyho nástupce Johnson byl předtím jeho viceprezidentem a do značné míry sdílel jeho názory
Demokratická strana je navíc na počátku 60. let v zahraničně-politických otázkách mnohem jednotnější, než je tomu v případě Republikánské strany
Pokud jde o vzájemný vztah obou administrativ, do značné míry platí, že zatímco za Kennedyho administrativy došlo k vytvoření řady koncepcí, plánů a zahájení programů, Johnsonova administrativa pokračovala v jejich dalším rozvíjení a praktické implementaci (např. aplikace strategie pružné
odpovědi ve Vietnamu)
Demokraté a Eisenhowerova administrativa
Na konci 50. letech sílí demokratická kritika Eisenhowerovy administrativy a její zahraničně-politické strategie
V intelektuálních a politických kruzích blízkých této straně, ale také u některých republikánů převažuje názor, že Eisenhowerův New Look skončil neúspěchem
Důvody selhání
u přílišné spoléhání na jaderné zbraně jako primární nástroj deterrence (omezení možných alternativ jednání administrativy v případě konfliktu)
u Nezabránila revolucím ve Třetím světě
u Vedla k zaostávání USA za SSSR ve vývoji strategických jaderných zbraní (missile gap) a tím i k narušení strategické rovnováhy mezi USA a SSSR
u Nevyužila nabízející se příležitosti k jednání s komunistickými protivníky
Administrativa Johna F. Kennedyho
Od počátku snaha odlišit se od předcházející administrativy prezidenta Eisenhowera
„kult mládí a energičnosti“
Projevuje se důrazem na dlouhou pracovní dobu a rychlého přijímání rozhodnutí
Je preferována akce před nečinností
Administrativa a národní strategie
Snaha o efektivnější přístup k formulování národní strategie
Názor, že za Eisenhowera se Národní bezpečnostní rada stala příliš velkým a nepružným tělesem
Spíše překážka, těžkopádnost rozhodovacího procesu, neposkytuje potřebné podněty k jednání
Výsledkem dle Kennedyho bylo, že rozhodování se nakonec ocitlo téměř výhradně v rukou Eisenhowera a a úzké skupiny jeho poradců
Postavení NSC v administrativách Kennedyho a Johnsona
V reakci na to, se Kennedy rozhodl redukovat personál NSC
Je degradována ze své původní role hlavního rozhodovacího tělesa v otázkách národní bezpečnosti
Jen jeden z poradních orgánů
Snaha Kennedyho a Johnsona opírat se při rozhodování o přímé kontakty z ministerstvy a orgány a
o ad hoc vznikající pracovní skupiny
Přesvědčení, že změny v systému povedou k větší flexibilitě při rozhodování a lepší schopnosti
reakce
Tvůrci nové strategie
V Johnsonově ani v Kennedyho administrativě chybí osobnost, která by hrála dominantní roli obdobnou roli Dullese či později Kissingera
Ačkolik Kennedy počítal s tím, že ministerstvu zahraničí připadne hlavní role při formulování a koordinování zahraniční a bezpečnostní politiky, nestalo se tak (ministr zahraničí Dean Rusk nechce či nedokáže plnit takovou roli)
Významnější role štábu Bílého domu (zejména George McBundyho jako poradce pro otázky národní bezpečnosti, generála Maxwella D. Taylora jako poradce pro vojenské otázky aj.), Pentagonu (Robert MacNamara) a vybraných osobností na ministerstvu zahraničí (Charles Bohlen, Llewellyn Thompson,
George Ball, Roger Hilsman, Averell Harriman)
Vliv na činnost administrativy mají také někteří klíčoví architekti NSC-68 (Acheson, Nitze či již zmíněný Rusk)
Walt Whitman Rostow
Ekonom, v letech 1950-1961 profesor ekonomických dějin na MIT, podílel se na vytváření Marshallova plánu, zabýval se i problematikou rozvoje
Nový vedoucí Policy Planning Staff na ministerstvu zahraničí, po rezignaci McBundyho (1966) poradce pro otázky národní bezpečnosti
Při formulování nové strategické koncepce Kennedyho administrativy hrál klíčovou roli

Basic National Security Policy draft (BNSP)
Klíčový dokument Kennedyho a později Johnsonovy administrativy (březen 1962, 284 stran)
Klíčovou roli při jeho vypracování hrál právě Walt W. Rostow
Formálně nebyl schválen jako oficiální dokument Kennedyho administrativy, ale uvnitř administrativy široce čten a diskutován
Vedle Kennedyho veřejných projevů šlo o jakousi hlavní „příručku“ administrativy jak postupovat v mezinárodních vztazích
Nové prostředky aplikace a řízení
Kennedyho administrativa zavedla při své práci používání nových metod analýzy (systémová analýza) a řízení (z managementu)
Některé kladné výsledky – nové analytické techniky umožnily přehodnotit rozsah sovětské strategické a konvenční hrozby (neexisten