Keller

Jan Keller: Až na dno blahobytu
snahy o veřejnou dopravu, recyklaci, více veřejné zeleně atd. jsou hodnotné, ale z čistě ekologického hlediska už nezbývá čas na recyklaci ani čistší výrobu
Trh, ekonomický růst a příroda:
Ekonomický růst – příslibem životní úrovně, nezbytný předpoklad vylepšení situace všech chudých, podle většiny ekonomů je to jediná možná cesta vedoucí k řešení tíživých ekologických problémů – mají-li se napravit škody způsobené výrobou, musí se vyrábět více.
Růst anebo kolaps:
Tržní růst musí neustále expandovat, nemá-li se zhroutit. Imperativ ekonomiky: jakmile nastane změna, nemá nikdo volbu mezi tím, zda ji přijme nebo ne. Kdo nepřijme – ztratí trhy a ekonomicky zahyne. Absence růstu neruinuje pouze ekonomiku, ale také státní moc.
Růst a chudoba:
Jediná možnost odstranění chudoby – ekonomický růst X země, které ekonomicky rostou, mají nárůst počtu osob, žijících pod hranicí bídy. Růst nevypovídá o skutečných změnách v životě obyvatel dané země. Ekonomové zachycuj pouze pohyb prodávaných a kupovaných věcí, ignorují nemonetarizované sektory.
Ekonomický růst a třetí svět:
-je třeba dále bohatnout, aby jistý díl bohatství zbyl i na chudé X ani zmínka o rostoucím soupeření bohatých a chudých o poslední přírodní zdroje. Mezinárodní pomoc chudým zemím formou půjček – značná část peněz končí v rukou autorit, aby mohly chudé země splácet, musí si více půjčovat, nakonec zaplatí surovinami – o to šlo. Země by se měly spolehnout na vlastní kapacity, rezignovat na velký ekonomický růst.
Ekonomický růst a devastace přírody:
Ekonomové chápou výraz „dary přírody“ doslovně. Internalizace nákladů – oku bude firma internalizovat do cen výrobků ekologické dopady přírody, bude riskovat, že ji vytlačí z trhu. Jediným skutečným řešením je přestat znečišťovat. Země nedokáže regulovat znečištění, má omezené absorpční možnosti, znečištění se hromadí.
Vedlejší důsledky ekonomického růstu:
Globální oteplování planety, redukce ozonové vrstvy, úbytek deštných pralesů, rostlinných a živočišných druhů, skleníkový efekt, desertifikace. Umělé věci jsou cennější než příroda – v současné době denně zemře 140 druhů rostlinných a živočišných druhů, pralesy především. Ekologicky nejnáročnější transport a doprava, také nejvíce znečišťuje.
Potřeby, konzum a příroda:
Kdyby devadesát procent méně zámožných obyvatel planety zemřelo hladem, skutečné znečištění klesne o deset procent.
Potřeby přirozené a potřeby vynucené:
Lide potřebují tolik, na kolik zrovna mají. Nadměrní konzumenti – miliarda lidí, maso, jachty, letadla, cestování, především USA a Kanada. Marginální konzumenti – miliarda, stále bezmasá dieta, kontaminovaná voda, neprodukují skoro odpady – nemají z čeho.Žijící většinou obstojně – tři miliardy, jezdí veřejnou dopravou nebo na kole, pravidelně konzumují jídlo z obilovin, zeleninu, trochu masa, voda ne z lahví ani z plechovek, většinu odpadů dokáží sami recyklovat. = charakter konzumu dán charakterem společnosti. Potřeby –kompenzují minulé ztráty: bazény a plovárny nahrazují čistou řeku, - jsou vyvolány, aby nutně napravily napáchané škody: čistící zařízení a úpravny vod, obnovy zničených lesů, - vytvořené minulým rozvojem: potřeby vytváření nových pracovních míst pro ty, kteří ztratili zaměstnání v důsledku automatizace.
Potřeby trhu:
Úloha reklamy – činit lidi neustále nespokojené. Rozumově těžce obhajitelné – apeluje se především na smysly. Základní potřeby jsou omezené – součástí výroby plánované zastarávání výrobku.
Konzum jako azyl:
Lidé se posuzují podle, toho, jakými statky se dokázali obklopit. To,co již jednou spotřebovali, je přestává uspokojovat – spotřebovávají více. Moderní společnost = lidé byli vytrženi z přirozených komunitních vztahů, jejich život ztratil bezprostřední kontakt s rytmem přírody, příliš velké a sociálně nepřehledné organizace podřizují celý život produktivního člověka umělému rytmu X osobní konzum umožňuje žít lidem ve světě, který pečlivě respektuje jejich rozměry.
Automobil jako droga:
Ve vyspělých zemích nefunguje auto jako prostředek rychlého a pohodlného přemísťování, luxusní dopraní prostředek, v době mezi světovými válkami spojován rozvoj automobilismu s národní velikostí – běžný předmět lidové spotřeby – z auta symbol sociálního vzestupu a blahobytu – auto drogou a lidé je užívají, i když na to doplácejí. V důsledku motorismu snížená kvalita ŽP = masové víkendové přesouvání do chat a chalup. V současnosti – auto umožňuje individualizaci.
Pot