Keller

řeby politického režimu:
Prosperita a konzum snižují užitnou hodnotu lidské svobody, lidé žijící v blahobytu ztrácejí důvod nalézat právo na vlastní sebeurčení.
Konzum v pařeništi:
Skleníkový efekt – moderní společnost spotřebovala během tři sta let zásoby fosilní energie, která se tvořila několik milionů let. Koncentrace CO2 se stabilizuje, jedině pokud zredukujme spotřebu fosilních paliv o šedesát procent X neřešitelný politický problém. Nadměrní konzumenti nejsou na podobná řešení připraveni. Ve skutečnosti se konzumem ochuzujeme, přinejmenším o šanci nechat přežít potomky.
Případ McDonald´s:
Na výrobě hamburgeru se podílí několik kontinentů. Americké hamburgery se podílí na devastaci rovníkových pralesů střední Ameriky. Vše kvůli dobytku, Každá část rychlého jídla vyráběna v jiné zemi – vše na jedno použití, výhodou systému je unifikace = hromadnost výroby X vysoká energetická náročnost.
Kontraproduktivita národních států:
Vojenské výdaje státu spolknou deset až třicet procent vešker spotřebované energie a surovin ročně. Skutečná revoluce v plundrování planety až v devatenáctém století, do té doby byl transport přírodních zdrojů ve velkém měřítku značně omezen – vynález parního stroje – sféra neomerkantilismu až do první světové války, narůstající ekologická krize – tendence ponechat méně vyspělým zemím jejich díl přírodního bohatství a umístit v nich především toxické fáze zpracování výrobků, zdraví a životy lidí z méně vyspělých zemí jsou totiž bráno tržně, levnější = minimalizovat dopady zpracování surovin na vlastní obyvatelstvo a lokalizovat je do vzdálených částí planety. Národní státy jsou v měnící se situaci nefunkční – měly chránit před atakem vnitřních anarchií i zvenčí,ale zbraně hromadného ničení a globální ekologické problémy situaci naprosto změnily. Problém kolektivních statků – nikdo nemůže být z užívání veřejných statků vyloučen, kdo má platit náklady na jejich provoz? Daně, na mezinárodní úrovni tato analogie ale chybí. Slabost státu oproti nadnárodním společnostem – zatímco moc zůstala omezena na národní rovině, ekonomická moc nadnárodních společností se dokázala internacionalizovat. Krize státu blahobytu – stát je velký pojišťovací ústav, který chce klientům za všech okolností garantovat přijatelnou životní úroveň, ale měřítka pro to, co je přijatelné, neustále rostou.
Masová demokracie a příroda:
Skutečná svoboda je v podmínkách centralizované moci minimální. Centralizované politické útvary řeší komplexní problémy, kde je nepředstavitelné, aby je řešili nespecialisté, političtí amatéři.
Profesionálové politiky a političtí analfabeti:
Prudký rozvoj počítačové techniky – poměrně jednoduché zabezpečit pro každého tlačítko, kterým se bude osobně podílet na rozhodování X centralizované demokracie – široký předěl mezi politiky a těmi, kteří politice jen přihlížejí. Ekologická témat bohužel nemají šanci vyniknout. Nedojde – li ke katastrofě, budou spíše bagatelizována než vyzdvihována.
Šance přírody v soupeření politických stran:
Vznik stran vynucen nepřehledností politických útvarů, umožňují seskupovat stoupence určitého politika, propojují politika s širším okruhem jeho voličů. Skutečná moc spočívá v rukou volebních týmů, mají prostředky k manipulování mínění voličů pod záminkou, že slouží veřejnosti.
Všechny strany jsou konzervativní:
Vůči přírodě zůstávají tradiční strany slepé, pouze hnutí, která se nechtějí zabývat termíny pokroku, cíle jsou na první pohled mnohem skromnější. Nechtějí nastolit dokonalý řád společnosti, ale chtějí změnit teď něco z dnešního světa X strany by neměli zůstávat napořád, ale tvořit se podle důležitosti a výskytu problému, který chtějí řešit, stranickou ortodoxnost by vystřídal střízlivý pohled na věc. Politika by se stala mnohem realističtější
Televize jako symbol pasivní demokracie:
Od padesátých let ideálním médiem, kombinací sluchových a zrakových vjemů vyvolává iluzi spoluúčasti, přitom ale zároveň zvyšuje izolovanost a pasivitu diváků. Televize vyvolává pocit svrchované dramatičnosti, a zároveň tím diváka sociálně umrtvuje. Politická manipulace je v dnešní době bez televize prakticky nepředstavitelná.
Reálný socialismus jako přírodní pohroma a krize státu blahobytu:
Kapitalismus i socialismus se velmi podobají, kontrola masy populace. Liší se způsobem, jakým znásilňují přírodu pro potřeby vlastní mocenské reprodukce.Kapitalismus drancuje cizí území,socialismus to své. Kapitalismus kontroluje pomocí peněz, socialism