Jáství a charakter

Kapitola 10 – Jáství a charakter
Jáství jako determinující a regulující složka osobnosti
-charakter a etická kultura osobnosti
Jáství a sebeobraz
Uvědomování a hodnocení vlastní osobnosti. Celostní představa a svém já a komplexní vztah k sobě samému.
Sebeobraz – aspekt kognitivní = charakteritika a podstata vlastní osobnosti, afektivní aspekt = varianty sebelásky od bezvýhradného přijetí až po odmítnutí sebe sama (sebedůvěra, sebeúcta, …) aspekt volní = míra úsilí k sebeprosazení a sebeuplatnění
Obrazy sebe – reálné já = obsah a struktura sebepojetí
vnímané já = pocity sebe v daném okamžiku, jak se vidím v kontextu daných situací
ideální já = představa ideálního obrazu sebe sama
prezentované já = charakteristiky, které ukazuji druhým, jak chci být vnímán
vznik já - geneticky dané dispozice + výchova se svými normami => ideální já => reálné sebepojetí - Silové pole utváření sebepojetí
Regulativní fce sebepojetí – S = organizace vlastností, které individuum přivlastňuje sobě samému
P = percepce – reakce okolí vůči sobě, představa o jednání ostatních lidí vůči sobě
A= aktuální chování – ostatních vůči sobě, kdy reagují na charakteristiky dané osobnosti
Ch = vlastní chování vůči druhým lidem
Teorie zrcadlového já – sebeobraz S je odrazem toho, jak si člověk myslí, že je vnímán P druhými lidmi a ukazuje, že sebeobraz S pak řídí chování Ch
Lineární model P =>Ch nebo kruhový A =>P =>S =>Ch =>A
Osobní identita a autonomie
Osobní identita = vědomí „kdo jsem“ a „kam patřím“
Erikson „nevytvoří-li se osobní identita v období dospívání, má tento deficit za následek, že po celý zbytek života se člověk hledá nebo prožívá pocit nezakotvenosti, nezařazenosti“
Osobní identita = psychofyziologická identita + sociální identita
psychofyziologická identita – přijetí pohlaví a věku,
sociální identita – role rodinné, vrstevnické, partnerské, profesní
Propracovanost obou identit podmiňuje jednoznačnost a úroveň seberegulace a sebekontroly, sebevědomí, sebehodnocení a sebedůvěra
Osobní identita je výsledkem procesu individuace = stávání se sebou samým – výsledkem je osobní autonomie , což je znak dospělosti a osobní zralosti

Osobní autonomie souvisí s místem ovládání a podle místa ovládání lidi dělíme na internalisty a externalisty a taky niterný člověk a vnějškový člověk
Internalisté – jsou přesvědčeni, že to co je potkává je výsledkem jejich aktivity, kompetence nebo nekompetence
Externalisté – si myslí že jsou hříčkou v rukou osudu, že je to otázka štěstí nebo neštěstí, mají nižší sebecit
Niterný člověk – bohatě diferencovaný vnitřní život, pěstuje sebereflexi, není závislý na módě a vnějších normách skupiny, je nekonformní i když zodpovědně plní své společenské role
Vnějškový člověk – je závislý na veřejném mínění, je závislý na podnětech zvenčí
Obdoba Jungovy intro a extroverze.
Pocity já jako činitele a sebecit
Pociťování vlastních možností – Ch.Gordon – kompetence, sebeurčení, pocit vnitřní jednoty a pevnosti charakteru a jejich vztah ke kultuře, soc.zázemí, vlastní osobnosti, organismu a prostředí aktivity
Pocity vlastních možností - v období adolescence kolísání od schopnosti po neschopnost
Pocit kompetence – představa o vlastní schopnosti či způsobilosti ve vztahu k určitým obsahům a předmětům – subjektivní aspekt objektivní zdatnosti – může být značně vzdálen od reálných možností jedince
Pocit sebeurčení – jak se daří jedinci dosáhnout vytčených cílů a překonávat překážky – také prožívání aktu vynaloženého volního úsilí – sebevláda
Pocit vnitřní jednoty já – prožitek vnitřní integrity, soulad mezi zaměřením a schopnostmi, zaměřením a stylem jednání , temperamentem a charakterem
Pocit osobní důstojnosti – zdroj pozitivních nebo negativních ocenění vlastní osobnosti v průběhu vývoje, vyjadřuje míru uspokojení potřeby uznání a potřeby být osobností – výsledek procesu personalizace
Sebehodnocení
je jádrem jáství, má dva póly – spokojenost a nespokojenost se sebou => větší či menší sebevědomí
pýcha, hrdost, domýšlivost, ješitnost, arogance, chlubivost, nekritičnost X skromnost, pokora, rozpaky, ostýchavost, stud, zahanbení, sebesnižování, sebekritičnost, ukřivděnost
ústřední sebecharakteristikou je sebeúcta – je budována prostřednictvím dosahování cílů – internalistický X externalistický typ sebeúcty – prožitkovou podmínkou sebeúcty je sebeakceptace , sebeúcta závisí na shodě mezi o