EU jako hráč ve světové politice

ké spolupráce
na návrh Francie – mělo se účastnit 6 států, 5 z nich plán přijalo, Francie zamítla
1955 založení Západoevropská unie – měla fungovat jako nástroj pro spoluprási ES NATO – mezivládní přístup
1961-62 neúspěch Fouchettových plánů – měly vést ke spolupráci v oblasti zahr.politiky a bezpečnosti – de Gaulle se tak snažil obejít rámec NATO a omezit vliv USA v E, země Beneluxu plány odmítly – podle de Gaulla hráli roli agentů ve službách VB
Evropská politická spolupráce
vypracována Davignonova zpráva – zabývala se politickou spoluprácí – členské státy se rozhodly návrh přijmout
byla tak založena Evropská politická spolupráce
dobrovolná aktivita členských států, ani rozhodnutí schválená v tomto rámci pro ně nebyla závazná
spolupráce neměla žádné zázemí ani rozpočet, šlo hlavně o pravidelné setkávání ministrů zahraničních věcí – cílem měla být harmonizace postojů a stanovisek v zahraniční politice
kontakt mezi členskými státy zajišťoval Politický výbor
1972 – podnět pro změnu – měla být vypracována nová zpráva
1973 druhá Davignonova zpráva – frekvence setkávání se měla zvýšit na 4 setkání ročně
EPS byla formálně oddělena od evropského integračního projektu – nicméně setkávání ministrů bylo personálně totožné jako v Radě ES – mělo to zdůraznit, že EPS stojí bokem a není tak ohrožena suverenita členských států v oblasti zahraniční politiky
Další reformy:
1981 Londýnská zpráva – potvrdila, že EPS funguje zavedení mechanismu rychlé reakce – zajišťuje ministrům zahraničí sejít se do 48 hodin + zavedla podmínky pro jejich svolání – na krizi se museli shodnout nejméně dva z ministrů
Zavedení tzv. trojky – představitelé tří zemí – předsednictví se měnilo
JEA - formálně propojeno EPS s agendou ES – stala se součástí primárního práva (hlava 3) – zavedl povinnost členského státu konzultovat s ostatními každou aktivitu, které by se mohla týkat společných zájmů; položil institucionální základy pro další spolupráci – vytvořen sekretariát, který se měl starat o agendu zahraniční politiky
Aktivity EPS
Říjnová válka 1973 – dokument uznávající právo Palestinců na domovinu – měl za následek, že arabské státy ukončily ropné embargo vůči evropských státům – k tomuto dokumentu se nepřijalo Nizozemí – embargo zůstalo (problém dosažení jednotné pozice)
Arabsko-evropský dialog – uzavřen 1980 přijetím Benátské deklarace
Helsinský proces – konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – počátek 1973, cílem bylo sbližování západu s východem, státy si rozdělily agendu a pak společně vytvářeli jakýsi společný postoj
Společné postoje ke státům RVHP – země východního bloku
Sovětská invaze do Afgánistánu – 25.12.1979 – západní Evropa v tu chvíli nebyla schopna reagovat – Vánoce – a zároveň se předávalo na přelomu roku předsednictví – ze strany SSSR dobrý tah – EPS neschopna zareagovat – výsledkem bylo vytvoření mechanismu rychlé reakce – v tomto případě jim to trvalo zhruba 2 měsíce
Válka o Falklandy (Malvíny) – 1982 – jižní Atlantik – zaútočila Argentina, vojensky je obsadila – čekali na reakci VB – ta odpověděla pod vedením Tatcherové – válka – Argentina poražena – ES akci Argentiny odsoudily a požádali Argentinské vedení o ústup z ostrovů – podpořili tak VB
EPS pomalu ale trvale sbližovala členské státy – mohli se připravit na užší spolupráci
Cesta k SZBP
Impulzy:
Vnější: Válka mezi Irákem a Iránem, první válka v zálivu
Vnitřní – pod vlivem Delorse
80./90. léta – vyčleňují se skupiny
Zastánců – Německo, Benelux
Odpůrců – VB, Dánsko
Francie – na jednu stranu SZBP podporovala, na druhou však měla zájem si udržet svou vlastní zahraniční politiku, být tím, kdo bude diktovat, jak bude společná politika vypadat – to nebylo pro ostatní státy přijatelné
1990 římská schůzka Evropské rady – návrh hlavních principů budoucích SZBP
Duben 1991 Lucemburské prohlášení – to předsedalo ES – shrnulo předchozí plány a projekty, výsledkem byl systém pilířů
Důvody pro změny k SZBP
konec studené války znamenal i konec biopolarity, dlouhodobě existující politické struktury zmizely a nechaly po sobě vakuum
„europeizace“ bezpečnostní politiky v souvislosti se stažením USA
rozdíl mezi ekonomickou a politickou silou
příliš vágní legální a institucionální základ EPS – šlo o konzultace, které nebyly závazné
spill-over efekt – ekonomická dynamika vedla k politické spolupráci
SZBP ve Smlouvě o EU
od 1.11.1993 jako II.pilíř
cíle: posilovat bezpečnost unie a členských států, mezinárodní bezpečnost, kooperace mezinárodních organizací, apod.
institucionální základy
stály na modelu EPS – nejdůležitější byly členské státy a jejich reprezentanti
ERada – určuje zájmy, rozhoduje jednomyslně
Rada ministru zahraničí – na základě instrukcí od ER přijímala konkrétní rozhodnutí – hlavní nástroj konzultace a harmonizace
Politický výbor – měl monitorovat, co se děje ve světě, mezinárodní politiku a připravovat o tom zprávy pro Radu
Výbor státních zástupců COREPER – připravuje podklady pro konkrétní jednání
Pracovní skupiny, sekretariát
Parlament a Komise – postavení slabé, parlament měl právo na informace, komise mohla podávat návrhy
Nástroje:
Společné postoje /nástroj EPS/ - šlo o politické prohlášení
Společné akce – přijaty pro případ nutnosti společné reakce – vycházely z obecných směrů vytyčených Evropskou radou
Rada EU rozhodovala jednomyslně, postupně se rozšiřovalo hlasování kvalifikovanou většinou
Zaměření a efektivita
prioritní oblasti – 1992 – KBSE, nešíření jaderných zbraní, odzbrojení, ekonomické aspekty bezpečnosti
prioritní území – SVE, bývalý SSSR, bývalá Jugoslávie, Blízký východ, jižní Afrika
společná politika však nesplnila požadavky, většina aktivit skončila nečinností nebo se státy nebyly schopné dohodnout na jednotné akci – problémem byl systém hlasování, který vyžadoval jednomyslnost
konflikt v Jugoslávii – neúspěch
Amsterodam
odpůrci návrhu – VB, Francie – Amsterodam tak byl kompromis
hlavní změny:
rozšíření cílů SZBP směrem k posílení bezpečnosti, podpora bezp. spolupráce apod. (čl. 11)
změna nástrojů – zavedeny tzv. společné strategie – nástroj pro plánování a uskutečňování dlouhodobých akcí
hlasovací procedury – rozšířena hlasování kval. většinou – je možné hlasovat k.v. o společných akcích a postojích, které vychází z již společné strategie
zavedení princip konstruktivní abstence – možnost se nezúčastnit hlasování
vytvoření institutu vysokého zmocněnce pro SZBP – nástroj vnější reprezentace – Chavier Solana
spolupráce EU a ZEU
aktivity SZBP
pakt stability
podpora mírového procesu v Izraeli
aktivity v Bosně – převzetí operace
jednání o omezení exportu zbraní
nešíření jaderných zbraní
atd.
aktivity mimo SZBP
samostatné aktivity v oblastech, které by měly spadat do SZBP:
francouzská vojenská intervence ve Rwandě
odlišný přístup k Iráku
zapojení Ruska do mezinárodního bezpečnostního systému (přes NATO)
evropská bezpečnostní a obraná spolupráce (EBOP)
jedna z klíčových součástí SZBP
summit NATO1990
summit NATO 1994 Brusel
summit NATO 1994 Berlín
summit NATO 1996 Berlín
Amsterodamská smlouva
Francouzsko – britská deklarace ze Saint-Malo 1998
Koncept 3D – delinking, duplication, discrimination –
DECOUPLING – odkazuje na USA obavy ze vzdalování spojenců na obou stranách atlantiku
DUPLICATION – žádné zdvojování zdrojů – USA se obávaly z vytváření paralelních vojenských struktur
DISCRIMINATION – USA obavy z diskriminace států, které jsou členy NATO ale nejsou členy EU – koncem 1998 takových států bylo 5 – Island, Norsko, Turecko, Kanada, USA – otázkou bylo, zda se mohou zúčastnit vojenských operací – požadavkem USA bylo to, aby se tyto státy mohly do evropských operací zapojovat, pokud budou chtít
Kosovo jako lekce pro Evropu
summit NATO 1999 Washington
summit EU v Kolině 1999
summit EU v Helsinkách 1999
summit EU v Bruselu 2000 – vytvoření sil Rychlé reakce
summit v Nice
vytvoření klíčových výborů pro ESDP – institucionální zázemí
Politický a bezpečnostní výbor
Vojenský výbor EU
Vojenský štáb EU
Zavedení posílené spolupráce
IRÁK
nejvíce otřásl společnou politikou EU
rozdílné postoje členských států EU
dopis osmi
dopis deseti
vytvoření výborů v rámci EU
společný postoj EU k irácké krizi – 2003: zdůraznění role OSN
Evropská rada v Soluni – jednání o Iráku: vypracování bezpečnostní strategie EU
Možnosti SZBP a ESDP
politicko-diplomatické nástroje
hospodářské nástroje – sankce
vojenské nástroje (ESDP)