Zkousky_2006

Toto jsou vypracované zkouškové otázky



1. Charakterizujte proměnné vstupující do mezilidských vztahů (fyzické, sociální, psychické)
Fyzické – Pohlaví, věk, rasa, barva pleti, postava, vzhled, zdravotní stav, držení těla, oblečení, úpravnost
Sociální – sociální pozice – v každém společenském systému člověk zaujímá soc. pozici, která je výrazem společenské funkce.
Sociální status – trvalejší pozice,místo které člověk zaujímá ve spol. na základě svých schopností.
3 druhy(vrozený, získaný, připsaný). Je proměnlivý
Sociální role – očekávaný způsob chování člověka v dané sociální situaci, vyžaduje respektování společenských norem
Psychické -
2. Vysvětlete, co znamená: Osobní image, mýtus prvního dojmu
Osobní image – vnímání mé osobnosti v sociálním prostředí, sdělení veřejnosti
o našich kvalitách (někdy i fiktivních)
Mýtus 1. dojmu – rychlí úsudek o člověku bývá velmi málo přesný, bývá kombinací
předsudků, stereotypů, tradice a laických teorií.
3. Popište hodnotící chyby ve vztahu k prvnímu dojmu
Nemusí být odrazem reality, může se stát subjektivním vnímáním. Např.: hry při přijímacích řízeních
1. Rychlý úsudek o druhém člověku – bývá způsobený kombinací předsudků, tradice, laických teorií
2. Figura v pozadí – jedinec je vnímán v kontextu s jeho prostředím
3. “Haló efekt” kdy na základě jedné dominující vlastnosti se přisuzuje posuzované osobě řada dalších vlastností.
4. Chyba centrální tendence se snahou vyhýbat se extrémním hodnocením a posouzení umisťovat do středu škály.
5. Chyba kontrastu kdy posuzovatel přisuzuje posuzované osobě opačné vlastnosti než má sám.
6. Chyba shovívavosti spočívá v tendenci hodnotit posuzované osoby spíše příznivě, může však být i tendence opačná,
7. kdy hodnocení všech posuzovaných jsou spíše nepříznivá. Jako “efekt dobroty” se nazývá tendence posuzovatelů
nadhodnocovat jim známé osoby. Dosáhnout snížení výskytu chyb při posouzení je možné kvalitním výcvikem
posuzovatelů a zpřesněním a sjednocením hodnotících kritérií.
4. Charakterizujte výrazové projevy člověka (neverbální komunikace)
Proxemika – studuje sdělení která sdělujeme vzdáleností od druhého
Posturologie – řeč postojů našeho těla, držení těla
Kinezika – zabývá se sdělováním informací pomocí pohybů končetin, těla, krku a hlavy
Gesta – sdělení která tlumočíme naučenými pohybovými projevy, symboly a znaky.
Haptika – sdělení, která vyjadřujeme bezprostředním kontaktem s druhým člověkem
Mimika – sdělení informace pomocí výrazu obličeje, konfigurací obličejových svalů
Pohledy – vyjadřují co si lidé sdělují očima, pohledem z očí do oči
Hlas člověka – expresivní projev vnější mluvené řeči

5. Popište zdroje motivace
Potřeby – potřeba je pociťována jako nedostatek nebo nadbytek určitých faktorů lidské existence, nutí člověka k odstranění negativního stavu, je vnitřní
subjektivní stav jedince. Maslowova hierarchie potřeb: 1, tělesné potřeby – jídlo; 2, potřeby bezpečí – ztráta domova, soukromí; 3, potřeby sounáležitosti a
lásky; 4, potřeby uznání – touha po uznání, obdivu a úctě; 5, potřeby seberealizace – sebeuplatnění, poznání a estetické
Postoje – pohotovost člověka reagovat určitým způsobem na podnět. Postoje se vytvářejí učením na základě opakované zkušenosti, nebo nápodobou.
- zájmy – zaměření člověka na určitou oblast, podněcují nás k činnosti, význam zájmů v životě člověka je mnohostranný, tvoří důležitou
charakteristiku osobnosti
- hodnoty – regulátor lidského chování, člověk si v průběhu života neustále vytváří a pozměňuje hodnotový žebříček, který ukazuje co člověk v životě
upřednostňuje, vypovídá o obsahu života

6. Charakterizujte proces motivace a vysvětlete rozdíl mezi motivací a stimulací
Proces motivace určuje směr, intenzitu a trvání našich akcí. Motivace může být vědomá (pak víme, co a proč děláme), nebo nevědomá (skutečné příčiny
chování jsou jiné, než myslíme). Motivační proces je spouštěn potřebou, což je stav určitého nedostatku nebo nadbytku, pro který je charakteristické
napětí. Toto vnitřní napětí je subjektivně nepříjemné a proto je organismus tlačen k tomu, aby napětí zmírnil nebo eliminoval. Např. pocit hladu evokuje
potřebu jídla; člověk už z minula ví, jak postupovat při vyhledání potravy; tuto zkušenost vybaví a akci zrealizuje, tj. nají se. Potřeba je saturována, napětí
mizí a proces motivace se tímto uzavírá. Motivované chování má za cíl potřebu naplnit; pokud se to nedaří, jde o frustraci.
Motivace – vnitřní,