Zapisky_minulych_let

1. ÚVOD DO STUDIA POLITIKY
1. 1 Co je politologie?
Politologie (či politická věda) se primárně zabývá studiem politiky a politických problémů.
- politologie jako zvláštní společenská věda je poměrně mladou disciplínou
- v dnešní podobě se vyvinula během 19. a 20. století => souvisí s rozvojem moderní
společnosti
- počátky studia politických problémů sahají do řecké antiky
- politické myšlení se rozvíjelo od předkřesťanských dob v rámci filosofie
Klasičtí představitelé politologie:
Platón
Aristoteles
Z politiky se stává jeden ze specializovaných systémů moderní společnosti (vedle ekonomiky) - systém, jehož hlavním cílem je řízení a koordinace konfliktů v rámci velkých celků národních států.
Pozn.: první katedra historické a politické vědy byla založena v roce 1857 na Kolumbijské univerzitě v USA.
V českém prostředí došlo k založení politologie jako samostatné vědní disciplíny až po roce 1989.
Politologie se člení na více subdisciplín:
1. Politická teorie (politická a morální filosofie, teorie pojmů, dějiny politických idejí)
2. Politické instituce a systémy (studium ústav, forem vlády, regionálních a lokálních vlád, veřejné správy, ekonomických a sociálních funkcí vlády, komparace politických institucí)
3. Studium politických stran, zájmových skupiny a veřejného mínění - "politická sociologie" (výzkum politických stran, skupin a sdružení, politické participace a volebního chování, veřejného mínění)
4. Mezinárodní vztahy (mezinárodní organizace, mezinárodní politika a mezinárodní právo)
1. 2 Co je politika?
Politika je neoddělitelně spjata s konfliktem a spoluprací ve společnosti. Jádrem politiky je řešení sporů.
Politika:
1. politika jako vláda státu
2. politika jako věci veřejné
3. politika jako hledání kompromisu a konsensu
4. politika jako boj o moc a rozdělování zdrojů
Politika jako vláda státu
Od slova polis (znamená městský stát) je odvozeno samo slovo politika.
Podle tohoto vymezení je politika činností, která se týká státu => politika se týká institucí státu a mechanismu vládnutí.
Posun od úzkého chápání politiky jako vlády k širšímu vymezení jako správy věcí veřejných (angl. governance).
"vně politiky" - např. školy, firmy, skupiny občanů, nadnárodní korporace, globální vzmach komunikačních technologií.
Politika jako věci veřejné
Sféru politiky podle tohoto náhledu netvoří jen stát, ale také interakce nestátních aktérů (politických stran, občanských sdružení, zájmových skupin) jednajících v rámci tzv. občanské společnosti.
Občanská společnost - sféra rozprostírající se mezi rodinou a státem, je založena na dobrovolnosti (politické strany, zájmové skupiny).
Základní rozdělení nevládních organizací:
Servisní organizace - poskytování různých služeb
Advokační nevládní organizace - obhajoba práv a zájmů různých společenských skupin,
kontrola rozhodování státní správy
Politika jako hledání kompromisu a konsensu
O moc se bojuje ve všech společenských sférách - v rodinách, v malých skupinách přátel, na pracovištích a stejně tak ve státě a mezi jednotlivými státy.
Ten, kdo má moc, může lépe uspokojovat vlastní potřeby. Tento pohled vyznávají radikálové a kritici moderní společnosti. Podobnou názor sdílejí i realisté.
Moc (v politickém smyslu) - schopnost ovlivnit chování jiných lidí a docílit, aby se chovali určitým způsobem. Max Weber tento vztah nazývá panstvím.
"Panstvím (Herrschaft) rozumíme předpoklad, že příslušné osoby uposlechnou rozkazu jistého obsahu."
1. 3 Typy legitimního panství a jejich vliv na ekonomiku
Stát je podle Webera určitým typem panství, které označuje jako autoritu.
Autorita - "legitimní moc", tj. takové uspořádání, které ti, kdo jsou mu podřízeni, chápou jako oprávněné a ospravedlněné.
Tři typy legitimního panství:
a) tradiční panství - podmíněno vírou v posvátnost norem existujících odjakživa. Mimo sféru
tradice panuje pánova libovůle.
Toto uspořádání není schopno vytvořit přehledné a předvídatelné prostředí pro racionální ekonomickou činnost.
b) charismatické panství - ospravedlněno vírou ve zvláštní osobní vlastnosti jednotlivce
(charisma proroka, knížete, politického vůdce).
b) legální panství - ospravedlněno prostřednictvím víry v platnost právního ustanovení
=> charakteristické pro moderní stát s jeho byrokratickou správou.
- vytváří vhodné příležitosti pro rozvoj podnikání. Existují jasně čitelná pravidla, na něž se podnikatelé mohou spolehnout
1. 4 Dimenze politiky
Tři zvláštní dimenze politiky (odlišné aspekty):
Polity - institucionální prostředí, podmínky, za nichž se politické interakce odehrávají.
V našich podmínkách tato dimenze politiky konkrétně znamená ústavní pořádek, právní rámec a jimi vymezené institucionální uspořádání.
Politics - označuje konfliktní proces utváření politiky, při kterém musí být brán zřetel na různé zájmy. Zaměření na politické aktéry - politické strany, zájmové skupiny, sociální hnutí a jejich vzájemné interakce.
Policy - výsledek, materiál, cíl, účel politiky. Z politických záměrů a programů se zde stávají konkrétní opatření jako zákony, nařízení, programy.
1. 5 Přístupy ke studiu politiky
1. ontologicko-normativní přístup
2. dialekticko-historický přístup
3. empiricko-analytický přístup
Ontologicko-normativní přístup
- kořeny v antické Řecku
- cílem: nalezení pevných objektivně existujících principů, na nichž by mohl být postaven
spravedlivý společenský řád
- snaha o nalezení objektivně existujících měřítek pro posouzení uspořádání politické obce a
postavení člověka v ní
- hledání ideálních uspořádání politické společenství
- přístup normativní - formulace toho, "jak by věci měly být"
- přístup ontologický - uchopení vlastní podstaty toho, co je, nalezení posledních principů,
jimiž se řídí chod světa
- orientace na politickou filosofii a dějiny politických idejí
Dialekticko-historický přístup
- od pol. 60. let 20. století, především v německé politické vědě
- návaznost na Marxovu teorii společnosti
- neomarxistický přístup ke studiu politických fenoménů (kritická teorie Frankfurtské
školy)
- úkolem společenské vědy: odkrývat podoby nadvlády kapitalistického systém, otevírat
příležitosti pro uskutečnění moderních ideálů svobody a všestranného rozvoje
individua.
Empiricko-analytický přístup
- analýza empiricky pozorovatelných fenoménů
- analýza a poznávání stavu světa nezaujatými nástroji
- každý vědec by měl kriticky reflektovat svá vlastní východiska (uvádět zdroje a prameny,
s nimiž pracuje, umožnit, aby byly závěry jeho výzkumu ověřitelné).
- jde o idiografické (hermeneutika) - zaměřené historicky nebo nomotetické (např.
sociologie, ekonomie, politologie) poznání
- z jednotlivých pozorování se mají získat zobecňující výpovědi o jistých zákonitostech
(výpovědi, které mají obecnější platnost)
1. 6 Vazba politologie a ekonomie
Vzájemný vztah, který váže ekonomiku a politiku => konstituce tzv. politické ekonomie.
V moderní společnosti stát poskytuje podmínky pro podnikání především tím, že zajišťuje:
1) výkon vlastnických práv (podnikatelé si mohou být jisti, že legálně nabyté vlastnictví jim
nemůže být legálně zabaveno
2) vynucování uzavřených smluv
Fungující trh je pak schopen generovat bohatství, jehož jedna část je přerozdělována státem a využívána pro poskytování takových statků - veřejných statků, které trh není schopen zajistit, nebo které nemůže zajistit efektivně.
- mezinárodní politická ekonomie - souvisí s rostoucí globalizací ekonomické aktivity
2. POLITICKÝ SYSTÉM, INSTITUCE A REŽIMY
2. 1 Obecná charakteristika politického systému
Politickým systémem chápeme ten společenský podsystém (např. vedle ekonomiky), který se zaměřuje na rozdělování hodnot ve společnosti.
Politický systém charakterizují interaktivní vztahy se společenským okolí. Z něj přicházejí tzv. vstupy, které pol. systém zpracovává. Výstupy naopak vysílá do svého okolí.
vstupy výstupy
Okolí politického systému Politický systém Okolí politického systému
Základní vstupy politického systému jsou:
- požadavky (vše, co společnost od politického systému požaduje)
- podpora (obecná akceptace politických představitelů společnosti)
Výstupy - výsledky politického procesu - vytváření pravidel hry (tvorba právních norem a
jejich implementace)
Politický systém produkuje obecně závazná rozhodnutí, která upravují život společnosti.
Politický systém lze charakterizovat jako souhrn institucí a vztahů, které se přímo týkají systému vládnutí.
2. 2 Stát
Stát chápeme jako souhrn rozmanitých institucí, skrze které se vládne.
Symbolický počátek existence moderního suverénního státu - vestfálský mír z roku 1648.
Základní rysy moderního suverénního státu:
1. suverénnost (svrchovanost) - nad státem neexistuje žádná nadřazená autorita
2. státní instituce jsou veřejné
3. stát je legitimní mocí - jeho rozhodnutí se obvykle přijímají jako závazná pro všechny
členy společnosti
4. stát je nástrojem vlády
5. území
Minimální stát
Ideální forma podle klasických liberálů. Stát je zde proto, aby udržoval vnitřní pořádek, resp. vnitřní bezpečnost, aby zajišťoval vynutitelnost smluv nebo dobrovolně uzavřených dohod mezi soukromými subjekty a aby poskytoval obranu před útokem zvenčí.
Institucionální aparát minimálního státu se tak omezuje na policii, soudy a armádu.
Stát jako nástroj rozvoje (developmental state) je stát, který zasahuje do ekonomického života s konkrétním cílem napomoci růstu průmyslu a ekonomickému rozvoji.
Zákonodárná moc (legislativa)
Zákonodárná shromáždění:
Kongres (USA), Národní shromáždění (Francie), Kongres poslanců (Španělsko), Parlament (Česká republika).
- princip reprezentace - lidem volení zastupitelé, kterým je svěřen (časově omezený)
mandát zastupovat svého voliče
Funkce shromáždění:
- tvorba legislativy
- reprezentace
- kontrola exekutivy
- výběr a příprava talentů
- legitimizace
Formy mandátu:
- volný mandát - držitelé jsou vázáni pouze svědomím
- vázaný mandát - jednotliví reprezentanti musejí sledovat linii strany
Shromáždění:
a) unikamerální - jedna komora
b) bikamerální - dvě komory
Exekutivní moc
- odpovídá za implementaci (uvedení do života) rozhodnutí politického systému
Části exekutivní moci:
- politická - tvořena politiky
- správní (byrokratická) - tvořena nepolitickými úředníky
Funkce exekutivní moci:
- ceremoniální - (hlava státu, ministři reprezentují stát navenek)
- vedoucí úloha při tvorbě politik
- řízení a kontrolování politického procesu
- každodenní politické vedení
- byrokratické řízení
Soudní moc
- rozhoduje spory
Funkcí soudu je autoritativně rozhodovat, co říkají právní normy.
Rozhodování o ústavnosti přijímaných zákonů leží zpravidla v rukou zvláštního orgánu, v České republice Ústavního soudu se sídlem v Brně.
Základním rysem soudnictví v liberálně demokratických systémech je to, že soudci jsou nezávislí na ostatních větvích moci a vykonávají svou funkci nepolitickým způsobem.
2. 4 Politické režimy
- konkrétní uspořádání politických institucí, resp. větví moci
Politický systém je souhrn všech hodnot, principů, formálních i neformálních pravidel, který upravuje vztahy prvků politického systému (především pak vztahy mezi nejvyššími orgány státní moci).
Dělba moci ve státě:
a) moc zákonodárná
b) moc výkonná
Politické režimy:
- parlamentní režim
- prezidentský režim
- poloprezidentský režim
Parlamentní režim
např. Německo, Švédsko, Indie, Japonsko, Nový Zéland, Austrálie, Česká republika
- založen na myšlence dělby moci
Politická odpovědnost vlády vůči shromáždění a účast vlády v zákonodárném procesu jsou dvě základní definiční podmínky parlamentního režimu.
Funkce hlavy státu oddělena od funkce předsedy vlády.
- skutečná výkonná moc náleží předsedovi vlády
- vláda je odpovědná jako celek
Podle charakteru vztahu mezi parlamentem a vládou hovoříme buď o:
a) premiérském parlamentarismu (převažuje vláda nad parlamentem)
b) parlamentarismu s převahou shromáždění (převažuje parlament nad vládou)
Prezidentský režim
- opírá se o dělbu moci - výkonná moc je striktně oddělena od moci zákonodárné
- lidem volený prezident - šéfem exekutivy, přímým nadřízeným výkonného státního aparátu
- nositelem výkonné moci - jmenuje členy vlády a ostatní úředníky
Nejdůležitější rysy prezidentského režimu: separace částí moci a politická neodpovědnost exekutivy parlamentu. Toto uspořádání se v praxi uskutečňuje prostřednictvím systému tzv. brzd a protivah (checks and balances), které spočívá ve vzájemné kontrole a vyvažování moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Poloprezidentský režim
- nejdůležitější postavou prezident - volen v přímých a všeobecných volbách
- hlavou státu a šéfem exekutivy
- o výkonnou moc se musí dělit s premiérem a vládou
- dělba moci je provedena ve prospěch moci výkonné
- hlava státu hraje důležitou politickou roli
- existují dva aktivní subjekty exekutivy: prezident a vláda v čele se premiérem
kohabitace (soužití) - stav, kdy prezident a premiér pocházejí z odlišných politických stran
Způsoby uspořádání vztahů mezi větvemi státní moci:
parlamentní režim
prezidentský režim
poloprezidentský režim
Kdo má reálnou výkonnou moc?
vláda
prezident
prezident a vláda
Jak je volen prezident?
nepřímo
(může být i přímo)
přímo
přímo
Kdo reálně ustavuje vládu (resp. administrativu v USA)?
parlament
prezident
prezident a parlament
Co rozhoduje o trvání vlády?
důvěra parlamentu
vůle prezidenta
důvěra prezidenta a parlamentu
Existuje politická odpovědnost prezidenta?
není
není
není
Existuje politická odpovědnost vlády?
parlamentu
parlamentu a prezidentovi
2. 5 Nedemokratické politické režimy
Kritériem klasifikace politických režimů je povaha dělby moci mezi jejími jednotlivými větvemi.
- založeny na odmítnutí dělby moci
- vláda, parlament, prezident atd. jsou podřízeni mocenskému centru
Základy politologie

STÁT
- území - je jedno jak je velké
- obyvatelstvo
- veřejná moc- státní moc (státní orgány)
- zbytková veřejná moc (notáři, stát na ně převedl pravomoci, advokátní
komora, obce)
Schopností státu je vstupovat do Mezinárodně právních poměrů a vztahů, může uzavírat mezinárodní smlouvy, stát se členem mezinárodní organizace.
Mezinárodní organizace - sdružují státy.
OSN - spojuje státy.
- dílčí subjektivita (řád Maltézských rytířů Terst)
Bosna- mělo status
- nebylo to svobodné město
Vatikán - hlavní centrum katolické církve
- je znám jako instituce s dlouhou tradicí a zvláštní subjektivitou
Suverenita (svrchovanost)
- stát vystupuje sám za sebe
- je nezávislý
- daný stát má sám o sobě monopol na zákony, monopolní schopnost státu prosazovat své
zákony, svou moc
Vznik státu
- vznik na základě smlouvy mezi lidmi
Locke John (1632 - 1704) - poddaní (svobodní lidé) se dohodli, že si zvolí někoho, kdo je
bude chránit
Hobbes Thomas (1588 - 1679) - stát vznikl díky tomu, že vládl chaos, lidé dali moc králi, aby
je ochránil
Zemědělci a kočovníci - kočovníci přepadali zem.
- skupina lidí chránila vesnici - promoderní armády
- prostředky pro živení - směna
- daně - poplatky tomu, kdo území spravuje
Stát zajišťuje - sociální sféra - sociální dávky
centrální banka hýbe se sazbou
Tradiční formy vlády (systémy vlády)
monarchie - v čele hlava státu, nevolená
● absolutistická
● konstituční (Saudská Arábie) - od 15., 16., 17. století
republika- volená hlava státu
Dělení podle pravomoci, území:
unitární stát ↔ federace
Federace - suverenita dělená na územní jednotky, dělené pravomoci, společná zahraniční politika, společná měna, armáda - pokud něco není.
(kanton - územní správní jednotka ve Švýcarsku s vlastní správou)
Unitární státy - také se dělí, tyto jednotky mají různý stupeň pravomocí.
Konfederace - vzniká smlouvou mezi několika státy, které přenášejí pravomoc na centrum.
federace ↔ konfederace (spíše výjimečně)
Vývoj konfederace → státy se osamostatní
→ vznikne federace
Unitární stát - ČR, Slovensko, Francie, Belgie - federace, náběh ke konfederaci.
- VB - unitární federace - něco mezi federací a unitárním státem
Nizozemí - člení se na provincie - unitární stát
Německo - federace
DĚLBA MOCI VE STÁTĚ
VÝKONNÁ
prezident, vláda, ministerstva, policie
ZÁKONODÁRNÁ
parlament (1 nebo 2 komory)
Chorvatsko mívalo 3 komory.
SOUDNÍ
soudy
Vytváření komor - senát, poslanecká sněmovna.
Velká Británie - senát - členové - dědičně, lidé povýšení královnou.
Veřejný ochránce práv (ombudsman) = zákonodárná moc.
Vrchní soudy
Ústavní soud - ochrana ústavnosti
Nejvyšší správní soudy
Parlamentní režim (VB):
voliči → parlament- prezident
- vláda
Demokracie - suverenita parlamentu ve VB - mimořádně velký význam král, královna.
Prezident jmenuje vládu, právo VETA.
prezident - v republice
monarcha (král) - v monarchii
Britský parlament → 2 komory - dolní je volená
Premiér - může kdykoli dolní sněmovnu rozpustit - oficiálně to dělá královna.
Britská sněmovna - na 5 let.
Horní komora - orgán vytvářený primárně.
- představitelé anglikánské církve a ti, které volí královna
- nemůže dávat dolní sněmovně nějaký zákon
opozice - instituce oficiální opozice jejího veličenstva, tradice stínové vlády (vznik v Anglii)
Britský systém funguje na základě střídání 2 politických stran:
laibristé - levostředová strana
konzervativci - pravostředová strana
Další politické formace - nemají téměř žádný význam (strany Walesu, Skotska).
Liberálové - Liberální demokraté - malý význam.
Německo - parlamentní republika
Konstruktivní vyjádření nedůvěry - ve chvíli, kdy chcete odvolat premiéra, musí se zároveň zvolit nový premiér (kancléř).
Institut - imperativního (vázaného) mandátu
- reprezentativního (volného) mandátu - poslanec je odpovědný pouze svému
svědomí, je neodvolatelný ať hlasuje jak chce
i proti své straně
Gaulleder - na Slovensku, byl vyhozen z parlamentu, protože chtěl být nezávislý, byl zbaven mandátu.
Západní země Evropy jsou většinou parlamentní.
USA - prezidentský režim
americký kongres (parlament)
- 2 komory ○ sněmovna reprezentantů
○ senát (utvářen na územním principu, funkční období senátorů - 6 let, každý
americký stát volí 2 senátory - stabilnější instituce
sněmovna reprezentantů - volená na 2 roky, odráží aspekt změny, na rozdíl od senátu.
prezident - není přímá volba (polopřímá volba), voliči dávají své hlasy volitelům, kteří volí
prezidenta
IMPEACHMENT - jediný zásah, jak může vláda zbavit prezidenta úřadu
- zbavení prezidenta úřadu
- ještě nebyl použit
(Clinton - bylo nedokončeno) Nixon
Ústavní soud - prezident jmenuje soudce na doživotí (u nás funkční období ústavních soudců
10 let).
stranická disciplína - hlasování jednotně
USA- demokraté - jsou liberálnější formací
- republikáni - spíše konzervativní, nejsou příliš homogenní
Latinská Amerika - prezidentské režimy, méně stabilní, problematičtější
Semiprezidentský režim (poloprezidence) - jako první zavedla Francie
- premiér i prezident - nemusí být tak úplně jasné, kdo je šéfem
- premiér může i odvolat prezidenta
premiér ← prezident
← parlament
Francie - po Velké francouzské republice - republika, král byl popraven. Nástup Napoleona - po porážce - monarchie, potom zase republika, Charles de Gaule navrhl systém se silným vlivem prezidenta, nebyl vyslyšen a setrval parlamentní režim. Na začátku 60. let 20. století přišla Francie