Zapisky_minulych_let

o Alžírsko, 1958 - část francouzské armády se rozhodla pro státní převrat - V Alžírsku (potřeba potlačit vzpouru v Alžírsku), de Gaule se dostal opět k moci, stal se prezidentem.
5. list, vpravo uprostřed KO..BITACE ?
sbor souhlasných většin (většinu poslanců Národního shromáždění má prezident na své straně).
Ústavní rada - je jmenována prezidentem - předsedou dolní komory
Stát → občané (strany)
Aktéři- zájmové skupiny
- politická hnutí
- politické strany
Politické strany- formují politické mínění
- rekrutovat státní zastupitele atd.
Vnímání politických stran (extrémy)
- odmítnutí politických stran (že nejsou potřebné)
- opak
Organizační modely
kádrové strany - (elitní, honorační)
1. pol. 19. století, většinou aristokraté, lidé z vysokých pozic.
Vznikaly na půdách tehdejších parlamentů, nepotřebovaly stranický aparát ani program, nebyl důvod, voličů nebylo moc, neměli právo volit.
masové strany (2. pol. 19. století)
1. průkopníky sociální demokraté
- cílem vytváření masivních organizací snažili se integrovat členy. Sociální demokraté úzce spolupracovali s odbory.
- volební právo dostalo více lidí, masová organizace - silná, byla schopna prezentovat požadavky této skupiny (demonstrace)
staré formace (liberálové atd.) se měnily na masové organizace - musely rozšířit organizace, propagovat.
catch-all strany (univerzální, všelidové strany)
- obsahují ideový akcent
- objevuje se střední třída, nové profese
- společnost sociálně mobilní
- nemohly se zaměřit na určitou skupinu
- jde o to získat co nejlepší volební výsledek a je jedno, kdo volí
- média (televize) - účinný způsob oslovování voliče
- musí mít dobrý image, roste potřeba leaderů
- drahé náklady na reprezentaci
- financování - od členů a od státu
- všechny velké strany musí tento mandát využívat, jinak by spadly na několik procent
kartelové strany - více stran (ideově se příliš neliší) se navzájem podporuje
- oslovuje voliče primárně prostřednictvím médií
Česká demokratická aliance (90. léta)
- v českých zemích - ČSSD, ODS, catch-all strany
levice základ většiny stranických pravice
sfér
Stranická rodina (sociální demokraté, liberálové, konzervativci, křesťanští demokraté)
levice - komunisté, soc. demokraté, zelení (?)
pravice - ODS (orientace na svobodu, atd.) = liberálové, konzervativci, křesťanští demokraté, radikální pravicové strany, agrární strany (už moc nejsou - Polská lidová strana)
sociální demokraté - v 19. století začínali na podpoře dělníků, orientace na marxismus, sociální revoluci, později se umírnili (stále reformističtější). Dnes se hlásí k solidaritě, ale nevolí radikální cesty (významné ve Francii, Německu, u většiny států, výjimka: Irsko).
komunisté - vznik 1917, odštěpení od sociální demokracie, je potřeba reformovat, pro zradu sociální demokracie se od nich odštěpují.
Marx, Lenin - podle jejich názorů.
Cíl: odstranění buržoazní společnosti a nahrazení beztřídní.
Po roce 1945 - podpora začíná vyprchávat, postupně méně a méně významní.
V polovině 70. let začali hlásat eurokomunismus.
KSČM - nejsilnější komunistická strana Evropy.
zelení - podpora od mladších obyvatel
Od pol. 90. let - koalice se sociálními demokraty.
- významní v západní Evropě, nálada - Evropa je spíše materialistická, proto se zatím moc neprosazuje.
křesťanští demokraté - rodina, víra, náboženství - základ, který se odvíjí od jejich vzniku.
Dnes převzali: požadavek tržního hospodářství, trh s pevnými hranicemi, podpora sociálně slabších (významní v Belgii, menší křesťanské strany fungují téměř ve všech evropských státech).
konzervativci - tam, kde na levé straně nefunguje křesťansko-demokratická strana, tam se prosazují konzervativci (VB, Malta, Itálie, skandinávské země).
ODS - dnes se blíží spíše ke straně konzervativní než k liberální.
Dnes jsou liberální strany spíše stranami malými - VVD - Nizozemí.
radikálně-pravicové strany (např. Republikánská strana Československá - Sládek)
VOLBY A VOLEBNÍ SYSTÉMY
- do politických stran, zájmových orgánů, nepolitických institucí
uzurpace - někdo si něco vezme bez dovolení ostatních, neohlíží se na voliče státu, nelegální
převzetí moci
jmenování - prezident jmenuje předsedu a ministry vlády (VB - panovník jmenuje členy
do horní sněmovny)
losování (arménské Řecko - osoba významná na určitou funkci) - dnešní využití - vybírání
předsedy volební komise
aklamace - (12., 13. století vybíral panovník na principu dědičnosti, doprovázen rituálem
- skupina vysokých šlechticů, vyjádřili - budiž je králem)
Využívá se výjimečně i v moderní době. T. G. Masaryk - zvolen prezidentem formou aklamace - poslanci povstali.
kooptace - těleso se rozhodne někoho přijmout, rozhodnutí celku probíhá kooptací, ne
formou volby - v českých moderních dějinách po roce 1989
- po listopadu 1989 problém jak volit členy poslaneckých sborů → někteří poslanci
odvoláni - Česká národní rada doplnila počet, nejde o volby, ale o rozšíření
orgánů.
Znaky volebního práva
všeobecnost voleb - může se zúčastnit každá osoba
◦ cenzus - věk
- způsobilost k právním úkonům
- v některých zemích nemají odsouzenci možnost volit
- pohlaví (volební právo přiznáno pouze mužům)
1898 - Norsko, Finsko - jako první přiznali ženám právo volit.
rovnost - každý hlas má stejnou váhu
přímost - volič → politik, někdy včleněn mezi tyto účastníky mezičlánek
tajnost - tajné hlasování
Před rokem 1989 - nedodržování tajnosti.
▪ aktivní volební právo - může volit, minimálně 18 let při volbě poslance
▪ pasivní volební právo - může být zvolen, o hlasy voličů se uchází poslanci
- dovršení 21 let, aspoň 2. den 21 let
- senátor - 40 let
- prezident - 40 let
neslučitelnost funkcí - nemůžu být poslancem a senátorem zároveň
- senátor a starosta může být
Funkce voleb
- výběr osob na veřejné funkce = výběr elity
- legitizace - když přijde na volby málo lidí, např. 58 % - občané jsou spokojeni
- nezajímá je to, nezájem o danou
instituci, výraz odmítnutí, vnímání
jako nepotřebné. 10 % - instituce
nemají příliš velkou vážnost.
- vyjadřování názoru občanů
- tlumič napětí - tím, že se vyjádříme volením, nemáme potřebu protestovat aktivně
(manifesty)
Volební soutěž
Svobodné a férové - podmínky pro kandidující subjekty jsou stejné
- funguje veřejná viditelnost - finanční limitace při volbách do parlamentu - dostanou určité
peníze - finance do kampaně se jim zčásti vrátí
- způsob srovnání rozdílu
VOLEBNÍ SYSTÉMY
- poměrný
- většinový
A
B
Z
Y
X
10 %
10 %
20 %
20 %
40 %
Relativní většinový systém - USA, VB ().
- vítěz je jenom jeden - 1. (first post)
- i menšinová strana může reprezentovat názor vůči voličům v poměrném zastoupení
Většinový systém - větší personální vazba, poslanci se musí více snažit.
- těžké něco prosadit, když je až 20 stran ve státě
Celý odstavec asi o Turecku, Švédsku a procentech mandátů - nečitelné.
rozdělení mandátů
ČR - 14 krajů - na každý připadá podle počtu voličů
VOLEBNÍ METODY PŘEPOČÍTÁNÍ HLASŮ - různé
většinový volební systém absolutní - vítěz musí získat více než 50 % hlasů, bývají 2 kola
(senátoři).
preferenční hlasy - 1 - Unie svobody, KDU-ČSL - střídání v jednotlivých krajích
2
3
4
5
○ kroužkování - do parlamentu se dostalo výrazně více lidovců (volební inženýrství - úpravy
volebního systému, úprava klauzule, 2. kolo atd.)
NEDEMOKRATICKÉ SYSTÉMY
rudí kmérové - v Kambodži - místní komunistická strana (bourali města, vše, co souvisí s
moderním světem, zaměřeni na historii), motyky na rozbíjení hlav odpůrců.
- chtěli se oprostit od moderního světa
- podle brýlí poznali nepřátele
plošný teror (Karl Friedrich Brzinský) - uplatňoval teroristickou kontrolu
jediná oficiální ideologie - světovládné, (marxismus, leninismus) utopické tendence
jediná masová strana - nepřipouští žádnou konkurenci, osou fungování režimu

Základy politologie - přednášky

na špičce strany, hierarchie je vůdce (Hittler, Stalin, Gottwald).
- propaganda, ovládnutí médií, úplný monopol na média, nepřijmout žádné alternativní názory
(kostely - kontrola toho, co říkají kněží, radio, noviny).
- monopol na ozbrojené síly
- monopolní kontrola hospodářství, ekonomie
◦ státní vlastnictví podniků, centrální plánování, kdo kolik vyrobí, pro potřeby režimu
Totalitní režim - Severní Korea, Sovětský svaz, nacistické Německo
Saddámův režim - neměl ideologii neodvolávající se na všechno, BAAS (obrana) nebyl tak
důležitý, je to rozdíl od totalitního ideálu
Autoritativní režimy - nenaplňují základní rysy totalitních režimů
Line - španělský politolog, vyšel z Borinského, rozdělil režimy na autoritativní a totalitní
Limitovaný pluralismus (pluralismus - v demokracii)
- může fungovat podsystémová autonomie, neúkolování
- sdružení podnikatelů - totalitní režim potřebuje - musí připustit určitou autonomii -
autonomní entity
- může se stát, že režim neovládá armádu
pluralismus - více názorů pol. stran. konkurencí
Monismus (u totalitních režimů) - vše je podřízeno určitému centru
Mentalita - formuje politickou bázi režimu
- ideologie totalitního režimu
Depolitizace - usiluje o to, aby se lidé nepletli do politiky
- občané by měli být vůči režimu loajální, ale nemusí ho uznávat, občany
nepřesvědčuje, aby byli lepší, starší, aby byli poslušní
Mobilizace - charakteristické pro totalitní režimy
- přesvědčení občanů, že vytváří něco nového
Posttotalitní režim - Čína, Kuba (vývoj), stále si udržuje situaci na bázi, že nepřipouští
subkultury, jistá míra snahy aktivizace tu byla, ale už rezignovala
Současné Rusko - JUKOS - naftařská společnost, majitel odsouzen do vězení za podplácení
opozice
Hybridní režimy - něco mezi demokracií a nedemokracií (část Latinské Ameriky, Afriky,
Asie)
Fared Hacharia - americký politik
neliberální demokracie - konají se tu sice volby, ale může se stát, že je kandidát z opozice
zadržen
- tajnost voleb se příliš nepraktikovala
- činnost tajné služby - sledování
- snaží se vnějškově tvářit demokraticky (kvůli zahraničí, vnějšímu
dojmu, kvůli závislosti obchodní na nějakém státu)
- částečná akceptace demokracie tu je
Donnella - Delegativní demokracie - osoba prezidenta setrvává v zásadní roli (prostředí
Latinské Ameriky)
Chuan Perón - argentinský prezident, radikální reformátor, za doby růstu hospodářství
- vyhrál přímé prezidentské volby, chtěl zeslabit rozdíl mezi chudými a
bohatými, nechal stavět čtvrti pro chudé, investoval do firem - kvůli práci,
zruinoval Argentinu. Armáda ho vyhnala, za 15 let se vrátil, znovu se stal
prezidentem, ale brzy zemřel.
Perón se neohlížel k ústavě, d....... přepadli ústavní soud a ten už nezasedal, fungují emoce, machismus - pohlednost vůdce, volí ho ženy.
- narušuje klasickou dělbu moci, prezident se ohlíží přímo k lidu
Demokratická tranzice (přechod k demokracii)
ČSR - 1989 - nahrazení dosavadního komunistického režimu demokratickým, Sametová revoluce.
Demokratická konsolidace - společnost si zvyká a přijímá demokracii, země, která odmítá
demokracii se nemůže označit jako dem. konsolidace
Liberalizace
↓
Demokratizace - přímo zavádění pravidel hry, které se začínají přijímat
V ČSR - červen 1900 - 1. demokratické volby
Pražské jaro
za Gorbačova
1990/1991 - zvrat k původním poměrům, výsledkem rozpor Sovětského svazu
Gabriel Almoud konstituují 3 zákl. typy pol. kultur:
Sydney Verba
parochiální - je char. pro spot. velice jednoduché, bez dělby
poddanská - char. právě pro totalitní režim
vztah občanů k pol. aktivitě, lidé dělají, co jim nařídí monarcha, nebo diktátor,
nebo vládnoucí strana, systém už přepracovaný, občané nejsou ochotní se na politice angažovat, jenom tupě fungují
participační (za vlády Marie Terezie) - občané se chtějí angažovat, identifikují, co je dobré a
co ne, mohou rozhodovat, v dané chvíli toho mohou
chtít tolik, že se to nedá zvládnout
občanská pol. kultura - fungující síť společenských institucí (nadace, spolky, neformální
iniciativy)
- optimální pro demokracii
Politologie má původ ve filosofii.
Antické myšlení - do 6. stol. společnost ovládána mýty a tradicemi
Solón- vládce Athénského městského státu, Athény tvořily kulturu
- demokratické reformy, opatření odklánějící se od dosud fungujících systémů
- více lidí se účastnilo pol. života, přemýšleli o fungování a uspořádání společnosti
Filosofie - přemýšlení o tom, co je správné
- demokracie v Řeckých městských státech
Platón (4. - 3. st. př. n. l.) - významný myslitel starověku, teorii spol. pol. → ve spisu Ústava
- učení o ideálním státu - odpovídal stavu athénské demokracie - po
prohrané Pelopon. válce - vláda 30 tyranů
- vláda mnohých přejde do vlády silných - tímokracie
Oligarchie - vláda bohatých
Demokracie - vláda všech, každý může do všeho mluvit, v podstatě nikdo nevládne
Tyranie - nikdo nikoho neposlouchá
Sokrates - snažil se spoluobčany přivádět k moudrosti
Platón o ústavě mluví Sokratovými ústy; kritizoval sofisty (učitelé rétoriky, učili lidi argumentaci, aby dosáhli svého - Platón to pokládal za špatnost, zabraňuje to hledání dobra. Platón rozvinul představu ideálního státu, jak má být dobro uskutečněno ve společnosti. Byl kritikem athénské demokracie
3 státy - vládci - moudrost, jsou schopni rozeznat dobro
- strážci - hlídají, odvaha
- ekon. třída - zajišťuje ekon. reprodukci, umírněnost, řemeslníci, obchodníci
- tato hierarchie odpovídala ctnostem lidské duše
- když bude spol. takto uspořádána, dojde k ideálnímu státu
Aristoteles
2. nejvýznamnější myslitel starověku, hledal ideální zřízení, byl větší realista, zakladatel moderního empirického zkoumání, předchůdce vědeckého zřízení, uspořádal 157 ústavních zřízení - na zákl. toho rozvíjel názor na ideální stát - člověk je součástí politického zřízení = občanství.
Republikanismus - říká, že realizace lidství člověkem je možná jenom tím, že je součástí
politické obce
podle Aristotela - pokud vládne 1 člověk - monarchie za účelem obecného blaha, pokud vládne k vlastnímu dobru = tyranie
aristokracie - za účelem obecného blaha
vláda více lidí
oligarchie - za účelem vl. dobra
mnoho lidí vládne za účelem obecného dobra (střední stav - co nejvíc, ani chudí, ani bohatí) = politeia, pokud vládnou za účelem svého dobra = vláda lůzy = demokracie
Ochlokracie
Stoicismus - v čele Cicero (50 př. n. l. - za vlády Césara) - dali do myšlenkového oběhu
ideály individualismu; člověk je člověkem jenom tím, že existuje
Univerzalismus - zákon přírody, přístupný rozumem každému člověku => všichni jsou si
proto rovni - mělo vliv na křesťanské myšlení a ovlivnili liberální myšlení
Sv. Augustin (4. st. n. l.) - barbaři, vandalové r. 410 vyplenili Řím, 495 pád říše římské
- chápal to jako trest spol., která se neřídí křesťanstvím (věřili na
více bohů - Zeus,...)
- na základě toho vymyslel učení o dvojí obci = obec boží (mír, věčná láska => jedna velká
rodina, hlavou je Kristus) a pozemská (konflikt, nenávist)
- důležité je, aby člověk věřil, že to, co se děje na zemi je dobré jenom k tomu, aby člověka
připravilo na obec vyšší, lepší
Tomáš Akvinský (11. - 12. st.) - křesťanský filosof, myslitel, myšlení spol. podbízeno
teologií
- 1. v Evropě, kdo znovu objevil učení Aristotela, arabští a křesťanští učenci byli od Evr.
odděleni, překládali Aristotela, s jejich výboji na Balkán se Aristoteles vrátil do Evr. (jeho
myšlení)
- stále říkal, že víra má hierarchickou převahu oproti státu - má pravdu
Niccolň Machiavelli (16. stol.) symbolizuje souvislost s antickým myšlením, ctností a zároveň rozchod
BOJ O MOC = politika, Machiavelli byl první, kdo to řekl
renesance - znovuoživení antiky → Mach. se proti tomu postavil, všichni z toho byli šokovaní, vládce by měl
dílo:
Vladař - napsal jednomu z knížat ve Florencii z rodu Medicejů vládnoucímu městskému státu, jak získat moc a udržet ji = machiavelismus, hlavně že člověk dosáhne toho, co potřebuje, vladař se musí chovat jako lev a liška = vladařská ctnost
Cicero říká, že politik prosadí sílu násilím nebo podvodem.
Machiavelli znamenal přelom v politickém myšlení.

Thomas Hobbes (1. pol. 17. stol.) - jeden ze dvou nejvýznamnějších autorů teorie
společenské smlouvy a
John Locke
- přirozený stav - není žádná autorita, ale jenom jednotliví lidé, kteří si dělají, co chtějí
- jak můžeme ospravedlnit autoritu
- odkud se bere legitimita
Podle Hobbese je přirozený stav, kdy je člověk člověku vlkem (neexistuje autorita, zákony), pohání je strach ze smrti. Výchozím bodem jsou jednotlivé osoby.
! Hobbes byl 1. individualista (lidé jsou si v přirozeném stavu rovni - každý může zabít každého. Individualismus a rovnost = myšlenky liberální tradice
Absolutismus - lidé se sejdou a dohodnou se (uzavřou spol. smlouvu - ochranu přenesou na
řídící orgán, autoritu, aby zabránili anarchismu, musí být stát leviathantní -
vydává pravidla, ale sám jimi není vázán
! Hobbes je předchůdcem absolutistického myšlení (francouzský absolutismus - stát jsem já, smrtelný bůh, lidé se vzdávají ....... pol. absolutismu)
John Locke - vyšel z podobných předpokladů, ale trval na tom, že i v přirozeném stavu
existují určitá pravidla a práva:
a) právo na život (nebýt bezdůvodně zabit)
b) právo na svobodu (můžu si s tělem dělat co chci)
c) právo na majetek (tělo je moje)
- stát do těchto práv může zasáhnout, pokud tím chce dosáhnout míru, lidé svá práva předávají na pol. autoritu, aby je chránila, stát má ...... život, svobodu, majetek proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli, ale nejde mu už o to, aby se měli dobře, lidé do toho nemůžou zasahovat
POLITICKÁ IDEOLOGIE
Marx - ideologie je to, co slouží vládnoucí straně, ideologie není třeba
- jeden z nástrojů udržování moci
- socialismus - nejpropracovanější ideologie, vychází z marxismu
- liberálové a konzervativci jiný název
Politická ideologie
- systematická pol. doktrína, která má ctižádost předložit kompletní teorii člověka a spol.
Z této doktríny je následně vyvozován plán politického jednání
Ideologie:
liberalismus
konzervatismus
socialismus
nacionalismus
fašismus
anarchismus (blízko k soc. a lib.)
feminismus
enviromentalismus
3. zákl. charakteristiky:
- hodnotí spol. řád, jak spol. funguje, jestli správně nebo ne
- předkládají sp