Zapisky_minulych_let

ol. model ideální společnosti
- navrhují kroky, jak dosáhnout ideálu
Liberalismus - pol. nejbližší, vznikl během 19. st., liberální myšlenky už dříve (J. Locke -
teorie přirozených práv - 17. st.) jako ideologie až v 19. st. jako reakce na
absolutistické monarchie
Principy:
individualismus
rovnost (od narození si jsou všichni rovni)
svoboda
tolerance (k názorům a zájmům ostatních)
konstitucionalismus (přesvědčení, že každá spol. by měla podléhat zásadám - rozdělení moci
na zákonnou, výkonnou a soudní)
Sekularizace politiky - netahat náboženství do pol., nedá se o nábož. jednat, buď je nebo není, způsobuje konflikt
Klasický liberalismus (Locke, Smith)
- fungování trhu, který zajistí rozkvět spol.
Laissez - faire - nechat být (trh), po průmyslové revoluci s centralizací moci, byrokracií spol, projevoval se špatně - některé třídy bohatly, jiné chudly → kvůli tomu vznikl socialismus
- prosazování moderního (sociálního) liberalismu - říká, že je možné do některých oblastí
ekon. zasahovat (školství atd.)
- spojení do sociálního demokratismu
Keynesiánství - velký krach způsobil velkou krizi, Keyness tvrdil, že se nemůže ekon. nechat
být, do 70. let, kdy přišla krize ropná - stát nestačil, došlo k renesanci
neorealismus (Fridrich Hayek, Friedman)
Konservatismus - Edmont Burke - na konci 18. stol. napsal "Úvahy o demokracii Francie" -
reagoval na francouzskou revoluci - myšlenky, které měly
spol. osvobodit od absolutní monarchie - předpověděl, že
vítězství demokracie se vystřídá se společností teroru -
.......... je nejlepší cestou do pekel
Tradice - společnost si jich nevšímá, ale nesmí se to rušit, když se něco mění, musí ji
respektovat
Hierarchie - nemůže si každý dělat, co chce, každý má své místo ve společnosti, nemělo by
se to měnit, což přispívá k rovnováze (hlupáci nemůžou být u vlády)
Autorita - dbá na tradice, přispívá ke stabilitě, je nutno ji poslouchat, odpor k racionalismu,
domýšlivosti rozumu
- je nutné držet se předsudku (něco, co nám brání, je to podle konz. správně,
protože spol. je na to zvyklá, zaběhnuté způsoby myšlení, proto fungují a funguje
ta společnost)
Konzervativní proudy:
Autoritativní konzervatismus - podpora pro ideologii absolutismu a fašismu
Paternalistický - zdravá forma, chce se starat o blaho jedinců, neuznává ani úplný liber., ani
na spoléhání se na stát, ve 20. st. převládalo ve VB - sociální reformy →
souhlas se znárodňováním průmyslu, význ. princip - respekt k
soukromému vlastnictví.
2. pol. 20. st. - oživení proudů v rámci konzerv. během 70. let vznikla nová
pravice (Regan, Thatcherová) - nepouštět se do žádných větších akcí, v
otázkách trhu vysoce liberální, nezasahovat do ekonomiky, ale nevytlačit
stát z kulturního a sociálních odvětví.
Socialismus - ideologický trojúhelník s těma oběma (lib. a konzervatismus)
- reakce na průmyslovou revoluci → buržoazní třída bohatla a chudí chudli
- s rozšiřováním prům. byla dělnická třída stále větší a uznávala socialismus
Základní principy - kolektivismus - důraz na společnost
- místo konkurence - spolupráce a solidarita
- přesvědčení, že společnost je rozdělena do spol. tříd (K. Marx - 2 třídy -
vlastníci majetku (buržoazie) a proletáři (dělníci))
- proletáři svrhnou vládu a rozdělení společnosti
Odcizení - vykořisťování (v rámci marxismu) - jedinec vytržený z kolektivu - u stroje - malá
mzda, kapitalista platí dělníkovi míň, než by mohl vzhledem k zisku, dělník je
odcizován od výsledku práce
Revoluce - svrhnutí kapitalismu a nastolení komunismu
Materialismus - všechno, co se ve spol. děje, vychází z ekon. základny, jak pracuje výroba,
vztah kapitalistů a dělníků
štěpení: revoluční socialismus - všechny principy dovedl do důsledků, co Marx nedokázal
podat (analýza a kritika spol., ale neřekl, jak by se k ideálu
mělo dospět)
- rozpracoval a uskutečnil Lenin - revolucionář, svoje
myšlenky uskutečnil v praxi Stalin - revoluční složku
socialismu dokázali prosadit a udržet v praxi
reformistický (evoluční) - postupně získat dělníky, ovládnout vládu a dosáhnout změn
Spisovatelé H. G. Wells, G. B. Shaw - prosazovali socialismus.
→ protínání s liberalismem → sociální demokracie - dělníci se měli lépe, než předtím,
socialismus přestal být cílem
eurokomunisté
Anarchismus - vznikal společně se socialismem, žádná vláda by neměla existovat, nejlepší
spol. je ta, která se organizuje sama, věří v decentralizaci - přenášení pol.
moci až na samosprávné komunity
Samospráva - každý se řídí svými pravidly
Přirozenost - lidé jsou od přirozenosti dobří, špatné je dělá vláda, která jim vnucuje nějaká
pravidla, že nemají svobodu
- byrokracie je neosobní, odlidšťuje, odtahuje lidi od vládnoucí složky, proto se
chová tak patologicky
Několik větví:
Anar. kolektivistický - přesvědčen, že všechny ideály jsou možné jenom tehdy, když se
budou lidi cítit jako součást společnosti, kolektivu, budou
spolupracovat,
anarchokomunismus - žádná autorita, ale lidé si budou rovni
Kropotkin - myslitel
Bakunin - anarchistický myslitel
- svedli s Marxem debatu (2. pol. 19. stol.), jak dosáhnout komunistických ideálů, dokud bude
něco jedince omezovat, tak nebude dosaženo absolutní indiv. svobody, trh zařídí nejenom
směnu, ale vzniknou ochranné agentury, které nahradí stát - ochrana života, svobody
majetku
Nacionalismus - souvisí s procesem modernizace a průmyslové revoluce, vznik jako reakce
na industriaci a byrokracii
- až do r. 1815 - odvržení imunit a ....... světa, s příchodem průmyslu se
stěhovali do měst (železnice,...), tradiční svazky vyměněny, pocit
sounáležitosti s národem, národní myšlenka
Kulturní homogenizace - společné jazyky pro určité území - přispělo k národní myšlence
princip - národní jednotka a politická jednotka by se měly překrývat → jeden stát, jeden
národ
- s největším úspěchem mobilizovat lidi, projevy nacionalismu už v době Velké fr.
revoluce - myšlenky Rousseaua → národní sebeurčení → společnost národů (W.
Wilson) - liberální principy v rámci státu, nastane věčný mír
- nacionalismus může být zneužit někým jiným k jiným záměrům
Nacionální šovinismus x konzervativní n. (rozšiřování na úkor ostatních)
↓ x expanzionismus
návody některé s. zaslouží více než jiné a podle toho by se měla vyvíjet vnitřní i mezinárodní politika
TEORIE MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ - nebude u zkoušky
1857 - vznikla politologie
1917 - založena fakulta mezinárodních vztahů
1. sv. válka - obrovský šok pro zúčastněné, jak by se válce dalo předejít
1 debata mezi idealismem a realismem mezinárodních vztahů
Clause With
W. Wilson - americký prezident - hnutí spol. mezin. národů vedlo ke vzniku idealismu
Šíření demokracie a suverenity.
SN - spol. národů, přiměla státy ke spolupráci a suverenitě
HISTORIE
Ve starověkém Řecku se začalo postupně rozvíjet zkoumání politiky v souvislosti s působením státu jako specifické formy sjednocování lidí podmíněné dělbou práce a sociální diferenciací.
Platón a Aristoteles se snažili nalézt model spravedlivé vlády a vytvořit teorii organizace a politiky ideálního státu.
V Platónově díle jsou pozoruhodné 2 problémy :
1) negativní pojetí vývoje forem moci
2) konstrukce ideálního státu
Ústava - politická moc na základě svých vlastních rozporů postupně degraduje od
aristokracie, přes timokracii, oligarchii, demokracii až k tyranii.
- alternativu vidí ve vytvoření ideálního státu, kde by u moci byla intelektuální elita -
filosofové
- ideální stát má podobu kastovního systému
- samotný výběr elit je pojímán demokraticky, mezi elitu se může prosadit prakticky kdokoliv
Aristoteles
- kromě analýzy forem moci, podmínek stability společnosti se hlouběji zabýval i metodologií
zkoumání politické reality ("Politika")
- rozlišoval formy pol. moci podle množství lidí podílejících se na vládě, u každé z nich dále
odlišoval vhodnou a nevhodnou podobu této formy - vláda jednoho (monarchie nebo
tyranie), vláda mnoha (aristokracie nebo oligarchie), vláda všech (demokracie nebo
polyteia)
- opíral se o střední vrstvy, protože chudí nemají hrdost a bohatí nechtějí a neumí poslouchat
- použil systémový přístup
STŘEDOVĚK
- politické myšlení se rozvíjí v rámci náboženských doktrín (křesť., islám, šintoismus,
buddhismus, hinduismus)
- období feudalismu
Tomáš Akvinský
- pokusil se spojit racionální pohled antického světa s křesťanstvím, nově definoval vztah
církve, státu a společnosti, vztah jedince a bohatství, hist. základem pro něj byl jednotlivec,
který postupně vytváří nadindividuální svazky: rodinu - vesnici - město - stát
- stát je přirozenou institucí, která vede obyvatele ke spravedlivému a ctnostnému životu
- pokud vládce zneužívá moc pro své osobní egoistické cíle, nesleduje společné dobro, mají
poddaní právo ho odstranit nebo dokonce zabít
- vlastnictví chápal jako závazek, bohatý by měl poskytnout přebytek zisku chudým
- politika pro něj znamenala mravní odpovědnost
Ibn Sína
- zabýval se klasifikací věd, do které zahrnul i politiku
- pol. je pro něj vědou o řízení a organizaci lidu a státu
- byl proti náboženství, ale zároveň ho uznával jako nutnost ve státotvorném faktoru,
formující poslušnost poddaných vůči státu a právo
- popíral fatalismus ortodoxního islámu, neboť Bůh podle něj neovlivňuje všechny procesy
- uznával potřebu hierarchické centrální moci
- stát chápal v souladu s Aristotelem jako přirozenou součást společnosti
RENESANCE (od 14. stol.)
- kritika středověkého církevního absolutismu
- stát je chápán jako nástroj lidských zájmů
Niccolň Machiavelli ("Vladař")
- pro zkoumání politiky využil empirickou a induktivní metodu
- rozpracoval technologii politické moci
- snaží se stanovit taková pravidla, která vladaři zaručují úspěch - podmínkou politického
úspěchu je znalost dějin a schopnost, vůle k jednání směřující k dosažení zamýšleného cíle,
osvobozená od náboženských a morálních omezení
- náboženství je také vhodným nástrojem politiky
- motivaci pol. jednání nachází v oblasti reálných zájmů, mezi nimiž jsou nejvýznamnější
majetkové a mocenské zájmy
- machiavelismus - jeho dílo - pod tímto termínem se nejčastěji chápe dosahování
vytyčených cílů jakýmikoli prostředky
OSVÍCENSTVÍ (17., 18. stol.)
- myšlení je reakcí této doby na vznikající kapitalismus
- objevují se koncepce přirozených práv a spol. změny
- snahy buržoazie o změnu spol. řádu
Hugo Grotius ("O právu válečném a mírovém")
- zabýval se problémem spravedlivé války a vzniku majetku
- spravedlivě nabytý majetek je přivlastněním nevlastněného přírodního světa
- lidé mají zároveň právo si vzít vždy to, co potřebují
Thomas Hobbes
- rozpracoval koncepce přirozeného práva a společenské smlouvy
- v původním státě (válka všech proti všem) dominovala síla a vůle jedinců, východiskem z
této situace je dohoda o vytvoření státu, jehož účelem je zabezpečit mírové soužití jedinců a
zbavit je strachu o fyzické přežití, v tomto zájmu má stát právo neomezeně zasahovat do
svobod jedince
- stát musí vedle toho podporovat průmysl, starat se o chudé, dbát o rovnost všech před
zákonem
- byl jedním z duchovních otců konzervatismu
John Locke ("Dvě pojednání o vládě")
- člověk má právo na život, svobodu a majetek, lidé by měli dodržovat své závazky a dbát o
dobro chudých
- stát vzniká smlouvou jako reakce na chamtivost, mravní nejistotu a rostoucí spol. nerovnost
- stát garantuje zákl. práva a pokud svůj závazek neplní a porušuje zákony, je odpor občanů
včetně reakce, legitimní
- rozlišuje moc zákonodárnou, výkonnou a federální
- jeho ideje se staly základem pro liberalismus
Charles Montesquieu ("O duchu zákonů")
- lidské chování je determinováno potřebami
- člověk je subracionální individualita, naplněná úzkostí a toužící po klidu a bezpečí
- proto člověk vytváří pospolitost a stát, jejich podoba je produktem lidské přirozenosti a
přírodních a ...... podmínek
- v ideálním státě by měla existovat dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní
Jean Jacques Rousseau ("O spol. smlouvě", "Rozprava o původu nerovnosti")
- vychází z toho, že v přirozeném stavu si lidé byli rovni, byli svobodní a dobří
- člověk se stává egoistou až se vznikem soukromého vlastnictví
- v důsledku narůstajících společenských rozporů se nakonec objevuje stát, který chrání
především bohaté (vzniká díky oklamání chudých)
- prosazuje společenský zájem, který se prosazuje díky ....... a suverenitě lidu a vzniká obecná
vůle, kdy se jedinec dobrovolně podřizuje celku
- obecná vůle tvoří základ práv a společnosti, která jedná pomocí nástrojů přímé demokracie
Alexander Hamilton ("Federalista")
- přirozená práva je nutno mocensky chránit, prosazoval systém brzd a protivah ve sféře pol.
moci
- byl stoupenec silného a velkého státu a zastupitelské demokracie
Immanuel Kant ("K věčnému míru", "Metafyzické principy nauky o právu")
- zabýval se problémem svobody a lidské důstojnosti v podmínkách existence přírodní
nutnosti
- jádrem jeho etické koncepce je kategorický imperativ = chovej se tak, aby sis mohl přát, že
tvé chování bude všeobecným zákonem - garancí jeho dodržování je právo, které je
vynutitelné silou státu
- stát vznikající dohodou morálně plnohodnotných lidí, je vzhledem k důvodům jeho vzniku a
poslání pojímán jako právní stát
- spojoval politiku s mravností
- odsuzuje války jako útok světa proti mravnosti
- věčný mír je podle něj možný pouze při existenci republikánského zřízení
19. A ZAČÁTEK 20. STOLETÍ
- základy pro moderní pol. vědu
Karel Marx ("Úvod ke kritice politické ekonomie", "Kapitál")
- vývoj společnosti chápe jako přírodně-historický proces
- jeho koncepce - tzv. materialistické pojetí dějin, zdůrazňuje význam ekonomiky
- pro popis spol. systému používá řadu pojmů: výrobní síly, které jsou spojením výrobních
prostředků, pomocí kterých působí člověk na přírodu
- v procesu výroby vznikají mezi lidmi výrobní vztahy, jejichž struktura tvoří následně podle
Marxe základnu, nad kterou se tyčí právní a politická nadstavba
- výrobní vztahy s výrobními silami tvoří způsob výroby
- změny společensko-ekonomické formace Marx spojuje s třídním bojem velkých sociálních
skupin
Émile Durkheim ("Sociologie a sociální vědy")
- zakladatel moderní sociologie
- zkoumal hranice spol. determinace, analyzoval příčiny a důsledky rozpadů spol. systémů
- hledal cestu ke spol. harmonii a inteligenci jedince do systému
- stát pojal jako systém komunikace, orgán vědomé reflexe společnosti, nikoliv jako centrum
mocenského boje
Guetano Mosca ("Vládnoucí třída")
- pokusil se o socializaci pol. vědy
- 2 třídy - vládnoucí a ta, která je ovládána
Vilfredo Pareto
- pokus o psychologizaci pol. vědy
- rozpracoval koncepci elit
- elity se udržují u moci díky nátlaku a souhlasu docilovaného manipulací, k tomu potřebují
buď schopnosti imaginativní (lišky) nebo konzervatismus (lvi), pol. změna je vlastně
cirkulací elit s různými schopnostmi
Max Weber ("Protestantská elita a chudí kapitalismu")
- analyzoval vztahy mezi hosp. aktivitou na jedné straně a právními, politickými a kulturními
systémy na straně druhé
- prosazoval závislost původních kulturních vzorů a specifického vývoje kapitalismu v
jednotlivých zemích
- typickým pro západní spol. podle něj byla nejen instrumentální racionalita, ale zejména
snaha o praktické (technické) ovládnutí světa
- racionalismus se stává rovněž klíčovým principem pol. organizace moderních společností,
ve kterých školení profesionálové (byrokracie) rozhodují na základě neosobních pravidel,
dle omezení expanze byrokracie
- nástrojem pol. kontroly byrokracie by měl být charismatický vůdce volený lidem
Robert Michels ("Politické strany", "Strany a vůdcové")
- jakékoliv organizace, včetně pol. stran podle něj směřují dříve či později k oligarchické
struktuře (železný zákony oligarchie)
- lidé tuto tendenci navíc podporují tím, že mají sklon uctívat silného vůdce
Arthur Bentley ("Proces vládnutí")
- stoupenec behaviorismu
- zákl. pojmem pro analýzu státního zřízení je pro něj činnost lidí determinovaná zájmy
- pol. proces je chápán jako soupeření skupin se specifickými zájmy
ČESKÉ POLITICKÉ MYŠLENÍ 19. - 20. STOLETÍ
- problém národní otázky, specifika českého národního charakteru a vymezení českého
národního zájmu ve 20. sto. se začíná formovat pol. věda
František Palacký ("Dějiny národa českého")
- zabýval se národností otázkou
- na základě analýzy dějin českého národa charakterizoval specifika českého národního
charakteru, stereotypy jeho pol. chování
- stoupenec federalismu
Karel Havlíček Borovský
- analyzoval vztah státu a jedince
- hledal vazbu mezi svobodou jedince a péčí obce o jeho blaho
- překonání negativních jevů pol. stranictví spojoval s rozvojem vzdělanosti občanů
Tomáš Garrigue Masaryk
("Česká otázka", "Ideály humanitní", "Otázka sociální", "Světová revoluce")
- české dějiny chápal jako zápas o realizaci humanitní ideje, pol. spojoval s etikou
- vyústění principu humanity viděl v demokracii, v překonání bídy a nastolení rovnosti
- objevuje se u něj idea nepolitické politiky
Edvard Beneš
("Stručný nástin moderního socialismu", "Stranictví", "Demokracie dnes a zítra")
- politika je pro něj vědou a uměním, schopnosti správně poznávat realitu, její vývoj
- stabilizaci demokracie spojoval s rozvojem polit. kultury
- za důležitý aspekt formování pol. kultury považoval politické vzdělání a jeho
institucionalizaci
- analyzoval negativa politického stranictví první republiky a na tomto základě zdůvodňoval
potřebu reformy čs. politického systému
Jaroslav Kallab ("Právo a politika", "Politika vědou a uměním")
- pokusil se o aplikaci sociologických přístupů do politiky
- pol. pojímal jednak jako soubor vědomostí, jednak jako tvůrčí činnost, jejímž cílem je plnění
úkolů státu
- nedílnou součástí politiky pro něj byla etika, psychologie, estetika, filosofie a právo
František Weyr ("Ústava republiky československé")
- stoupenec normativní teorie, zabýval se vymezením a pojetím předmětu politické vědy
- moc kritické výhrady k osamostatnění pol. vědy k přijímání politiky jako vědy a omezení
- pol. věda pro něj byla především státovědou
Inocenc Arnošt Bláha ("Filosofie mravnosti", "Kultura a politika")
- pol. chápal jako vědu a umění, jako činnost, která musí směřovat k pravdě a mravnosti
- pol. musí uskutečňovat kulturní lidé a kultura má prostupovat všemi oblastmi politiky
SOUČASNÁ IDEOLOGIE
Liberalismus
(svobodná volba), jako ideologie se objevuje v 19. st., kořeny v 17., 18. století (Locke a Smith)
Požadavky: individuální svoboda, sociální spravedlnost, občanská společnost, minimální stát,
ústavní vláda
- autonomie jedince (priorita)
- kaž