Vypracované otázky_bc_ekonomie

i fixním kapitálovém vstupu) klesá.
Produktivitu VF např. práce vyjádříme pomocí tzv. průměrného produktu - poměr celkového výstupu Q k množství vynaložen práce L, tato veličina se označuje jako průměrný produkt práce APL.
APL = Q/L = TP/L = f(L) /L
Pro celkový výstup se užívá označení celkový produkt (TP). Vztah TP, AP a MP zobrazuje následující obrázek.
Zvýšení celkového příjmu vyvolaného realizací mezního produktu se nazývá příjem z mezního produktu – za předpokladu nezměněných cen. I příjem z mezního produktu má klesající tendenci.
MP . P (cena) = příjem z MP
Optimální kombinaci VF přestavuje takový poměr mezi výrobními faktory, při které se mezní produkty výrobních faktorů sobě rovnají. Při optimální kombinaci VF přinese peněžní jednotka vložená do poslední jednotky kteréhokoliv VF stejný užitek.
Rozlišujeme 3 časové horizonty ve vztahu k možnostem rozšiřování výroby:
velmi krátké období – výrobce není schopen rozšířit nabídku produkce
krátké období – výrobce je schopen zvyšovat objem produkce tím, že uvádí do chodu existující nevyužité výrobní kapacity, tzn. že rozsah reakce je omezený.
dlouhé období – je možno zvyšovat objem produkce zaváděním nových výrobních kapacit
Tentýž výstup je možné dosáhnout různými kombinacemi VF. Nahrazování jednoho faktoru druhým se nazývá substituce VF. Při omezení pouze na 2 VF - práci a kapitál, leží stejné výstupy na křivce, která má tvar indiferenční křivky – izokvanta IQ. Bod dotyku E izokvanty a rozpočtové linie (izokosty - CL) je bodem rovnováhy firmy.
Analýza nákladů
K výrobě produkce, kterou firma dodává na trh, nakupuje firma VF, za které platí – vznikají náklady.

Náklady – peněžní výdaje spojené s výrobou a realizace tržní produkce. Náklady dělíme do 2 skupin:
fixní náklady (FC) – náklady, které se s rozsahem výroby nemění. V krátkém období je není možno změnit
variabilní náklady (VC) – s rostoucím objemem výroby vzrůstají.
Součtem variabilních a fixních nákladů získáme tzv. celkové náklady (TC).
TC=FC + VC
Důležitou roli hrají průměrné (jednicové) náklady (AC) - AC = TC / Q = AFC + AVC.
I u průměrných nákladů rozlišujeme:
fixní složku (AFC) – tyto náklady klesají spolu s rozšiřováním výroby
variabilní složku (AVC) – nejdříve klesají a od určitého rozsahu produkce rostou.
Obdobnou vývojovou tendenci mají i fixní náklady jako celek.
Mezní náklady (MC) - dodatečné náklady vyvolané zvýšením objemu produkce o jednotku. (vyjadřují cenu každé další jednotky produkce nebo přírůstek krátkodobých TC:
MCn= TCn – TCn-1
Jejich grafickým vyjádřením je křivka nejdříve klesající a poté rostoucí.
Mezní náklady ovlivňují vývoj variabilních i celkových nákladů a tím se projevují i do nákladů průměrných.
Platí: křivka mezních nákladů protíná křivku průměrných v jejich minimu. V krátkém období po dosažení rovnosti MC = AC (bod protnutí křivek MC a AC) jsou MC vyšší než průměrné a dochází ke zdražování výroby. V dostatečně dlouhém období může firma využívat dodatečné VF. Investiční aktivita umožňuje udržet, případně snížit MC. Nové investice znamenají posun k novým směrem doprava posunutým křivkám mezních a průměrných nákladů. Zdokonalení se vyjadřuje posunem doprava a dolů. Existuje hranice zdokonalení, po jejímž překročení není možné dosáhnout růstu výkonu a snižování průměrných nákladů současně.
Existuje obalová křivka, která představuje průměrné náklady z hlediska dlouhého období ACL..
Chování firmy. Vztah příjmů a nákladů. Pojetí zisku v ekonomii. Rovnováha firmy. Bod ukončení činnosti.
Vztah příjmů a nákladů
Za realizované zboží a služby pobírá firma příjem.
Celkový příjem (TR) jsou veškeré peněžní příjmy (tržby), které firma získá za realizovanou produkci.
TR = P (cena) x Q (množství)
Pokud se cena nemění, pak celkový příjem roste s rostoucím objemem realizované produkce. Pro každý objem realizované produkce a příslušné tržní ceny můžeme vyjádřit rozdíl mezi celkovým příjmem a celkovými náklady – zisk (TR – TC > 0), ztráta (TR – TC < 0)
Dvojí pojetí zisku v ekonomii:
účetní zisk – vychází z nákladů v účetních knihách (explicitní náklady), které podnikatel skutečně vynaložil v peněžní formě,
čistý ekonomický zisk – podnikatel může vynakládat náklady vyšší, než jsou náklady účetně vedené (používání VF ve vlastnictví, za které neplatí – implicitní náklady alternativního použití VF).
Čistý ekonomický zisk = účetní zisk – implicitní náklady.
Minimalizace nákladů:
Jestliže se náklad firmy na jednotku produkce s rozšiřováním výroby zvyšují, může při dané technice výrobce vyrábět pouze za vyšší cenu. Rozšíření výroby vstupem dodatečných výrobců předpokládá, že bude možno prodávat za cenu vyšší.
Mezi faktory ovlivňující nabídku je nutno zařadit:
cena výrobku – kritérium, podle kterého výrobce poměřuje a hodnotí své náklady na výrobu
průměrné náklady na výrobu – výše nákladů je závislá na úrovni techniky a na cenách vstupů
ceny výrobních substitutů – statky, které mohou být výrobcem snadno vzájemně zaměněny, tzn. může výrobu jednoho nahradit výrobou druhého statku.
Organizace trhu (tržní struktura)
jiné vlivy – státní hospodářská politika v oblasti zahraničního obchodu, živelné pohromy a rozmary počasí, atd.
Firmy volí takové kombinace vstupů, aby minimalizovali výrobní náklady. Pravidlo nejmenších nákladů: MPK / PK = MPL / PL
Rovnováha firmy:
Snahou firmy je maximalizovat zisk, ale při tom platí, že každá další jednotka produkce má vyšší mezní náklad a přitom mezní příjem z každé další jednotky zůstává stejný. Dokud platí že MR je větší než MC, může firma zvyšováním rozsahu produkce vylepšovat vztah mezi celkovými náklady a příjmem - každá další jednotka přináší přebytek příjmu nad náklady spojenými s výrobou. Bod E je bodem rovnováhy firmy. Při rozsahu produkce qe dosahuje firma rovnost MR=MC.(vyšší produkce než qe není přijatelná-vyšší náklady než je příjem) Pod tímto pojmem rozumíme bod, kdy firma maximalizuje svůj zisk.
Bod ukončení činnosti
AVC=MC=P
Cenou, při které se příjmy rovnají variabilním nákladům, je určen bod ukončení firmy (U). Pokud jsou P vyšší než variabilní náklady - firma vyrábí rozsah produkce odpovídající příslušné úrovni mezních nákladů. Pokud bude P nižší než variabilní náklady - firma nebude vyrábět. Variabilní složka představuje v rozhodovacím procesu firmy významnou hranici.
Tzn. že nabídku firmy představuje rostoucí část křivky MC, která začíná v bodě U.
Nabídka firmy v podmínkách dokonalé konkurence. Definice dokonalé konkurence. Odvození nabídkové křivky firmy. Reakce firmy na změnu tržní ceny.
Definice dokonalé konkurence:
na straně nabídky je velké množství subjekt., z nichž každý zaujímá zanedbatelný podíl nabídky.
cena je vůči firmě objektivní (lhostejno jak se utvářela) a její výše se nemění s množstvím produkce realizovanou firmou na trhu (tedy poptávka po produkci firmy je pružná-tedy jakýkoliv rozsah produkce prodá za tutéž cenu)
výrobek je dokonalý substitut
neexistuje bariera pro vstup od odvětví
Růst cel. příjmů je doprovázen rovností MR a AR a které se rovnají P.
MR=AR je důležitou vlastností DOKO trhu.
Odvození nabídkové křivky:
Na dokonale konkurenčním trhu bude firma volit takový rozsah výstupu, při kterém dojde k vyrovnání mezních nákladů a mezního příjmu (ceny). Tento bod označujeme jako bod vyrovnání. ( těsný vztah mezi křivkou mezních nákladů a nabídkovou křivkou firmy:
Pro dokonale konkurenční firmu je rostoucí křivka mezních nákladů MC ilustrací nabídkové křivky firmy.
Celkové náklady se skládají z variabilní a fixní složky. Fixní náklady firma platí bez ohledu na rozsah výroby. Variabilní náklady představují v rozhodovacím procesu firmy významnou hranici. Pokud cena na trhu klesla a firma musí omezovat rozsah produkce, přičemž celkový příjem klesl pod úroveň variabilních nákladů, pak bude firma minimalizovat své ztráty ukončením činnosti.
Zisk nebo ztráta firmy na dokonale konkurenčním trhu může být pouze krátkodobým jevem. Zisk
může být vyvolán:
výrobce snížil náklady – AC < AR
jednorázový vzestup tržní ceny
Ztráta může být vyvolána – poklesem tržní ceny, kdy AC > AR. Výrobce bude krátkodobě minimalizovat ztrátu, pokud pro tržní cenu platí, že P > AVC.
Z dlouhodobého hlediska musí mít výrobce uhrazeny náklady. Musí platit P = AC.
Reakce firmy na změnu tržní ceny:
Cenový vzestup nebo pokles vychýlí firmu z rovnovážné pozice. Vyjdeme-li z daného rozměru nabídky (S), pak změna ceny na trhu je projevem změny poptávky. Jestliže se koupěschopná poptávka snižuje, dojde k cenovému poklesu, na který bude nabídka reagovat omezením nabízeného množství, nižším využíváním výrobních kapacit. Jestliže dojde ke zvýšení koupěschopné poptávky, bude následovat cenový vzestup, jehož rozměr je závislý na délce období, ve kterém pohyby sledujeme.
V případě velmi krátkého období je nabídková křivka nepružná (S1). Množství produkce odpovídající novému rovnovážnému bodu je stejná. V krátkém období mohou výrobci reagovat na poptávkový impuls v rámci existujících výrobních kapitálových statků. Nabídka je částečně pružná (S2). Výsledkem je částečné zvýšení objemu produkce. S přechodem do dlouhého období umožňují investice rozšířit kapitálové statky. Nabídková křivka je více pružnější (S3). V dlouhém období dochází k rozšíření produkce a nižšímu cenovému vzestupu.
Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu. Rovnováha v krátkém období. Rovnováha odvětví. Příčiny a důsledky jejího narušení. Efektivnost dokonale konkurenčních trhů.
Základní charakteristikou dokonale konkurenčního trhu je, že jednotlivá firma nemůže ovlivnit celkovou tržní nabídku, tedy ani tržní situaci. Cena je vůči firmě objektivní a její výše se nemění s množstvím produkce, kterou firma realizuje na trhu. ( poptávka po produkci je dokonale pružná a jakýkoliv rozsah své produkce prodá za tutéž cenu.
Platí: MR = AR = P
Krátké období
Z hlediska krátkého období může firma měnit pouze variabilní vstupy. Cílem je maximalizace zisku, přitom platí, že každá další jednotka produkce má vyšší mezní náklad a mezní příjem z každé další jednotky zůstává stejný.
Dokud platí, že MR > MC, firma může zvyšováním rozsahu produkce vylepšovat vztah mezi celkovým příjmem a celkovými náklady. Neboť platí, že každá další realizovaná jednotka přináší přebytek příjmu nad náklady spojenými s její výrobou.
Bod E je bodem rovnováhy firmy. Při rozsahu produkce qE dosahuje firma rovnost MR=MC. Rozsah produkce vyšší než tento je obecně ze ziskového hlediska nepřijatelný, protože každá z těchto jednotek má vyšší náklady, než je příjem z jejich realizace.
Dlouhé období
Rovnováha firmy z hlediska dlouhého období je závislá na rovnováze odvětví jako celku. Tzn., že firmy v odvětví jsou schopny uspokojit požadavky poptávky a nastala rovnováha tržní nabídky a tržní poptávky.
Podmínka rovnováhy firmy v rámci odvětví (tedy z dlouhodobého hlediska) je rovnost (za předpokladu vyrovnání AC a AR): MC=MR=AR=AC=P.
Příčiny a důsledky narušení rovnováhy
Dojde-li ke změně tržní ceny, změní se MR a nový rovnovážný bod bude spojen ze změněným rozsahem produkce firmy. Cena je závislá na vztahu S výrobců odvětví a D po jejich produkci. Pokud se změní poptávka (při nezměněné S), mění se i tržní cena. Firma je z rovnováhy vychýlena a změnou rozsahu produkce hledá novou rovnovážnou situaci.
Změna nabídky předpokládá vstup nových firem do odvětví (při růstu nabídky) nebo naopak odchod firem z odvětví (při poklesu nabídky). Důvodem je vztah průměrných nákladů a průměrných příjmů. Postavení výrobců je shodné v tom, že jsou závislí na vývoji tržní situace. Produkují sice identické statky, ale to nebrání spotřebiteli preferovat jiného výrobce. Tzn., že náklady výrobců nemusí být stejné.
AC > AR => nejméně schopní výrobci (s vyššími náklady) budou výrobu opouštět, protože jsou ztrátoví. Odchod výrobců se projeví poklesem tržní nabídky a tlakem na vzestup tržní ceny.
AC < AR => odvětví přitahuje pozornost dalších výrobců, neboť ceny obsahují ziskový přebytek (AR – AC > 0), který je mimořádným ziskem.
Tedy jen tehdy, jsou-li AC a AR vyrovnány, jsou vytvořeny předpoklady rovnováhy odvětví z hlediska dlouhodobého – neexistuje motivace pro vstup či výstup z odvětví.
Efektivnost dokonale konkurenčních trhů
Jestliže na trhu vznikla situace, kdy v důsledku vyšší poptávky bylo pro firmy výhodné vyrábět vyšší množství produkce, než odpovídá minimu AC (v našem případě rovnováha firmy E2), vynutil si tržní mechanismus (vstup nových výrobců) následný pokles ceny a obnovení rovnováhy doprovázené minimalizací nákladů na jednotku produkce (E1=E3).
Trh a ekonomika splňující tyto požadavky je efektivní, neboli dosahuje tzv. výrobní a alokační efektivnosti (tzn. je organizována způsobem, při kterém výrobci vyrábí nejefektivněji – s minimální AS na výrobu - a současně poskytuje spotřebitelům nejvyšší možnou kombinaci komodit při daných zdrojích a technologii), protože:
charakteristickým znakem chování firem je vyrábět takové množství produkce, při kterém dosahuje firma optima(bod vyrovnání), přičemž současně platí, že výroby se uskutečňují způsobem, při kterém jsou minimalizovány náklady na jednotku produkce
to musí platit nejen pro firmy vyrábějící v rámci daného odvětví,ale také pro každé jiné odvětví.
Ekonomika dosahuje alokační efektivnosti tehdy, jestli jsou zdroje a výstupy ekonomiky použity způsobem, že neexistuje realokace zdrojů, po které by některý subjekt dosahoval vyššího užitku, aniž by se snížil užitek jiného subjektu = Paretova efektivnost nebo Paretovo optimum (v podmínkách alokační efektivnosti se může tedy zvýšit užitek jedné osoby jedině za cenu snížení užitku někoho jiného).
Nedokonalá konkurence. Definování nedokonalé konkurence. Příčiny vzniku a základní charakteristika jednotlivých forem nedokonale konkurenčních tržních struktur.
Definování NEDOKO konkurence - charakteristické znaky:
Firma vyrábí většinou diferencovaný produkt, případně má výrazný podíl produkce daného trhu.
Z toho vyplývá, že firma může ovlivnit tržní cenu daného výrobku, přičemž míra ovlivnění závisí na formě konkurence.
Nedokonalá konkurence je tedy trh, na kterém existuje alespoň jeden prodávající (firma), který může ovlivnit tržní cenu. Další vlastnost je v záporné směrnici křivky poptávky po produkci firmy.
Stále také o NEDOKO platí:
rozhodující část nabídky je soustředěna do okruhu několika málo velkých firem
ostatní firmy odvětví se podřizují tržní a hlavně cenové politice dominantních firem
firmy usilují o vyčlenění specifické poptávky po vlastní produkci, vytvoření individuálního trhu
na reálném trnu není produkce volně zastupitelná substituty
tvorba poptávky neodpovídá teoretickým předpokladům, člověk setrvává u značky, setrvačnost
poptávka pod tlakem reklamy
Příčiny vzniku nedokonale konkurenčních struktur jsou:
Nákladové podmínky – ty vedou ke vzniku nedokonalé konkurence v podobě úspor z rozsahu. Jde o to, že průměrné náklady s růstem výroby klesají (velké firmy vyrábějí levněji a vytlačují menší výrobce).
Bariéry konkurence - vedou k omezení počtu firem v odvětví. (právní restrikce, diferenciace produktu).
Právní restrikce - představují ochranná práva (známky - Coca Cola, HP, …). Jejich vlastnictví dává majiteli výsadní právo vyrábět daný produkt.
Diferenciace produktu - každý výrobce přichází na trh s produkcí, která se liší od produkce jeho konkurentů.
Další faktory  - nedostatečné informace tržních subjektů, zásahy státu do tržního mechanismu, vlastnictví důležitého výrobního faktoru jednou firmou, politické okolnosti.
Příčiny vzniku a základní charakteristika jednotlivých forem NEDOKO
MONOPOL
Je druhou extrémní krajní formou, stejně jako dokonalá konkurence. Konkurence ale není úplně eliminována. Monopolista nemůže diktovat cenu, je omezen rozměrem koupěschopné poptávky. Monopol vzniká na základě překážek vstupu jiných firem do odvětví. Monopol je případ, kdy na straně nabídky je jediný subjekt.
OLIGOPOL
Jedná se o nejtypičtější formu nedokonalé konkurence. Jde o výsadu malé skupiny. Jde o charakteristický znak soudobých trhů, tzn., že rozhodující část produkce dodává několik málo firem. Vytváří se těmto firmám výsada a pro její udržení jsou vytvářeny bariéry vstupu. Cena je výsledkem nátlaku vedoucí skupiny. Konkurence se realizuje především necenovou formou.
MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE
Základem této struktury je: velká skupina výrobců (mnoho malých), z nichž žádný neovlivňuje celkovou tržní situaci, produkt je diferencovaný, trh se rozpadá na trhy jednotlivých výrobců (dle kvality, značky…). Vznikají trhy jednotlivých producentů, na nichž se krátkodobě mohou chovat jako jediní (monopolní) výrobci. Jedná se o nejjemnější formu NEDOKO.
POZN: Vývoj výrobní jednotky tržního typu:
Tržní výroba se začala rozvíjet na úrovni rukodělné řemeslné práce. Malovýroba byla převládající formou činnosti. Trh sehrával koordinační roli, propojoval výrobce a byl nástrojem kooperace v rámci místních trhů.
Produktivnost výrobní činnosti se začala zvedat s nástupem manufakturní výroby, která znamenala průlom do tradiční úrovně dělby práce a specializace. Proces specializace probíhal v heterogenní manufaktuře (dělba práce se uskutečňovala podle součástí, z nichž se skládal výrobek) i v manufaktuře organické (dělba práce založená na operacích).
Důsledek dělby práce – zjednodušení úkonů, vytvořil předpoklad pro nahrazení lidské ruky při ovládání nástroje strojem ( podhoubí pro zrod průmyslové revoluce. Pracovní síla ztratila dominující postavení ve výrobě, mění se v obsluhu, roste rozsah kapitálových statků nutných k podnikání a celkový vzestup výroby přináší růst rozměrů trhů. Toto období označováno jako kapitalismus volné soutěže. Ekonomiku tohoto období (do 70. Let 19.stol.) je možno charakterizovat znaky, které charakterizují také obraz výrobní jednotky (homogenní struktura):
Firmy působící v jednotlivých odvětvích byly srovnatelné
Postavení firem bylo labilní
Tržní cena byla pro firmu jednoznačně objektivní veličinou
Množství kapitálu potřebné pro podnikání v jednom odvětví umožňovalo podnikat i v jiných odvětvích
Firemní kapitál byl rodinným kapitálem a činnost řídil vlastních kapitálových statků.
To vše orientovalo činnost firmy na posilování stability, konkurenceschopnosti, růstu tržního kapitálu. Působil intenzívní tlak na investiční činnost.
Ve 2.pol.19.století probíhala technická revoluce, opírající se o celou soustavu nových vědeckých poznatků aplikovaných ve výrobě. Výsledkem byla zásadní proměna tradičních a vznik celé řady nových odvětví (strojírenství, chemický průmysl, těžební průmysl, …). Vynálezy znamenaly změnu podmínek podnikání. Z hlediska fungování tržního mechanismu je důležitá proměna homogenní struktury hospodářství na strukturu heterogenní. Pro ni je charakteristické, že v rámci jednotlivých odvětví soutěží firmy, jejichž ekonomická síla je rozdílná, mnohdy jsou ekonomicky nesouměřitelné. Charakteristické znaky:
Firma je závislá na vývoji tržní situace, kterou nemůže ovlivnit
Nachází se v postavení, které je vratké, nejisté – musí hledat způsoby, jak svou pozici upevnit.
S hledáním stability souvisí dva spjaté postupy, kterými musí být chování firmy ovládnuto:
Firma usiluje o snížení nákladů
Firma usiluje o zvýšení svého tržního podílu
Nové organizační struktury a vlastnické formy firem
K hlavním formám v soudobých tržních ekonomikách patří:
Veřejná obchodní společnost – s ručením neomezeným
Společnost s ručením omezeným – do výše svého nesplaceného kapitálového vkladu
Komanditní společnost – Komplementáři ručí neomezeně, komanditisté s ručením omezeným
Tichá společnost – vzt