Otazky_vypracovane2006

Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Katedra práva
Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika
JUDr. Stanislav KADEČKA, Ph.D. • JUDr. Tomáš FOLTAS, Ph.D.
JUDr. Jana JURNÍKOVÁ, Ph.D. • JUDr. Alena KLIKOVÁ
Magisterský studijní program – programově povinný předmět
Správní právo (PPSP)
Otázky ke zkoušce – akademický rok 2006/2007
Obecná část
Obecné vymezení veřejné správy. Státní správa a její charakteristické rysy. Samospráva a její charakteristické rysy.
Správní právo – právo = soubor právních norem – obecně závazné pravidlo chování, které je vynutitelné státní mocí
- správní právo = právní řád veřejné správy, upravuje veřejnou správu
Veřejná správa – správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu
Správa = řízení + organizace = management

Veřejná správa se člení na:
Státní správa – v.s., vykonávaná jménem státu a v zájmu státu. Spojuje v sobě účelným způsobem řízení a regulaci, obsahově využívané a sloužící k realizaci výkonné moci, přičemž způsob, jakým jsou tyto prvky v činnosti státní správy využívány koresponduje funkcím státní správy, příslušným metodám jejího působení a formám její realizace
Přímá – vykonávaná přímo státem
Nepřímá – vykonávaná někým jiným, avšak ve jménu státu
Samospráva – v.s., vykonávaná někým od státu odlišným, v jejím zájmu, Jedná se o subjekty korporativního charakteru, označované jako veřejnoprávní korporace. Samospráva představuje ve veřejné správě jakožto správě státu výkonné působení a ovlivňování společenského života prostředky nestátního charakteru. V souvislosti s pojmovým vymezením samosprávy bývá obvykle rozlišován jednak tzv. politický pojem samosprávy, jímž se fakticky rozumí podstata samosprávy jako formy realizace veřejné správy občany, a dále tzv. právní pojem samosprávy, jímž se vyjadřuje, že samosprávu vykonává od státu odlišný právně aprobovaný veřejnoprávní subjekt, v postavení veřejnoprávní korporace. Ten pak jako takový disponuje příslušným rozsahem veřejné moci.
Územní – zaměřená na území či resort (územně vymezená)
Zájmová – zaměřená věcně
Pro státní správu i samosprávu veřejnoprávních korporací je charakteristické, že se v obou případech jedná o veřejnou správu, a proto také samospráva společně se státní správou naplňuje obsah uvedeného pojmu.
Pojem, charakteristika a systém správního práva. Prameny a normy správního práva.
správní právo = právní řád veřejné správy, upravuje veřejnou správu
Správní právo je bezprostředně spjato s organizací i činností veřejné správy, neboť jeho úprava se týká rozsáhlé organizující a mocensko - ochranné činnosti orgánů státu a veřejnoprávních korporací. Právní úprava představovaná správním právem přitom má mocensko-regulační charakter. Pro správní právo je charakteristické, že jde o takový subsystém právního řádu, který je realizován nařizovacím způsobem a z mocenských pozic.
Pro správní právo jako právo veřejné je charakteristické, že:
chrání veřejný zájem,
upravuje vztahy mezi nerovnými subjekty,
konkrétní obsah jeho realizace je určován úřední mocí,
umožňuje správní donucení.
Systém správního práva:
Subsystémy s.p.

trestní
organizační hmotné procesní
S.P. trestní – úprava odpovědnosti v oblasti s.p., zahrnuje aspekty organizační, hmotné i procesní složky
S.P. organizační – upravuje organizaci veřejné správy
S.P. hmotné – úprava práv a povinností v oblasti veřejné správy
S.P. procesní – úprava způsobu, jakým se hmotná práva realizují
Správní právo je jedním z několika pr.odvětví Veřejného práva – vztahy, které upravuje, jsou uspořádány tak, že subjekty těchto vztahů jsou v nerovném postavení.
Prameny správního práva:
právní předpisy
mezinárodní smlouvy
nálezy ústavního soudu – soudní rozhodnutí vydaná úst.soudem, pouze ty, při jejichž vydávání vystupuje ú.soud jako negativní zákonodárce
právo EU a Evropského společenství
Pokud jednu a tutéž záležitost upravují rozdílným způsobem český zákon a mezinárodní smlouvy (evr.právo), má přednost mezinárodní smlouva (evropské právo).
Normy správního práva /na rozdíl od "pramenů"/ jsou jednotlivá správně právní obecně závazná pravidla chování vydaná v předepsané formě a vynutitelná státní mocí, nebo v některých případech veřejnoprávní samosprávnou mocí (nezaměňovat s právními předpisy, které lze naopak ztotožňovat s příslušnými "formami" pramenů práva).
Normy správního práva mají svou vnitřní strukturu, zpravidla se člení na hypotézu, dispozici, sankci.
Normy správního práva se zpravidla člení na normy regulativní a normy ochranné, dále na normy zavazující, představované normami přikazujícími a normami zakazujícími, a normy zmocňující, na normy oprávněnostní a normy povinnostní, jakož i na normy kompetenční, organizačně právní, hmotně právní a procesně právní.
Subjekty správního práva a subjekty veřejné správy. Správně právní vztahy.
Subjekty správního práva musí disponovat tzv. právní subjektivitou. U subjektů správního práva lze především lišit mezi subjekty, které vykonávají veřejnou správu, a mezi subjekty, vůči kterým je veřejná správa vykonávána.
Subjekty správního práva, které vykonávají veřejnou správu jsou tzv. subjekty veřejné správy, a jako takové jsou představovány státem, resp. jeho výkonnými orgány, označovanými jako orgány státní správy, a dále tzv. veřejnorpávními korporacemi a jejich orgány.
Subjekty správního práva, vůči kterým je veřejná správa vykonávána jsou potom občané jakožto fyzické osoby a dále pak nejrůznější právnické osoby. V postavení subjektů správního práva přitom nejsou vyloučeny ani případy, kdy jako subjekt, vůči kterému se veřejná správa vykonává, vystupuje rovněž subjekt veřejné správy, a to zpravidla na nižší hierarchicky členěné úrovni.
Veřejná správa se realizuje ve správně právních vztazích. Pro správně právní vztahy je charakteristické, že jedním z jejich subjektů je vždy orgán veřejné správy. Na druhé straně těchto vztahů potom mohou stát jak občané jakožto fyzické osoby, nebo nejrůznější právnické osoby, tak i jiné správní orgány. Správně právní vztahy jsou vždy vztahy mocenské. Správně právní vztahy mohou vznikat jak z iniciativy orgánů veřejné správy, které mají v daných vztazích mocensky převažující postavení, tak také z iniciativy těch subjektů, vůči nimž bude v daných vztazích příslušné veřejno-správní působení směřovat. Správně právní vztahy přitom mohou vznikat i proti vůli adresáta či adresátů veřejno-správního působení. Správně právní vztahy představují obsáhlou a druhově výrazně vnitřně diferencovanou množinu právních vztahů. S přihlédnutím k tomu je proto také možné správně právní vztahy členit podle různých kritérií do různých skupin - na vztahy organizační, hmotně právní, procesně právní, dále na vztahy - regulativní ochranné. Jiným členěním správně právních vztahů je jejich členění na vztahy vnější a vnitřní (tady jde o tzv. vnitro-organizační vztahy).
Veřejná správa jako organizace, organizační principy výstavby veřejné správy, organizační moc. Subjekty a vykonavatelé veřejné správy, působnost a pravomoc.
Veřejnou správou v tzv. organizačním (institucionálním) pojetí rozumíme soustavu subjektů a vykonavatelů veřejné správy a jejich strukturu, tedy specifický trvalý společenský jev.
Organizace veřejné správy
funkční (materiální) pojetí – činnost, spravování veřejných záležitostí ve veřejném zájmu
organizační (formální) pojetí – soustava, struktura orgánů a subjektů, kteří tu VS vykonávají (vykonavatelé veřejné správy)
Veřejná správa jako organizace se tradičně člení na dvě větve: státní správu a samosprávu. Státní správu dále rozlišujeme na přímou a nepřímou, zatímco samosprávu rozlišujeme územní a zájmovou.
Organizační principy veřejné správy - jde o základní organizačně technické principy, míra jejichž uplatnění či neuplatnění, jakož i jejich kombinace, zásadním způsobem ovlivňuje konkrétní organizaci veřejné správy ve státě.
Dvojice organizačních principů:
Centralizace Decentralizace
Centralizace = úprava svěření moci jednomu subjektu
Decentralizace = veškerá moc je rozptýlena mezi více subjektů
Koncentrace Dekoncentrace
Koncentrace = jedna moc v rámci jedné moci
Dekoncentrace = rozdělení moci uvnitř mocenské struktury jednoho subjektu
Volební x Jmenovací
Monokratický x Kolegiální - jak tvoří orgán svoji vůli
- jednohlavé rozhodování - skupinové rozhodování
Územní x Resortní - jaké je kritérium pro organizaci
- podle územních hledisek - podle věcných hledisek
Organizování veřejné správy, tedy stanovení její struktury a systému, je odvislé od toho, komu je svěřena tzv. organizační moc, tedy moc vlastními akty organizaci veřejné správy tvořit a přetvářet.
Subjekt v.s. – ten, jehož jménem je v.s. vykonávána
Vykonavatel v.s. – širší pojem, zahrnuje ty, kteří tu v.s.vykonávají, ať už tak činní vlastním jménem, nebo jménem a v zájmu někoho jiného.
Pravomoc v.s. – soubor nástrojů a prostředků k výkonu v.s.
Působnost v.s. – okruh záležitostí a úkolů, kt.jsou vykonavateli v.s. svěřeny
Ústavní a zákonné základy organizace veřejné správy v České republice. Organizace státní správy v České republice.
Ústavně právní základy organizace veřejné správy nalezneme v ústavním pořádku České republiky, zejména pak v Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod. Ústavní úprava organizace veřejné správy je přitom obsažena jednak v hlavě třetí Ústavy ČR označené Moc výkonná, jednak v její hlavě sedmé pod rubrikou Územní samospráva.
Státní správa
Prezident – pravomoci, které může vykonávat sám + pravomoci, které musí být schváleny také někým jiným
Vláda – předseda vlády -> sestavování vlády
usnesení – rozhodnutí vlády, není státním předpisem, řídí se jím členové vlády
nařízení – právní předpis, závazné pro všechny
Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy – ústřední orgány státní správy. V České republice působí tyto ústřední správní úřady, v jejichž čele je člen vlády (ministerstva; blíže viz zejm. tzv. kompetenční zákon, tedy zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky):
Ministerstvo financí,
Ministerstvo zahraničních věcí,
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
Ministerstvo kultury,
Ministerstvo práce a sociálních věcí,
Ministerstvo zdravotnictví,
Ministerstvo spravedlnosti,
Ministerstvo vnitra,
Ministerstvo průmyslu a obchodu,
Ministerstvo pro místní rozvoj,
Ministerstvo zemědělství,
Ministerstvo obrany,
Ministerstvo dopravy,
Ministerstvo životního prostředí,
Ministerstvo informatiky.
Ústřední správní úřady podřízené ministerstvům
všeobecné – jejich působnost je omezena toliko územím, ale ne resortně
specializované – jejich působnost je omezena jak územně, tak resortně
Veřejné sbory
ozbrojené – policie ČR
neozbrojené – hasiči
Ostatní vykonavatelé státní správy – nepřímí vykonavatelé s.s., myslivci, ČNB, NKÚ
Ústavní a zákonné základy organizace veřejné správy v České republice. Organizace samosprávy v České republice.
Samospráva
Územní – více zvýrazňovaná než zájmová
- čl.8 Ústavy ČR – je považována za jeden ze základních prvků, čl.99-105 Ústavy ČR: - místní územní samospráva – nejnižší, výchozí stupeň, Obce
- regionální územní samospráva – stupeň nejvyšší, Kraje
Zájmová – profesní komory, zájmová společenstva, veřejné VŠ
Pozn. VŠ – veřejné (škola má vlastní řízenou samosprávu)
- státní (škola je přímo řízená státem a jeho orgány)
- soukromé
Samospráva x soukromá správa
vykonávána někým jiným než stát, ale jde o veřejné záležitosti ve veřejném zájmu
Podstatou samosprávy je decentralizace veř.moci (Česká lékařská komora) – lékař musí být členem, aby mohl vykonávat praxi)
X
Soukromoprávní sdružení (Lékařská společnost J.E.Purkyně) – i bez členství mohu vykonávat lékařskou praxi, pokud jsem lékař.
tři hlavní teorie samosprávy: teorie přirozenoprávní, teorie státoprávní a teorie politická.
Obce a kraje (místní a regionální samospráva v České republice).
Obce = základní územní samosprávné celky – Ústava
Zákon o obcích - a zákon o krajích jsou si velmi podobné, téměř totožné, je však třeba, mít je oba (
Kraje = vyšší územní samosprávné celky
Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků – ústava neříká, kolik máme krajů a jejich členění, jen zmiňuje, že něco takového bude, proto vznikl tento zákon, který říká, že jich je 14 a vymezil jejich území, nevěnoval se však jejich funkci ->
r.2000 – Zákon o krajích – vymezil organizační stránku krajů
od r.2003 nemáme okresní úřady -> významnou část jejich kompetencí převzali kraje
Aspekty:
územní – obce i kraje jsou subjekty územní samosprávy – musí tudíž mít své území
Jedno nebo více katastrálních území(vymezení vlastnických vztahů) tvoří území obce (vymezení území, které spadá pod moc obce)
Upravuje změny území obce – sloučení, připojení, rozdělení 2 a více obcí
Území ČR je pokryto územím obcí až na vojenské újezdy
Občan obce je příslušníkem ČR, je hlášen k trvalému pobytu v obci
Osobní – každá obec i kraj musí mít své občany – státní občanství + trvalé bydliště v obci
Samosprávný – možnost samostatně rozhodovat o svých věcech =samostatná působnost
Zastupitelstvo obce/kraje – pozice nejvyššího, rozhodovacího orgánu obce
Rada obce – výkonný orgán obce
Starosta/hejtman – zastupuje obec navenek, může někdy rozhodovat
Obecní/městský úřad - úřednický orgán obce
Ekonomický – k rozhodování je třeba mít právo ovlivňovat vlastní příjmy a výdaje (hřiště – rozhodnu o jeho zřízení, musím to i financovat)
Typy obcí a krajů:
OBCE:
Obec
Městys liší se označením svých orgánů, někdy se to liší podle počtu obyvatel, to nemusí
Město nutně platit
Statutární město – mohou se vnitřně členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy
Z hlediska rozsahu přenesené odpovědnosti (jim svěřená státní správa)
OBCE: Běžné – asi 6000
S pověřeným obecním úřadem – kolem 600, rozšířený obsah
S rozšířenou působností – asi 200 patří i do dvojkových a jednotkových obcí (těch výše uvedených)
Kraje:
13 krajů a Hlavní město Praha – z pohledu samosprávy, samosprávné veřejnoprávní korporace
Druhé krajské členění – 8 krajů, přesněji 7 krajů a Hlavní město Praha, členění z pohledu státní správy („bývalé kraje“, termín není správný, protože to, co byl zrušeno v r.1990 byly jen krajské výbory, ale nebyly zrušeny kraje jako územní obvody státu)
Veřejná služba.
Slova „veřejná služba“ můžeme považovat za právní termín, označující právní postavení veřejných zaměstnanců. V současném pojetí se veřejná služba vztahuje hlavně k právnímu postavení „civilních zaměstnanců veřejné správy“.
Za veřejné lze považovat ty zaměstnance, kteří vykonávají zaměstnanecký (či obdobný) poměr ke státu nebo jinému veřejnoprávnímu zaměstnavateli. Takový zaměstnanecký poměr vykazuje určitou trvalost, spočívající v odborném zajišťování veřejných úkolů. Za další pojmový znak lze považovat placení zaměstnanců z veřejných prostředků. Podle „Slovníku veřejného práva československého“ může být veřejný zaměstnanec povolán k aktivní účasti na výkonu veřejné správy a v oboru státní správy k tvoření státní vůle.
Veřejnou službu lze zařadit do skupiny klasických institutů evropského veřejného, především ústavního a správního práva. Postupem doby (především v souvislosti s konstituováním právního státu) se vytvářely různé systémy veřejné služby. V současné době se ve správně-právní teorii rozlišují dva základní systémy této veřejné služby, v oblasti správně-právní praxe lze hovořit o třech systémech:
kariérní systém
Tento systém spočívá na zákonné úpravě služebních vztahů – v tomto systému jde o právně garantovaný trvalý služební poměr a také o garantovaný služební a platový postup. Kariérní systém je koncipován tak, že je výhodné setrvat ve veřejné službě jako v celoživotním zaměstnání. Noví zaměstnanci jsou do služby přijímáni na nástupní pozice, na začátek své kariéry, v níž jsou postupně povyšováni, splňují-li zákonem nebo jiným předpisem stanovené předpoklady pro postup, nebo-li povýšení. Výhodou tohoto systému je poměrně profesionální, loajální a zkušený aparát.
smluvní systém
(původně nazývaný též meritní nebo později poziční)
Základem tohoto systému je katalog služebních míst. Na každé takto katalogově určené místo se může hlásit jakýkoliv uchazeč, přičemž o jeho přijetí rozhodují pouze jeho schopnosti, ověřované zpravidla ve výběrovém řízení.
Ve správní praxi lze ještě hovořit o třetím systému, či přesněji o třetí kategorii veřejné služby, kterou je kombinace kariérního a smluvního systému
Komparativní studie provedená v členských zemích EU potvrdila, že převažujícím systémem je stále systém komparativní (z 15 zemí 9).
Současná právní úprava veřejné služby v ČR
Veřejnou službu upravují zejména následující zákony:
Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) – který má číslo 218/2002 Sb. v platném znění
Zákon o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů – který má číslo 312/2002 Sb. v platném znění
Veřejná správa jako činnost a její formy, vrchnostenské a nevrchnostenské formy činnosti veřejné správy. Ústavní a zákonné základy činnosti veřejné správy v České republice.
VS – vrchnostenská (mocenská) - disponuje veřejnou mocí, v právním vztahu je v nadřazeném postavení.
Př. Zběsilé mávání policisty na výpadovce z Hradce Králové – zastavím. Když tam stojí o týden později krásný stopař, tak mu nezastavím, i když se mi líbí víc než policista. Ale spěchám na přednášku od Ivana.
- nevrchnostenská (pečovatelská) – je spjata se soukromoprávními regulacemi
Ústavní východiska
veřejnou moc je možno vykonávat v mezích zákona, na základě zákona, způsobem stanoveným zákonem (ústava, LZLPS – platí pouze pro vrchnostenskou moc)
Nový správní řád (ve skriptech je starý!) 500/2004
veřejná správa
vrchnostenská
stanovuje způsob veřejné správy
členění forem činnosti VS
správní akty
Individuální – mají individuálně vymezený předmět i adresáty
Normativní – jak předmět regulace, tak okruh adresátů je vymezen obecnými znaky
Smíšené – obecně vymezený adresát, konkrétní je předmět, př.územní plán
veřejnoprávní smlouvy – zvláštní forma činnosti, vznik je vázán na souhlasný projev vůle dvou smluvních stran, odlišnost oproti soukromoprávním smlouvám spočívá v předmětu smlouvy (veřejnoprávní záležitosti), rozdílný režim po uzavření
koordinační v.s. - mezi sebou správní orgány uzavírají navzájem (smlouva o půjčení si obecní policie
subordinační v.s. – subjekt v pozici správního orgánu, na druhé straně někdo, kdo tento statut nemá. (smlouvy o závazku veřejné služby v linkové dopravě)
faktické úkony – úkony, které nejsou formalizované (např.pokyn policisty „rozejděte se“, úkony činěné při exekuci, bezprostřední zásahy – policie – vytlačování koňmi ( …), nevztahuje se správní řád!!
OOP – opatření obecné povahy (v publikaci Správní právo procesní, Eurolex bohemia, 2005)
Smlouvy – moderní forma VS, snaha motivovat adresáta, aby se zapojil, vznik je vázán na souhlas 2 stran, předmětem je výkon VS, rozdí