Vypracované otázky_bc_ekonomie

ských preferencí. Vzhledem k tomu, že zdroje jsou omezené, musí být uvolněny z jiných výrob. Bude to z těch, kde klesající cena je informací o tom, že se vyrábí více, než je spol.ochotna při dané ceně kupovat.
Nutit výrobce k efektivnímu chování – z daných zdrojů dosáhnout co nejlepších výsledků
Tržní mechanismus je procesem vzájemného ovlivňování tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby ceny.
NABÍDKA (S) = souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí na trh výrobci.
Celková (agregátní) – určena objemem výroby všech tržních producentů a cenami, za které jsou ochotni prodat. Patří ke kategoriím makroekonomie
Individuální – nabídka jednotlivého výrobce
Dílčí (tržní) – nabídka jediného výrobku, který může být vyráběna dodáván na trh různými výrobci.
- nabídka vždy vyjadřuje funkční vztah mezi množstvím vyráběné a nabízené produkce (Q) a cenou (P), za kterou jsou ochotni nabízející prodat.

Zákon rostoucí nabídky – s rostoucí cenou se zvyšuje nabízené množství.
P S
0 Q
POPTÁVKA (D) = souhrn zamýšlených koupí, je určována rovněž Q (poptávaným) a P (za kterou jsou ochotni kupující kupovat)
Celková (agregátní) – určena celkovým objemem produkce, který chtějí kupující zakoupit, a cenami, za které jsou ochotni koupit
Individuální – poptávka jediného kupujícího
Dílčí (tržní) – poptávka po jednom výrobku, kterou představují zamýšlené výdaje různých kupujících
Pokud hovoříme o zamýšlených koupích, máme namysli nejen přání či touhu něco koupit, ale také vlastnictví peněžních prostředků, za které můžeme koupi při dané ceně uskutečnit. Jen tehdy můžeme ovlivňovat rozměr poptávky, a tím i situaci na trhu. Hovoříme o tzv. koupěschopné poptávce.
- i poptávka vyjadřuje funkční souvislost mezi Q poptávané produkce a jeho P.
Zákon klesající poptávky – s rostoucí cenou klesá poptávané množství.
P
D

0Q
Nabídka a poptávka představují dvě strany trhu, na vztazích mezi nimi je založen trh i tržní mechanismus. Obě se vztahují k množství produkce a jeho ceně – proto je cena chápána jako výslednice střetu mezi nabídkou a poptávkou.
Závislost P na vývoji S a D můžeme zobrazit:
CENA
NABÍDKA TRH POPTÁVKA
SxD
Má-li trh vyjadřovat souvislosti ve schématu zachycené, musí k tomu být vytvořeny podmínky. Především, aby cena mohla skutečně odrážet měnící se proporce mezi S a D.
CENA (P) je veličinou, která pro kupujícího znamená oběť, a pro prodávajícího je tatáž cena efektem, k jehož dosažení musel podstoupit určitou oběť (náklady).
Změna ceny se bezprostředně projevuje do kalkulace oběti a efektu (užitku), a to na straně S i D. To je impulsem ke změnám v S i D a změně jejich vzájemné proporce. Změna poměru působí na úroveň ceny. Tržní mechanismus toto vzájemné ovlivňování předpokládá a je na něm založen.
v ekonomické teorii se takový stav označuje jako cenová liberalizace. Jejím základem je tržní suverenita subjektů, svoboda volby, zda koupí či prodá anebo nekoupí či neprodá.
Hovoříme o vlastnické suverenitě tržních objektů.
Z hlediska koordinace role trhu můžeme tržní subjekty rozdělit do dvou zákl. skupin:
Domácnosti – subjekty přicházející na trh s cílem nakoupit statky a služby sloužící k uspokojování potřeb.V roli kupujícího vystupují na trhu statků a služeb. Na trhu výrobních faktorů vystupují na straně nabídky (práce).
Firmy – instituce, jejichž činnost je zaměřena na produkci výrobků a služeb za účelem prodeje. Na trh výrobků a služeb vstupují jako prodávající (S), na trh VF jako kupující (D)
Stát – je specifickým subjektem sledujícím mnohem širší cíle než soukromé tržní subjekty. Jeho působení významně ovlivňuje nejen zákl. rámec, ale i mechanismus působení trhu.
Trh je složitým a mnohorozměrným prostředím. Je účelné rozlišovat
Trh statků a služeb
Trh výrobních faktorů – jeho existence je nezbytným předpokladem fungování tržního mechanismu.
Předností tržního mechanismu je to, že obsahuje zpětnou vazbu umožňující přizpůsobování alokace zdrojů skutečným a měnícím se potřebám.
Rovnovážná cena trhu
To, co je předmětem směny, se nazývá zboží a má-li být směněno, musí být pro někoho užitečné. Každou směnu lze vyjádřit jako kvantitativní poměr, ve kterém je směňováno, a peněžní formou tohoto poměru je cena.
Předpokladem existence trhů je dvojí oddělenost výrobců – oddělení dělbou práce a také jako vlastníci ( pak jsou splněny podmínky vzniku i rozvoje trhu.
Trh není homogenní, při jeho analýze uplatňujeme různá hlediska. Dělení trhů:
Geografické hledisko:
Místní
Národní
Světový
Hledisko předmětu směny:
Trh výrobků a služeb
Trh kapitálu
Trh práce
Trh půdy
Trh informací atd.
Časté rozlišení v ekonomické teorii:
Trh dílčí – předmětem koupě a prodeje je jediný druh zboží
Trh agregátní – trh veškerého zboží ve vzájemných souvislostech
Fungování tržního mechanismu vyúsťuje ve Vznik ceny (vyjádření poměru mezi S a D) a změny ceny jsou vyvolány změnou jejich vzájemného poměru. Průsečík křivek nabídky a poptávky (E) je bodem rovnováhy trhu. Množství produkce odpovídající průsečíku = rovnovážné množství (QE) a odpovídající cena = cena rovnováhy (PE).

P

S


E
PE D

0 QE Q

O trhu řekneme, že je v rovnováze, je-li nabídka vyrovnána s poptávkou. Právě průsečík obou křivek E je bodem rovnováhy. Platí, že všichni, kteří jsou ochotni při rovnovážné ceně vyrábět a nabízet, na trh skutečně dodávají a prodají. Současně jsou na trhu uspokojeni všichni, kteří jsou při rovnovážné ceně ochotni nakupovat.
Pavučinový model trhu:
Analýza chování spotřebitele. Užitečnost, mezní a celkový užitek. Indiferenční analýza. Maximalizace užitku, rovnováha spotřebitele
Spotřebitel vstupuje na trh se záměrem nakoupit statky sloužící k uspokojení potřeb. Jeho cílem je maximalizovat užitek, který mu spotřeba přináší. Při rozhodování, které zboží zakoupí, poměřuje spotřebitel 2 veličiny:
užitek, který mu spotřeba přináší
oběť v podobě peněžního vydání spojeného s koupí
Peněžní jednotky jsou jednoduchým nástrojem měření nákladů spotřebitele.
Východiskem při rozhodování je kategorie užitečnost = pocit spotřebitele, pocit uspokojení potřeby. Je to kategorie subjektivní. Užitečnost ovlivňuje rozhodování spotřebitele o tom, jak vynaloží důchod, tzn. ovlivňuje utváření poptávky.
Spotřebitel nakupuje různé druhy zboží a spotřeba jednotlivých druhů má navíc často charakter opakované spotřeby statku téhož druhu ( musíme rozlišovat mezi celkovou užitečností a mezní užitečností.
Celková užitečnost je dána celkovým uspokojením potřeb, které poskytuje soubor spotřebovaných statků. S rostoucím množstvím spotřebovaných statků celková užitečnost roste – opakovaná spotřeba zvyšuje celkovou užitečnost.
S celkovou užitečností úzce souvisí užitečnost mezní , resp. mezní užitek, který vyjadřuje, jaký je přírůstek užitečnosti, jestliže se zvýší množství spotřebovaného statku o jednotku.
Tuto souvislost popisuje 1. Gossenův zákon – zákon klesajícího mezního užitku = mezní užitečnost spotřebovávaných statků klesá. Výše mezní užitečnosti je závislá na:
intenzitě potřeby
dostupnosti statků
Obecně platí, čím je statek vzácnější, tím je jeho mezní užitek vyšší. Spotřebitel nakupuje na trhu více druhů statků a přitom se snaží maximalizovat užitek. Je-li spotřebitel v rovnováze, znamená to, že nemohl uskutečnit lepší volbu. Na rovnováhu spotřebitele mají vliv nejen změny v potřebách, ale také změny cen. Cenový vzestup u zboží způsobí, že mezní užitek tohoto zboží bude menší než u ostatního zboží.
Je-li užito termínu rovnováha spotřebitele, znamená to, že spotřebitel nemohl uskutečnit lepší volbu. Pro jeho rozhodování je významný poměr MUAN / PA, kde MUAN je roven meznímu užitku poslední (n-té) spotřebované jednotky zboží A, a PA = cena zboží A.
Jestliže současně nakupuje i zboží B, pak také poměřuje MUB s jeho cenou PB. Jak se spotřebitel zachová, pokud:
MUB/PB > MUAN / PA
M-tá jednotka zboží B mu přináší vyšší užitek, než n-tá jednotka zboží A. Má-li tedy k dispozici další peněžní prostředky a sleduje-li maximalizaci užitku, pak upřednostní spotřebu (m+1) jednotky B před (n+1) jednotkou zboží A.
Pokud spotřebitel nebude pociťovat potřebu měnit volbu – dosahuje nejlepšího výsledku (maximalizuje užitek), obecně platí 2. Gossenův zákon (kardinalistická verze – užitečnost je měřitelná) = spotřebitel usiluje o dosažení rovnosti mezi poměry mezních užitečností jednotlivých druhů zboží vzhledem k cenám, které jsou za zboží placeny, tedy:
MUB/PB = MUAN / PA = … = MUN/PN
Proces obnovování rovnováhy se uskutečňuje tak, že spotřebitel omezuje nákupy a spotřebu zboží, jehož cena vzrůstá, a naopak, klesající cena vyvolává tendenci k růstu objemu nakupovaného zboží (ceteris paribus). Tomuto trendu odpovídá poptávková křivka.
Indiferenční analýza, rovnováha spotřebitele
Indiferenční analýza vychází z předpokladu, že spotřebitel není schopen užitečnost měřit (kardinalismus), ale je schopen užitečnost porovnávat (ordinalismus). Spotřebitel je schopen rozhodnout, která kombinace spotřeby je pro něj užitečnější, která je méně užitečná, případně, která kombinace spotřeby mu přináší stejný užitek. Kombinace, které přinášejí spotřebiteli stejný užitek, leží na tzv. indiferenční křivce IC (křivce lhostejnosti).
Body K, L, M představují kombinace spotřeby, které poskytují stejný užitek. Kombinace s vyšší užitečností leží na indiferenční křivce vyššího řádu (R ), naopak kombinace s nižší užitečností leží pod indiferenční křivkou. Každá kombinace leží na některé indiferenční křivce. Tvar indiferenčních křivek vyjadřuje souvislost, kterou vyjadřuje zákon substituce (= čím je zboží vzácnější, tím je jeho relativní hodnota substituce – vyjádřena zbožím, které se stává hojnější ve spotřebě – vyšší).
Substituty – statky, které jsou schopny se vzájemně zastoupit při uspokojování potřeb.
Substituce – je nahrazování statku A odpovídajícím množstvím statku B.
Při substituci obecně platí, že čím je zboží vzácnější, tím větší množství méně vzácného zboží dostačuje k jeho náhradnímu užití.
Pro IC platí:
budeme-li omezovat spotřebu A, roste mezní užitek A, které se stává vzácnější
abychom udrželi celkový užitek stejný, musí vzrůstat spotřeba zboží B, který se tím stává dostupnější ve spotřebě a jeho mezní užitečnost klesá
v tomto případě dochází k substituci zboží A zbožím B
Rovnováha spotřebitele
Pomocí indiferenčních křivek je možné odvodit i rovnováhu spotřebitele, a to zakreslením příjmového omezení, tzv. linie příjmu do indiferenční mapy (= sítě indiferenčních křivek). Linie příjmu vymezuje všechny dostupné kombinace spotřeby zboží. Ty kombinace, které leží na linii, znamenají, že spotřebitel vydává celý disponibilní důchod.
Linie příjmu je v bodě E tečnou k indiferenční křivce. Kombinace poskytující vyšší užitek musí ležet nad touto indiferenční křivkou a je cenově nedostupná. Všechny cenově dostupné kombinace poskytují nižší užitek. Uchování rovnováhy v bodě E je závislé na důchodových možnostech spotřebitele a cenách zboží. Při změně důchodu a ceny zboží se mění linie příjmu. Růst důchodu posouvá celou linii příjmu od počátku, při poklesu naopak Pokles ceny posouvá bod náležející linii příjmu na ose dál od počátku či naopak v případě růstu. Rovnováha se ustavuje v jiném bodě jako bod dotyku tečny, tj. linie příjmu a indiferenční křivky.
Tvar indiferentní křivky je závislý na tom, jaký je vztah mezi statky. Jedná-li se o substituty – statky se mohou zastoupit ve spotřebě – je křivka méně zakřivená a u dokonalých substitutů by měla tvar přímky. V případě komplementů – statky, které se ve spotřebě doplňují, je zakřivenější. U dokonalých komplementů, kde je spotřeba na sebe vázána v přísně daném poměru, by křivka byla zalomená a vzájemné nahrazení je vyloučeno.
Tržní poptávka. Důchodový a substituční efekt. Cenová elasticita poptávky.
Poptávka (Demand) - vyjadřuje ochotu kupovat určité množství produkce za určitou cenu.
Od poptávky musí být odlišeno poptávané množství. Změny poptávaného množství se projevují posunem na poptávkové křivce, zatímco změna poptávky znamená posun křivky. Změna ceny je faktorem, který způsobuje pohyb (posun) po poptávkové křivce. Poptávka se přitom nemění.
Posun po křivce je důsledkem tzv. důchodového efektu, který může být kladný i záporný. Vyjadřuje skutečnost, že za stejný důchod si můžeme koupit větší množství zboží (jestliže cena klesla) nebo naopak menší množství (po cenovém nárůstu).
Změna poptávky, tj. posun poptávkové křivky může být vyvolána působením dvou faktorů:
změnou nominálního důchodu (důchodový efekt) – vyšší nominální důchod umožňuje koupit větší množství zboží, naopak pokles důchodu znamená, že při stejných cenách nakoupíme méně zboží. Růst důchodu posouvá poptávkovou křivku vpravo. Pokles důchodu posouvá poptávku doleva. Toto se nemusí v praxi vždy projevit, neboť např. růst důchodu může být současně doprovázen upřednostněním zboží cenově náročnějšího a spotřebitel opustí dodávku po zboží, které dříve nakupoval.
vlivem substitučního efektu. Každé zboží má na trhu svůj substitut. Substitut je zboží zaměnitelné ve spotřebě, a čím je substitut dokonalejší, tím zřetelnější je vliv substitučního efektu na poptávku.
Jsou-li zboží A a C substituty, pak změna ceny zboží C vyvolá jednak:
- posun po poptávkové křivce na trhu C (důchodový efekt) a zároveň
- posun poptávkové křivky po zboží A (substituční efekt)
Cena zboží A se nezměnila, ale poptávka se zvýšila. Substituční efekt je silně potlačen, nejsou-li na trhu reálné substituty a u skupin komplementárního zboží.
Komplementy – statky vzájemně se doplňující ve spotřebě. (tenisové rakety-tenisové míčky). Na reálném trhu se můžeme setkat s chováním, které neodpovídá výše popsaným souvislostem. Na reálném trhu působí i jiné vlivy, dominantní mezi nimi je očekávání budoucího vývoje, která ovlivňují rozhodování kupujících, ale také móda, vkus.
Cenová elasticita poptávky
Poptávka odráží vztah mezi cenou a poptávaným množstvím. Obecně platí, že se změnou ceny se poptávané množství mění nepřímo úměrně. Intenzita, s níž se mění množství v závislosti na změně ceny, je u různých zboží různá – různá cenová pružnost (elasticita) poptávky. Cenovou elasticitu zkoumáme u tržní poptávky, kterou získáme součtem jednotlivých individuálních poptávkových křivek vystupujících na zkoumaném trhu.

Cenová elasticita – poměr procentní změny množství k procentní změně ceny. Podle velikosti koeficientu rozlišujeme 3 základní typy cenové elasticity:
e ( 1 – poptávka je pružná – změna ceny vyvolá větší změnu poptávaného množství (5% změna ceny se projeví 10% změnou poptávaného množství)
e = 1 – poptávka je jednotkově elastická (jednotkově pružná) – změna ceny odpovídá změně poptávaného množství (5% změna ceny se projeví 5% změnou poptávaného množství)
e ( 1 – poptávka je nepružná – změna poptávaného množství je menší než změna ceny. (5% změna ceny se projeví 1% změnou poptávaného množství).
Dále rozlišujeme:
dokonale pružnou poptávku – poptávané množství se mění, aniž by docházelo ke změně ceny – poptávková křivka je rovnoběžná s osou množství.
Dokonale nepružnou poptávku – objem poptávaného množství se při změnách cen nemění – poptávková křivka má tvar vertikály.
Musí platit:
Poptávka je elastická – jestliže pokles ceny vyvolá takový růst objemu produkce, že celkový příjem vzroste.
Poptávka je neelastická – jestliže pokles ceny je doprovázen takovým zvýšením objemu produkce, že celkový příjem klesne.
Poptávka je jednotkově elastická – jestliže pokles ceny je doprovázen zvýšenou realizací produkce, ale celkový příjem se nezmění.
Pružnost poptávky je ovlivňována těmito faktory:
postavením, které zboží zaujímá ve spotřebním koši – u předmětu denní potřeby je pružnost menší než u luxusního zboží.
postavením zboží na trhu vzhledem k substitutům. Má-li zboží adekvátní substituty, je pružnost vyšší – poptávka se přesouvá k substitutům.
vývoj očekávání spotřebitelů
Elasticita poptávky může být zkoumána i ve vztahu k důchodu. V případě cenové elasticity se jednalo o to, jak reaguje poptávané množství při změně ceny. V případě důchodové elasticity se jedná o reakci poptávaného množství na změnu důchodu spotřebitele.
Při analýze důchodové elasticity je nutno rozlišovat statky:
normální – s rostoucím důchodem jich spotřebitel nakupuje větší množství. Podle toho, jaký je vztah mezi změnou (přírůstkem) důchodu a přírůstkem poptávaného množství rozlišujeme statek:
luxusní – pokud poptávané Q roste rychleji než důchod, tedy s rostoucím důchodem je nákup těchto statků upřednostňován
nezbytný – poptávané množství roste pomaleji než důchod
méněcenné – růst důchodu je doprovázen poklesem poptávaného množství. Spotřebitel přechází ke kvalitnějším statkům
Náklady firmy. Produkční funkce. Celkový, mezní a průměrný produkt. Analýza nákladů. Náklady v krátkém a dlouhém období.
Firmy vystupují na trhu výrobků a služeb v roli prodávajících. Firma očekává rozdíl mezi náklady na činnost firmy a výnosem z realizovaných prodejů (zisk). Při svém rozhodování musí firma odpovědět na 2 okruhy otázek:
- jaký produkt a v jakém množství vyrábět
- jakou kombinaci VF pro výrobu použít
Výroba je vždy vztahem mezi vstupy a výstupy, který je v ekonomické teorii popisován pomocí produkční funkce.
Produkční funkce - popisuje vztah mezi vstupy a výstupy. Můžeme ji zapsat ve tvaru:
Q = f(K, L, P) – vycházíme ze tří základních VF – práce, půdy, kapitálu.
Podoba produkční funkce závisí na technické úrovni kapitálových statků, používané technologii, způsobu řízení, kvalitě práce aj. Představuje stav mezi maximálním množstvím výstupu, které může být vyrobeno a vstupy potřebnými k dosažení tohoto výstupu. Je definována při daném stavu techniky a technologie. Potom výstup závisí především na množství výrobních faktorů a jejich kombinaci.
Vlastnosti PF závisí rovněž na časovém horizontu, ve kterém firma rozhoduje:
V krátkém časovém období není firma schopna měnit rozsah všech vstupů. V tomto období můžeme měnit pouze rozsah VF práce (variabilní vstup), kdežto rozsah kapitálu měnit nelze (fixní vstup) – předpoklad, že firma využívá VF kapitál a práce. Zvýšením obsahu variabilního vstupu dosahuje výnosů z variabilního VF.
V dlouhém období jsou variabilní oba faktory, a proto firma může optimalizovat při změně jejich rozsahu i jejich vzájemný poměr. Při zvyšování množství obou VF realizuje firma výnosy z rozsahu.
Přírůstek celkové produkce dosažený zvýšením množství některého z výrobních faktorů o jednotku nazveme mezní produkt.
Technologická změna umožňuje ze stejných zdrojů vyprodukovat větší množství výstupů – posunuje produkční funkci.
Mezní produkt se vztahuje k určitému VF a proto rozlišujeme:
mezní produkt kapitálu – přírůstek celkového objemu produkce založený na zapojení dodatečné jednotky kapitálu, aniž by se měnilo množství ostatních VF
MPK = ∆TP / ∆K = f´(K)
mezní produkt práce – viz. kapitál
mezní produkt půdy – viz. kapitál
Platí tzv. zákon klesajícího mezního produktu – (viz. zákon klesajících výnosů v 1. otázce). Znamená, že mezní produkt může nejdříve růst, dosahuje maxima a poté (př