Souhrn_z_dso

Nauka o podniku I.

1. Podnik jako součást národního hospodářství a předmět podnikového práva
Hospodářství a hospodářský princip
Princip racionality – určitého cíle (užitku) je třeba dosáhnout s co nejmenší obětí
(s co nejmenším vynaložením prostředků).
Hodnotově pojatá definice
- princip maxima – s danou spotřebou peněz je třeba dosáhnout co
nejvyššího výnosu
- princip minima – daného výnosu je třeba dosáhnout s minimálním
vynaložením peněz
Kvantitativní definice
- princip maxima – s danou spotřebou VF dosáhnout co nejvyšší produkce
(výnosu statků)
- princip minima – daný výnos je nutno dosáhnout s co nejnižší spotřebou VF
Princip hospodárnosti je ryze formální princip, nevypovídá o cílech a motivech
jednání, charakterizuje pouze způsob hospodářského jednání.
Hospodářství je souhrnem všech plánovitých lidských činností, které se
uskutečňují na ekonomickém principu a jejichž účelem je uspokojování lidských
potřeb omezenými statky.
Pojetí podniku
Proces zhotovování statků a poskytování služeb, odbyt statků a služeb a jejich
spotřeba se uskutečňují v organizovaných hospodářských jednotkách:
- produkční hospodářství (podniky)
- spotřební hospodářství (soukromé domácnosti a veřejné rozpočty)
Podnik jako výrobní hospodářství se obvykle charakterizuje jako plánovitě
organizovaná hospodářská jednotka, a v níž se zhotovují a zhodnocují věcné
statky a služby.
Předmětem podnikového hospodářství je chování a tím tedy rozhodovací proces
v podniku. Sem patří rozhodování o:
- cílech
- výstavbě
- způsobu zhotovování
- zhodnocování výkonů
Podnik a hospodářský systém
Systémově indiferentní znaky – ukazatele nezávisle na daném historicky
podmíněném hospodářském systému:
- kombinace VF – účelné vynakládání VF
- princip hospodárnosti – ekonomický princip (maxima, minima)
- princip finanční rovnováhy – dodržení platebních povinností
Systémově podmíněné znaky – ukazatele v tržním systému
- princip autonomie – určení výrobních a odbytových plánů na základě tržní
situace
- výdělečný princip – dosažení výrobou a prodejem maximálního zisku
- princip soukromého vlastnictví
Předností tržního systému je osobní svoboda daná zárukou soukromého
vlastnictví, soukromého dědického práva a autonomií podniku.
Slabiny tržního systému:
- tendence ke koncentraci – vytlačení méně úspěšných konkurentů, působí
proti samoregulující funkci trhu
- tendence k nerovnému rozdělování – velké příjmové rozdíly mezi
jednotlivci, vznik sociálního napětí
- tendence ke konjunkturním výkyvům – rozdíly mezi nabídkou a poptávkou –
nadvýroba, růst cen, přezaměstnanost, inflace
Odstranění uvedených slabin – legislativní zásahy státu.
Systémově podmíněné znaky – ukazatele v centrálně plánovacím systému
- princip plnění plánu
- princip společenského vlastnictví – podnik nemá konkrétního vlastníka,
patří všem a nikomu.
Typologie podniku
Řazení podle sektorů a hospodářských odvětví
- sektor veřejný
- sektor soukromý
- sektor smíšený
nebo
- sektor primární - prvovýroba, např. lesnictví, těžební průmysl…)
- sektor sekundární – druhovýroba, např. strojírenství, potravinářský
průmysl
- sektor terciární (služby, např. školství, zdravotnictví
Tradiční členění ekonomiky
- sektor zemědělský (zemědělství, rybolov a lesní hospodářství)
- sektor průmyslu (těžební a zpracovatelský průmysl, el.energie,voda,plyn,
stavebnictví)
- sektor služeb (obchod, peněžnictví, pojišťovnictví, doprava, školství…)
Řazení podle druhu výkonů
- podniky produkující hmotné výkony (statky) –
- podniky poskytující služby
Řazení podle způsobu zhotovování výkonů
- podle výrobních principů (výrobních typů) – kusová, hromadná výroba
- podle výrobních způsobů (organizačních typů výroby) – proudová, dílenská.
Skupinová)
Řazení podle převládajícího výrobního faktoru
- pracovně intenzivní – vysoký podíl mzdových nákladů
- investičně náročné – vysoký stav HIM
- materiálově intenzivní – vysoký podíl nákladů na suroviny
Řazení podle velikosti podniku
- malé
- střední
- velké
Řazení podle závislosti na stanovišti – závislé na
- surovině (cementárna)
- energii (vodní elektrárna)
- pracovní síle (volné kvalifikované pracovní síly)
- odbytu (dosah koncentrace obyvatelstva)
Řazení podle pohyblivosti podniku
- zcela vázané
- zčásti vázané
- cestující
Řazení podle organizačně právní formy podnikání
- podniky fyzických osob
- osobní společnosti
- kapitálové společnosti

2. Podnikové hospodářství a jeho metody
Teoretické a aplikované hospodářství
Předmětem zkoumání a popisu v podnikovém hospodářství je souhrn všech
hospodářských rozhodnutí uskutečňovaných v podniku. Patří sem rozhodování o:
- cílech podniku – dosažení zisku, získání hospodářské moci
- výstavbě podniku – využití VF, sdružování podniků, volba stanoviště
- způsobu zhotovování a zhodnocování – variantní řešení výrobních programů,
procesů, opatřování vstupů
Teoretické podnikové hospodářství – cílem je čisté poznání objektu, nezaměřuje
se na účel. Principem je logická provázanost s podnikovým hospodářstvím.
Aplikované podnikové hospodářství – cílem je popis a zhodnocení empiricky
zjištěných rozhodovacích procesů, principem je vliv problémů na dosažení cíle.
Předmět má svou:
- existenciální stránku – to co je – má empiricko-induktivní a statický
charakter
- logickou stránku – to co má být – exaktní teorie
Podnikohospodářské modely
Model je zjednodušeným obrazem skutečnosti. Členíme:
Podle původu premis:
- reduktivní – abstrahuje od reálné skutečnosti, soustřeďuje na logickou
stránku dění
- konstruktivní – konstrukce z určitých základních pojmů.
Podle druhu výpovědi
- popisné (deskriptivní) – zjednodušený obraz skutečnost, aniž by analyzoval
a vysvětloval
- vysvětlovací (explikativní) – podávají výpověď o příčinách procesů
- rozhodovací – usnadňují výběr optimální varianty hospodářského jednání
Podle druhu předpokladu o tom, jaký nastane výsledek
- deterministický – v podmínkách plné informovanosti
- stochastický – v podmínkách rizika, pravděpodobnosti výskytu výsledků
jsou známé
- modely her – není možné stanovit žádné pravděpodobnosti
Princip výběru zkoumaných problémů v aplikovaném podnikovém hospodářství
Maximalizace zisku – potíže působí především souvislosti:
- pojem zisku není jednoznačně určen – bilanční, kalkulační, zisk po zdanění
- přijímání rozhodnutí stejně jako reální lidé, kteří nemají k dispozici
všechny informace a svá rozhodnutí přijímají s ohledem na subjektivní
vedlejší podmínky
Ukazatele hospodářské úspěšnosti: zisk, rentabilita, hospodárnost, produktivita
Podnikový výsledek - rozdíl mezi výnosem a oceněnou spotřebou VF (kladný – zisk,
záporný – ztráta)
Zisk bilanční – rozdíl mezi výnosy a náklady daného období
Zisk kalkulační – rozdíl mezi kalkulačními výnosy a náklady
Ziskový cíl – formulován absolutně (rozdíl mezi výnosy a náklady) nebo relativně
(rentabilita):
Rentabilita celkového kapitálu=zisk + úroky z cizího kapitálu/celkový kapitálx100
Rentabilita vlastního kapitálu=zisk/vlastní kapitálx100
Rentabilita obratu=zisk/obratx100
Produktivita=vyrobené množství produkce/vynaložené množství VFx100
Hospodárnost=výnos/náklad

3. Podnikové VF a podnikové řízení jako VF
Elementární faktory - pracovní výkony, hmotný investiční majetek a materiál
Dispozitivní faktor – řídící práce. Originální (původní) – vedení podniku, odvozené
(derivativní) – plánování organizování, dohled.
Podnikohospodářská teorie – čtyři VF
- výkonná práce
- materiál
- HIM
- dispozitivní práce
Národohospodářská teorie – tři VF
- práce - původní
- půda - původní
- kapitál- odvozený
Funkce podnikového řízení
Plánuje kombinaci VF, organizuje jejich vynakládání a kontroluje průběh a
výsledky podnikových procesů. Úlohou je přijímat řídící rozhodnutí. Vrcholným
úkolem je stanovení konkrétních podnikových cílů. Rozhodnutí o cílech,
rozhodnutí o prostředcích.
Úkoly dispozitivního faktoru
- stanovení cílů – výchozí bod. Podnikové cíle chápány jako uspořádaný
systém. Horizontální rozměr (hlavní a vedlejší cíle), vertikální rozměr
(hlavní cíle, mezicíle a dílčí cíle).
- Plánování – hledání alternativních cest k dosažení stanovených cílů –
předjímání budoucích rozhodnutí
- Rozhodování – výběr jedné (optimální) z několika možných variant plánu
- Realizování – uskutečňování vybrané varianty plánu – rozdělení úkolů,
uspořádání lidí, prostředků a informací
- Kontrolování – získávání informací o tom, do jaké míry a jakým způsobem
je stanovených cílů dosahováno. Kontrola = dohled.
Strategické řízení – koncepce řízení a koordinace dlouhodobého vývoje podniku,
při níž jsou rozhodnutí přijímána na základě racionálních ekonomických úvaz a
sociologickým a sociálním okolím. Strategická koncepce podnikového řízení je
reakcí na stále rychlejší a hlubší změny v dynamicky se vyvíjejícím prostředí.
Nositelé řídících rozhodnutí v podniku
- vlastníci – vlastnické podniky
- vedoucí, manažeři – manažerské podniky
Vlastnické podniky – nesou kapitálové riziko a řídí podnik, např. podniky FO, v.o.s.,
kapitálové společnosti s jediným vlastníkem – fyzickou osobou
Manažerské podniky – spoluvlastníci přijímají kapitálové riziko, řídící rozhodnutí
jsou přenášena na vedoucí, kteří jsou zaměstnanci podniku, např. a.s., s.r.o.
Manažeři jsou dosazováni kapitálovými investory – oddělení funkce nesení
kapitálového rizika od funkce řízení vyúsťuje v protichůdnost zájmů vlastníků a
managementu. Na vytváření rozhodnutí se podílí i zaměstnanci
Podnik řízený jednou osobou – vlastníkem
Podnik řízený několika osobami:
- direktoriální princip – jeden člen řídícího grémia podniku má právo při
rozporech mezi členy sám rozhodovat.
- Kolegiální princip – každý člen skupiny má stejná oprávnění

4. Systém podnikových cílů nástroje a principy řízení
Typologie podnikových cílů – cíle jsou stavy , o které podnik usiluje. Vrcholovým
cílem je dlouhodobá maximalizace zisku. Není jediným cílem, další cíle:
- sledování zisku nebo rentability
- co nejvyšší obrat
- ovládnutí trhu, pozice na trhu
- dlouhodobé zajištění podniku – uložení majetku, zdroj výdělku
- zajištění pracovních míst – sociální odpovědnost
- důraz na nezávislost podniku
- zajištění ochrany životního prostředí
Svazek cílů je kompromisem mezi cílovými představami jednotlivých vlivových
skupin:
- monetární cíle – dají se měřit penězi, zisk, obrat, zajištění platební
pohotovosti
- nemonetární cíle – nevyjadřují se v penězích. Ekonomické cíle – ovládnutí
trhu, dlouhodobé zajištění podniku, neekonomické cíle – sociologické,
etické, sociální, politické atd.
Vztahy cílů:
- komplementarita – současně plnění cíle 1, zvyšuje se úroveň cíle 2
- konkurence – současně plnění cíle 1, ztížení dosažení cíle 2
- protikladnost – současně plnění cíle 1, zamezuje uskutečnění cíle 2
- indiference – současně plnění cíle 1, nemá na cíl 2 žádný vliv
Pořadí, závažnost cílů, odvození hlavního cíle (maximalizace zisku), vedlejší cíle –
cíle minimální a maximální
Časový pohled:
- krátkodobé – do 1 roku
- střednědobé – do 3 let
- dlouhodobě – nad 3 roky
nebo
- statické – nebere v úvahu vývoj v čase
- dynamické – promítá průběh v čase
Cílové konflikty
Cíle podniku představují kompromis mezi představami vůdčích a satelitních
skupin podílejících se na stanovení cílů. Satelitní skupiny:
- zaměstnanci – cíl – vysoký příjem, sociální jistoty
- poskytovatelé cizího kapitálu – vysoké zúročení, dochvilnost splácení
- dodavatelé – výhodné dodací podmínky, platební schopnost
- zákazníci – zboží vysoké kvality za přijatelné ceny
- odbory – respektování vlivu odborářů
- státní instituce – dodržování zákonů, daňové příjmy, ekologie
Individuální cílové konflikty – konflikty mezi cílem organizace a cílem
zaměstnance
Hierarchicky podmíněné cílové konflikty – cíl stanovený jednotlivému
rozhodovateli není operabilní, není určen hodnotitelně (měřitelně, návodně a
kontrolovatelně)
Cílové konflikty uvnitř organizace – útvary sledují různé cíle, které nejsou
souladné
Cílový systém strategického řízení
Nejvyššími podnikovými cíli jsou u klasické koncepce řízení ekonomické cíle:
- výrobní cíl
- finanční cíl
- kriterium úspěchu
Vrcholový cíl ve strategické koncepci řízení – vize podniku ???
Systematizace nástrojů řízení
Nástrojů řízení využívá vedení podniku k ovlivnění pracovního chování
zaměstnanců. Motivace je něco v nás samých a kolem nás, co nás vede k tomu,
abychom se chovali právě určitým způsobem. Dosáhnutí shody mezi podnikovými
cíli a osobními cíli pracovníků. Úkolem vedoucích pracovníků je motivovat
pracovníky odměnou za práci, poskytování sociálních požitků, výběrem personálu a
vytvářením vhodných pracovních podmínek.
Nástroje :
- objektivně hodnotitelné – materiální přímé (odměna za práci, sociální
požitky) a materiální nepřímé (pracovní podmínky, výběr personálu)
- čistě motivační – nemateriální přímé (pracovní pohoda, řídící styl) a
nemateriální nepřímé (informace, komunikace, vzdělání, regulace konfliktů,
integrace a uznání osobnosti, neutralizace řízení)
Ke zlepšení pracovní pohody se využívání opatření:
- rozšíření práce – odstranění roztříštěnosti
- pracovní rotace – rozšíření horizontu a zpestření
- obohacení práce – změna ve strukturaci
- autonomní pracovní skupiny – vytvoření malých pracovních skupin – větší
samostatnost
Řídící styl – využívání
- autority, tlak a přinucení
- přesvědčování, kooperaci a participaci
nebo
- patriarchální – uznávaná autorita, která řídí a zároveň se stará o své
podřízení
- charismatický – založeno na osobnosti vedoucího, podobá se
patriarchálnímu, ale chybí péče o podřízené
nebo
- autokratický – delegace autority, autokrat využívá hierarchický řídící
aparát
- byrokratický – propracovaný systém řídících míst
- kooperativní – podílení se zaměstnanců na řízení
Nemateriální nepřímé nástroje
- informace a komunikace
- podnikové vzdělávání
- regulace konfliktů
- integrace a uznání osobnosti
Principy řízení
- řízení podle výjimek – omezení rozhodnutí na výjimečné případy
- řízení delegací úkolů – na podřízené pracovníky jsou přenášeny jasně
vymezené úkoly a odpovídající odpovědností a rozhodovací kompetencí.
- Řízení pomocí regulace systému – systémové pojetí podniku, dalekosáhlá
delegace úkolů
Principy orientované na cíle a výsledky
- řízení podle cílů – vedení rozpracovává společně s pracovníky na nižších
úrovních cíle
- řízení podle výsledků – nadřízený určuje výsledky, kterých mají dosáhnout

5. Plánování a rozhodování v podniku

Plánování je hledání alternativních cest k dosažení stanoveného cíle, z nichž je
pak v rámci etapy rozhodování zvolena k provedení optimální varianta.
- plánování vize podniku – formulování základních podnikových principů
- strategické plánování – dlouhodobé plánování strategií pro určité
kombinace výrobků a trhu, označované jako strategické oblasti či
strategické obchodní jednotky
- operativní plánování – vychází z dlouhodobých strategických plánů –
střednědobé a krátkodobé plány
- plánování výsledků a likvidity – integrující komplex vůči předchozím dílčím
komplexům plánovacího systému
Plány navazujících úrovní:
- retrográdní – plány nižší úrovně se odvozují od plánů vyšších úrovní
- progresivní – začíná na nejnižší úrovni, postupuje k nejvyšší
- protisměrné – vedení sestavuje předběžný rámcový plán, o kterého se
odvozují dílčí plány pro nižší úrovně (retrográdní průběh), návazně se od
nejnižší úrovně až k vedení přezkoumávají plánované úkoly s ohledem na
jejich realizovatelnost (progresivní průběh)
Strategické plánování – strategické oblasti musí splňovat požadavky:
- musí mít vymezen samostatný tržní úkol – nesmí konkurovat navenek
- produkt nebo skupina produktů jedné oblasti jsou nezávislé na produktech
ostatních oblastí – nesmí konkurovat v rámci podniku
- produktu nebo skupině produktů musí být přiřazen okruh nejvýznamnějších
konkurentů.
Nástroje pro určování strategických oblastí a výběr strategií
Analýza zkušenostních křivek
- nákladová zkušenostní křivka – vztah mezi kumulovaným výrobním
množstvím a jednotkovými náklady – v průběhu pokles nákladů
- cenová zkušenostní křivka – vztah mezi cenou a jednotkovými náklady – na
začátku leží cena pod jednotkovými nák