Souhrn_z_dso

cena práce
Hodnota práce
Vyjadřuje relativní míru obtížnosti práce, je vyjádřena tarifním stupněm. O
výši mzdových tarifů a jejich vzájemných relacích rozhoduje vedení podniku.
Mimořádné pracovní podmínky
Zátěžové požadavky pracovního místa nebo pracovního postupu, které
přesahují úroveň hodnocenou při zařazování pracovního místa, nebo
pracovního postupu do tarifního stupně či tarifní třídy. Podnik poskytuje
příplatky za práci v nestandardních podmínkách.
Podnikové kvalifikační katalogy
Hodnocení s využitím norem potřeby času, technickohospodářských norem,
ukazatelů vnitropodnikového hospodaření, kritérií pro posuzování chování
zaměstnance. Na velikost nezaručené části mzdy spolupůsobí tyto činitele:
- míra ovlivnitelnosti výsledků práce pracovníkovými záměry ve stimulace
ochoty k pracovnímu výkonu
- zařazení pracovního místa v hierarchii řízení
- prostředky vyčleněné na pohyblivou část mzdy – liší se podle okruhu
pracovníků.
Tržní cena práce
Vzniká na trhu práce jako výsledek nabídky a poptávky po práci určitého
druhu. Není vztahována k samostatné složce celkové mzdy.

9. Dlouhodobý hmotný majetek a materiál jako VF
DHM je soubor věcných prostředků, které nejsou spotřebovány v jednom
výrobním cyklu, ale slouží v podniku delší dobu. Řadíme sem: pozemky, budovy
a stavby, stroje a výrobní zařízení, nástroje, dopravní prostředky a zařízení
pro dopravu, zařízení kanceláří, výpočetní technika aj.
Životnost DHM – v dlouhodobém hmotném majetku jsou vázány značné
finanční prostředky po mnoho účetní období. Tyto prostředky se musí do
konce ekonomické životnost příslušného zařízení uvolnit a patřičně zhodnotit.
Ekonomická životnost – doba, po kterou je účelné dané zařízení hospodářsky
využívat.
Technická životnost – doba, během níž může dané zařízení poskytovat
technicky nezávadný užitek.
Ekonomická životnost je kratší než technická životnost.
Vyjádřením postupného snižování hodnoty DHM jsou odpisy.
Kapacita DHM a její využití – každý DHM musí být produktivně využíván.
Každé výrobní zařízení je s ohledem na své technické parametry schopno
vyprodukovat za určitou dobu určité množství statků určité kvality –
kapacita. Každé zařízení má technickou maximální kapacitu, je vyšší než
ekonomická kapacita – množství, při němž je produkce nejhospodárnější.
Kapacita DHM – výkonová schopnost v kvantitativním a kvalitativním smyslu.
Technická (maximální) kapacita – dosažitelné produkční množství, které lze
vyprodukovat.
Ekonomická kapacita – množství produkce v příslušné kvalitě, které je
z ekonomického hlediska optimální.
Minimální kapacita
Využívání zařízení až na hranici jeho technické maximální kapacity může
způsobovat příliš vysoké opotřebení a nadměrnou spotřebu provozních látek.
Stupeň využití kapacity = skutečná výroba/dosažitelná výroba x 100
Vymezení výrobní kapacity v ČR
Kapacitu lze vymezit jako výslednici jejího výkonu a doby, po kterou je
v činnosti. Doba činnosti se vyjadřuje pomocí časových fondů.
Výkonem se rozumí maximální výrobnost za jednotku času, při normované
kvalitě materiálu a při důsledném dodržení stanoveného technologického
postupu a jakosti výrobků.
Časový fond výrobního zařízení – plánovaný počet dnů nebo hodin činnosti za
rok.
- kalendářní časový fond – 365
- nominální časový fond – kalendářní minus neděle, soboty a svátky
- využitelný časový fond – nominální minus plánované prostoje.
Materiál
Všechny statky, z nichž vznikají konečné výrobky změnou jejich tvaru,
substance nebo zabudováním.
Základní složky:
- suroviny – látky, které jsou přetvářeny a vchází do výrobku jako jeho
hlavní část
- pomocné látky – součást výrobku, netvoří jeho hlavní část (nátěrové
hmoty, lepidla)
- provozní látky – při výrobě se spotřebovávají, ale nevstupují do výrobku
(mazadla, paliva)
- hotové součástky – statky, které se zabudovávají do výrobku, aniž by byly
přetvářeny (pneumatiky, světlomety)
Materiálové časy
Doba skladování před začátkem zpracování a čas klidu mezi jednotlivými
fázemi výrobního procesu a případně i doba skladování hotových výrobků jsou
časové úseky, jejichž zkracování je řešením problému materiálových časů.
Koncepce Just-in-time-production – nesmí vznikat žádné zásoby hotových
výrobků.
Hladký průběh výroby vyžaduje plynulý přísun materiálu bez přestávek, které
by vedly k jeho přerušování. Tradičním řešením je nákup materiálu do zásoby.
Podnik uplatňující princip hospodárnosti tedy musí usilovat, aby objednával
takové množství, které je s ohledem na náklady objednávky, skladovací a
úrokové náklady optimální.
Využití materiálu
Ve výrobním procesu, při kterém se přetváří materiál na konečný výrobek, se
podnik nevyhne jeho ztrátám:
- zmetky – chyba zpracování nebo materiálu
- materiálový odpad – opracování při změně tvaru materiálu
Ve zmetku se znehodnocuje nejen spotřebovaný materiál, ale i práce lidí a
výkon strojního zařízení.
Předcházet vzniku odpadů a zmetkům může podnik několika způsoby:
- účelný nákup materiálu – normorozměry a kvalita materiálu
- využívání racionálních a technicky vyspělých technologií
- zainteresovanost pracovníků na materiálových úsporách a kvalitě práce
Ztráty lze snižovat:
- prodejem odpadu a zmatků
- zpracování odpadu na vedlejší výrobky
- recyklace odpadu
Problém likvidace odpadu – náklady a způsob likvidace

10. právní forma podniku
Podnikání – soustavná činnost prováděná podnikatelem samostatně, pod
vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku.
Podnik – soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání.
Podnik je podnikatelským subjektem, sám si určuje plán a usiluje o
maximalizaci svého zisku. Základním třídícím znakem je forma vlastnictví:
- podniky jednotlivců
- podniky ve vlastnictví společníků
- společnosti
- družstva
- veřejné (státní) podniky
Podnik jednotlivce – vlastní jedna (fyzická) osoba. Výhody – snadnost a nízké
náklady založení, volné disponování se ziskem, flexibilita, daňová výhoda,
obchodní tajemství.
Nevýhody – neomezené ručení, existence podniku spojena s konkrétním
vlastníkem, limitovaná schopnost získání úvěru, nedostatek příležitostí pro
zaměstnance. Podniky jednotlivců převládají, jsou pro národní hospodářství
nezastupitelné. Úspěšný podnik jednotlivce je východiskem vzniku velkého
podniku.
Osobní společnosti
Zakládány a vlastněny dvěma nebo více osobami. Vhodnější podmínky pro
získávání kapitálu i pro překonávání kvalifikační omezenosti podnikatele.
Nevýhodou je závislost jejich úspěšné existence na vzájemných vztazích mezi
společníky:
- veřejná obchodní společnost
- komanditní společnost
Veřejná obchodní společnost
Nejméně dva společníci, je právnickou osobou, společníci nemají povinnost
vložit vklad, za závazky ručí společníci společně a nerozdílně, celým svým
majetkem, každý ze společníků je statutárním orgánem, je oprávněn
k obchodnímu vedení společnosti. Pokud není uvedeno jinak, rozdělují si zisk
rovným dílem, pouze jedno zdanění – daní z příjmů FO.
Komanditní společnost
Zakládají a provozují dva nebo více společníků, z nichž jeden nebo více
společníků ručí za závazky společnosti do výše svého vkladu (komanditisté) a
jeden nebo více společníků ručí celým svým majetkem (komplementáři).
Postavení komplementářů je podobné pozici v v.o.s. Komanditisté jsou povinni
vložit do základního kapitálu vklad minimálně 5 000,-. Zisk se rozděluje na
dvě části v poměru, který stanoví společenská smlouva. Pokud není poměr
určen, dělí se na poloviny mezi komanditisty a komplementáře.
Kapitálové společnosti
Povinnost společníků podílet se na podnikání společnosti kapitálově předem
určeným vkladem. Společníci ručí za závazky jen do výše svého vkladu.
- společnost s ručením omezeným
- akciová společnost
Společnost s ručením omezeným
Povinně vytváří základní kapitál, minimálně 200 000,-, minimální výše
individuálního vkladu je 20 000,-. Společnost odpovídá svým majetkem. Za
závazky společníci ručí společně a nerozdílně. Nejvyšším orgánem je valná
hromada, statutárním orgánem je jednatel nebo jednatelé. Zisk se zdaňuje
daní z příjmů PO a následně se rozděluje mezi společníky podle výše vkladu.
Individuální podíly společníků pak podléhají dani z příjmu FO.
Akciová společnost
Kapitálová společnost, ve které je základní kapitál rozvržen na určitý počet
akcií o určité jmenovité hodnotě. Může být založena jedním zakladatelem.
A.s. bez veřejné nabídky akcií musí mít základní kapitál minimálně 2 mil. Kč,
A.s. s veřejnou nabídkou akcií musí mít kapitál minimálně 20 mil. Kč. Odpovídá
za závazky celým svým majetkem, akcionář neručí.

11. Živnostenské podnikání malé a střední podniky
V ČR se řídí zakládání a činnost malých a středních podniků zejména zákonem
o živnostenském podnikání. Živnost je soustavná činnost provozovaná
podnikatelem samostatně, vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost, za
účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Živnost je
ekonomickou, organizační a právní jednotkou, kterou vlastní jeden podnikatel
nebo několik společníků. Nízký počet zaměstnanců a omezená kapitálová síla.
Živnosti, jejich provozování a členění
Živnost může provozovat FO nebo PO po splnění podmínek stanovených
příslušným zákonem – dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům,
bezúhonnost. Překážkou je konkurz a s ním související vyrovnání, zákaz
činnosti podnikající osoby. Živnosti se dělí na:
- ohlašovací – smějí být provozovány na základě ohlášení živnostenskému
úřadu
- koncesované – mohou být provozovány pouze na základě státního povolení –
koncese. Oprávnění vzniká až dnem doručení koncesní listiny
Živnosti ohlašovací:
- řemeslné živnosti – podmínkou je odborná způsobilost získaná vyučením v
oboru
- vázané živnosti – podmínkou je odborná způsobilost upravená zvláštními
předpisy
- volné živnosti – není podmínkou odborná způsobilost
Koncesované živnosti – všeobecnou podmínkou je spolehlivost podnikatele a
jeho zaměstnanců ve vztahu k předmětu podnikání i ochranu veřejnosti (jedy,
zbraně…) Zahájení činnosti je vázáno na vydání koncese (do 30 dnů).
Z hlediska předmětu podnikání se dělí na:
- obchodní – koupě za účelem dalšího prodeje, hostinská činnost, ubytování
- výrobní – výroba, prodej a opravy svých výrobků
- poskytující služby – poskytování oprav a údržby, přeprava.
Malé a střední podnikání
Kritéria posuzování velikosti podniků – počet zaměstnanců, obrat – zkreslení –
srovnávání v čase a prostoru.
Rozhodující je kritérium - počet zaměstnanců (EU)
- mikropodniky – do 9
- malé podniky – 10 – 99
- střední podniky 100 – 499
- velké podniky nad 500
Klasifikace podniků prof. Muglera
- malé podniky - do 25
- střední – 25 – 500
- velké – nad 500
Výhody a nevýhody malých a středních podniků
Osobní spjatost vlastníka s podnikem. Hlavní výhody:
- pružné reagování na změny – nejsou zatěžovány existencí rozsáhlého
investičního majetku, můžou změnit činnost či výrobní program
- inovativnost – více prostoru pro individuální iniciativu.
- Vytváření nových pracovních příležitostí – nižší náklady na zřízení
pracovního místa
- Odolnost proti hospodářské recesi – Za hospodářské recese se velké
podniky zbavují některých hospodářských aktivit, a ty přebírají malé a
střední podniky
- Rychlost přijímání podnikatelských rozhodnutí – kratší instanční cesty
Nevýhody malých a středních podniků
- omezené možnosti zaměstnávání odborníků ve správě a řídící činnosti –
povinnosti dané zákonem jsou stejné jako u velkých podniků, ale je méně
prostředků.
- Vyšší intenzita práce a méně příznivé pracovní podmínky – omezené
kapitálové zázemí
- Omezené možnosti získávání výhod z rozsahu produkce
- Omezené prostředky na propagaci a reklamu
Podpora malého a středního podnikání směřuje do těchto oblastí:
- zakládání a rozvoj
- vytváření nových pracovních míst
- rozvoj vědy a techniky
- zavádění pokrokových výrobků a technologií
- ochrana životního prostředí
- podpora vývozu
Podpora státu – poskytování úvěru, záruky za úvěry, dotace, příspěvky a
finanční výpomoci, úhrady části nebo celé výše úroků z úvěru.

12. Sdružování podniků
Přirozený růst x růst sdružením podniků
Sdružení podniků vznikají spojením dosud právně a hospodářsky samostatných
podniků do větších hospodářských jednotek
Kooperace – sdružení podniků, v jehož rámci zůstává zachována právní a
hospodářská samostatnost jednotlivých podnikatelských jednotek. Vzniká
dobrovolným sdružováním.
Koncentrace – sdružení podniků, u nichž v důsledku spojení zanikla
hospodářská samostatnost. Zánikem hospodářské samostatnosti se rozumí
ztráta možnosti přijímat podnikohospodářská rozhodnutí bez tlaku zvenčí.
Zánik původní právní struktury.
Cíle sdružování podniků
Podnik usiluje o zlepšení svých šancí na dlouhodobou maximalizaci zisku. Cesty:
- zvýšení hospodárnosti racionalizací a tím i snížením nákladů v rámci větší
hospodářské jednotky
- posílení konkurenční schopnosti zlepšením pozice na trhu vůči
odběratelům, dodavatelům a potenciálním věřitelům
- snížení podnikatelského rizika
- získání hospodářsko-mocenské pozice
- vytváření hospodářských svazů – prosazování společných zájmů proti
zákonodárci, státní správě, sociálním partnerům a ostatním sdružením.
Důvodem může být dosažení výhod ve funkčních oblastech – nákupu, výroby,
odbytu, výzkumu a vývoje, financí, ostatních cílů.
Formy sdružování podniků: (kritéria – trvání spojení, druh spojení, vliv spojení
na hospodářskou a právní samostatnost)
- konsorcium – dočasné horizontální sdružení podniků, při němž zůstává
zachována hospodářská a právní samostatnost, lze je utvořit na základě
smlouvy o sdružení podle občanského zákoníku
- kartel – trvalé horizontální nebo vertikální sdružení, hospodářská a právní
samostatnost zůstává zachována. Cílem kartelových dohod je odstranit
vzájemnou konkurenci a maximalizovat zisk. Formy kartelů: - cenový
kartel, podmínkový kartel, územní kartel, množstevní kartel. Kartely jsou
v ekonomicky vyspělých zemích zakázány.
Zájmové sdružení – trvalá horizontální sdružení podnikatelských subjektů,
samostatnost zůstává zachována. Jsou to dobrovolná sdružení
Koncern – trvalé horizontální nebo diagonální sdružení právně samostatných
podniků pod společným vedením. Právní samostatnost je zachována při
zřeknutí se hospodářské samostatnosti. Koncern nemá právní subjektivitu
Holdingová společnost – ovládající či mateřská společnost – subjekt, který
drží a spravuje velký balík akcií
Dceřinná společnost – podřízené (ovládané) podniky ovládané holdingovou
společností.
Dvě formy holdingové společnosti:
- čistá
- smíšená
Trust
Trvalé horizontální, vertikální nebo diagonální sdružení podniků, při němž
dochází k zániku jejich původní právní a hospodářské samostatnosti.
Sdružením vzniká nový podnik.Trust vzniká dvěma způsoby:
- kombinací – spojení dvou nebo více podniků, subjekty zanikají a vzniká
podnik nový
- anexí – spojení podniků, při němž přebíraný podnik spojením zaniká a je
plně integrován do přebírajícího podniku
Joint Ventura
Trvalé sdružení horizontálního nebo vertikálního druhu, při němž je zachována
právní samostatnost a zaniká hospodářská. Společné podnikání sdružených
subjektů za účelem získání určitého prospěchu. Konečné rozhodování
v jednotlivých oblastech mají ti partneři, kteří jsou v něm specialisté.
Franchising
Smluvně upravená kooperace právně i hospodářsky samostatných podniků, při
které poskytovatel poskytuje příjemci právo prodávat statky a služby pod
stanovenou obchodní značkou. Dává k dispozici – obchodní jméno, značku
svého podniku, metody a techniky provozního vedení, výrobní postupy,
receptury, dodávání zboží, koncepci marketingu, školení personálu. Příjemce
se zavazuje – platit jednorázový nebo pravidelně se opakující poplatek,
používat předepsané metody obchodního vedení.
Dodržování smluvních ujednání je kontrolováno. Velká expanze při nízké
potřebě startovacího kapitálu, osvojení si provozní a marketingové know-how,
okamžitá konkurenceschopnost.

13. Volba stanoviště podniku
Volba stanoviště je rozhodnutí s dlouhodobým dopadem, na různých
stanovištích se liší – mzdy, dopravní náklady, ceny pozemků, nájmy, daňové
zatížení, odbytové možnosti, ceny.