Prednasky_2006

it – alkoholem, drogami, kofeinem a theinem.

Charakter
- vyjadřuje náš vztah k lidem, přírodě, ke svému světu
- základy se vytváří už kolem 5-6 roku života, tvoří se po celý život





(4.přednáška) 13.3.2006

Komunikace
Řeč = myšlení navenek, promítá se v ní úroveň našeho uvažování

Zásady, když mám někde promluvit:
- prohlédnout si místnost (velikost, akustika,...)
- jaká technika tam je (pokud nejede, tak být připraven mluvit z hlavy)
- podívat se, jak jsou lidé v místnosti uspořádáni (v kruhu, frontálně,...) -> oční kontakt –
zvolím si 3 opěrné body rovnoměrně, tím hovořím ke všem
- dopředu si zjistit místo, kde to je, cestu a čas té cesty tam!!!
- Najít místo, kde stát (pokud není dáno) a váha na obě nohy (pevné místo = pevná myšlenka)->
můžu začít mluvit
- Hovořit k lidem, ne z okna nebo do zdi :-)
- V české řeči řeknu za 10 minut volným mluvním tempem 3 strany A4! – důležité pro
obhajobu bakalářky (tam cca 6 minut)
- Začátečník – celé si to zapsat, potom při prezentaci - 3 opěrné body pro začátek, 3 pro střed a
3 na závěr – k tomu hlavní myšlenky. Obecenstvo si nejvíce pamatuje závěr -> shrnutí
- Čísla – data, co si nepamatuji - papír na pevnou podložku, když sedím – na stůl, ve stoje –
u žaludku, nenápadně
- Mluvit volným mluvním tempem, artikulace
- Vymazat primitiva z řeči – ukazovací zájmena, ééhm, prostě,...
- Slovní zásoba – vzdělání, jak čl.čte, s kým žije
- Gestikulace = řeč rukou (neukazovat, nepoužívat hřbety rukou ani sepnuté ruce „do šípu“ –
modlitba)

Neverbální komunikace – cílem je naučit se vnímat signály od druhého člověka, porozumět
jim a nevysílat sám zlé signály. Nedělat nic proti své přirozenosti!
Viz 2.přednáška




PHPCHE - Psychologie pro ekonomy – přednášky (jaro 2006) ESF-MUNI
Beňule - kontiki@centrum.cz 8
(5.přednáška) 20.3.2006

Komunikační pozice (Virginie SATIROVÁ)

Každý z nás ve vztahu k druhému člověku zaujímá určitou komunikační pozici
komunikační pozice = způsoby komunikování mezi lidmi.
Rozlišujeme pět způsobů dorozumívání (komunikačních pozic) mezi lidmi:
1. smířlivá
2. obviňující
3. počítačová
4. rušivá
5. kongruentní (souhlasná)

První čtyři u nás startují vždy, když jsme ve stresu (obrané). Každý má jednu dominantní.
Tanec stresu – střídání komunikačních pozic v konfliktu k naší obraně.
Komunikační pozice jsou něco jiného než sociální role. Můžeme být nositelé různých sociálních
rolí, ale přitom komunikovat z určité komunikační pozice.

Podle afektu řeči, výběru slov, mluvního tempa, co říká, jak dýchá lze o člověku po řadě setkání
říci řadu charakteristik.

1. smířlivá komunikační pozice
Lidé, kteří souhlasí s každým a se vším, i když je to proti jejich přirozenosti. Bez zaváhání. Jsou
ochotni pro druhého člověka obětovat všechno, protože jejich štěstí je štěstí toho druhého. Přitom
není důležité, zda oni jsou či nejsou teď šťastni. O ostatních lidech vědí mnoho, ale když se jich
zeptáte, co by jim udělalo lépe, často nevědí. Jsou to lidé, kteří mají velmi nízké sebevědomí a
sebeúctu. Často mívají zdravotní problémy, žaludeční potíže, žaludeční vředy. Ženy jsou v naší
kultuře v této pozici vychovávány. „Milují“ příliš mnoho.
Může se projevit syndrom rohožky. Tato pozice se velmi
často vyskytuje v sektách založených na spoluzávislosti
(koopendanci). Spoluzávislý člověk dosahuje integrity
osobnosti (celistvosti svého Já) tím, že pečuje o druhého. Je
závislý na druhém. Velmi snadno je poznáme v řeči.
Podceňují sebe sama.
Jak jednat s těmito lidmi:
1. povzbuzovat, posilovat sebeúctu
2. neposmíváme se a nezneužíváme
3. chválíme a oceňujeme (i za maličkost)
4. dáváme najevo, že si toho člověka vážíme

2. obviňující komunikační pozice
Obviňující pozici symbolizuje zdvižený prst. Tito lidé
obviněním druhého člověka potřebují zvýšit svou vnitřní
sílu a získat přesvědčení, že ten druhý pro ně není potřebný.
V povaze těchto lidí je násilí, ničení, mohou ublížit (slovně i
tělesně). Cítí se méněcenní. Diví se proč je druzí nemají
rádi. Mají špatnou zpětnou vazbu na své chování (mají
slepou skvrnu). Často je potkává infarkt.
Jak jednat s tímto člověkem: nejlepší obranou je otázka (Co
si přeješ? Co po mně chceš, aby se stalo?) Je velmi důležité
chránit si svoji sebeúctu, své Já.

JÁ
OSTATNÍ TY
JÁ
OSTATNÍ TY
PHPCHE - Psychologie pro ekonomy – přednášky (jaro 2006) ESF-MUNI
Beňule - kontiki@centrum.cz 9
Jak se ochránit v nepříznivé sociální situaci:
1. vyhýbejte se situacím (a lidem), ve kterých (se kterými) člověk trpí
2. nedávejte znát člověku, který vám ubližuje, že to s vámi něco dělá (své násilí ještě zesílí,
protože mu dáváte najevo efekt jeho působení)
3. najdete si ve svém životě činnost, která vás posiluje, ve které se cítíte dobře, ve které si
můžete posílit svoji sebeúctu
Člověk by nikdy neměl dělat důležitý krok v životě ke změně, pokud nemá vyřešeny ostatní problémy.

3. počítačová komunikační pozice
Také se jí říká chladně rozumová. Typy lidí, kteří hovoří
s druhými na čistě rozumové úrovni (racionální, vědecké). Mluví
s druhými jako na přednášce. Rádi ukazují přehled svých
poznatku. Užívají statistická data, přehledy, cizí slova, výsledky
analýz... Jsou chudí na citové prožívání. City je stresují, chtějí žít
pouze ve své hlavě, nechtějí žádné emoce. Mají tendenci být
„suší“. Jsou vážní a málo se smějí. Často onemocnění kůže.
Často si lidé pletou tento typ, že je tento člověk nad věcí, že je
moudrý, chytrý.
Jak jednat s těmito lidmi: zaměříme se na jeho znalosti,
oceňujeme velké množství informací, které má, a postupně
přecházíme k tomu, co chceme domluvit.

4. rušivá komunikační pozice
V konfliktu, hádce se lidé přesouvají z jedné pozice do druhé. Ze
zoufalství mohou být i rušivci.
Začínáme být rušivý:
1. Začne-li se pro nás projednávat nějaké bolestivé téma.
Cítíme se v nepohodě.
2. Lidé které máme rádi s námi chtějí bojovat a my
nechceme. Chceme to odvrátit.
Rušíme tím, že neodpovídáme na otázku, děláme, že neslyšíme,
často odvádíme téma hovoru na jinou oblast, někdy zlehčujeme
téma, začneme dělat silná gesta, jsme hyperaktivní. Lidé, se
kterými se velmi špatně dojde k závěru. Neustále odbíhají od
tématu. Lidé si ji velmi často pletou se spontánností. Nikdo jim
nevadí a nikoho neposlouchají.

5. kongruentní komunikační pozice
Všichni bychom měli spět ke kongruentní komunikační pozici.
Jak být dobrý v komunikaci:
1. jsem dobrý v rozhovoru s tebou, když vím, co si myslím a
mohu to svobodně říci
2. jsem dobrý, když vím, jak se cítím a mohu s tebou o svých
pocitech svobodně mluvit
3. jsem dobrý v komunikaci s tebou, když si umím říci o to
co chci; ne ale přímým manévrem; tak, aby moje nitro a
můj projev byli v souladu
4. jsem dobrý v komunikaci, když respektuji sebe i druhého;
respektuji kontext, ve kterém s tebou rozmlouvám; měl
bych hovořit tak, abych co nejjasněji vyjádřil své
myšlenky

„double bind“ – rozpor mezi slovy a tělesnou komunikací; láska a nenávist smíchaná v jednom pytli;
může to mít vliv na duševní zdraví lidí, kteří žijí v tomto prostředí

JÁ
OSTATNÍ TY
JÁ
OSTATNÍ TY
JÁ
OSTATNÍ TY
PHPCHE - Psychologie pro ekonomy – přednášky (jaro 2006) ESF-MUNI
Beňule - kontiki@centrum.cz 10
(6.přednáška) 27.3.2006

JOHARIHO OKNO

JOe Kuft - HArry Ingham
= metodická pomůcka k zobrazení změny vnímání sebe i jiných prostřednictvím mezilidských
vztahů

Můžeme se s ním setkat také při vysvětlení zpětné vazby.

já znám já neznám
ostatní
znají
I. Oblast
veřejná
III. Oblast
slepé skvrny
ostatní
neznají
II. Oblast
soukromá
IV. Oblast
nevědomí
V.
informace

Osobnost má 4 okna (4 části). Existují části, které jsou člověku známé (I, II) a části, které nám
nejsou známé (III, IV).

I – veřejná oblast
- je mi známá i ostatní lidé ji znají (p. Novák je zámečník)
- oblast svobodné aktivity, otevřenosti člověka, jeho vnějších projevů, vypovídá
o způsobech konání člověka, o jeho motivaci


II – oblast soukromá
– já ji znám, ale ostatní ji neznají;
– někteří lidé mají hranici, která odděluje oblasti I a II, různě posunutou (více, či méně otevřené
osobnosti)
– hadové prostředí – čl.se stahuje do sebe (zklamání, šikana), intimní oblast se rozšíří i na
veřejnou
– velkou roli sehrává výchova (pesimistická/optimistická, demokratická)
– Strategie - někdo hraje otevřenost, ale má i skrytou stránku (skrývání, uhýbání) – V.okno, tito
lidé jsou opancéřování před ostatními, stojí je to mnoho energie, musí ho hlídat, chybí energie
na jiných místech; časté u úzkostlivých a neprůbojných lidí, v nových situacích, nejsme sami
sebou; v situacích, kde panuje velká nedůvěra (pracoviště, škola, rodina); kde působí silná
společenská konvence; v situacích, kde se tuší ohrožení; přetvařování se (dušení v sobě silných
prožitků) působí nepříznivě, může způsobit funkční následně somatické selhání

III – oblast slepé skvrny
- V oku zde vychází oční nerv - metafora
- všichni máme svoji slepou skvrnu, ostatní na mně něco vidí, co já nevím; někdo si o sobě
myslí, že je milý k lidem a opak je pravdou; velmi důležitá v partnerství, v politice, ve vedoucí
funkci…

PHPCHE - Psychologie pro ekonomy – přednášky (jaro 2006) ESF-MUNI
Beňule - kontiki@centrum.cz 11
- zmenšit oblast slepé skvrny je možné:
1. „podívat se na sebe do zrcadla“, snažit se o sebepoznání
2. pozorovat reakce druhých lidí na své chování (skrze ostatní lidi poznáváme sami sebe);
čím větší důvěra panuje mezi lidmi, tím méně je pociťováno ohrožení mezi lidmi a tím
větší je připravenost člověka přijímat o sobě nové informace a neodmítat je; i když zpětná
vazba od ostatních lidí je subjektivní, je mimořádně cenný
- autoritativní typy s velkým III. nejsou důvěryhodní -> mají moc jen proto, že jsou ve funkci. Do
řídících pozic jsou vhodnější lidé s malým III.

IV – oblast nevědomí
– já neznám, ostatní neznají; naše podvědomí (nevědomí) má velký vliv na prožitek a chování
člověka;
– Člověk, který je zdravý, vyrovnaní je možné znázornit symbolem kruhu. Symbol harmonie a
dokonalosti.
– Zdravý člověk je vybudován dvěma pilíři (duševní, tělesný).Úzká souhra, navzájem se ovlivňují.
Mohou se podporovat, ale také brzdit.
Psychologický trojúhelník


Já - naše veřejná oblast (pouze špička ledovce

nevědomí - zde se tvoří náš život (starosti, zkušenosti, temperament,...) – každý je předchůdce svých dějin

pravědomosti - všechny informace z evoluce čl. (biolog.archetypy, kolektivní nevědomí,...)

Přibližuje strukturu vědomí člověka. Ve špičce je naše Já (naše soudnost, kritičnost) – veřejná oblast. Mnozí lidé si myslí, že
je to vše, celá naše osobnost. Je to pouze špička. Velká část naší osobnosti je neviditelná. Naše nevědomí – zde se tvoří náš
život. Ovládá naše tělesné duševní pochody, zrod našich nálad, pocitů, zábran, intelektuálních výkonů. Všechny informace
našeho života jsou v mozku zaznamenány na živé disketě. Vytváří naše nevědomí (podvědomí). Kolektivní podvědomí
(pravědomosti) – jsou zde uloženy všechny informace z evoluce člověka. Jsou to tzv. ilogické archetypy. Čím uvolněnější a
pokojnější je člověk, tím propustnější a navzájem propojené jsou jednotlivé oblasti vědomí. Lépe se uvolňují poznatky a
nápady a já si jich mohu být lépe vědom. Je-li člověk napjatý, v nepohodě, naše podvědomí není schopné s námi harmonicky
spolupracovat. Každý z nás je sám tvůrcem své životní cesty. Každá z nás je předběžným výsledkem svých vlastních dějin
charakterizovaných svými zážitky zkušenostmi. Historie našeho života ovlivňuje naši současnost.
Někdo zastává názor, že i naše tvář je mapa naší historie. Ale je velmi klamné něco vyčíst z tváře člověka.

Čím uvolněnější je člověk, tím propojenější jsou jednotlivé oblasti vědomí čl. (lépe se např. uvolňuje
informace z pravědomostí ke mně)
Do oblasti podvědomí se dá zasahovat prostřednictvím hypnózy:
Hypnóza – metoda užívaná k léčení; zasáhneme do podvědomí člověka; může ji provádět pouze
vysoce školený odborník; každý z nás může zasáhnout do podvědomí autosugescemi ve
stavu hlubokého uvolnění (ráno a večer, když ještě nejsme zcela vzhůru, nebo zcela
nespíme); můžeme prostřednictvím autosugescí odstranit různé blokády a posílit se do
budoucna. Autosugesce jsou krátká slova, které si člověk v průběhu dne opakuje sám
pro sebe a posiluje tak vnitřek osobnosti. (Bertram Russel)



Změna v libovolném čtverci se dotýká všech ostatních čtverců. Žije-li člověk v ohrožení,
snižuje to poznávací schopnosti. Důvěra v dobré sociální prostředí zvyšuje. Sociálním učením
může dojít osobnosti člověka ke změně. I. Se zvětší a III. se zmenší. Čím větší je II., tím horší
je komunikace.




PHPCHE - Psychologie pro ekonomy – přednášky (jaro 2006) ESF-MUNI
Beňule - kontiki@centrum.cz 12
(7.přednáška) 3.4.2006

Poruchy prožívání
neurózy
– porucha mezilidských vztahů, narušení dobrého soužití mezi blízkými lidmi
– dány dispozičními předpoklady, sníženou odolností našeho organismu, žije-li člověk dlouhou
dobu v neuspořádaném (konfliktním) sociálním prostředí
– člověk si uvědomuje změnu svého chování, má nadhled nad sebou
– snaží se změny překonat; léčba bývá velmi úspěšná; 2/3 populace trpí neurózou
1. neurastenie – projevuje se, když jsme ve velkém stresu, velké zátěži; projevuje se chronickou
únavou, nespavostí, červenání se, poruchy vegetativních funkcí, člověk nevyrovnaný,
podrážděný, labilní; brání člověku normálně pracovat, podávat dobrý výkon; u většiny
zdravých lidí příznaky odezní; jsou lidé, kde tyto příznaky dlouho přetrvávají
2. hysterie – lidé, kteří mají zvýšené výkyvy v citové bososti často podpořené fantazií; snaží se
upoutat pozornost, jsou egoističtí, mají přehnané reakce i na nepatrné podměty,
nedostatek porozumění, málo empatičtí, jsou afektovaní, domýšliví, primitivní a mají
zkratkovité jednání, nesnadné soužití s těmito lidmi
3. psychastenie – méně častý, lidé zvýšeně citově zranitelní; reagují plačtivě i třeba na zvýšený
hlas, prosazují i malicherné požadavky, puntičkářství, často v konfliktu se sociálním
prostředím
špičková léčebna – Kroměříž – psychoterapeutické techniky (skupinové)

psychózy
– závažná psychická onemocnění
– pozná i laik změnu chování u člověka, lidé jednání nenormálně, patologicky
– organicky podmíněná duševní onemocnění, viditelné změny; strukturální změny na mozku
člověka; vyznačují se poruchou orientace v čase i místě, halucinace; většinou dědičné, mohou
propuknout až v 2. generaci; propukají v různých fázích života
– léčení psychopharmaky; lidé vyřazeni z pracovního procesu; závislí na lékařské pomoci, většina
psychóz je nevyléčitelná
– podle příčin vzniku (exogenní, endogenní) tři druhy:
1. schizofrenní
2. mánie
3. paranoia




DUŠEVNÍ PORUCHY
nemoci úchylky
neurózy psychózy psychopatie
PORUCHY PROŽÍVÁNÍ PORUCHY CHOVÁNÍ PORUCHY INTELEKTU