organologie

Organologie
vědní obor zabývající se rostlinnými orgány (část těla rostliny tvořící samostatný celek a vykonávající specifické funkce)
u cévnatých rostlin rozeznáváme1. orgány vegetativní (kořen, stonek,
list)
orgány generativní – reprodukční
(květ, plod)
orgány vegetativní
hlavní funkcí je růst a výživa rostliny
Kořen (Radix)
pravé kořeny jsou až u kapraďorostů a semenných rostlin, u nižších rostlin je nahrazují rhizoidy
základní vegetativní orgán s neomezeným růstem do délky, vždy bez listů a listových základů
3 typy1. typ hlavního kořene
typ přídatných kořenů
typ smíšený
kořenové soustavyallodizie (má hlavní kořen)
homordizie (nemá hlavní kořen, u 1děložných rostlin)
funkceupevňovacízásobní
absorpčnísyntetickájen v určitých
prodlužovacíobdobích
života rostliny
při změně základní funkce kořene nebo při získání nové funkce dochází ke změně jeho morfologie, k metamorfóze
kořenové úponky
kořenové hlízy
dužnaté kořeny (mrkev)
asimilační kořeny
vzdušné kořeny
chůdovité kořeny
kořeny parazitů
příčepivé kořeny (břečťan)
dýchací kořeny
stahovací kontraktilní kořeny (celer)
kořeny pro vegetativní rozmnožování
mykorhitické kořeny
kořeny škrtičů
haustoria (jmelí)
Primární stavba kořene
krycí komplex kořene
Pokožka (rhizodermis)
jediná vrstva k sobě těsně přiléhajících buněk protáhlých ve směru osy kořene se základem v protodermu (vícevrstevná je pouze u vzdušných kořenů epifytů)
bez kutikuly a průduchů
propustná pro většinu anorganických látek
někdy se tvoří i podpokožka (hypodermis)
vznikají zde speciální buňky – trichoblasty, které se prodlužují v kořenové vlásky (tvoří část vodivého komplexu s nasávací funkcí)
korový komplex kořene
základní pletiva tvořící primární kůru
Exodermis
po odumření pokožky jako krycí pletivo, buňky zpravidla korkovatí
většinou 1vrstevná, na příčných a radiálních stěnách buněk často tloustne (Caspariho proužky)
Mezodermis
střední vrstva primární kůry tvořená tenkostěnnými parenchymatickými buňkami se vzdušnými kanálky, u některých rostlin jsou i pryskyřičné kanálky, mléčnice a sekreční buňky
u vzdušných kořenů epifytů jsou chloroplasty
Endodermis
odděluje primární kůru od středního válce
1 vrstva k sobě těsně přiléhajících buněk, buňky tloustnou v místech Caspariho proužků a stářím korkovatí
vodivý komplex kořene (sdružuje vodivá pletiva kořene)
Pericykl
tvoří vnější vrstvu komplexu
parenchymatická vrstva buněk pod vrstvou endodermis, u krytosemenných rostlin většinou 1vrstevná
latentní meristém, kde mají základ postraní kořeny a adventivní pupeny
u druhotně tloustnoucích kořenů se v něm zakládá felogén
Cévní svazek
radiálně uspořádaná dřevní a lýková část, která se dělí podle počtu na mono, di, tri a polyarchní
u nahosemenných a většiny dvouděložných rostlin druhotně tloustnou i kořeny, vznik sekundárních pletiv je podmíněn činností kambia, které se zakládá postupně, nejprve dělením buněk základního pletiva mezi primárním lýkem a dřevem, pak dělením pericyklu proti primárnímu dřevu
Stonek
funkcerůstem prodlužovat rostlinu
nést listy a generativní orgány
rozvádět vodu, živiny a asimiláty obousměrně po celé rostlině
spojuje 2 základní orgány výživy – kořen a list
druhy prýt (stonek s listy, pupeny a květy – celá nadzemní část)
dle povahy vnitřních pletiv stonek dělíme na
dužnatý stonek bylinlodyha (listnatý stromek odumírající ve stejný
rok výrůstu)
stvol (bezlistá lodyha ukončená květem nebo
květenstvím)
stéblo (dutý, článkovaný stonek trav, mezi
články je přepažený kolénky)
dřevnatý stonek dřevin
podle typu růstu přímé
vystoupavé
poléhavé
plazivé
ovíjivé
popínavé
podle tvaru průřezuoblé
hranaté
křídlaté
rýhované
dvouřízné
metamorfózybrachyblasty (modřín)
trny a kolce (růže)
fylokladia (chřest)
stonky sukulentů
úponky (vinná réva)
oddenky (pýr)
oddenkové hlízy
bazální hlízy
stonkové hlízy
Primární stavba stonku
poměrně jednoduchá – v podstatě stejné typy pletiv jako u kořenu
Pokožka (epidermis)
nachází se na povrchu stonku, často ji kryje různě tlustá vrstva kutikuly (nápadná hlavně u stonkových sukulentů)
1 vrstva těsně k sobě přiléhajících buněk, většinou protáhlých ve směru podélné osy stonku, vnější stěna je častou ztloustlá, buňky jsou živé a kolmo k povrchu se dělí, to umožňuje zvětšení pokožky při zvětšujícím se obvodu stonku
u bylinných stonků se vyskytují průduchy (v menším množství než u listů)
buňky někdy vybíhají v papily, jindy v 1buněčné nebo vícebuněčné, jednoduché nebo větvené trichomy, případně emergence
Primární kůra (cortex)
několikavrstevná kůra nacházející se pod pokožkou je původu parenchymatického – brzy se dělí na 3 vrstvy
Hypodermis
vnější vrstvu tvoří mechanická pletiva – kolenchym nebo sklerenchym
je souvislá nebo v izolovaných pruzích
Mezodermis
střední část tvoří tenkostěnné parenchymatické buňky s interceluláry
v mladých stoncích jsou blíže k povrchu chloroplasty, u některých rostlin se zde vyskytují mléčnice, jinde buňky s krystaly šťavelanu vápenatého nebo vyměšovací kanálky
Endodermis
vnitřní vrstva odděluje primární kůru od středního válce
buňky mají speciální stavbu, na transverzálních radiálních stěnách jsou Caspariho proužky
u výtrusných rostlin je vrstva buněk souvislá, u semenných rostlin se vyskytuje jen proti cévním svazkům nebo úplně chybí, často je místo ní vytvořená škrobová pochva, často nelze určit přesnou hranici mezi endodermis a pericyklem
Střední válec (stélé)
tvořen základním parenchymatickým pletivem a v něm uloženými cévními svazky – kolaterálními a bikolaterálními
Pericykl
vrstva buněk oddělující primární kůru od středního válce
u mladých stonků je většinou parenchymatický, u starších stonků je často souvislý sklerenchymatický plášť
uprostřed stonku je obvykle centrální dřeň nebo rexigenní dutina
parenchymatické pletivo mezi cévními svazky je tzv. mezisvazkový parenchym a mezi svazky vytváří dřeňové paprsky
u 2děložných a nahosemenných rostlin je obvykle mezi lýkovou a dřevní částí cévního svazku část původního prokambia jako tzv. svazkové kambium, to produkuje druhotná pletiva a umožňuje druhotné tloustnutí stonku, jde o otevřené svazky cévní
u 1děložných rostlin část prokambia není, rostliny druhotně netloustnou a cévní svazky nazýváme cévními svazky uzavřenými
Sekundární stavba stonku (druhotné tloustnutí stonku)
vyskytuje se pouze u nahosemenných a 2děložných rostlin, u rostlin 1děložných se vyskytuje jen u několika stromovitých druhů, např. Dracaena, Yucca
Kambium (sekundární meristém)
produkuje druhotná vodivá pletiva
kambiální váleca) svazkové kambium
(z původního prokambia)
b) mezisvazkové kambium
(meristematické pletivo mezi
cévními svazky vzniká
z parenchymatických buněk
dřeňových paprsků)
kambium tvoří směrem dovnitř druhotný xylém a směrem ven druhotný floém, dřeva se tvoří vždy o něco více a produkce kambia není vždy stejná
na jaře se tvoří velmi světlý tenkostěnný xylém – jarní dřevo, na konci léta tlustostěnný xylém – letní dřevo, na podzim činnost přestává a na jaře se opět obnoví
přírůstek dřeva za 1 rok – letokruh, někdy vznikají i tzv. nepravé letokruhy díky další růstové vlně nebo odlistěním stromu např. jarními mrazy, suchem nebo útokem hmyzu
List
postranní orgán prýtu, který se zakládá na vzrostném vrcholu sto