organologie

nku
listy mají většinou omezený růst a omezené trvání, svojí funkci plní 1 vegetační sezónu, výjimkou jsou listy jehličnanů a tzv. stále zelených rostlin
funkcefotosyntéza
transpirace
výměna plynů mezi rostlinou a prostředím
reprodukční
listové metamorfózylistové trny
pupenové šupiny
dužnaté listy sukulentů
zavlažovací listy
listové úponky
listy masožravých rostlin
cibule
kořenové listy
sporofyly
některé nižší – bezcévnaté rostliny mají stélku, která svým tvarem připomíná list, to jsou fyloidy, u mechorostů jsou součástí haploidní generace – gametofytu
u vyšších - cévnatých rostlin jsou listy součástí sporofytu
listy jsou ke svým funkcím přizpůsobeny tvarem
asimilační list je tvořen obvykle do plochy rozšířenou čepelí a řapíkem, někdy se řapík nevyvine a listy se označují jako přisedlé
Řapík
dolní stopkovitá část listu, charakteristického tvaru a vnitřní stavby, kterou list přisedá ke stonku
u některých krytosemenných rostlin vybíhá báze řapíku nebo čepele ve dva párovité výrůstky – palisty, ty dělíme podle umístění
na řapíku a délky životnosti naprchavé palisty
opadavé palisty
vytrvávající palisty
postranní palisty
vmezeřené palisty
úžlabní palisty
Listová pochva
značně rozšířená báze listu objímající stonek nad inzercí listu, která vzniká nadměrným vývojem dolní části listu
u rostlin čeledi Lipnicovité (Poaceae) je někdy tato pochva na horním konci rozšířená ve 2 postranní ouška a na rozhraní čepele a pochvy je blanitý jazýček, přítomnost a tvar těchto dvou znaků je důležitý pro určování trav ve sterilním stavu
Listová čepel
u většiny rostlin se strany čepele vizuálně liší, podle toho rozeznáváme a označujeme listy jako
bifaciální (dorziventrální)
svrchní strana listu se vizuálně liší od strany spodní
u většiny 2děložných rostlin
monofaciální
obě strany listu jsou shodné
tyto listy mohou dále být
stejnolící – izolaterální vzniká srůstem podélných okrajů
původně bifaciálního listu, např.
kosatec – Iris sp.
jednostranný – unifaciální vznikají otočením hrany listu
stejnostranný – ekvifaciálníproti světlu tak, že obě strany
světla jsou vystaveny stejnému
poměru záření, např. cibule –
Allium sp., blahovičník -
Eucalyptus sp.
u většiny rostlin je čepel souměrná, jen ojediněle asymetrická
velmi rozdílné jsou tvary čepele
jednoduchá celistvá čepel
podle obrysu čepele dělíme listy na okrouhléeliptické
vejčitéobvejčité
podlouhlésrdčité
obsrdčitékopinaté
klínovitékopisťovité
jehlicovitéledvinité
kosníkovitéstřelovité
hrálovitéštítnaté
jednoduchá členěná čepel
podle tvaru a hloubky zářezů je čepel členěnadlanitě
zpeřeně
listy se rozlišují podle hloubky zářezů nalaločnaté (do 1/3
čepele)
klané (do 1/2)
sečné (zářezy téměř k hlavní žilce)
složené listy (složená čepel)
složené z lístků, rozeznáváme 2 druhy
zpeřené listytvořené listovým vřetenem, ze kterého přibližně proti
sobě vyrůstají páry řapíčkatých nebo přisedlých lístků
lichozpeřené
sudozpeřené
přetrhovaně zpeřené (jařma velkých a malých lístků
se střídají)
dlanitě složené listytvořené z lístků paprsčitě vyrůstajících z volného
konce řapíku
trojčetné
pětičetné
sedmičetné
mnohočetné
Vnitřní stavba listu
listová čepel má účelovou stavbu, která vychází z funkcí listu
na povrchu listu je pokožka, uvnitř vodivá pletiva a základní pletivo – mezofyl
Pokožka
většinou 1 vrstva těsně k sobě přiléhajících buněk na povrchu krytá kutikulou
v buňkách svrchní strany bývají vakuoly obsahující hydrochromatická barviva
u dřevin jsou mezi pokožkovými buňkami spodní strany průduchy, u bylin mohou být na obou stranách listu
je periferním pletivem u většiny bifaciálních listů, pokožkové buňky svrchní nebo spodní strany listu někdy vybíhají v papily, jindy jsou zde různé druhy trichomů
Parenchymatická pletiva – mezofyl
tvoří největší část listu a sám je tvořen vrstvou palisádového a vrstvou houbového parenchymu
palisádový parenchym slouží k asimilaci
houbový parenchym slouží jako zásobárna vody, obsahuje ventilační interceluláry, kterými se vyměňují plyny – CO2 a O2
Cévní svazky – listová žilnatina
nachází se na rozhraní palisádového a houbového parenchymu a jsou orientované dřevní částí k vrchní straně a lýkovou částí ke straně spodní
Listy jehličnanů
šupinovité a jehlicovité, s pryskyřičnými kanálky, jen některé jehličnany je nemají, např. tis červený – Taxus baccata
na povrchu je pokožka – epidermis, pod ní je většinou podpokožka – hypodermis, nejsou zde průduchy kryté vrstvičkou vosku, asimilační parenchym je buď stejnocenný nebo je rozlišený na palisádový a houbový parenchym, uprostřed jehlice se nacházejí 1 nebo 2 cévní svazky, pryskyřičné kanálky jsou po celém obvodu listu nebo na jeho spodní straně
Listy trav
mají silně vyvinutou pokožku, často inkrustovanou kyselinou křemičitou, průduchy jsou většinou v řadě, podél střední žilky jsou umístěny i řady tenkostěnných buněk, tzv. ohýbacích buněk, které snižují napětí buněčných stěn v suchém ovzduší, souběžná žilnatina je tvořena kolaterálními cévními svazky, často s kruhem parenchymatických buněk a se sklerenchymatickými pochvami, asimilační pletivo je stejnocenné, mechanická pletiva jsou zde většinou velmi silně vyvinuta
Různé typy listových formací
vyrůstají v průběhu ontogeneze na cévnaté rostlině
děloha
dělohy jsou součástí zárodku a svým tvarem se většinou velmi nápadně liší od prvních pravých listů
šupiny
drobné šupinovité nezelené listy, které většinou vyrůstají na podzemních stoncích, při bázi, v dolní části stonku nebo na bázi postranních větví
mohou krýt pupeny některých rostlin
lupenité listy
listy mající různý tvar a konzistenci s asimilační a transpirační funkcí
listeny
redukované listové útvary, které se vyskytují v oblasti květu nebo květenství
listence
drobné útvary, které zpravidla vyrůstají po dvou na květní stopce dvouděložných rostlin
2. orgány generativní
Květ
soubor metamorfovaných listů vyrůstajících na zkrácené ose – květním lůžku, které se přímo nebo nepřímo podílejí na procesu pohlavního rozmnožování u krytosemenných rostlin, 2děložných i 1děložných, směřujícího k vytvoření semen a plodů
květ se vytváří na květní stopce (pozměněném stonku)
Květní obaly
jsou sterilní, vyrůstají na květním lůžku
chrání vlastní reprodukční orgány
pokud květní obaly zcela chybí, jedná se o květy bezobalové nebo nahé (květy se vyvíjejí postupnou redukcí až květní obal vymizí)
kalich a koruna
vnější obvykle zelené kališní lístky a vnitřní barevné korunní lístky
okvětí
není rozlišeno na kalich a korunu, květní obaly jsou tvarem, velikostí a barvou téměř stejné
Reprodukční orgány
tyčinky
samčí pohlavní orgány listového původu
skládá se z nitky a prašníku se 2 prašnými pouzdry a 4 prašnými váčky, kde jsou uložena pylová zrna
pestík
samičí pohlavní orgán listového původu, který vzniká srůstem plodolistů
skládá se ze semeníku, kde jsou uložena vajíčka, čnělky a blizny
Květy
podle přítomnosti pohlavních orgánů rozeznáváme květy
oboupohlavné (tyčinky + pestík)a) samčí
jednopohlavnéb) samičí
jednodomé
na jedné rostlině se odděleně tvoří 1pohlavné květy samčí a 1pohlavné květy samičí, např. kukuřice setá – Zea Mays
dvoudomé
na jedné rostlině jsou jen 1pohlavné květy samčí a na rostlině druhé jsou květy 1pohlavné samičí, např. konopí seté – Cannabis sativa, chmel otáčivý