Klasifikace věd

Klasifikace věd v období na přelomu středověku a novověku:
nástup racionalizmu ve vědách

1. Abstrakt

Klasifikace je již od starověku důležitou součástí věd. Věda a filozofie byly spolu vždy úzce spjaty, a to zejména ve starověku a ve středověku. Ze starověkých klasifikací jsou důležité především pythagorejská, Platónova a Aristotelova, která byla prvním skutečným tříděním věd. Aristotelova klasifikace byla zásadním východiskem i pro celý středověk. Nejrozšířenější klasifikace užívaná ve středověku bylo trivium a kvadrivium; kromě toho i klasifikace Rogera Bacona. S přechodem k novověku se od Aristotelova pojetí věd začalo upouštět, stejně tak přestaly být používány středověké způsoby klasifikace věd. Středověké myšlení se pozvolna měnilo v novověké, tzn. racionalistické, analytické, empirické. Hlavní zásluhu na tom měla věda. Nejdůležitějším tříděním věd v období raného novověku byla klasifikace Francise Bacona, která byla vzorem i pro pozdější dobu. Mezi reprezentanty vědy raného novověku patří především Bacon, Galilei a Descartes.

2. Úvod

Klasifikace věd je pro oblast selekčních jazyků velice důležitá, nesmíme ji ale s žádným selekčním jazykem zaměňovat. Klasifikace představuje členění předmětů nebo pojmů do určité skupiny tříd či podmnožin, které jsou hierarchicky uspořádané. Při klasifikování jsou důležitá rozumová kritéria (naproti tomu při řazení jsou používána kritéria formální). Klasifikace může být umělá (bereme při ní v úvahu nahodilé vlastnosti klasifikovaných prvků), či přirozená (sdružujeme podobné prvky na základě jejich podstatných vlastností). Ve své práci se budu věnovat klasifikaci věd v období, kdy se měnilo středověké myšlení na moderní. Zaměřím se pouze na oblast Evropy, chtěl bych ale říci, že různé, často dobře propracované systémy, se objevovaly již od starověku také v Číně (např. encyklopedie Erh-ya) či v Indii (Dharmašástra).

Věda vždy byla a je těsně spojena s filozofií a dříve přímo pod filozofii spadala. Proto je věda filozofií velice ovlivněna, ale nejen jí. V každé době měli lidé na vědu jiný pohled, jiný názor a věda se proto vždy pohybovala v hranicích určitého paradigmatu, které v té které době vládlo. Důležité jsou tedy společenské podmínky, které ovlivňují filozofii a vědu, přičemž fiozofie a věda zpětně ovlivňují společnost. To vše je nutné si uvědomit, když se věnujeme historii klasifikace věd, která vždy musela z něčeho vycházet.

3. Starověká a středověká věda

Chceme- li se zabývat klasifikací věd ve středověku, musíme se alespoň stručně seznámit s tříděním v antice, z níž středověk v mnoha ohledech čerpá. Klasifikace byla od dob starého Řecka považována za základ poznání, zde je ale nutné dodat, že tehdejší třídění bylo založeno na jiných principech, než je tomu dnes. Důležitou úlohu v něm hrála poznávací schopnost člověka, z čehož plyne, že se ke třídění často vybíraly nepodstatné vlastnosti a charakteristiky.

Důležitým systémem té doby, který měl na klasifikaci vliv i později, byla pythagorejská klasifikace věd, která byla ve středověku převzata jako kvadrivium. Pythagorejci rozdělili poznání na aritmetiku, harmonii a dialektiku (jako způsob myšlení). Jiný významný systém zavedl Platón, který třídil disciplíny na aritmetiku, geometrii, harmonii a dialektiku.

Prvním, kdo se pokusil o systematickou klasifikaci věd, byl Aristoteles. Také on řadí vědy pod filozofii; nejsou tedy samostatnými vědami v současném smyslu. Aristoteles rozlišuje tři základní skupiny věd- vědy o jednání (mezi ně patří např. etika či politika), vědy o tvoření (poetika) a vědy teoretické (založené na pozorování). Teoretické vědy potom člení na další tři skupiny. První skupinu tvoří vědy o přírodě, souhrnně nazvané fyzika (ale do ní patřila např. i biologie). Druhou skupinou jsou matematické vědy (obecná matematika, geometrie, astronomie, mechanika, optika a nauka o harmonii) a třetí je věda o první podstatě, tzn. filozofie (ontologie). Jejím objektem zájmu jsou "archai", nejobecnější principy real