Klasifikace věd

ity. Aristoteles přikládá velký význam logice; ta přesto ale do jeho klasifikace věd nepatří. Logika je pro něj nástroj poznání, nikoli vědou. Aristotelova klasifikace věd měla velký význam pro pozdější dobu. Čerpali z ní filozofové pozdního starověku i celého středověku.

Středověk můžeme vymezit dobou přibližně jednoho tisíce let mezi roky 500 a 1500. V tomto období byla věda i celá lidská kultura ovlivněna teologií. Je proto pochopitelné, že se pozornost zaměřila právě na ni. Kromě teologie zde hrála důležitou úlohu soustava sedmi svobodných umění (septem artes liberales). Tato soustava se dělila na trivium, do něhož patřila gramatika, rétorika a dialektika (logika), a na kvadrivium, což byla aritmetika, geometrie, astronomie a muzika. Kvadrivium mělo své základy v klasifikaci Pythagorejců. Sedm svobodných umění se vyučovalo na středověkých univerzitách, nebo, konkrétněji, na artistických (nižších) fakultách. Po vystudování artistické fakulty mohl student pokračovat na fakultě právnické, teologické či lékařské. Díky univerzitám se vzdělání stalo přístupné také laikům. Třídění oborů podle trivia a kvadrivia bylo zavedeno do učebnic a udrželo se v nich až do 15. století. Klasifikace založená na sedmi svobodných uměních se začala uplatňovat i v tehdejších knihovnách, což se změnilo až v 16. - 17. století.

Jedna z nejdůležitějších klasifikací středověku pochází od Rogera Bacona, žijícího ve 13. století. Bacon vycházel z antického třídění, ale na rozdíl od antických filozofů zahrnul do své klasifikace kromě teoretických také aplikované vědy. Podle Bacona byly základními vědami gramatika, logika, matematika, filozofie, metafyzika a etika.

4. Věda na počátku novověku

Mluvíme- li o přechodu středověku v novověk, musíme vzít v úvahu, že šlo o pozvolný proces, který byl charakterizován postupnými změnami v mnoha oblastech. Jednalo se o změnu pohledu na svět, o změnu paradigmatu, která se odehrála v 16. a 17. století. Co se týče vědy, rozdíl mezi středověkem a novověkem je výrazný zejména v oblasti rozvoje vědeckých metod a rozvoje matematiky (která odráží objektivní realitu, což lidé dříve nebrali v úvahu). Věda hrála jinou roli než dříve a byl to právě vědecký pokrok, který způsobil změnu v pohledu člověka na svět. 16. a 17. století se proto označují za staletí vědecké revoluce. Zásluhu na tom měly především astronomie a fyzika, objevy Koperníkovy, Galileovy a Newtonovy. Věda se stala praktickou, stala se něčím, co mohou lidé užívat. V pozdním středověku se dávala stále větší váha racionálnímu myšlení naproti mystickému. Od počátku 16. století se postupně osamostatňovaly přírodní vědy. Nové technické vynálezy měly za následek těsnější spojení teoretické vědy s praxí a věda začala být považována za nástroj ovládnutí přírody. Technika a věda se navzájem tolik přiblížily, že technika už nemohla stát mimo systém věd.

Mezi nejvýznačnější osobnosti doby přechodu od středověku v novověk patří Francis Bacon, Galileo Galilei a René Descartes. Budu se jimi proto zabývat podrobněji. Bacon a Galilei byli kritiky Aristotela, což byl v té tobě obvyklý postoj. Aristotelizmus už neměl takovou podporu, jako tomu bylo dříve, a namísto něj se uplatňoval novostoicizmus a skepticizmus. Galileo Galilei byl Aristotelovým kritikem zejména na poli fyziky a kosmologie. S Galileim již můžeme spojovat racionalizmus. Jako jeden z prvních vědců v historii k sobě přiřadil experiment a jeho matematický popis, přičemž kladl důraz na takové vlastnosti jako jsou počet, tvar či pohyb, to znamená na ty, které mohou být kvantifikovány či měřeny. Popřel přitom reálnost kvalit jako je teplo a chlad, barva či vůně nebo chuť. Významný reprezentant raně novověké filozofie, Francis Bacon, popíral antický přístup k vědě, v němž se věda neslučuje s praxí. Říkal, že poznání má být chápáno jako prostředek k ovládnutí přírody, a to se děje pomocí vynálezů. Bacon považoval za základ zkušenost a poznání, přičemž vědecké poznání vycházelo v jeho filozofii z rozumu. Metoda přitom hrála zásadní roli. Rozum se musel řídit metodou a, jak jsem již uvedl, spolu se zkušeností je rozum tím, čím podle Bacona poznáváme svět.

Kritika aristotelizmu se projevila v díle Nov&#x