Kalkulace nákladů

Kalkulace nákladů
Náklady se počítají – nebo-li kalkulují v podnicích podrobně především proto,
aby bylo možné zajišťovat (= dopředu)
a hodnotit (= zpětně)
efektivnost podnikání,
tzn. zjišťovat hospodářský výsledek a hledat možnosti jeho ovlivňování v oblasti nakládání s produkčními faktory.
Pro hodnocení efektivnosti podniku, jeho jednotlivých činností, útvarů, výrobních procesů a výkonů (výsledků) dosažených na všech uvedených úrovních podniku je třeba a) sledovat spotřebu vstupů – plánovat ji, evidovat skutečnost, porovnávat skutečnost s plánem, vyhodnocovat rozdíly a přijímat opatření ke zvyšování efektivnosti
b) porovnávat náklady - s předpokládanými nebo skutečně dosahovanými cenami výrobků a služeb realizovaných na trhu
c) zjišťovat zisk (hospodářský výsledek) a hodnotit rentabilitu
Podniky tedy sledují náklady za účelem zjištění hospodářského výsledku
podniku jako celku
vnitropodnikových útvarů
vnitropodnikových činností (procesů)
výrobků, prací a služeb
Další funkce nákladů:
- uvnitř podniku kalkulace nákladů slouží
pro řízení hospodárnosti prováděných činností – to znamená jako nástroj plánování nákladů (spotřeby vstupů a cen vstupů) a kontroly plnění plánu
pro řízení efektivnosti vnitropodnikových výkonů – tj. zjišťování výše zisku a jeho míry (rentabilita)
pro tvorbu ceny výkonu (produkce, práce, služby) a pro její změny
pro motivaci zaměstnanců na výsledcích hospodářské činnosti podniku - především ve vnitropodnikových útvarech, nebo při zajišťování dílčích částí výrobních procesů a dalších činností v podniku zajišťovaných;
- na nadpodnikové úrovni – např. pro různé cenové regulace – v našich podmínkách např. pro tzv. „věcné usměrňování cen“ u regulovaného zboží, a pro dotační a daňové účely
Všechny prováděné kalkulace nákladů v podniku tvoří kalkulační systém.
Každý podnik má svůj vlastní kalkulační systém.
Kalkulační systém může zahrnovat kalkulace odlišné:
dle okamžiku jejich sestavování
předběžné - propočtové, plánové, operativní
výsledné
dle jejich obsahu (úplné, neúplné)
dle oblasti jejich využívání (při řízení hospodárnosti a efektivnosti výkonů, dílčích procesů, útvarů; Dále při řízení v neměnných podmínkách – statické kalkulace, nebo při řízení v měnících se podmínkách – dynamické kalkulace apod. )
Protože hlavním cílem podnikatelské činnosti je získávání finálních výkonů, zaměříme se nejdříve na kalkulace nákladů na výkony – tzv. výkonové kalkulace.
předběžné nebo výsledné úplné nebo neúplné
Cílem úplné kalkulace nákladů na výkony je zjištění všech nákladů na jednotku finálního výkonu, tzn. na jednotku produkce či služeb
(tzv. úplných jednotkových nákladů).
Pro účely kalkulace nákladů na jednotku výkonu je nutné podnik účelně rozčlenit na výkony
a zajistit evidenci nákladů. Vymezený výkon je nazýván kalkulačním úsekem.
Postup při zpracování kalkulace úplných nákladů na výkony
1. Vymezit úseky podniku, na které se budou náklady sledovat.
Rozlišují se činnosti (úseky):
hlavní, pomocné a režijní
2. Stanovit místa, na kterých se zajistí evidence (zápis) nákladů (= kalkulační úseky).
3. Vymezit výkony, na které se budou náklady sledovat (= číselník výkonů).
(je-li počet výkonů malý - kalkulují se náklady na každý výkon samostatně, je-li počet výkonů velký – kalkuluje se buď na skupiny výkonů, nebo na vybrané reprezentanty, apod.)
4. Určit postupy, kterými se vypočtou celkové náklady na výkon (= kalkulační vzorce, při tom se řeší metoda kalkulace s ohledem na charakter výrobního procesu, rozdělení nepřímých nákladů)
5. Určit postupy, kterými se zjistí náklady na jednotku výkonu (= řeší se metodami
kalkulace nákladů na jednotku)
K tomuto účelu (5. bod) je třeba provést klasifikaci výsledků, které se na jednotlivých kalkulovaných výkonech získávají – tj. produkce, případně prací či služeb - podle jejich významu a dalšího užití, nebo-li pohybu uvnitř podniku a mimo podnik.
1. klasifikace výrobků
a) tržní a netržní část (tržní produkt a meziprodukt),
b) dokončená výroba a nedokončená výroba, případně polotovary,
c) hlavní a vedlejší výrobky
2. klasifikace služeb a prací – externí a interní, nebo služby pro vlastní (podnikové výkony) a pro cizí (mimo podnik)
Klasifikace výsledků získávaných ve sdružených výrobách je důležitá nejen pro správné stanovení nákladů na jednotku finálního výkonu, ale také pro oceňování výkonů předávaných uvnitř podniku a pro oceňování nedokončené výroby.
Náklady podniku sledované v účetní evidenci se pro účely kalkulace jednotkových nákladů na výkony musí klasifikovat, roztřídit, aby následně mohly být přiřazeny k příslušným jednotlivým výkonům – tj. aby mohly být směrovány k výrobkům, službám a pracím.
Třídění nákladů se provádí podle různých hledisek.
(Podrobnější vysvětlení klasifikace a třídění nákladů viz v přednáškových skriptech – Ekonomika podniků, Rosochatecká a kol., PEF ČZU, 2004, nebo 2005, nebo 2007, dále Peterová, Žídková – Kalkulace nákladů a cen, PEF ČZU, 2002)
Příklady třídění nákladů v podnicích:
podle druhů – materiálové, pracovní a finanční
nebo provozní, finanční, mimořádné
podle účelu vynaložení – na technologii, na obsluhu, řízení a správu,
podle přičítání k výkonu (ke kalkulačnímu úseku) – přímé a nepřímé; Nebo na přímé, pomocných činností a režijních činností. Nebo též jednicové a režijní.
podle stupně obratu – prvotní a druhotné,
podle období vynaložení – minulých období, běžného období, příštích období,
podle vztahu k objemu výkonů – fixní, variabilní a smíšené,
podle možnosti využití v rozhodovacích úlohách - explicitní a implicitní, relevantní a irelevantní, alternativní, oportunitní, utopené, připisované danému rozhodnutí apod.
podle odpovědnostních útvarů – na nákladová a zisková (rentabilitní) střediska, investiční střediska apod.
a další
Základní zásada třídění (směrování) nákladů – umístit náklad (tzn. připsat) na místo jeho vzniku, tzn. k výkonu, který vyvolal vznik tohoto nákladu.
Třídění nákladů na přímé a nepřímé
1. Východisko : Náklady dle účetní osnovy zachycuje účtová třída 5 – Náklady
50 – spotřebované nákupy
51 – služby
52 – osobní náklady
53 – daně a poplatky
54 – jiné provozní náklady
55 – odpisy, rezervy, komplexní náklady příštích období a opravné položky provozních nákladů
56 – finanční náklady
57 – rezervy a opravné položky finančních nákladů
58 – mimořádné náklady
59 – daně z příjmů a převodové účty
2. Schéma rozvržení nákladů na výkony
Účt.sk./účet
Náklad celkem
Hlavní výkony (úseky)
Pomocné výkony (úseky)
Režijní výkony (úseky)
Výkon 1.
Výkon 2.
Výkon 3.
Výkon 4.
Pom. 1.
Pom. 2.
Rež. 1.
Rež. 2.
Rež.3.
50…
x
x
x
xxxxxx51…xxxxxxxxx52…xxxxxxxxx53…xxxxxxxxx54…xxxxxxxxx55…xxxxxxxxx56…xxxxxxxxx57…xxxxxxxxx58…xxxxxxxxx58…xxxxxxxxxcelkemxxx…xxx…xxx…xxx…xxx…xxx…xxx…xxx…xxx…
náklady přímé náklady nepřímé
(konkrétní příklad: pekárna – výroba chleba, bílého pečiva, jemného pečiva, zákusků, skladování mouky a dalších surovin, doprava vnitropodniková i mimopodniková, režie výroby, režie odbytová, režie správní)
Evidenci a třídění nákladů zajišťuje finanční, případně vnitropodnikové – nákladové účetnictví, ale často – zvláště při využívání kalkulací pro rozhodovací účely - musí být provedeno třídění speciálními neúčetními způsoby.
Kalkulační vzorec
= posloupnost všech nákladových položek vyjadřujících spotřebu různých druhů vstupů vynaložených na předem určený účel
Obecný kalkulační vzorec úplných (celkových) nákladů výkonu:
1. přímý (jednicový) materiál
2. přímé (jednicové) mzdy
3. ostatní přímé (jednicové) náklady
4. výrobní (provozní) režie
Vlastní náklady výroby (pol. 1. – 4.)
5. správní režie
Vlastní náklady výkonu (pol. 1. – 5.)
6. odbytové náklady (režie)
Úplné vlastní náklady výkonu (pol. 1. – 6.)
Nákladové položky označené č.1.- 6. se zjišťují každá samostatným početním postupem, nebo-li uvedený vzorec – postup - je souhrnem dílčích postupů, dílčích kalkul