Kalkulace nákladů

ací.
V podnikové praxi existuje velké množství kalkulačních vzorců.
Jsou zpravidla vypracovány vzorce zvlášť pro hlavní, zvlášť pro pomocné a zvlášť pro režijní činnosti.
Kalkulační vzorec tedy zaznamenává v určitém sledu jednotlivé nákladové položky související s vymezeným výkonem až po zjištění jejich souhrnu – úplných vlastních nákladů výkonu. Pro tento účel je třeba provést transformaci nákladů – tzn. náklady zachycené v účetní evidenci podle druhů a podle stupně obratu, případně i podle období vynaložení přetřídit podle jejich vztahu ke kalkulačnímu úseku – na náklady přímé a nepřímé, eventuelně na jednicové a režijní. (viz folie)
Definice přímých a nepřímých nákladů na výkony - dle Píč a kol. (16)
„podle přičitatelnosti nákladových položek do nákladů finálních výkonů podniku se rozlišují náklady přímé a nepřímé, resp. náklady přímo a nepřímo kalkulovatelné“
„Přímé náklady jsou takové náklady, které lze přímo připočíst do nákladů určitého finálního výkonu, a to na základě jednoznačné evidence jejich spotřeby.“
„Nepřímé náklady zahrnují nákladové položky, které se vztahují k několika nebo dokonce ke všem finálním výkonům podniku, takže musí být při kalkulaci nákladů nejdříve zvlášť seskupovány a pak rozvrhovány podle tzv. rozvrhových základen.“
Rozlišují se dvě skupiny nepřímých nákladů:
nepřímé náklady jednicové
nepřímé náklady režijní
Schéma transformace nákladů- příklad
Náklady členěné podle druhů
Náklady členěné kalkulačně
Materiál 2350
Mzdy 700
Energie 500
Opravy 50
Odpisy 900
Ostatní náklady 250

(Transformace(
Přímý materiál 2000
Přímé mzdy 400
Přímá energie 300
Výrobní režie 1200
Zásobovací režie 150
Správní režie 600
Odbytová režie 100
( 4750
( 4750

Problémy stanovení některých nákladových položek kalkulačního vzorce:
oceňování polotovarů, meziproduktu, vnitropodnikových výkonů
rozlišení odpisů jednoúčelových strojů a zařízení, budov a staveb od víceúčelových
stanovení podílů nepřímých nákladů ke kalkulačnímu úseku
Ke třetímu problému pojmy:
rozvrhová základna, rozvrhový koeficient (koeficient režie), podíl nepřímého nákladu
Postup při rozvrhování nepřímých nákladů
Nepřímé náklady se soustřeďují nejdříve na samostatných uspořádacích účtech. Zde se zjistí jejich celková hodnota. (viz výše uvedené schéma)
V dalším kroku kalkulace se rozvrhují k hlavním kalkulačním úsekům.
(Proces rozvrhování nepřímých nákladů je též nazýván alokací nepřímých nákladů, tzn. jejich umístěním k příslušným hlavním úsekům.)
Nepřímé náklady se přidělují (rozvrhují) na hlavní výkony pomocí rozvrhových základen, tj. buď pomocí reálně existujících ekonomických veličin nebo uměle vytvořených měrných jednotek - jimiž lze vyjádřit celkový rozsah prováděných výkonů.
Používané naturální základny (fyzické jednotky):
kusy (v zemědělství např. zvířat, stromů), litry, kilogramy (v zemědělství např. kilogramy přírůstku, kilogramy živé hmotnosti) tuny, metry, km, tkm, odpracované hodiny přímých výrobních pracovníků, dny, normohodiny, strojové hodiny, plochy (v zemědělství např. hektary v polní výrobě nebo plochodny ve sklenících, jinde podlahové plochy, obestavěné plochy), kubatury, příkony strojů (např. při rozvrhování spotřeby energie mezi různé stroje) a pod.
Fyzické základny se používají hlavně u úseků pomocných obslužných, poskytujících výrobní služby. Méně se s jejich pomocí rozvrhuje správní režie.
Peněžní základny:
přímé materiálové náklady (jednicový materiál) – hodí se např. při rozvrhování materiálové režie (možno říci zásobovací), která zahrnuje náklady na manipulaci s materiálem a náklady na nákup a vedlejší pořizovací náklady (clo, pojištění, poplatky apod.)
přímé mzdové náklady (jednicové mzdy) – tato základna je často používaná v průmyslu, ale je méně vhodná, protože mzdové náklady zaujímají zpravidla malý podíl v celkových nákladech
souhrn přímého materiálu a přímých mezd
přímé náklady
zpracovací náklady
externí náklady
vlastní náklady výroby
Peněžní základny jsou tedy používány vesměs při rozvrhování nákladů režijních, ale pro část režijních nákladů se mohou rovněž nalézt vhodné fyzické jednotky.
Výběru rozvrhové základny je třeba věnovat vždy patřičnou pozornost a snažit se vybrat základnu nejvhodnější, která bude nejlépe odrážet reálné vztahy mezi kalkulovanými úseky. Mezi rozvrhovaným nepřímým nákladem a základnou musí být příčinná souvislost – musí existovat vztah mezi velikostí základny a jejími podíly u jednotlivých výkonů a celkovým nepřímým nákladem, který chceme k výkonům rozdělit.
Příklad:
U kalkulovaných hlavních úseků byly zjištěny jejich přímé náklady a jejich součtem vznikly přímé náklady celkem. Přímé náklady celkem se mohou stát rozvrhovou základnou pro rozdělení např. režijních nákladů výrobní režie.
Účt.sk./účet
Výkon 1.
Výkon 2.
Výkon 3.
Výkon 4.
Pom. 1.
Pom. 2.
Rež. 1.
výrobní
Rež. 2.
Rež.3.
celkem
20
30
40
10
5
4
4
1
2
Poměr mezi rozvrhovaným nepřímým nákladem a rozvrhovou základnou se nazývá rozvrhový koeficient.
Rozvrhový koeficient = nepřímý náklad : rozvrhová základna
Zde: 4 / (20+30+40+10) = 0,04
Jsou-li předmětem rozvrhování pouze režijní náklady, je tento rozvrhový koeficient nazýván koeficient režie nebo také režijní přirážka.
Jak vyplývá z výše uvedeného příkladu, koeficient udává, kolik korun nepřímého (nebo jen režijního) nákladu připadá na jednotku rozvrhové základny, tzn. na 1 Kč přímých nákladů.
Účt.sk./účet
Výkon 1.
Výkon 2.
Výkon 3.
Výkon 4.
Pom. 1.
Pom. 2.
Rež. 1.
výrobní
Rež. 2.
Rež.3.
celkem
20
30
40
10
5
4
4
1
2
Podíl správní režie
20*0,04
=0,8
30*0,04
=1,2
40*0,04
=1,6
10*0,04
=0,4
Zjištěným koeficientem se násobí podíly jednotlivých kalkulovaných hlavních výkonů na rozvrhové základně, čímž se vypočte podíl nepřímých nákladů připadajících k daným výkonům.
!!! Pozor, volba rozvrhové základny ovlivňuje velikost „přidělených“ nepřímých nákladů a tím celkový výsledek kalkulace !!!
Metody rozvrhování nepřímých nákladů
dělením
- prostým – uplatňuje se u výrob s jedním druhem výrobku nebo skupinou výrobků kalkulovaných dohromady, kdy všechny nepřímé náklady přísluší kalkulovanému množství a na jednotku výkonu se stanoví dělením nepřímého nákladu kalkulovaným množstvím;
- s poměrovými čísly – u výrob s několika podobnými výrobky, které mají společnou vlastnost – využívají např. společné zařízení, společné pracovníky, stejný materiál apod., v tomto případě je potřeba najít společnou vlastnost všech výrobků, vybrat jeden výrobek jako reprezentanta, k němu určit poměr ostatních výrobků a vytvořit umělou rozvrhovou základnu; dále se stanoví podíl nepřímých nákladů na jednotku rozvrhové základny a s jeho pomocí se nepřímý náklad rozdělí k jednotlivým výrobkům; Nepřímý náklad na jednotku u každého výrobku se pak určí opět dělením.
- stupňovitě – je-li výroba organizována ve fázích nebo stupních, a přitom vzniká více podobných nebo i více různých výrobků; Zde se nepřímé náklady rozpočítávají vždy na měrné jednotky příslušné fáze nebo stupně a pro jednotlivé výrobky se pak načítají podle toho, kolika fázemi nebo stupni výrobek prošel.
přirážkou – pokud neexistuje fyzická jednotka nebo není účelné vytvořit umělou základnu, pak bude použita peněžní základna, která bude vyjadřovat celkový rozsah činnosti vyvolávající nepřímé náklady. (Např. materiálové náklady vyvolávají zásobovací režii – jsou s ní příčinně spojeny - mohou se stát rozvrhovou základnou pro rozdělení nákladů zásobovací režie.) Pak je možné stanovit podíl nepřímých nákladů připadající na jednu korunu peněžní základny a s pomocí tohoto podílu nepřímý náklad rozdělit k jednotlivým výkonům;
Není-li činnos