francouzský polit. systém

v prvním kole, musí obdržet nadpoloviční většinu hlasů. Celkový počet odevzdaných hlasů má činit více než 25 % zapsaných voličů ve volebním obvodě. Pokud není nikdo zvolen v prvním kole, koná se následující týden kolo druhé.
Do druhého kola postupují jen ti kandidáti, kteří obdrželi takový počet hlasů, který přesahuje hranici 12, 5 % zapsaných voličů. V případě, že tuto hranici překonal pouze jeden kandidát, postupuje s ním do druhého kola ještě druhý nejúspěšnější kandidát. Pokud tuto hranici nepřekročil žádný kandidát, postupují do druhého kola dva nejúspěšnější kandidáti kola prvního. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal nejvyšší počet odevzdaných hlasů.
Senát
Senát má 346 členů. Do senátu mohou být zvoleni pouze francouzští občané starší 35 let. Volby do Senátu probíhají nepřímo prostřednictvím kolegia volitelů složeného ze zástupců orgánů místní správy a samosprávy. Na regionální úrovni občané volí regionální shromáždění a rady departmentů. Rady departmentů volí kolegium volitelů, které pak volí senátory. Senátoři jsou voleni na dobu šesti let, přičemž se každé tři roky obměňuje polovina z nich. Dříve byli voleni na dobu devíti let, přičemž se každé tři roky obměňovala třetina z nich. Senát je nerozpustitelný a je odpovědný za kontinuitu zastupitelských orgánů.
Senát zastupuje lid a reprezentuje místní samosprávní celky. Také reprezentuje Francouze žijící v cizině, na které připadá 12 senátorů.
Soudní moc
9Francouzská soudní moc je z historických i koncepčních důvodů zcela odlišná od běžného modelu. Ve Francii se nezávisle vyvíjely dva právní řády, soudní řád (ordre judicaire) a správní řád (ordre administratif). Nevyšším orgánem soudního řádu je Kasační soud (Cour de cassation) a správního řádu Státní rada (Conseil d´État). Pro fungování politického systému byl vždy významnější správní řád a zejména pak Státní rada. Státní rada vznikla v roce 1799 a od počátku fungovala jako konzultační orgán a orgán soudní.
Ústavní rada
Na vrcholu francouzského soudního systému stojí Ústavní rada. Je složena z devíti členů, jmenovaných na devět let prezidentem republiky, Národním shromážděním a Senátem. Ústavní rada dohlíží nad ústavností zákonů a vyhlášek a má pravomoc je zrušit. Ověřuje regulérnost voleb.
Závěr
Ve francouzském politickém systému převažuje výkonná moc nad mocí zákonodárnou. Výkonná moc je rozdělena mezi prezidenta republiky a předsedu vlády. Prezident republiky je volen přímou volbou. Přímá volba prezidenta má velký podíl na tom, že hlava státu disponuje významnými pravomocemi. Postavení prezidenta se posiluje také proto, že volební kalendář upřednostňuje volbu prezidenta republiky před volbami do parlamentu.
Prezident jmenuje dle svého uvážení předsedu vlády, nemůže jej však odvolat. Na návrh předsedy vlády pak prezident jmenuje ostatní členy vlády. Vláda je odpovědná parlamentu. Ten ji může svrhnout absolutní většinou hlasů. Prezident má právo rozpustit Národní shromáždění.
Od začátku páté republiky vznikaly návrhy na změnu politického systému. Nejvýznamnějším z těchto návrhů je nejspíš tzv. Konvent pro šestou republiku (Convention pour la VI. République). Směřuje k návratu k parlamentarismu. Prezident republiky by byl volen parlamentem a jeho pravomoci by se zmenšily. Naopak by stouplo postavení předsedy vlády a parlamentu. Těmto návrhům však není přikládán zvláštní význam.
Seznam literatury:
Francouzský politický systém, Perottino Michel
Vydalo Sociologické nakladatelství (SLON), 1. vydání, Praha 2005
Politický systém Francie, dostupné na

Politický systém Francie, dostupné na

Seznam citací:
Politický systém Francie, dostupné na , řádek 3
Perottino Michel, Francouzský politický systém, vydání první, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2005, část druhá, strana 119, řádek 23
Cit. z díla, část druhá, strana 83, řádek 20
Cit. z díla, část druhá, strana 93, řádek 7
Cit. z díla, část druhá, strana 99, řádek 12
Politický systém Francie, dostupné na , kapitola 1., část 1.1.1, řádek 4
Perottino Michel, Francouzský politický systém, vydání první, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2005, část druhá, strana 121, řádek 19
Cit. z díla, část třetí, strana 133, řádek 5
Cit. z díla, část čtvrtá, strana 175, řádek 14