Zootechnika

Výhody chovu prasat
- racionální výkrm – 1 prasnice 20selat/rok = 20q jatečného produktu
- vysoká plodnost – cca 10-15 selat na vrh, 2,4 vrhy do roka
- vysoká jatečná výtěžnost – 81% ve 100 kg ž.hm
- vysoká sušina masa – 30 – 50% výroba kvalitních uzenin
- vysoká růstová schopnost – sele zdvojnásobí porodní hmotnost cca za 10 dní
- rychlá jatečná zralost – za 5-6 měsíců
- vedlejší produkty – krupon, štětiny, krev, žlázy
- předpoklad, že rok 2000 přežijí pouze farmy o cca 500 prasnicích a minimálně se doporučuje cca 5000 ks na podnik ve výkrmu, tradice české kuchyně
Nevýhody
- konkurent v obilovinách – jednoduchý žaludek, vysoký podíl na celkové spotřebě obilovin
- výkaly – 1 prase = 3 lidi, max. zatížení půdy prasaty na 1 ha = 170kg N/ ha = 16 ks výkrm
= 5 prasnic a selata
- nemoci prasat – retroviry, bakteriální nemoci, endo a ektoparazité
- přemnožení prast ve volné přírodě – škody na kulturních plodinách, přenašeči nemocí
1.4.2004
Celková spotřeba masa na rok pro 1 osobu 79,8kg
Vepřové 40,9 kg
Hovězí 11,2 kg
Drůbeží 23,9 kg
Telecí 0,1 kg
- minimální přírůstek ve výkrmu prasat 720g/ kg a den
- spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku živé hmoty do 3,3 kg
- zajistit nejméně 53 –55 % podílu libového masa v jatečních půlkách
- porážková hmotnost jateč. prasat 109,5 kg
- v ČR by se mělo chovat 250 842 ks prasnic, 3 120 000 ks prasat
- ročně odchovat nejméně 20 selat na 1 prasnici, odchov 18,5, úhyn 10,1
- zajistit dlouhověkost prasnic, více jak 6 vrhů od prasnice
- dosažení 2,2-2,4 vrhu na prasnici a rok
Fylogenie prasat
Štětkoun
Je menší než evropské prase, zbarven je hnědožlutě nebo rudožlutě. Čelo, temeno, dlouhé a špičaté boltce a končetiny jsou černé. Spodní část těla a tlamy je šedočerná. Na tvářích má mohutné licousy a na hřbetě hřívu.
Plodnost je nízká.
Jeho domov je v Africe, od Kapska po Guineu a po Somálsko, v nížinných i horských lesích.
Rod čítá 2 druhy, a to:
Štětkoun africký (P. porcus) a jeho příbuzný
Štětkoun zakuklený = prase madagaskarské (P. larvatus)
ROD
Prase pralesní
Tento jedinec byl objeven na začátku našeho století v Kongu. Hlava je v poměru k tělu neobyčejně dlouhá, mohutná, s velkým širokým rypákem. Dospělí samci mají pod očima velké bradavice. Je to noční zvíře, potravou je sběr ze země, zřejmě neryje, ale drancuje pole domorodců.
Vyskytuje se ve středoafrickém pralese a i ve Východní Africe.
Představuje přechodnou vývojovou formu mezi bradavičnatými prasaty a pravými prasaty rodu Sus.
ROD
Prase bradavičnaté
představen druhem Prase bradavičnaté (P. aethiopicus).
Toto prase bývá v kohoutku vysoké 65 – 83 cm, 190 cm dlouhé s ocasem dlouhým cca 45 cm. Tělo je válcovité a prosedlaným hřbetem. Hlava je mohutná, zepředu silně zploštělá, hranatá, na rypáku silně rozšířená. Po stranách má 4 bradavičnaté výrůstky a oči jsou široce posazené (vidí i dozadu).
Tělo je většinou lysé, jen na čele a hřbetě je hříva, táhnoucí se do kříže. Prase je zbarveno šedě.
Samci mají obrovské, vzhůru zahnuté tesáky, jimiž kanci rvou drny a přetrhávají kořeny. Jsou býložraví, při pasení klečí.
Vyskytují se blízko vod v dírách pod kořeny, na území od mysu Dobré naděje po Etiopii, od Somálska po rovníkovou Afriku.
ROD
Prase zakrslé
Žije v lesích a v travnatých džunglích na úpatí Himaláje (Nepál, Skimm, Ásanm). Je velmi malé, dosahuje hmotnosti kolem 10 kg a délky 58 cm.
Prase
Rod Sus je v dnešní době zastoupen celkem 8 druhy. Usuzuje se, že na vzniku dnešních domácích prasat se podílela celkem 4 domestikační centra. Dvě v Evropě, jedno v Přední Asii a jedno v Číně. Lze předpokládat, že i na asijských ostrovech jsou vlastní plemena, která domorodci získali domestikací divoce žijících prasat.
Užitečnost prasat člověk pochopil již v dávnověku a podle kosterních nálezů lze domestikaci prasete datovat do doby mladší doby kamenné.
DRUH
Prase divoké evropské (S. scrofa ferrus)
Prase středozemní (S. scrofa mediterraneus)
Prase žíhané (S. scrofa vittatus) – bílý pruh na straně hlavy a tvářích
Prase bradavčité (S. scrofa verucosus)
Prase japonské (S. scrofa leucomystax)
Prase čínské (S. scrofa moupiensis)
Prase indické (S. scrofa cristatus)
Prase vousaté (S. scrofa verucosus).
Na vzniku kulturních plemen se podíleli především 3 druhy:
Prase divoké evropské, Prase páskované, Prase divoké středozemní
Vznik novodobých plemen prasat
Prase divoké evropské
Klapouché – Anglické, Severoevropské, Polské
Ostrouché - Jihoruská, Hanoverská
Prase páskované asijské
Klapouchá - Přikuklená, Severočínská, Mandžuská
Ostrouhá - Čínská, Siamská, Indická
Prase divoké středozemní
Kadeřavé - Mangalica, Makedonské, Srbská šumadinka
hladce štětinaté - Portugalská, Románská
Plemenářská práce
Zootechnicko - organizační a ekonomické opatření vedoucí k všestrannému zvyšování užitkovosti hospodářských zvířat.
Dílčí části plemenářské práce
1) Komponenty plemenářské práce
výběr (selekce)
kontrola užitkovosti a dědičnosti
bonitace
připařovací výběr
2) Metody plemenitby
zootechnické členění
čistokrevná plemenitba
křížení
genetické členění
metody využívající podobnost rodičů a potomků
metody využívající heterózní efekt
3) Plemenářské programy
selekční programy
hybridizační programy
Selekce - výběr
Základním procesem zušlechťování zvířat. Je umožněna proměnlivostí znaků a vlastností. Základním efektem selekce je změna genových frekvencí.
Předpoklady úspěchu selekce:
Velký počet zvířat
Velká plodnost
Ranost
Velká proměnlivost selektovaných znaků
Soulad podmínek prostředí
Kvalifikace pracovníka
Úroveň selekčního programu
Druhy selekce:
Přírodní
Umělá
Negativní
Pozitivní
Hromadná
Skupinová
Metody selekce:
A) na jeden znak
1. Direkcionální
2. Stabilizační
3. Disruptivní
B) na více znaků
1. Tandemová
2. Dle nezávislých výběrových úrovní
3. Dle selekčních indexů (simultánní)
Kontrola užitkovosti a dědičnosti
Zjišťují velikost užitkovosti u selektovaných vlastností a stanoví plemennou hodnotu.
KU zjišťujeme fenotypovou hodnotu zvířete a zpětně odhadujeme genotypovou
hodnotu zvířete.
Dnes pomocí animal modelu (AM) a BLUP :
zahrnuje širokou populaci
očišťuje od různých vlivů
Bonitace
Cílem je hodnocení zvířat a úrovně chovu.
1) Klasifikace zvířat a stanovení PH na základě:
- stanovení TKZ,
- hodnocení zvířete pomocí modelů.
2) Zhodnocení podmínek chovu
3) Stanovení individuálního připařovacího plánu.
Provádí výběrová komise
Zootechnické členění metod plemenitby
A) Čistokrevná plemenitba
1. Náhodné páření
2. Liniová plemenitba, rodinová
3. Meziliniová plemenitba
4. Osvěžení krve
5. Příbuzenská plemenitba: úzká, střední, vzdálená
B) Křížení
Užitkové
Diskontinuitní
Jednoduché
Tří a více plemenné
Zpětné
Kontinuitní
Střídavé
Rotační
Pozměňovací
Zušlechťovací
Přilití krve
Meliorační
Kombinační
Převodné
Mezidruhové
Jednoduché křížení
nevýhoda - vysoký počet rodičovské populace, F1 generace je určena pro produkční účely
Tříplemenné křížení
na kříženky F1 se připařují plemeníci třetího plemene (F1 generace ( Hybridi + kanci třetího plemene ( šlechtěni na maso = základ HP)
na F2 generaci se připařuje čtvrté plemeno
Čtyřplemenné křížení
kříží se 2 plemena (A,B) + 2 plemena (C,D) mezi sebou ( pak F1 generaci (FAB) a (FCD) mezi sebou
Zpětné křížení
na vybrané kříženky F1 generace se zpětně připařují plemeníci jedné z výchozích rodičovských forem
Střídavé křížení
křížením 2 plemen získáme kříženky F1 generace, zpětně je páříme s plemeníkem původního mateřského plemene - střídavě se připařují čistokrevní plemeníci obou výchozích plemen
Rotační křížení
využívá se tří a více plemen - kříženky F1 a dalších generací se využívají k chovu, připařují se čistokrevnými plemeníky výchozích plemen - v přesném sledu se střídají
Genetické členění
A. Metody využívající podobnosti rodičů a potomků
1. Příbuzenská plemenitba.
2. Liniová plemenitba.
3. Pozměňovací křížení.
B. Metody využívající HE se selekcí na kombinovatelnost
1. Křížení linií
2. Opakovaná selekce (Rekurentní selekce)
3. Opakovaná reciproká selekce (Reciproká rekurentní selekce)
C. Metody využívající HE bez selekce na kombinovatelnost
1. Jednoduché a víceplemenné křížení
2. Střídavé a rotační křížení
3. Mezidruhové křížení
Plemenářské programy
Selekční programy
Plemenářsko - organizační opatření v podmínkách velké populace zvířat za účelem maximálního vzestupu produkce.
Dvě strany programu:
Biologická - maximalizace genetického zisku
Ekonomická - na podkladě ziskových funkcí se provádí optimalizace programu
Hybridizační programy
Jsou plemenářské plány ve kterých dominuje :
efekt křížení - heterozní efekt
efekt selekce není významný
Cíl:
vytvořit optimální jatečný produkt odpovídající požadavkům spotřebitelů, zpracovatelů a producentů
Tvarové vlastnosti
Třídění hospodářských zvířat, jejich plemen dle typů řeší - typologie hospodářských zvířat. Jedná se o nauku, která pomáhá utřídit rozsáhlé informace o vlastnostech, užitkovosti a plemenitbě hospodářských zvířat.
Typ:
obecně souhrn exterierových vlastností charakteristických určité části populace,
v zootechnice je považován za soubor hlavních morfologických znaků svědčících o: příslušnosti zvířete k určitému plemeni, příslušnosti zvířete k určitému užitkovému směru
Podle stupně vyjádření těchto znaků hovoříme o zvířeti:
vyrovnaném
méně vyrovnaném
atypickém
Rozeznáváme čtyři základní typy:
Plemenný
Užitkový
Konstituční
Intenzity vývinu
Plemenný typ
Souhrn exterierových a užitkových vlastností odpovídajících danému standardu. V tomto ohledu plemenných typů je tolik, kolik je plemen, zemí a záměrů k jejich šlechtění.
Užitkový typ
Charakterizován jako plemenný typ ve vztahu k výkrmnosti a jatečné hodnotě. Je vyjádřen charakteristickým poměrem mezi šířkou, výškou, délkou a hloubkou těla a do značné míry také vztahem k činnosti a vývinu vnitřních orgánů, které ovlivňují konstituci a užitkovost.
Užitkový typ je založen geneticky, nicméně dá se ovlivnit prostředím.
Na základě vyšlechtění kulturních plemen prasat na různou ranost a schopnost tvorby masa a tuku je možno rozlišovat následující užitkové typy prasat:
a) sádelný - raný, pozdní
b) kombinovaný – masosádelný, sádelnomasný
c) masný - typ LW,L, belgický, americký, bekonový
Prasata raného sádelného užitkového typu
Představitel - čínská pratasa
malý tělesný rámec
krátká, široká hlava
v nosní části silně prosedlaná
válcovitý, krátký trup
široký, hluboký, krátký hrudník
široká záď
dobře vyvinuté kýty
slabé, krátké končetiny
ranost- intenzivní růst svaloviny 40 - 60kg kdy ukončují vývin a nastává ukládání tuku
vysoká plodnost
značná náročnost na krmení, ustájení, ošetřování
Prasata pozdně sádelného užitkového typu
Představitel - evropské divoké prase
velký tělesný rámec
delší, těžší, klínovitá hlava
přiměřeně hluboký a široký trup
slabě vyvinuté hřbetní svalstvo a kýta
vysoké, silné končetiny
tělesný vývin ukončen v 1,5 - 2 letech
v hmotnosti 150 - 200kg
reprodukce nízká
vhodná k pastvě
nenáročná
Prasata kombinovaného užitkového typu
Tvoří přechod mezi sádelným a masným typem.
střední až větší tělesný rámec
přiměřeně dlouhá hlava
v čele dosti široká
mírně prosedlaná
středně dlouhý, dostatečně široký a hluboký trup
záď je široká s dobře osvalenou kýtou
nohy suché, pevné, středně vysoké
ukončují vývin v hmotnosti 90 kg
výborná plodnost a výkrmnost
středně náročná
Masný užitkový typ
Nadprůměrný vývin masitých částí
střední až velký tělesný rámec
vzniklo cíleným šlechtěním prasat kombinovaného typu
hlava lehká, středně dlouhá, pevná, suchá
hluboký a široký trup
velmi dobře vyvinuté hřbetní a bederní svalstvo
výborně utvářená kýta a těžší zmasilá plec
končetiny přiměřeně dlouhé, pevné, suché
náročná na krmení, ustájení a ošetřování
Typ LW
větší až velký tělesný rámec
jemnější, ale pevná kostra
dlouhý, válcovitý trup
dobře zmasilý
vyšší, pevné, suché končetiny
Typ belgický
supermasný typ
střední až větší rámec
charakteristický houslový tvar těla
mediální hřbetní rýha
představitelé BL a Pn
nižší reprodukce
superzmasilost při nižší kvalitě masa
velice náročný typ
intenzivní růst ukončen v 90kg ž. hm
Typ americký
představitelé D a H
větší až velký tělesný rámec
středně dlouhý trup
záď mírně sražená
končetiny pevné, suché, strmější postoj zadních končetin
pevná konstituce
zmasilost lepší
kvalita masa vynikající
stresu odolná zvířata
Bekonový typ
představitel dánská landrase
pro produkci bekonů
střední až větší tělesný rámec
hlava jemná, delší, v čele užší, lehká
dlouhý trup
tuk pravidelně rozložen na hřbetě v tenké vrstvě
hrudník plošší, přiměřeně hluboký a široký
trup velmi dobře osvalený v oblasti hřbetu a zádě
tvar těla hruškovitý
vysoký podíl svaloviny
porážková hmotnost 90kg
lehká prázdná plec
výborná plodnost
vynikající mléčnost
náročné na krmení, ošetřování a ustájení
Konstituční typ
Z praktického hlediska lze ideální konstituční typ charakterizovat harmonickou tělesnou stavbou, pevnou kostrou, dobrým zdravotním stavem, přizpůsobivostí podmínkám prostředí,schopnosti odolávat nepříznivým stresovým faktorům, chorobáma poskytovat v daných podmínkách standardně vysokou užitkovost.
Podle typu tělesné stavby u prasat rozlišujeme základní konstituční typy:
respiratorní, dýchací typ
typickým představitelem je plemeno landrace.
Prasata tohoto typu se vyznačují:
- protáhlým hrudníkem a širokým postavením žeber
- hlava, krajina rypáku, krk a končetiny jsou poměrně dlouhé
- hlava je v čele užší, hrudník plošší
- velkou kapacitou plic, velkým srdcem a široce rozvětvenými
cévami svědčícími o intenzivní přeměně látek a vysoké spotřebě
kyslíku.
2) digestivní, zažívací typ
jehož typickým představitelem je anglické plemeno berkshire, střední bíle anglické a raná asijská plemena prasat.
Vyznačuje se:
- krátkým a širokým hrudníkem
- hlava, rypák, krk a končetiny jsou kratší
- hlava je v čele široká
- plíce jsou relativně malé, cévy široké a málo rozvětvené
- vlivem snížené oxidace dochází ke značnému a brzkému ukládání
tuku ve hřbetní a břišní partii
- sudovitým hrudním košem s kolmým postavením žeber
- vysokou raností
- zpravidla malým tělesným rámcem
Typ intenzity vývinu
Určen obdobím intenzivního ukládání tuku, tedy ukončením tělesného vývinu.
Těsně souvisí s raností fyziologickou a raností užitkovou.
- fyziologická ranost limituje věk při dosažení pohlavní dospělosti zvířete
- užitková ranost určuje dobu ukončení vývinu (jatečná zralost), kdy se začíná snižovat intenzita tvorby svalové tkáně a zvyšuje se intenzita tvorby tukové tkáně.
Z hlediska typu intenzity vývinu rozlišujeme prasata:
velmi raná
raná
středně raná
pozdní
Konstituce
Konstituce je v širším slova smyslu stupeň zdraví jedince, který vyjadřuje jeho životní energii. Projevuje se určitou reaktivností zvířat vůči škodlivým klimatickým vlivům a některým nakažlivým chorobám, a je podmíněna anatomicko-morfologickou stavbou těla a jeho orgánů. Je to vlastnost druhová, plemenná a individuální, spojená s celou řadou vnějších znaků a známek, z nichž lze usuzovat na konstituční typ zvířete.
Rozeznáváme konstituci:
pevnou
jemnou
slabou
hrubou
měkkou (lymfatickou)
Při klasifikaci konstituce na jednotlivé typy lze vycházet z:
morfologických znaků
funkčních zvláštností organismu
typu nervové soustavy
velikosti buněk
habitu, komplexe, temperamentu,
kde: habitus = vnější vzezření jedince,
komplexe = vrozená a během života získaná
činnost orgánů výměny látkové a žláz
s vnitřní sekrecí, projevující se zdravím
a odolností zvířete
temperament = stupeň reaktivnosti organismu na vnější podněty
Exteriér
Nauka o zevnějšku, tedy exterieru hospodářských zvířat, pojednává o vnějších tvarech hospodářských zvířat ve vztahu k biologickým zvláštnostem, užitkovým
vlastnostem a k hospodářské hodnotě zvířat.
Na exteriér nahlížíme jako na účelný doplněk posouzení užitkovosti zvířete, jeho konstituční odolnosti a zdraví.
Exteriérové znaky poukazují zpravidla jen na charakter užitkového směru, nelze však dle nich určit výši produkce.
Z obecného hlediska má být exteriér výrazem:
plemenné příslušnosti a ustálenosti plemenných znaků
vysoké výkonnosti v požadovaném užitkovém směru
pohlavní příslušnosti s charakteristickým výrazným vyjádřením sekundárních pohlavních znaků
konstituční odolnosti a dobrého zdravotního stavu
harmoničnosti stavby těla podřízené principu účelnosti
Subjektivní hodnocení exteriéru
Tělesné proporce různých plemen prasat jsou rozdílně utvářeny.
Požadavky na ideální exteriér prasete jsou vyjádřeny v plemenném standardu, tedy souhrnu požadavků konkretizujících chovný cíl v dané etapě.
Je rozdělen na:
standard užitkových vlastností – určuje reprodukční a produkční užitkovost daného plemene
standard morfologických vlastností a znaků - obsahuje charakteristiku tělesné stavby, typu rámce, hlavních tělesných parametrů, zbarvení
standard růstový - definuje hmotnosti prasat ve vztahu k věku
Hodnocení prasat podle typu konstituce a zevnějšku (TKZ)
Při tomto hodnocení se jedinec ohodnotí odpovídajícím počtem bodů od 1 do 5, přičemž se hodnotí:
- zdraví,
- pohlavní výraz a vyjádření sekundárních pohlavních znaků
- počet a kvalita struků
- utváření a funkčnost končetin
- tělesný rámec, plemenný a užitkový typ
Hodnocení je součástí KU a tedy i PH zvířete
Celkové hodnocení Počet bodů
Vysoce nadprůměrný5
Nadprůměrný4
Průměrný 3
Podprůměrný2
Vysoce podprůměrný1
Základem praktického hodnocení prasat podle exteriéru je:
1.Přesná a podrobná znalost názvů krajin těla prasete a masných partií prasete
2.Znalost posouzení zevnějšku prasat a žádoucích či nežádoucích odchylek
3.Znalost užití značkovacího klíče a jeho využití při popisu exteriéru
4.Znalost plemenného standardu



Objektivní hodnocení exteriéru
intervalové vážení prasat pro posouzení jejich intenzity růstu
intervalové měření tělesných rozměrů prasat s určením tělesných indexů
fotografování
Intervalové vážení a měření prasat pro posouzení jejich intenzity růstu
Musí splňovat u všech kategorií prasat:
- pravidelnost,
- přesnost,
- dostatečný počet.
Význam zjištěné živé hmotnosti:
určení ukazatelů růstu prasat a jeho intenzity
porovnání intenzity růstu s normovanou křivkou
optimalizace krmné dávky
Intervalové měření tělesných rozměrů prasat s určením tělesných indexů
výška v kohoutku, měřena od nejvyššího bodu kohoutku kolmo k zemi - měrná hůl
délka těla, měřena od tělu po kořen ocasu – pásmo
hloubka hrudníku, měřena od nejvyššího místa kohoutku po spodní okraj hrudníku - měrná hůl
obvod hrudi, představuje obvod hrudi za lopatkou – pásmo
šířka hrudníku, měřena za zadním úhlem lopatky - měrná hůl
výška v kříži, měřena v nejvyšším bodu v kříži kolmo k zemi - měrná hůl
šířka pánve, měřena v nejširší části zadotrupí - měrná hůl
obvod holeně, představuje obvod přední nohy v zápěstí – pásmo
Fotografování
Je pomůckou v objektivizaci posuzování prasat představující nezkreslený popis zvířete.
Prasata se fotografují:
jednotlivě ze stran