skripta

konstantní délku tubusu k proměřování i ostatní práci. Do tubusu zasuneme okulár s mikrometrem. Do optické osy zařadíme objektiv zvětšující 10x. Na stolek mikroskopu upevníme objektivový mikrometr. Tubus zdvihneme do vzdálenosti odpovídající pracovní vzdálenosti objektivu. Okulár natočíme tak, aby se dílce okulárového mikrometru rovnoběžně kryly s dílci mikrometru objektivového. Jemným pohybem křížového stolku posunujeme tak, aby se ryska objektivového mikrometru kryla s ryskou mikrometru okulárového. Spočítáme kolik dílů okulárního mikrometru a kolik dílů objektivového mikrometru se vzájemně rovná. Vzhledem k tomu, že jeden dílek objektivového mikrometru = 10µm, snadno vypočítáme, jaké skutečné délce se rovná 1 dílek mikrometru okulárového. Např. při použití objektivu zvětšujícího 10x se shoduje 10 dílů okulárového mikrometru se 13 díly mikrometru objektivového. Tedy 10 dílů okulárového mikrometru = 130 µm. Hodnota 1 dílu okulárového mikrometru vypočítáme, když délku v mikronech budeme dělit počtem dílků okulárového mikrometru. 130/10 = 13. Jeden díl okulárového mikrometru = 13µm. Při měření musíme bezpodmínečně dodržet přesně takovou délku tubusu, jaká byla při cejchování objektivu.2 Říše: PRVOCI (PROTOZOA)Říše: PRVOCI (PROTOZOA)V případě jednobuněčných živočichů nehovoříme o soustavách (např. trávicí soustava, vylučovací soustava apod.), protože taková soustava musí být tvořena tkáněmi, a tedy souborem buněk.Velikost: 0,0006 mm -125 mm (obvykle 0,05-1 mm).Základní charakteristika: Tělo tvořeno jedinou, nejčastěji asymetrickou buňkou s jedním či více jádry, nikdy netvoří tkáně. Buňka schopná vykonávat všechny základní životní funkce. V plazmě se nachází membránové struktury běžné u ostatních eukaryotických buněk (mitochondrie, Golgiho aparát, endoplazmatické reticulum) i speciální struktury (např. potravní vakuoly).Povrch těla: Plasmatická membrána (periplast), obvykle zesílená a tvoří pelikulu. U některých skupin schránky organického nebo anorganického původu.Příjem potravy a trávení: Výživa výhradně heterotrofní, příjem potravy nejčastěji osmoticky, pinocytózou nebo fagocytózou, trávení obstarávají speciální organely (fagozómy, lyzozómy). K vlastnímu příjmu potravy slouží panožky, buněčná ústa (cytostoma) nebo drobné póry, vznikající vchlípením buněčné blány. Pevná potrava je trávená v potravních vakuolách.Vylučování: Exkreční zplodiny jsou vylučovány povrchem těla nebo pomocí kontraktilní či speciální exkreční vakuoly.Exkreční zplodiny: CO2, voda, amoniak, kyselina močová (měňavky, nálevníci).Dýchání: Některé druhy prvoků štěpí výživné látky bez účasti vzdušného kyslíku, většina prvoků ho nezbytně potřebuje. Tito přijímají kyslík celým povrchem těla, pomocí difúze.Pohyb: Pohyb a smršťování buňky umožňují kontraktilní bílkoviny, obsažené nejčastěji ve filamentech, ale i přímo v cytoplazmě (améby). K pohybu slouží slouží dále organely různého typu (bičíky  - flagella), brvy (cilie), panožky (pseudopodia) nebo rozmanité struktury pelikuly, což bývá složitě utvářená povrchová buněčná membrána. Pohybové organely slouží také k přihánění a k zadržení potravy.Rozmnožování: Pohlavní i nepohlavní, pohlavní rozmnožování u četných skupin prvoků zcela schází (existuje však meióza - zrací procesy). Nepohlavní rozmnožování má nejčastěji charakter binárního (podvojného) dělení, dále je známa polytomie (dělení rozpadem mnohojaderného plazmódia), pučení (na mateřském jedinci, někdy i uvnitř jedince, se vytváří malý pupen, který se uvolňuje a dorůstá), mnohonásobné dělení (schizogonie, syn. merogonie) aj.Životní prostředí: Aerobní (moře, sladké vody, půda) i anaerobní (cizopasníci, druhy žijící v bahnitém prostředí atd.)Způsob života: Volně žijící, cizopasníci, komenzálové, symbionti. Hlavními stádii prvoků je dospělý, aktivní jedinec, schopný přijímat potravu (trofozoit) a stádium klidové (spóra, cysta, oocysta). Systém: viz. Tabulka 1Tabulka 1: Systém prvoků s ohledem na dále demonstrované skupiny a druhy.ŘíšeKmenPodkmenTřídaPrvoci (Protozoa)Metamonada  Parabasalia  EuglenozoaKinetoplastaBodoneaTrypanosomatideaAmoebozoa  Apicomplexa Coccidea  HaematozoaCiliophora   3 Kmen: METAMONADAKmen: METAMONADAVelikost: nejřastěji 0,01-0,2 mm.Základní charakteristika: Tělo tvořeno jedinou buňkou s jedním jádrem. Hexamitidae – zdvojená jádra i sady bičíků.Povrch těla: Plasmatická membrána (periplast), obvykle zesílená a tvoří pelikulu. Příjem potravy a trávení: Výživa heterotrofní, příjem potravy pomocí buněčných úst – cytostoma, i osmoticky, pinocytózou. Vylučování: Exkreční zplodiny povrchem těla nebo pomocí kontraktilní či speciální exkreční vakuoly.Dýchání: Aerobní i anaerobní metabolizmus. Většina těchto prvoků může žít jak v přítomnosti kyslíku, tak ve zcela anaerobním prostředí.Pohyb: Bičíky (flagella).Rozmnožování: Pohlavní i nepohlavní. Nepohlavní rozmnožování představují různé typy mitózy, nejčastěji tzv. metamitóza, pohlavní rozmnožování se děje obvykle spojením nepohyblivé makrogamety s pohyblivou mikrogametou (gametogonie).Životní prostředí: Žijí ve všech typech prostředí s dostatkem vlhkostiZpůsob života: Volně žijící, cizopasníci, komenzálové.zdvojenka - syn. giardie, lamblie (Giardia spp.)Prvoci s bilaterálně symetrickým tělem, mající 8 bičíků, na ventrální straně přísavku ohraničenou fibrilou (tzv. adhezivní disk) (obr.2). Parazitují v předních částech tenkého střeva (obr. 3), šíří se čtyřjadernými cystami obsaženými ve výkalech (obr. 4), popsán je také sexuální přenos. Zdvojenka střevní (Giardia intestinalis), parazitující u člověka, byla dlouho považována za komenzála, postupně však byla prokázána patogenita tohoto prvoka. Onemocnění se projevuje střídáním průjmu a zácpy, potíže nastávají 1 - 2 hodiny po jídle. Bolesti připomínají žlučníkové záchvaty. Dále dochází k poruchám imunity. U nás přibližně 1 % dospělé populace, 4 - 5% dětí.Obr.2. Giardia spp. Obr. 3. Giardia intestinalis na sliznici tenkého střeva.Obr. 4. Cysty Giardia intestinalis.4 Kmen: PARABASALIA Kmen: PARABASALIAVelikost:nejřastěji 0,01-0,2 mm.Základnícharakteristika:Tělo tvořeno jedinou buňkou s jedním jádrem.Přítomny axostyl, pelta.Povrch těla:Plasmatickámembrána (periplast), obvykle zesílená a tvoří pelikulu.Příjempotravy a trávení:Výživa heterotrofní, příjem potravy nejčastějiosmoticky, pinocytózou nebo fagocytózou, u některých jsou vytvořena buněčná ústa– cytostoma.Vylučování:Exkreční zplodiny povrchemtěla nebo pomocí kontraktilní či speciální exkrečnívakuoly.Dýchání:Aerobní i anaerobní metabolizmus.Většina těchto prvoků může žít jak v přítomnosti kyslíku, tak ve zcelaanaerobním prostředí.Pohyb:Bičíky (