skripta klasifikace oblaků

ezery s řásnitými okraji více méně pravidelně uspořádané, takže
připomínají svým vzhledem síť nebo včelí plást. Plochy altocumulů pozorujeme často
ve dvou i více vrstvách. Altocumulus se také vyskytuje v podobě čoček nebo mandlí,
které bývají často značně protáhlé. Jejich obrysy jsou ostře ohraničeny. Tyto oblaky se
skládají buď z velmi malých zahuštěných částí, nebo jsou jediným celistvým oblakem
více méně hladkým. V posledním případě má oblak velmi markantní vlastní stín.
Řidčeji se vyskytuje altocumulus v podobě malých osamocených chomáčků,
jejichž spodní části jsou poněkud řasnaté. U těchto oblaků se často pozorují vláknité
vlečky. Jiný tvar, rovněž řídký, má podobu řady malých věžiček spočívajících na
společné vodorovné základně.
Průsvitnost altocumulu je velmi proměnlivá. V některých případech může být
poloha Slunce patrna za převážnou částí oblaku. V jiných případech je oblak tak hustý,
že Slunce úplně zakrývá. Spodní strana neprůsvitné vrstvy altocumulů bývá často
nerovná a její části vytvářejí markantní reliéf. U altocumulů lze téměř vždy rozeznat
vlastní stíny. Také se u nich často pozoruje koróna nebo irizace.
Vypadávají-li z oblaku krystalky, mohou vzniknout halové jevy „nepravé slunce“
nebo „halový sloup“.
3.4.2 Vznik

Altocumulus se často tvoří ve středním výškovém patře na okraji vystupující
rozsáhlé vzduchové vrstvy, nebo také při turbulenci nebo konvekci.
Altocumulus může také vzniknout zvětšením rozměrů nebo tloušťky aspoň
několika částí plochy nebo vrstvy cirrocumulu, nebo také rozdělením vrstvy
stratocumulu. Může také vzniknout z altostratu nebo nimbostratu.
Altocumulus se může rovněž vytvořit rozšířením cumulů nebo cumulonimbů.
Altocumulus v podobě čoček nebo mandlí vzniká obvykle při lokálním
orograficky vynuceném výstupu vlhké vzduchové hmoty.
25

3.4.3 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Cirrus

Z altocumulu vybíhají někdy směrem dolů pruhy jako vlečka vláknité
struktury (virga). V takových případech je nutné označovat oblak jako
altocumulus a nikoli jako cirrus, a to tak dlouho, dokud aspoň část oblaku
nemá vláknitou strukturu a hedvábný lesk.

b) Cirrocumulus

Altocumulus se může někdy zaměnit s druhem cirrocumulus. V pochybných
případech pokládáme za altocumulus ten oblak, jehož části mají vlastní stín,
i když jejich zdánlivá velikost je menší než 1° prostorového úhlu. Za
altocumulus pokládáme také oblak, jehož části nemají sice vlastní stíny, ale
jestliže prostorová velkost většiny pravidelně uspořádaných oblačných částí
je 1° - 5° prostorového úhlu, pozorujeme-li je pod úhlem větším než 30° nad
obzorem.
V tenkých částech altocumulu se často vyskytuje koróna nebo irizace, což je
dosti vzácný úkaz u cirrocumulů.

c) Altostratus

Vrstva altocumulu se může někdy zaměnit s altostratem. V případě
pochybností, pokládáme za altocumulus ten oblak, který má aspoň náznak
tvaru vln, oblázků, valounů apod.

d) Stratocumulus

Má-li altocumulus tmavé části, může být někdy zaměňován za
stratocumulus. Jestliže většina pravidelně uspořádaných částí oblaku má při
zorném úhlu aspoň 30° nad obzorem zdánlivou velikost 1° - 5° prostorového
úhlu, jde o altocumulus.

e) Cumulus

Altocumulus v podobě osamocených chomáčků může být zaměňován
s malými kumuly. Altocumulus se pozná podle toho, že chomáčky mají
většinou vláknité pruhy (virga) a jsou celkově podstatně menší než oblaky
druhu cumulus.

26
3.5 Altostratus

Oblaky druhu altostratus mají vzhled šedavé nebo modravé oblačné plochy nebo
vrstvy se strukturou vláknitou nebo žebrovitou nebo též bez patrné struktury,
pokrývající úplně nebo částečně oblohu. Je tak tenká, že místy jsou patrné alespoň
obrysy Slunce jako za matným sklem. U altostratu se halové jevy nevyskytují.

3.5.1 Fyzikální složení a vzhled

Altostratus se skládá z vodních kapiček a ledových krystalků. Obsahuje zároveň
dešťové kapky a sněhové vločky.
Altostratus se vyskytuje téměř vždy jako horizontálně velmi rozsáhlá vrstva (až
několik set kilometrů), která je i vertikálně mohutná (až několik tisíc metrů). Může se
skládat ze dvou nebo více těsně nad sebou naskládaných vrstev, které někdy místy
spolu souvisí.
V některých případech jsou na oblaku vidět vlny nebo široké rovnoběžné pruhy.
Altostratus je všeobecně tak hustý, že jen v jeho nejtenčích částech lze rozeznat
obrysy Slunce jako za matným sklem, hustší části jsou tak husté, že Slunce úplně
zakrývají.
Altostratus je oblak, z něhož mohou, ale též nemusí vypadávat srážky. Srážky se
mohou projevovat jako pruhy pod základnou oblaku (virga), spodní strana oblaku pak
může mít bradavičnatý nebo roztrhaný vzhled. Jestliže srážky vypadávající z oblaku
dosahují zemského povrchu, jde většinou o trvalé srážky ve tvaru deště nebo sněhu či
krupek.
Pod altostratem se mohou tvořit v turbulentní vrstvě vzduchu, syceného vodní
párou z vypařených srážek, oblaky v podobě roztrhaných cárů (pannus). V počátečním
stadiu jejich vývoje jsou tyto oblaky malé, nepříliš početné a osamocené. Objevují se
v hladině nižší než je základna altostratu. Později při přibývající tloušťce vrstvy
altostratu a při snižování její základny se vzájemná vzdálenost postupně zmenšuje.
Současně s tím vzrůstá počet roztrhaných oblaků a zvětšují se jejich rozměry, až
konečně se mohou spojit v zdánlivě souvislou vrstvu.

3.5.2 Vznik

Altostratus většinou vzniká, když se rozsáhlá vzduchová vrstva pomalu zdvihá do
značně velkých výšek.
Altostratus se může také vytvořit zesílením závoje cirrostratu, někdy se tvoří též
zeslabením vrstvy nimbostratu.
Někdy vzniká altostratus z vrstvy altocumulů a to v případech, kdy z altocumulů
vypadávají ve větší míře ledové krystalky v podobě pruhů.
Někdy také, zvláště v tropech, vzniká altostratus rozšířením středních nebo
horních částí cumulonimbů.

27
3.5.3 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Cirrus

Plochy nebo vrstvy altostratu se mohou, třebaže zřídka, rozpadat v menší
plošky, které je možné zaměňovat s malými ploškami hustého oblaku druhu
cirrus. Plošky altostratu jsou však podstatně širší ve směru horizontálním a
převládá u nich šedé zbarvení.

b) Cirrostratus

Tenkou a vysokou vrstvu altostratu je možné zaměňovat se závojem
cirrostratu. V případě pochybností je někdy možné identifikovat oblak tím,
že si uvědomíme, že při altostratu předměty na zemi nevrhají stín a že
Slunce lze rozpoznat jen jakoby za matným sklem. Vyskytují-li se halové
jevy, jde o oblak druhu cirrostratus.

c) Altocumulus a Stratocumulus

Altostratus mívá někdy mezery, brázdy nebo trhliny. Je tedy třeba dát pozor,
aby se nezaměnil s plochou nebo vrstvou altocumulu nebo stratocumulu,
které mají podobné rysy.
Altostratus se liší od altocumulu a stratocumulu tím, že jeho vzhled je
jednotnější (homogennější) a na rozdíl od altocumulu či stratocumulu
v žádné jeho části nenalezneme žádnou kupovitou strukturu.

d) Nimbostratus

Nízká a hustá vrstva altostratu se rozliší od vrstvy nimbostratu podobného
vzhledu tím, že v altostratu bývají části tenčí, jimiž je alespoň matně, vidět
Slunce. Šeď altostratu je mimo to světlejší a jeho spodní strana obvykle není
tak jednotvárná jako u nimbostratu. Jestliže je pochybná identifikace oblaku
za bezměsíční noci, pak se konvenčně pokládá za altostratus oblak, z něhož
ani neprší ani nesněží.

e) Stratus

Altostratus se liší od stratu, s nímž může být zaměňován tím, že jím prosvítá
Slunce jako matným sklem. A kromě toho altostratus nikdy není tak světlý
jako tenký stratus pozorovaný proti Slunci.

28
3.6 Nimbostratus

Nimbostratus má podobu šedé, často tmavé oblačné vrstvy, která vlivem
vypadávání více méně trvalých dešťových nebo sněhových srážek má matný vzhled.
Srážky většinou dosahují země. Vrstva je všude tak hustá, že poloha Slunce patrná
není.
Pod touto vrstvou se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, ale
nemusejí s nimbostratem souviset.

3.6.1 Fyzikální složení a vzhled

Nimbostratus se sklává z vodních kapiček (někdy přechlazených) a dešťových
kapek, z ledových krystalů a sněhových vloček nebo směsi těchto kapalných a
pevných částic.
Nimbostratus se vyskytuje v podobě nízké, velmi rozsáhlé vrstvy, barvy
tmavošedé, s rozplývavou základnou, z níž padají trvalé srážky ve tvaru deště, sněhu
nebo krupek, které nemusejí nutně dosahovat země. V tropech lze pozorovat, zejména
za krátkých přestávek deště, jak se nimbostratus trhá na několik samostatných vrstev,
které se zase rychle spojují.
Spodní strana nimbostratu je často buď úplně nebo částečně zakryta nízkými
roztrhanými oblaky (pannus), které se tvoří v hladině základny nimbostratu nebo pod
ní a které rychle mění svůj tvar. Zpočátku se roztrhané oblaky skládají z malých
osamocených částí, které se pak mohou spojit v souvislou vrstvu. Rozšíří-li se
roztrhané oblaky na velkou část oblohy, je třeba dbát, aby se nezaměňovaly se spodní
hranicí nimbostratu.

3.6.2 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Altostratus

Tenký nimbostratus se může snadno zaměňovat za hustý altostratus.
Nimbostratus však má šedé zbarvení tmavší než altostratus. Podle definice
je nimbostratus všude tak hustý, že úplně zakrývá Slunce nebo Měsíc,
zatímco altostratus je může zakrýt jen svými nejhustšími částmi. Jestliže
jsou pochyby o identifikaci oblaku za tmavé noci, pak se konvenčně pokládá
za nimbostratus oblak, z něhož na zemi prší nebo sněží.

b) Altocumulus a Stratocumulus

Nimbostratus se liší od husté vrstvy altocumulu nebo stratocumulu tím, že
nemá části zřetelně ohraničeny a že nemá zřetelnou základnu ani místa
s kupovitou strukturou.

c) Stratus

29
Nimbostratus se liší od hustého stratu tím, že je hustější a že z něj
vypadávají srážky ve tvaru deště, sněhu nebo ledových zrn, zatímco stratus
může dávat srážky (a to jen ojediněle) jen ve formě mrholení, ledových
jehliček nebo sněhových zrnek.

d) Cumulonimbus

Jestliže se pozorovatel nachází pod oblakem, který vypadá jako
nimbostratus a jestliže pozoruje blesky, hřmění nebo kroupy, pak jde
konvenčně o cumulonimbus.

30
3.7 Stratocumulus

Oblaky druhu stratocumulus mají vzhled jako šedé nebo bělavé, popř. obojí
barvy, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které téměř vždy mají tmavá
místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod.,
nemívá vláknitý vzhled (z výjimkou zvláštního případu virga). Jednotlivé části oblaku
buď spolu souvisí nebo mohou být oddělené. Jejich zdánlivá velikost je větší než 5°
prostorového úhlu.

3.7.1 Fyzikální složení a vzhled

Stratocumulus je složen z vodních kapiček, které jsou někdy doprovázeny
dešťovými kapkami, sněhovými krupkami a řidčeji též sněhovými krystaly a
sněhovými vločkami.
Stratocumulus se vyskytuje nejčastěji v plochách nebo vrstvách, skládajících se
z podobných částí jako altocumulus, s tím rozdílem, že bývají v menších výškách, a
tudíž se zdají být větší. Rozměry, tloušťka a tvar oblačných částí, ze kterých se
stratocumulus skládá, se pohybují v širokých mezích. Někdy nabývají tyto části
podoby zdánlivě rovnoběžných valounů, které mohou být od sebe odděleny ostře
ohraničenými bezoblačnými mezerami. Někdy se stává, zejména v tropických
oblastech, že celý oblak tvoří jediný veliký válec.
Velmi zřídka se vyskytuje stratocumulus s okrouhlými bezoblačnými mezerami,
které jsou víceméně pravidelně uspořádány a jejichž okraje jsou řásnité, takže
připomínají síť nebo včelí plást. Plochy stratocumulu se mohou často vyskytovat
současně ve dvou nebo více vrstvách.
Dosti zřídka se vyskytuje stratocumulus v protáhlých plochách v podobě čočky
nebo mandle s ostře ohraničenými obrysy nebo v podobě malých věží na společné
horizontální základně.
Průsvitnost stratocumulu se může pohybovat ve velikém rozsahu. Někdy je
převážná část oblaku dostatečně tenká, že umožňuje určit polohu Slunce, v jiných
případech je tak hustá, že úplně Slunce zakrývá. Spodní strana neprůsvitného
stratocumulu bývá často nerovná a tvoří zřetelný reliéf.
Ze stratocumulu někdy vypadávají srážky, ale vždy jen slabé intenzity. Může to
být déšť, sníh nebo sněhové krupky. Za výjimečně chladného počasí může se
následkem hojného vypadávání ledových krystalů vytvořit intenzívní virga, někdy
doprovázená halovými jevy. Není-li stratocumulus příliš hustý, můžeme někdy
pozorovat korónu nebo irizaci.

3.7.2 Vznik

Stratocumulus se může vytvořit z altocumulu zvětšením aspoň několika jeho
částí.
Stratocumulus někdy vzniká v čiré atmosféře pod altostratem nebo ještě častěji
pod nimbostratem. Může též vzniknout přeměnou nimbostratu.
31
Stratocumulus se může vytvořit také ze stratu jeho zvýšením nebo jeho přeměnou
konvekcí nebo zvlněním, aniž by se měnila jeho výška.
Stratocumuly se často tvoří rozšířením horních nebo středních partií cumulů nebo
cumulonimbů. V pozdním odpoledni nebo večer se může stratocumulus vytvořit také
zploštěním cumulů.

3.7.3 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Cirrostratus

Za mimořádně chladného počasí se může následkem hojného vypadávání
ledových krystalů vytvořit intensivní virga doprovázená halovými jevy.
Tento oblak se liší od cirrostratu tím, že je v něm ještě možno pozorovat
náznaky oblázků, valounů atd. kromě toho je stratocumulus mnohem méně
průsvitný než cirrostratus.

b) Altocumulus

Stratocumulus může být někdy zaměňován s altocumulem, který má tmavší
části. Jestliže většina pravidelně uspořádaných oblačných částí má
zdánlivou velikost větší než 5° prostorového úhlu, pozoruje-li se pod úhlem
větším než 30° nad obzorem, je dotyčný oblak stratocumulus.

c) Altostratus, Nimbostratus a Stratus

Rozlišitelnost stratocumulu od altostratu, nimbostratu nebo stratu se zakládá
na tom, že u stratocumulu je vždy možné zjistit elementární části, ať už
navzájem související či nikoli. Kromě toho na rozdíl od altostratu, který
bývá často vláknitého vzhledu, je stratocumulus vždycky bez vláken
s výjimkou případů extrémně nízkých teplot.
K uvedeným kritériím je nutno ještě připojit charakter srážek a jejich tvar,
což někdy pomůže identifikovat oblak. Vypadávají-li vůbec srážky ze
stratocumulu, jsou vždy jen slabé intenzity a lokálního charakteru a snadno
se dají přehlédnout.

d) Cumulus

Statocumulus se liší od cumulů tím, že obvykle tvoří skupiny nebo se
vyskytuje ve tvaru ploch. Jejich vrcholky jsou všeobecně zploštělé.
V případě, že vrcholky stratocumulu mají podobu kupolí, mají tyto, na
rozdíl od cumulů, společnou základnu.

32
3.8 Stratus

Stratus je oblačná vrstva, obvykle šedá, s celkem jednotvárnou základnou, z níž
vypadává mrholení, ledové jehličky nebo sněhová zrna. Prosvítá-li vrstvou stratu
Slunce, jsou jeho obrysy zřetelně patrné a nikoliv rozplizlé jako v případě altostratu.
Stratus nedává vznik halovým jevům.
Někdy se stratus vyskytuje v podobě roztrhaných chuchvalců.

3.8.1 Fyzikální složení a vzhled

Stratus se všeobecně skládá z malých vodních kapiček. Při velmi nízkých
teplotách se může skládat z malých ledových částic. Je-li velmi hustý nebo hutný,
obsahuje často kapičky mrholení a někdy i ledové jehličky nebo sněhová zrna.
Stratus se vyskytuje nejčastěji jako šedá vrstva mlhavého a dosti jednotvárného
vzhledu, jejíž základna je často tak nízká, že zakrývá vrcholky kopců nebo vyšších
konstrukcí. Stratus je někdy tak tenký, že lze zřetelně rozeznat obrysy Slunce nebo
Měsíce, ale častěji bývá tak neprůsvitný, že Slunce i Měsíc úplně zakrývá. Někdy
může vypadat velmi tmavý nebo dokonce hrozivý. Spodní strana stratu je obyčejně
ostře ohraničena a může být zvlněna.
Stratus se někdy vyskytuje v podobě útržků více méně spojených, jejichž
rozměry a jas jsou proměnlivé, nebo v podobě roztrhaných cárů, které se rychle mění.
Je-li stratus velmi tenký, může způsobit korónu kolem Slunce nebo Měsíce. Při
velmi nízkých teplotách může za zvláštních okolností vyvolat halové jevy.
Jestliže srážky ze stratu dosahují země, mají podobu mrholení, ledových jehliček
nebo sněhových zrn.

3.8.2 Vznik

Vrstva stratu se tvoří v důsledku ochlazení nejnižších vrstev atmosféry. Stratus ve
formě útržků nebo cárů je vlastně přechodné stádium krátkého trvání buď při vytváření
nebo při rozpadávání souvislé vrstvy stratu. Roztrhaný stratus se může také vyskytnout
jako průvodní oblak (pannus) vzniklý následkem turbulence ve vrstvách vzduchu
zvlhčeného srážkami, které padají z altostratu, nimbostratu, cumulonimbu nebo
cumulu.
Stratus se může vytvořit také ze stratocumulu. To se stává když z jakéhokoli
důvodu – vyjma vypadávání srážek – se spodní hranice stratocumulu sníží nebo
pozbude své členitosti a charakteristického vzhledu.
V přímořských oblastech dochází často k tvoření stratu při pomalém pohybu
vrstvy mlhy od moře k pobřeží. Při zahřátí zemského povrchu pevniny nebo zesílení
větru směrem k pevnině se mlha, která vznikla nad mořem, zdvihá nad pobřeží a
přechází tak v oblak – stratus.

33
3.8.3 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Cirrus

Vlivem větrných poměrů nabývá někdy stratus místy podobu hrubých
vláken. Tato vlákna se liší od vláken oblaku cirrus tím, že – vyjma proti
Slunci – nejsou tak bílá a tak rozplývavá a že se rychle mění.

b) Cirrostratus

Tenká vrstva stratu se může zaměňovat s cirrostratem. Stratus však není tak
zářivě bílý, vyjma při pohledu proti Slunci. Kromě toho u stratu se může
tvořit koróna.

c) Altostratus

Stratus se liší od altostratu tím, že nerozmazává obrysy Slunce (Slunce se
nejeví jako za matným sklem).

d) nimbostratus

hustá vrstva stratu může být zaměňována s nimbostratem. Pro rozlišení obou
druhů oblaků se užívají tato kritéria:

1. stratus má všeobecně spodní stranu zřetelněji ohraničenou a
mnohem jednotvárnější než nimbostratus. Kromě toho stratus má
„suché“ vzezření, které dosti silně kontrastuje s „mokrým“ vzezřením
nimbostratu.
2. poměrně slabou vrstvou stratu lze zřetelně rozeznat obrysy Slunce
či Měsíce, aspoň jeho nejtenčími místy. Naproti tomu nimbostratus
ve všech svých částech Slunce nebo Měsíc úplně zakrývá.
3. jestliže při pozorování oblaků se vyskytují srážky, je poměrně
snadné rozlišit stratus od nimbostratu, vzpomeneme-li si, že ze stratu
může maximálně slabě mrholit, nebo vypadávat ledové jehličky či
sněhová zrna, zatímco z nimbostratu téměř vždy vypadává déšť nebo
sníh, popř. zmrzlý déšť nebo krupky. Potíže mohou však vzniknout
v tom případě, jestliže srážky padají z oblaku ve vyšší hladině a
procházejí vrstvou stratu. V tomto případě se temná a jednotvárná
vrstva stratu silně podobná nimbostratu a může se lehko zaměnit.
4. stratus se vyskytuje jen za slabého větru nebo bezvětří, zatímco
výskyt nimbostratu je spojen s mírným nebo silným větrem. Toto
kritérium však nesmí být použito jen samo o sobě k rozlišení obou
druhů.
5. hustá vrstva stratu se nejčastěji vytváří, aniž by před jejím vznikem
existovaly jakékoli jiné oblaky, aspoň v nízkém a středním patře.
Naproti tomu nimbostratus se tvoří téměř vždy až po vytvoření jiných
oblaků (obyčejně středního patra). Může se také vyvinout z dříve
existujících oblaků.
34
e) Stratocumulus

Stratus se liší od stratocumulů tím, že není složen z menších oblačných
částí, ať už spojených či nikoli.

f) Cumulus

roztrhané cáry stratu se liší od roztrhaných cumulů tím, že u stratu nejsou
tak bílé a tak husté jako u cumulu. Kromě toho stratus tohoto tvaru má
mnohem menší vertikální rozsah.

35
3.9 Cumulus

Cumulus to jsou převážně osamocené oblaky, obvykle husté a s ostře
ohraničenými obrysy, vyvíjející se sm