skripta klasifikace oblaků

avzájem oddělené, nebo mohou spolu souviset.
Mnohdy mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled. Zdánlivá velikost
jednotlivých pravidelně uspořádaných částí oblaku bývá 1°- 5° prostorového úhlu
(odpovídá přibližně úhlu, pod jakým vidíme šířku malíku až 3 prstů při natažené paži).

2.7.5 Altostratus

Šedavá nebo modravá oblačná plocha nebo vrstva se strukturou vláknitou nebo
žebrovitou nebo též bez patrné struktury, pokrývající úplně nebo částečně oblohu. Je
tak tenká, že místy jsou patrné alespoň obrysy Slunce jako za matným sklem. U
Altostratu se halové jevy nevyskytují.

11
2.7.6 Nimbostratus

Šedá, často tmavá oblačná vrstva, která vlivem vypadávání více méně trvalých
dešťových nebo sněhových srážek má matný vzhled. Srážky většinou dosahují země.
Vrstva je všude tak hustá, že poloha Slunce patrná není.
Pod touto vrstvou se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, ale
nemusejí s nimbostratem souviset.

2.7.7 Stratocumulus

Šedé nebo bělavé, popř. obojí barvy, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy
oblaků, které téměř vždy mají tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných
dlaždicím, oblázkům, valounům apod. a nemívá vláknitý vzhled (z výjimkou
zvláštního případu virga). Jednotlivé části oblaku buď spolu souvisí nebo mohou být
oddělené. Jejich zdánlivá velikost je větší než 5° prostorového úhlu.
2.7.8 Stratus

Oblačná vrstva, obvykle šedá, s celkem jednotvárnou základnou, z níž vypadává
mrholení, ledové jehličky nebo sněhová zrna. Prosvítá-li vrstvou stratu Slunce, jsou
jeho obrysy zřetelně patrné a nikoliv rozplizlé jako v případě altostratu. Stratus nedává
vznik halovým jevům.
Někdy se stratus vyskytuje v podobě roztrhaných chuchvalců.

2.7.9 Cumulus

Osamocené oblaky, obvykle husté a s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjející se
směrem vzhůru ve tvaru kup, kupolí nebo věží. Jejich horní kypící část má často
podobu květáku. Části oblaku ozářené Sluncem bývají nejčastěji zářivě bílé, základna
oblaku bývá poměrně tmavá a téměř vodorovná.

2.7.10 Cumulonimbus

Mohutný a hustý oblak velmi značného vertikálního rozsahu v podobě hor nebo
obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká nebo vláknitá či
žebrovitá a téměř vždy zploštělá. Tato část se rozšiřuje do podoby kovadliny nebo
širokého chocholu.
Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytují nízké roztrhané
oblaky, které mohou, ale nemusí o cumulonimbem souviset, a dále srážky.

12
2.8 Definice tvarů

Níže jsou uvedeny definice jednotlivých tvarů a kurzívou je uvedeno, u kterých
druhů oblaků se nejčastěji vyskytují.

Fibratus

Jednotlivé navzájem oddělené oblaky nebo tenký oblačný závoj s vláknitou
strukturou. Vlákna jsou přímočará nebo více méně nepravidelně pokřivená a nejsou
zakončena žádnými háčky či chomáčky.
Užívá se u druhů: Ci, Cs

Uncinus

Oblaky v podobě čar zakončených vzhůru směřujícími háčky nebo chomáčky, ale
bez zaoblených vrcholků.
Užívá se u druhu: Ci

Spissatus

Závojový, opticky tak hustý oblak, že proti Slunci se zdá šedavý.
Užívá se u druhu: Ci

Castellanus

Oblaky, které aspoň v horní části mají kupovité vrcholky nebo věžičky, takže se
podobají cimbuří. Tyto věžičky, z nichž některé mají větší výšku než šířku, spočívají
na společné základně a jsou uspořádány v řadách. Tvar castellanus je obzvlášť patrný,
pozorujeme-li oblaky z profilu.
Užívá se u druhu: Ci, Cc, Ac, Sc

Floccus

Oblak v podobě kupovitých chomáčků nebo vloček, jejichž spodní okraje jsou
více méně neostré, roztrhané a často provázené virgou.
Užívá se u druhů: Ci, Cc, Ac

Stratiformis

Oblaky, které se rozprostírají do velikých horizontálních ploch nebo vrstev.
Užívá se u druhů: Ac, Sc, Cc

Nebulosus

Oblačný závoj nebo vrstva mlhového jednotvárného vzhledu bez patrné
struktury.
Užívá se u druhů: Cs, St
13

Lenticularis

Oblaky v podobě čoček nebo mandlí, často velmi protáhlé, obyčejně s výraznými
obrysy. Někdy se u nich objevuje irizace (zbarvení okrajů oblaku do červena či zelena
vlivem prosvítání Slunce). Oblaky tohoto tvaru jsou nejčastěji orografického původu,
ale mohou se vyskytnout i v oblastech bez významné orografie.
Užívá se u druhů: Cc, Ac, Sc

Fractus

Oblaky v podobě nepravidelných roztrhaných cárů.
Užívá se u druhů: St, Cu

Humilis

Oblaky v podobě kup malého vertikálního rozsahu. Jeví se obvykle jako zploštělé
s rovnou základnou. Přibližný poměr výšky ku šířce oblaku činí 1:2.
Užívá se u druhu: Cu

Mediocris

Oblaky v podobě kup středního vertikálního rozsahu, jejichž vrcholky mají
poměrně malé výběžky a mohou občas ztrácet pevně ohraničený okraj. Přibližný
poměr výšky ku šířce oblaku činí 1:1.
Užívá se u druhu: Cu

Congestus

Kupovité oblaky mohutného vertikálního rozsahu se silně vyvinutými výběžky.
Jejich horní kypící části mají často podobu květáku. Oblaky jako takové se často
spojují do větších celků vytvářející podobu řad, hradeb, vln apod.
Užívá se u druhu: Cu

Calvus

Bouřkové oblaky, jejichž aspoň některé výběžky horní části začínají ztrácet
kupovité obrysy, ale v žádné jejich části ještě nelze pozorovat řasnatou strukturu.
Výběžky mají vzhled bělavé oblačné hmoty s více méně vertikálním žebrováním.
Užívá se u druhu: Cb

Capillatus

Bouřkové oblaky, které mají v horní části zřetelně patrnou řasnatou, vláknitou
nebo žebrovitou strukturu cirrů v podobě kovadliny, chocholu nebo obrovské
neuspořádané kštice.V souvislosti s takovými oblaky se obvykle vyskytují přeháňkové
lijavce nebo bouřky doprovázené často vichřicí a někdy krupobitím. Často je možno
pozorovat srážkové pruhy (virga).
Užívá se u druhu: Cb
14
2.9 Definice odrůd

Intortus

Zakřivená oblačná vlákna se velmi nepravidelně navzájem zdánlivě proplétají.
Vyskytuje se u druhu: Ci

Vertebratus

Části oblaku jsou uspořádány tak, že připomínají páteř nebo žebra či rybí kostru.
Vyskytuje se u druhu: Ci

Undulatus

Menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků jsou uspořádány do vln. Takové
vlny se mohou vyskytovat buď v poměrně celistvé oblačné vrstvě, nebo u oblaků
složených z jednotlivých oblačných částí, které mohou spolu souviset nebo mohou být
vzájemně oddělené. Mnohdy lze pozorovat i dvojitý systém vln.
Vyskytuje se u druhů: Cc, Cs, Ac, As, Sc, St

Radiatus

Oblaky jsou uspořádané v širokých rovnoběžných pásech, které se vlivem
perspektivy zdánlivě sbíhají v jediném bodě na obzoru. Rozprostírají-li se oblačné
pásy přes celou oblohu, sbíhají se zdánlivě do dvou protilehlých, tzv. úběžníkových
bodů.
Vyskytuje se u druhů: Ci, Ac, As, Sc, Cu

Lacunosus

Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy mající v souvislé, obvykle dosti
tenké vrstvě, více méně pravidelně rozložené zaokrouhlené otvory, jejichž okraje jsou
někdy třásnité. Jednotlivé části oblaku a bezoblačné mezery jsou uspořádány tak, že
působí dojmem sítě nebo včelího plástu.
Vyskytuje se u druhů: Cc, Ac, zřídka i Sc

Duplicatus

Menší nebo větší skupiny nebo vrstvy jsou hustě nad sebou v malých
vzdálenostech naskládané, někdy částečně spojené.
Vyskytuje se u druhů: Ci, Cs, Ac, As, Sc

15
Translucidus

Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy, které jsou v převážné části tak
průsvitné, že je jimi patrná poloha Slunce nebo Měsíce. Výskyt této odrůdy vylučuje
odrůdu opacus.
Vyskytuje se u druhů: Ac, As, Sc, St

Perlucidus

Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy mající zřetelné, někdy i velmi
malé mezery, jimiž lze vidět polohu Slunce, Měsíce, modrou oblohu nebo oblaky ve
větších výškách. Odrůda perlucidus může být zároveň i translucidus nebo opacus.
Vyskytuje se u druhů: Ac, Sc

Opacus

Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy, jejichž převážná část je tak hustá,
že jí nelze vůbec rozpoznat polohu Slunce nebo Měsíce. Výskyt této odrůdy vylučuje
výskyt odrůdy translucidus.
Vyskytuje se u druhů: Ac, As, Sc, St
16
2.10 Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky
2.10.1 Zvláštnosti oblaků

Incus

Horní část bouřkového oblaku se rozšiřuje do podoby kovadliny. Její vzhled je
buď hladký, vláknitý nebo žebrovitý.
Vyskytuje se u druhu: Cb

Mamma

Na spodní straně oblaku visí zaoblené výběžky podoby ženských prsů.
Vyskytuje se u druhů: Ci, Cc, Ac, As, Sc, Cb

Virga

Srážkové pruhy směřující kolmo nebo šikmo pod základnu oblaků a nedosahující
zemského povrchu.
Vyskytuje se u druhů: Cc, Ac, As, Ns, Sc, Cu, Cb

Praecipitatio

Z oblaku vypadávají srážky (déšť, mrholení, sníh, mrznoucí déšť, krupky,
kroupy) a dosahují až k zemskému povrchu. Tento jev se zde řadí mezi zvláštnosti
oblaků, protože vypadávající srážky tvoří jakoby prodloužení oblaku. (Normálně patří
srážky mezi hydrometeory).
Vyskytuje se u druhů: As, Ns, Sc, St, Cu, Cb

Arcus

Hustý válcovitý horizontální oblak s okraji více nebo méně zřásněnými. Vytváří
se na přední straně určitých pohybujících se oblaků a při větším rozsahu má vzhled
tmavého hrozivého oblouku.
Vyskytuje se u druhů: Cb, zřídka i u Cu

Tuba

Oblačný sloup nebo obrácený oblačný kužel či nálevka vycházející ze základny
oblaku. Je příznakem silného víru vznikajícího tornáda.
Vyskytuje se u druhů: Cb, velmi zřídka i u Cu

17
2.10.2 Průvodní oblaky

Pileus

Průvodní oblak menšího horizontálního rozsahu v podobě čepice nebo kapuce
vyskytující se nad vrcholky kupovitých oblaků, které jím často prorůstají. Dosti často
lze pozorovat i několik těchto průvodních oblaků nad sebou.
Vyskytují se u druhů: Cb, Cu

Velum

Průvodní závojový oblak velikého horizontálního rozsahu vyskytující se těsně
nad nebo přímo na vrcholu jednoho nebo několika kupovitých oblaků, které jím často
prorůstají.
Vyskytuje se u druhů: Cu, Cb

Pannus

Cáry a roztrhané části oblaků, které někdy tvoří souvislou vrstvu. Objevují se pod
jiným oblakem, s nímž se mohou i spojit.
Vyskytují se u druhů: As, Ns, Cu, Cb

18
3 POPIS OBLAKŮ

V tomto oddíle budou postupně popsány všechny oblačné druhy a to
z komplexního pohledu zaměřeného především na fyzikální složení, vzhled, vznik a
základní rozdíly mezi oblaky podobného vzhledu.
3.1 Cirrus

Oblak druhu cirrus mají vzhled v podobě vzájemně oddělených obláčků v podobě
bílých jemných vláken nebo bílých, popřípadě převážně bílých plošek nebo úzkých
pruhů. Tyto oblaky mají vláknitý vzhled a hedvábný lesk, popřípadě obojí.

3.1.1 Fyzikální složení a vzhled

Oblaky druhu cirrus jsou složeny z ledových krystalků. Cirrus může být v podobě
tenkých vláken nebo nitek, které jsou buď přímočaré, nebo nepravidelně zakřivené a
proplétají se.
Tato vlákna mají často podobu čar zakončených vzhůru směřujícími háčky nebo
chomáčky, ale bez zaoblených vrcholků. Cirrus se také vyskytuje v menších ploškách,
dosti hustých, takže se proti Slunci jeví šedavým.
V řidších případech se vyskytuje cirrus v podobě malých zaoblených chomáčků,
často s vlajícími vlečkami, nebo v podobě velmi malých zaoblených věžiček nebo
malých kupolí na společné základně.
Někdy jsou oblaky cirrus uspořádány v širokých rovnoběžných pruzích, které se
na obzoru zdánlivě sbíhají.
Oblaky cirrus, pokud jsou dosti vysoko nad obzorem, jsou vždy bílé, bělejší než
kterékoli jiné oblaky v témž místě oblohy. Je-li Slunce u obzoru, jsou oblaky cirrus
bělavé, zatímco oblaky níže položené nabývají zbarvení žlutého až oranžového. Po
západu Slunce mění cirrus barvu od žluté k růžové, pak k červené a nakonec k šedé.
Při východu Slunce probíhá změna zbarvení v obráceném sledu.
Cirrus poblíž obzoru má často žlutavé nebo oranžové zbarvení.
Na cirru se mohou vyskytovat halové jevy, ale vzhledem k malé rozloze těchto
oblak se jeví jako neúplné.

3.1.2 Vznik

Oblaky cirrus se často vyvíjejí z virgy cirrocumulů, altocumulů nebo z nejvyšších
částí cumulonimbů. Může také vzniknout z cirrostratu nestejné tloušťky, jestliže se
tenčí části vypaří. Cirrus v chomáčcích se zaoblenými vrcholky vzniká často na
bezoblačné obloze.

19
3.1.3 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Cirrocumulus

Cirrus v podobě zaoblených chomáčků nebo v podobě malých zaoblených
věžiček nebo cimbuří na společné základně může být zaměňován s oblakem
druhu cirrocumulus, který má vzhled podobný. Druh cirrus se však
vyznačuje tím, že jeho chomáčky nebo věžičky mají na rozdíl od
cirrocumulu zdánlivou velikost větší než 1° prostorového úhlu, jsou-li více
než 30° nad obzorem.

b) Cirrostratus

Oblaky druhu cirrus se liší od cirrostratu svou nehomogenní strukturou
nebo, vyskytují-li se v podobě chomáčků nebo pruhů, tím, že jejich
horizontální rozsah je poměrně malý nebo šířka jejich souvislých částí je
malá. Cirrus poblíže obzoru se vlivem perspektivy nesnadno odlišuje od
cirrostratu.

c) Altocumulus

Cirrus v podobě zaoblených chomáčků nebo v podobě malých zaoblených
věžiček nebo cimbuří na společné základně se liší od altocumulu podobného
vzhledu tím, že jeho struktura je vláknitější a vzhled hedvábnější než u
altocumulu.

d) Altostratus

Hustý cirrus v podobě menších plošek se liší od ploch altostratu svým
menším horizontálním rozsahem a svou bělostí.

20
3.2 Cirrocumulus

Oblak druhu cirrocumulus má podobu tenkých, menších nebo větších skupin
nebo vrstev bílých oblaků bez vlastního stínu, složených z velmi malých oblačných
částí v podobě zrnek nebo vlnek apod. Tyto jednotlivé části mohou být buď navzájem
oddělené, nebo mohou spolu souviset a jsou více méně pravidelně uspořádány.
Zdánlivá velikost jednotlivých částí většinou nepřesahuje 1° prostorového úhlu
(odpovídá přibližně úhlu, pod jakým vidíme šířku malíka při natažené paži).

3.2.1 Fyzikální složení a vzhled

Oblaky druhu cirrocumulus jsou složeny skoro výhradně z ledových krystalků,
avšak silně přechlazené vodní kapičky se v tomto oblaku také mohou vyskytnout, i
když rychle přecházejí v ledové krystaly.
Cirrocumulus se většinou vyskytuje jako více méně rozsáhlé plochy, složené
z velmi malých oblačných částí v podobě zrn nebo vln apod. Tyto části jsou často
uspořádány do jednoho nebo dvou systémů vln. Zároveň mohou mít řasnaté okraje.
V řídkých případech mohou mít v cirrocumulu více méně pravidelně rozložené malé
okrouhlé mezery, mnohdy s řásnitými okraji, takže oblak má často vzhled
připomínající síť nebo včelí plást.
Cirrocumulus se vyskytuje také v menších plochách v podobě čočky nebo
mandle, často bývá velmi protáhlý, jeho obrysy jsou obvykle ostré.
Řidčeji se cirrocumulus skládá z malých částí v podobě chomáčků, jejichž spodní
strany jsou řásnité, nebo z částí podoby malých věžiček na společné horizontální
základně.
Oblaky druhu cirrocumulus jsou vždy dostatečně průsvitné, že lze dobře určit
polohu Slunce nebo Měsíce.
U oblaků tohoto druhu lze někdy pozorovat korónu nebo irizaci.

3.2.2 Vznik

Cirrocumulus může vzniknout na bezoblačné obloze. Může se také vyvinout
z oblaků druhu cirrus a cirrostratus nebo zmenšením rozměrů částí, ze kterých se
skládá plocha nebo vrstva altocumulu. Cirrocumulus tvaru čočky nebo mandlí vzniká
obvykle orograficky vynuceným zvednutím vrstvy vlhkého vzduchu.

3.2.3 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Cirrus a Cirrostratus

Cirrocumulus v podobě zaoblených chomáčků nebo v podobě velmi malých
zaoblených věžiček nebo cimbuří na společné základně se může zaměnit
s oblakem druhu cirrus podobného vzhledu. Druh cirrocumulus se
vyznačuje tím, že jeho chomáčky nebo věžičky mají na rozdíl od druhu
21
cirrus zdánlivou velikost menší než 1° prostorového úhlu, jsou-li
pozorovány pod úhlem větším než 30° nad obzorem. Plocha cirrocumulu se
liší od druhů cirrus nebo cirrostratus tím, že je rozbrázděna a rozčleněna na
velmi malé části. Některé části mohou sice mít vzezření vláknité, hedvábné
nebo hladké (což je charakteristické pro cirrus a cirrostratus), ale vyskytují
se vcelku jen ojediněle.

b) Altocumulus

Druh cirrocumulus se liší od altocumulu tím, že jeho části jsou většinou
velmi malé (podle definice je jejich zdánlivá velikost menší než 1°
prostorového úhlu, pozorujeme-li pod úhlem větším než 30° nad obzorem) a
že nemají vlastní stín.

22
3.3 Cirrostratus

Cirrostratus je průsvitný bělavý závoj oblaků, vzhledu vláknitého nebo hladkého,
který úplně nebo částečně zakrývá oblohu a dává vznik halovým jevům.

3.3.1 Fyzikální složení a vzhled

Cirrostratus se skládá hlavně z ledových krystalů. Může se vyskytovat v podobě
vláknitého závoje, v němž můžeme pozorovat jemné žebrování. Může mít také vzhled
mlhového závoje. Okraj závoje cirrostratu je někdy výrazně ohraničen, ale častěji je
rozřásněn cirry.
Cirrostratus je vždycky tak tenký, že předměty na Zemi vrhají stíny, s výjimkou
případů, kdy Slunce je velmi nízko.
Poznámky o barvách oblaků cirrus platí ve stejné míře i pro cirrostratus.
V tenkém cirrostratu lze často pozorovat halové jevy. Někdy je závoj cirrostratu
tak tenký, že jedině halo prozrazuje jeho existenci.

3.3.2 Vznik

Cirrostratus vzniká tím, že rozsáhlé vrstvy vzduchu se pozvolna zvedají až do
dosti velikých výšek.
Cirrostatus může také vzniknout spojením cirrů nebo částí cirrocumulů nebo
vypadáváním ledových krystalů z cirrocumulu. Dále se může cirrostratus vytvořit také
zmenšením tloušťky altostratu nebo rozšířením kovadliny cumulonimbu.

3.3.3 Rozdílné znaky s oblaky podobného vzhledu

a) Cirrus

Cirrostratus se liší od druhu cirrus tím, že má tvar závoje širokého
horizontálního rozsahu.

b) Cirrocumulus a Altocumulus

Cirrostratus má všeobecně rozplývavý vzhled a nemá strukturu zrn, vln,
brázd, výběžků, oblázků, valounů apod., což je charakteristické pro
cirrocumulus a altocumulus.

c) Altostratus

Cirrostratus se liší od altostratu menší tloušťkou a tím, že dává vznik
halovým jevům. Cirrostratus poblíže obzoru může být zaměněn
s altostratem. Jedině pomalost jeho pohybu a pomalost, s níž mění svou
23
tloušťku a vzhled, jsou charakteristiky cirrostratu, které jej prakticky
rozlišují od altostratu, stejně jako od stratu.

d) Stratus

Cirrostratus se může zaměnit s velmi tenkým stratem, který do úhlové
vzdálenosti 45° od Slunce bývá někdy zářivě bílý. Přes to lze cirrostratus
rozpoznat podle toho, že je všude bělejší a mívá vláknitou strukturu. Kromě
toho můžeme u cirrostratu pozorovat halové jevy, které se u stratu – vyjma
případy velmi nízkých teplot – nevyskytují.

e) zákal

Cirrostratus se liší od zákalu tím, že zákal je opalescentní a mívá špinavé
žluté nebo hnědavé zabarvení.

24
3.4 Altocumulus

Oblaky druhu altocumulus jsou menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků,
barvy bílé nebo šedé, popř. obojí, mající vlastní stíny. Skládají se z malých oblačných
částí podoby vln, oblázků nebo valounů apod., které mohou být buď navzájem
oddělené, nebo mohou spolu souviset. Mnohdy mají částečně vláknitý nebo
rozplývavý vzhled. Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí
oblaku bývá 1°- 5° prostorového úhlu (odpovídá přibližně úhlu, pod jakým vidíme
šířku malíku až 3 prstů při natažené paži).

3.4.1 Fyzikální složení a vzhled

Altocumulus se skládá skoro vždy převážně z vodních kapiček. Při velmi nízkých
teplotách se však mohou vytvořit také ledové krystaly. Altocumulus se nejčastěji
vyskytuje jako rozsáhlé plochy složené z menších, dosti pravidelně uspořádaných
oblačných částí, které mohou, ale nemusí vzájemně souviset. Tyto části nabývají
někdy podoby protáhlých rovnoběžných valonů a bývají od sebe odděleny ostře
ohraničenými bezoblačnými pásy. Velmi zřídka se vyskytují v ploše altocumulů malé
okrouhlé m